Ve staré Číně, stejně jako dnes v Praze platilo a platí, že moc bez zodpovědnosti a kontroly je největším zdrojem korupce. Převládající představa o tom, že stát mají spravovat „političtí nominanti“, jejichž loajalita smí patřit pouze těm, kdo je jmenovali, pak jejich politické klice, a teprve potom státu, je šílená. Takto spravovaný stát nemůže přežít.

Nejefektivnější systém státní správy, který by mohl sloužit jako ochrana proti takovémuto šílenství, vymysleli už před více než dvěma tisíci lety v čínském císařství. Nikdy nebyl překonán – a nikdo na Západě se ho, zřejmě pro jeho přísnost, nikdy neodvážil ani napodobit. Stál na třech zásadách:
- Státním úředníkem se mohl stát jen člověk, který prošel sítem velmi tvrdých, naprosto anonymně posuzovaných písemných kvalifikačních zkoušek.
- Státní služba měla velmi tvrdá pravidla výkonu a jasný kariérní řád, závislý na pravidelném hodnocení.
Třetí a nejgeniálnější zásada: Nadřízený, který navrhl povýšení svého podřízeného úředníka, byl za jeho výkon zodpovědný až do konce svého života – a až do těch hrdel...

O dva tisíce let později je český stát ovládán nájezdnickou kulturou, pro kterou je správa státu pouze zdrojem kořisti. Státní služba je proměněna výhradně na ochranu zájmů těch vyvolených u moci. Právo je vnímáno jako legalistická aritmetika bez skutečného obsahu služby spravedlnosti a předvídatelnosti rozhodování. Nerozhodují prověření státní úředníci, celý svůj život zodpovědní státu, ale obskurní party osobních „poradců“, jejichž kvalifikace je odvozena jen z jejich nezodpovědnosti. Případné problémy pak „řeší“ vybraní spřátelení soudci a advokáti. Srovnání dvou zmíněných přístupů, které od sebe skutečně dělí přes dva tisíce let, ve kterých se lidstvo údajně mělo vyvíjet k lepšímu, nepotřebuje komentáře. Ale snad přece jenom – jak by na přídrzlé činy a slova správců různých mocí české státnosti v čase předvánočním reagoval slavný soudce Ti?

Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká na odchodu z funkce ještě veřejně zkritizovala práci policie v případu Drobil. Její vlastní absolutně protiprávní osobní zasahování do řady kauz jí prošlo. Jeden z mnoha příkladů – podle tří na sobě nezávislých zdrojů nese zodpovědnost za nejméně dvě nestandardní „konzultace“ mezi Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a jejím úřadem, na jejichž základě JUDr Daniela Smetanová jménem Vrchního státního zastupitelství koncem září zakázala protikorupční policii šetřit podezření ze spáchání trestných činů vysokých činitelů ODS – Tomáše Julínka a Marka Šnajdra. Podle čínských, dva tisíce let starých pravidel, by dopadla špatně, a s ní i ten, kdo ji do funkce prosadil – jmenoval se Jiří Paroubek.

Její náměstek Zdeněk Koudelka byl usvědčen z korupčního jednání už v roce 2007. Podle dva tisíce let starého kodexu čínské státní správy by byl popraven – a s ním i jeho nadřízený – Renata Vesecká.

Exministr Pavel Drobil by hrdelním trestem nesl osobní zodpovědnost za „selhání v personální politice“ svých komických podřízených Fibingera, a hlavně pana poradce Knetiga, který se nejprve schovával před policií a potom předstíral něco jako pominutí smyslů, což pro staré Číňany byl hrdelní přečin proti státu sám o sobě. Pánové Klaus, Nečas a Langer, kteří Drobila obhajovali, by ve staré Číně zřejmě museli spolknout jed.

Soudce Nejvyššího soudu Kučera, fantasmagorická kauza falšování studijních výsledků a udílení falešných titulů na plzeňských právech, jedna z nejlínějších poslankyň ČSSD Hana Šedivá, jmenovaná „za zásluhy“ soudkyní, přítulní politici, „za zásluhy“ jmenovaní bez jakýchkoliv zkoušek státními úředníky či poslaní do vedení státních firem...

Policejní prezident, který překračuje zákonné meze svojí funkce, pražský primátor, zaštiťující tunelování města vlastním tělem i pověstí, severočeské mafie, ovládající politické strany, toskánské vily a banky, uplácející zahraniční politiky, vysávané podniky se státní či městskou majetkovou účastí, dalo by se rozhlížet donekonečna...

Svět kolem České republiky se mění rychlostí, která bere dech. Mír plíživě přestává být nejvyšším a nedotknutelným smyslem evropské a transatlantické spolupráce. Nedovzdělané ekonomizující myšlení volebních cyklů, posilované slábnoucí nezávislostí a nevzdělaností médií, sklouzává k politickému populismu a omezování diskuze. Rusko a Bělorusko stále více podléhají militaristickému nacionálfašismu. Už i Maďarsko zápolí s ostře nedemokratickými tendencemi konceptu výlučné „národní demokracie“. Itálie je oslabována nekonečným panoptikem Berlusconiho afér, přehlušujících potřebu systémových změn a tvrdé úsporné dřiny. Ekonomické problémy, pojmenované jako Řecko, Portugalsko, Irsko, Francie či Španělsko, mají už dávno svůj bezpečnostní rozměr, který jakoby nikdo nechtěl vnímat. V Evropě už dávno nejde o přežití politického konceptu unie, ale o narůstající křehkost systému vzájemných ekonomických a bezpečnostních vazeb, pro které se dominantnost populismu vnitřní politiky řady národních států stala bezpečnostním rizikem pro všechny.

Jenom tupost a nezodpovědnost ještě dovolují většině politické elity České republiky předstírat, že korupce neoslabuje stát. A že zločin bez trestu státu prospívá. Tato většina nechápe, že odpor proti korupci musí být předřazen pokusům o ekonomické a sociální reformy, protože nikdo nemůže chtít spoluzodpovědnost od těch, které tak bezostyšně okrádá. Stále více připomínáme nepřipraveného nezvedeného žáka, který před nadcházející zkouškou vyžaduje, aby ho zkoušel jenom učitel, kterého si on sám vybere. Nebo lze vymyslet lepší přirovnání třeba pro chování pražské magistrátní koalice, která ještě měsíce po volbách pro jistotu blokuje a znemožňuje jednání kontrolního výboru, a trvá na tom, že jeho předsedu bude volit jen podle svého výběru?