Milý Miloši,
Známe se čtyřiadvacet let a dodnes si tykáme. Kdysi jsi mně dokonce osobně přesvědčoval, abych šel znovu do politiky, a pak i nabídl, abych se stal mluvčím ČSSD. Nelibě jsi nesl, když jsem Tě odmítl, ale aspoň jsme si tehdy ve dvou nalili do hlav pěkných pár panáků v Konírně naproti Lidovému domu. Tos měl ještě svoji hlavu, a mohu dosvědčit, že v té době jsi ničí loutkou nebyl. Jenomže to se rychle změnilo.

Nedávno jsi se rozlobil, když jsem Ti řekl, že jsi byl jako premiér vždycky slepý k obrovské korupci mezi svými nejbližšími spolupracovníky. S cigaretkou v ruce jsi mi na schodech Knihovny Václava Havla řekl, poněkud výhružně, že doufáš, že až mě někdo z tvých kamarádů zažaluje, že budu schopen doložit svá tvrzení na důkazech. No, Miloši, žádný z nich se ještě neodvážil… A neodvážíš se ani Ty.
V hektických dobách po Listopadu jsem tě dával za příklad, protože jsi jako jeden z mála nadřazoval zájmy země nad svoje vlastní. Nějak se to vytratilo. Je smutné být svědkem toho, jak se kdysi brilantní myslitel s mimořádným politickým talentem mění v loutku toho nejzkorumpovanějšího postkomunistického prostředí, v zuřivého lháře, snažícího se zastrašit novináře a kohokoliv s opačným názorem, a nakonec, doufám, že jenom hloupého, naivního a nevědomého, slouhu ruských zájmů.
Řekl jsi teď na Radiožurnálu: "Nikdy v životě jsem se nenechal manipulovat panem Šloufem ani panem Kalouskem“. Problém je v tom, že mnoho z nás si velmi plasticky pamatuje, jak jsi se v polovině devadesátých let rychle změnil, a začal se obklopovat zvláštní sortou přitakávačů, kterým velel komunistický proplouvač Mirek Šlouf. Zachutnala ti moc.

Existuje mnoho příkladů, ve kterých jsi byl voděn jako loutka, a poškozoval stát ve prospěch svých kamarádů, spojených dokonce s organizovaným zločinem. Jak jinak bys popsal vztahy a dochované záznamy telefonátů mezi Tvými poradci – především panem Šloufem - s Františkem Mrázkem? Ještě dnes si je můžeš přečíst, jak si gangsteři mezi sebou lebedí, jak jsi vydíratelný, jak chlastáš, anebo, jak jsi fajn, protože tě nezajímají peníze, ale „jenom chleba se sádlem a tři okurky“. Šlouf nejenom že projednával s gangstery manipulace privatizací – třeba Metrostavu nebo České spořitelny, prozrazoval tajné informace o přípravě zásahu v IPB, a přímo ovlivňoval program a usnesení vlády ve prospěch svých kamarádů (SEVAPHARMA) . Už několikrát popsaný případ zničení českého farmaceutického průmyslu, a především společnosti SEVAPHARMA, je navíc perfektně doložen zachovanými dokumenty. Šlouf ti připravil materiál, který tvoje vláda schválila, a prodala státní firmu SEVAPHARMA za padesát milionů. Každá jedna budova na tom pozemku měla větší cenu. Jenom ten pozemek na pražských Vinohradech měl cenu více než miliardu. Koupil to Šloufův kamarád a fotbalový podvodník Jan Gottwald. Obratem to prodal za tři sta padesát milionů. Dnes to má cenu někde kolem miliardy a půl. Česká republika ztratila výrobu sér a vakcín, a od té doby musíme všechno draze dovážet. Nemáš pocit, že jsi okradl důchodce nebo české zdravotnictví? Mimochodem, když se to sečte, jde o desítky miliard. To všechno jsou čistě kriminální činy. To všechno té partě kolem tebe prošlo jenom proto, že jsi je chránil. Byl, a jsi, jejich loutka – jenom nemáš odvahu přiznat, že ti v té době už stačilo jenom pochlebovat a nalévat tě pitím.

Nebo ti mám v tomto ohledu připomenout ostudu na jednání v Melku (2001)? Podle dvou členů české delegace, a jednoho z rakouských vyjednávačů, jsi v polovině rozhovorů poslal českou delegaci ven, a po pár hodinách „rozhovorů“ mezi čtyřma očima s kancléřem Schüsselem, tě rakouští hostitelé museli do auta vlastně nakládat. Rakouští diplomaté dodnes tvrdí, že v té době bylo prostě dost jednoduché spolehnout se na tvoji slabost pro pití.

Lhal jsi a lžeš, starý kamaráde. Kdykoliv tě někdo přistihl při omylu nebo tě dostal do nepříjemné situace, tak jsi zaútočil osobně. Novináři by mohli povídat, Vyhrožoval jsi trestními oznámeními, vykládal jsi vědomé nesmysly o novinářských konspiracích, a, bohužel, ti to zůstalo. Tvůj čerstvý útok na slovenské novináře, a odmítání dávat slovenským sdělovacím prostředkům jakákoliv vyjádření, patří mezi nejtrapnější výkony české polistopadové lumpenpolitiky. V mezinárodním kontextu nic podobného nikdy nikdo nezkusil – tedy ruští komunisté a Putin ano, abych byl přesný.

A tím jsme u tvojí naprosto nepochopitelné snahy zalíbit se putinovskému, pseudocarskému a určitě nedemokratickému, Rusku. Moji ruští kamarádi, disidenti brežněvovské doby, hovoří o tom, že nikdy od té doby nebylo hůř. Saša Podrabinek se dokonce musel dlouhé měsíce skrývat, protože putinovské bojůvky blokovaly vchod do jeho domu a žádaly, aby byl uvězněn. Ty, s bohorovným úsměvem, předstíráš, že všichni kolem tebe jsou andělé a polobozi demokracie. Sorry, není tomu tak. Tvoje dnešní nejbližší spolupracovníky, Vratislava Mynáře a Martina Nejedlého, ti osobně přivedl Miroslav Šlouf. Jak se „kluci“ sami chlubí, jsou to takoví „kamoši“, že spolu „všichni společně jezdí na vodu“. Martin Nejedlý je kryt protekcí Lukoilu, a jestli nevíš o tom, že Lukoil je obecně, a to i ve zprávách BIS, považován všude ve světě za expozituru ruských zpravodajských služeb, tak představuješ zásadní bezpečnostní riziko pro Českou republiku.
Je mi tě líto, Milošku. Kdysi jsem si tě vážil, protože, ještě víc, než třeba Václavové Havel i Klaus, jsi opravdu dokázal nadřazovat zájmy země nad svoje osobní. To je pryč. Prohrál jsi svůj boj s pitím a mocí. Jsi dnes jedno z největších bezpečnostních rizik země, na které ti kdysi záleželo. Můžeš jenom následovat smutný osud další ruské loutky, svého kamaráda Vaška Klause. Společní kostlivci, společná korupce, společné oběti, kterých je třeba se bát. Doufám, že tě voliči zastaví, a ukončí období státní samohany České republiky. Opravdu je mi tě líto. Stát se s takovým potenciálem člověkem minulosti, na to už musí mít jeden hodně tragické slabosti. Ale možná to všechny ty ruské prachy zvládnou. Ty budeš prezident, ČEZ s radostí prodá Temelín Rusům, a Mirek Šlouf a jeho Melody Boys, budou na Hradě pečení vaření… Pak věřím, že nebudeš mít klid.
Tvůj, kdysi kamarád,
Honza Urban