Kdy jindy se bavit o strachu, než právě teď – na svátek zemřelých.

Vyvolat emoci strachu je tak snadné – vlastně úplně nejsnazší - daleko lehčí, než třeba smích a radost. Je vědeckým faktem, že strachem se navíc v mozku automaticky vypínají vyšší nervová centra myšlení a vracíme se zpět ke zvířeti v nás – odpověď na strach je totiž jen primární BOJ, nebo ÚTĚK.

Třeba strach ze smrti, na kterém si dnes řada lidí udělala svoji živnost – strach z desetiticíců mrtvých do konce roku, vize o ulicích, které brázdí auta s mrazícími boxy na těla.
Vize stejného vědce, kterému z prahnutí po senzaci a prohlubování strachu, média dopřávají stále více sluchu, nyní zcela vážně říká v televizi, že by se s dětmi mělo zacházet jako s toxickým odpadem. (Ač se to nyní snaží ex post bagatelizovat, že odpověď nebyla celá a byla vytřena z kontextu. Já ale skutečně neznám kontext, kde by se o dětech mohlo mluvit jako o toxickém odpadu...)
https://youtu.be/Wq20Qvlovzw

Vláda přijde se zákazem nočního vycházení, jehož praktičnost je zcela nulová, protože není jednoduše kam jít, protože vše se zavřené – ale opět jde jen o pocit strachu a atmosféry připomínající vojenský stav a válku.

Nebo třeba strach z plných nemocnic.
Můžeme se ptát, proč stát tato data tají – naštěstí máme ale díky Hlídači státu informace.
Když se tedy podíváme na čísla detailněji, tak zjistíme, že z těch 7200 hospitalizovaných je 800 lidí zcela bez příznaků, kteří jen nemají kam jít, a téměř 2400 lidí mají jen lehký průběh, na který by stačil čaj a postel, ale ti lidé jsou k smrti vystrašení, a tak leží nemocnici.
Mluvíme tu tedy o 1000 lidech v těžkém stavu a 3000 ve středně těžkém stavu – na 10.000.000 obyvatel – tedy 0,03% populace.

A opravdu nemocnice praskají ve švech, jak tvrdí média?
Na začátku října bylo 863 volných JIP lůžek – dnes po měsíci je jich volných 1125.
Lůžek s kyslíkem bylo před měsícem 6259 a nyní jich je volných dokonce 7480.
(Počítáno covidová i necovidová lůžka dohromady, protože kapacity se samozřejmě operativně přelévají)
Počet sester a lékařů se už měsíc VŮBEC nezměnil (data ale v tomto ohledu nejsou zcela přesná).
https://www.hlidacstatu.cz/kapacitanemocnic

Toto je objektivní realita této pandemie – nikoli fotky a příběh z několika nemocnic, kde jsou na hraně kapacity nebo příběh jednoho umírajícího člověka.

Ale to přeci média moc dobře znají – klasické SLPéčko – Silný Lidský Příběh. Plačící babička, je daleko víc, než objektivní číslo. Dokáže totiž dokonale vyvolat emoci.
Přesně takto se totiž vyrábí strach – a zcela účelově ho vytvářejí média a politici.
Můžeme se jen ptát, komu a proč to prospívá.

Přitom myslím, že se nemýlím, když řeknu, že jsme na vrcholu vlny a čísla nakažených a hospitalizovaných klesají a už budou nadále klesat.

Pak se třeba konečně lidé, začnou ptát na to podstatné – vlastně na to nejpodstatnější:
„A co dál, stále takto budeme žít?“

A odpověď je, ať chceme, nebo nechceme stejně pouze jedna jediná – návrat k normálu, protože vir zázračně nezmizí. Jde pouze o to, čím později se to stane, tím bolestivější a fatálnější důsledky pro celou společnost budou.

Nevěřím totiž, že i kdyby se vakcína zázračně podařila v dohledné době vyrobit, že by si ji velké množství lidí nechalo dobrovolně aplikovat z důvodu nevyzkoušenosti. (Běžný vývoj vakcíny včetně testů trvá 8-16 let... - https://www.zdravotnickydenik.cz/2019/04/vakcinolog-klinicky-vyvoj-vakcin-trva-i-16-let-hlida-jej-mnoho-uradu-peclive-se-hodnoti-negativa-naklady-se-vrati-jen-ze-40-procent/ )

Když vidím ten všudypřítomný strach říct svůj názor, o to větší respekt dnes cítím k chartistům. Tehdy totiž skutečně šlo o život, nebo kriminál – dnes, je to sranda. Maximálně si o vás lidé, které jste mylně pokládali za přátele, myslí, že jste vůl. Přesto se ale lidé bojí promluvit a říct svůj názor, aby je stádo neodstrčilo ze svého středu.

Hlavně nevyčnívat!

Je smutné, že žijeme v době, kdy vám zbylí přátelé, lékaři a sestry píší, že s vámi souhlasí, ale bojí se svého okolí - bojí se jednoduše promluvit.
Ne, není to smutné – je to vlastně strašné!
Takhle daleko jsme se dostali – mají nás totiž přesně tam, kde chtěli. Zlomenou a rozdělenou společnost.

Když jsem psal před dvěmi lety knihu Lustr pro papeže, končil jsem knihu takto:

„...nasedám do auta a jedu domů noční dálnicí. Do svého klidného života. K věcem, které beru jako samozřejmé a přemýšlím, jak málo stačí, aby se ta křehká rovnováha zase převážila.
Přemýšlím, že jsem nikdy nechápal, jak bylo možné, aby lidé mlčeli když se dral k moci Hitler a pak u nás Gottwald. Jak mlčeli, když přijely v 68 tanky a pak jim to vydrželo ještě dalších dvacet let.
A dnes, když opět mlčí, tomu už bohužel rozumím a je mi do breku z toho, jak se nikdy nepoučí.„

Ani ve snu by mě nenapadlo, že neuběhnou ani dva roky a je to zpátky. Ta doba strachu a autocenzury - strach říct vlastní názor - hlavně nevyčnívat.

Kdybyste se přeci jen nebáli promluvit a vyjádřit svou podporu, budeme rádi.

Mlčet, totiž znamená podílet se a jestli ztratíme svobodu, ztratíme s ní nakonec i sebe samotné.

Věřím, že má smysl se spojit a ozvat se, protože čím více nás bude, tím bude náš hlas silnější
https://www.zdraveforum.cz