Vážení a milí,
v poslední zprávě se hlásím už z domova. Jarní expedice do Usli byla ukončena v pátek 20. 3. ráno, příletem do Prahy na letiště Václava Havla.

Vše proběhlo hladce. O půlnoci jsme přijeli na chartúmské letiště a Ryťovi se podařilo asi za půl hodiny proclít naši geodetickou totální stanici zpět ze Súdánu a celní jistina nám byla vrácena v plném rozsahu, což nás příjemně překvapilo.

Na palubě letu Turkish Airlines z Chartúmu se nepodává žádný alkohol, nejblíže k němu má turecký kvašený mléčný nápoj ayran. Ten jsme také cestou do Istanbulu popíjeli. Na letišti v Chartúmu jsme se seznámili s dvěma českými inženýry, kteří staví elektrárnu v Darfúru, a vyměnili jsme si pár zkušeností práce komerční a akademické firmy v Súdánu.

V Istanbulu jsme se rozloučili se Sašou Kosinovou, které spoj do Londýna odlétal ještě asi půl hodiny před naším. Pak už jsme nasedli do letadla na Prahu a tam, po pěti týdnech, jsme opět ochutnali pivo Efes Pilsner a výtečné turecké červené víno Kavaklidere.

V Praze jsem s uspokojením zjistil, že fóliový kokon na mém zdemolovaném kufru udržel celý obsah uvnitř. Před letištní halou nás čekali moji rodiče a dcerka Julinka a Ryťova slečna Eva a také částečné zatmění slunce. Moje drahá žena Magda nemohla z práce přijít, ale po Julče nám poslala lahváče českého piva. Jaké krásné uvítání...

Vzpomínky na Usli a Súdán jsou pestré a dlouho se nám budou v paměti usazovat a třídit. Kromě každodenního pracovního nasazení jsme zažili spoustu příjemných chvil. Pět týdnů dnem i nocí pod širým nebem, vynikající zdravá strava, večerní koupele v Nilu a přátelství s kuchařem Saláhem, inspektorem Abdul-Majidem a praktikantkami Reham a Sahed.

Poměrně nesourodé pásmo obrázků tak zachycuje jen zlomek našich zážitků a vzpomínek, které nás budou po zbytek života provázet. Jistě je rozmnožíme a doplníme, při dalších expedicích, nejdříve snad už letos na podzim. Insh-Allah.
Tak zatím!