Zdravím domů, dnes už z Chartúmu,
poslední dny byly na výzkumu velmi náročné a tak jsem neměl čas ani napsat zprávy o závěru naší expedice.

Jako první se rozloučili geologové Lenka s Alešem a Prouza (botanik Jan Novák). Odjeli 16. 3. do Chartúmu a jsou nyní už doma. Finish posledních dnů byl vyčerpávající. Saša Kosinová stále ještě konzervovala a snímala nástěnné malby a my jsme dokumentovali a dokumentovali.



Také Petr Berounský byl stále zaměstnán a přišel i o páteční výlet Geologů na Jebel Barkal, do Kurru a Nuri. Lenka Suková ve spolupráci s Murtadou zařídila velké cedule označující archeologickou lokalitu chráněnou zákonem a malé zakazující autům vjezd na plochu archeologické lokality. Hlavní cesta vede nedaleko a není důvod zkracovat si cestu přes chrám a palác, zvláště když víme, že jsou zdi, dlažba a malby, místy těsně pod povrchem.

Anglický nápis na ceduli měl jen jeden spelling mistake a téměř se i vešel do rámu tabule. Cedule působí celkem příjemným a veselým dojmem, nejde o pochmurné cedule čistě zákazového charakteru. Tak jsme se při loučení s geology u cedule hromadně vyfotili. Lokalita je tímto aspoň symbolicky vymezena a my uvidíme na podzim, jak jsou cedule respektovány a zda zůstanou ve svých zabetonovaných patkách.



Poslední den (17. 3.) nabral výzkum vysoké obrátky. Dělníci začali zasypávat hotové sondy, Saša dokončila konzervaci, sejmuli jsme stan, vše dočistili, zdokumentovali a nakonec v úplnosti fotografovali úžasné interiérové dlažby. Byli jsme na výzkumu skoro do šesti a po chvilce úplného odkrytí dlažeb začalo jejich zakrývání ochrannou plachtou a zasypávání. Také z dělníků jsme dostali jejich pracovní maximum. Zasypání posledních dvou a půl sondy dostali úkolem, na dva dny, také jako součást bakšiše. Nezklamali, byli hotovi dnes ráno před naším odjezdem. Večer si k nám do domu přišli pro odměny a obstarali nám 330 ml vzorek whiskey sudaani, což byla velmi slabá datlová pálenka. Náš odhad byl cca 17% alkoholu, prostě čajíček. Výroba a distribuce této Usliovice je samozřejmě nelegální a pro nás to byl jeden z důkazů dobrých vztahů a důvěry našich dělníků.



Při závěrečném večírku jsme si s praktikantkami a Saláhem zazpívali opět Arizónu z Limonádového Joe, která se v posledních večerech výzkumu stala nepsanou hymnou naší expedice. Přijel i Murtada a pomohl odvézt některé z nálezů do muzea v Jebel Barkal. Lenka se Sašou tam musely ještě dnes ráno odvézt všechny pečlivě zabalené zkonzervované fragmenty maleb. My jsme mezitím naložili dva Landcruisery, rozloučili jsme se pak a celkem se třemi odjeli do Chartúmu. Spěchali jsme, protože Lenka měla večer v Řeckém atletickém klubu (bizarní, že?) přednášku o výzkumech v oblasti pohoří Sabaloka (na 6. nilském kataraktu).



Cestou jsme uslyšeli bouchnutí na střeše a řidič zabrzdil a vrátil se zpět. To ze střechy odletěl můj kufr, který pan řidič společně s ostatními neupoutal na střechu a tak se ve velké rychlosti prostě vznesl. Našli jsme ho potlučený v poušti asi 5 metrů od silnice. Kufr je na odpis, obsah celkem v pořádku.

V Chartúmu jsme zašli nejprve na thámeje (něco jako falafel) a pak na naše oblíbená jehněčí játra. Nechyběla ani šťáva z cukrové třtiny. Ještě před tím jsme se ale poprvé po pěti týdnech opravdu vysprchovali a podívali se do zrcadla. Tuto vymoženost v Usli nemáme.

Petr s Láďou si konečně pořídili své galábky a já s Láďou i štrikované bílé čapky, nezbytný mužský doplněk.

Zítra musíme s Lenkou s komisí NCAM projít vyvážené nálezy a vzorky, získat vývozní povolení a Láďa půjde zkoušet štěstí u celníků na letišti, zda vrátí dolary, které jsme museli složit jako kauci na geodetickou totální stanici při vstupu do země.

Tak ještě zítra!