Jestli kdy v polistopadové době byla chvíle pro velkou koalici, je to právě nyní. Země je pod ochranou a velením prezidenta okupována nevolenou klakou s podivnou afinitou k putinovskému Rusku a netransparentnímu financování čehokoliv. Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ), přezdívaná trefně Stranou přátel organizovaného zločinu, se chová k demokratickým institucím jako k dobytému nepřátelskému území. Obsadila vládu stranickými kádry, a pokračuje i v obsazování i úřednických a diplomatických pozic. Jejich jedinou „kvalitou“ je přitom osobní podlézavost k prezidentovi. Ústavní zvyklosti jsou idiotské, sociální demokracie rozložená, justice, státní zastupitelství a policie pod tlakem. Zdálo by se, že není čas na řeči o pravicovosti a levicovosti. Ve skutečnosti jde o to, zda nejméně na osm let zapomeneme na jakkoliv nedokonalou demokracii.

Poslední obranou před postupující okupací jsou Sněmovna a Senát. Jsou ale tři hlavní politické strany vůbec schopné demokracii bránit? ČSSD by měla rozhodně odmítnout pokusy Miloše Zemana o zavedení neparlamentních forem vlády, protože všechny ostatní scénáře budou znamenat jen ztrátu nezávislosti strany a její rozklad. Sny Michala Haška, Zdeňka Škromacha a dalších o cestě k moci v Zemanově zákrytu jsou stejně naivní, jako jsou nebezpečné – a nejenom pro ČSSD. Jenomže v současné situaci stačí, aby tito dva snílkové prodali ČSSD Zemanovi „za mísu čočovice“, a pokud k zemanovým nohsledům nepřeběhnou úplně, budou za pár měsíců odhozeni jako nepotřebná veteš. Jenom slepec nemůže nevidět, že Zeman potřebuje oslabit ČSSD natolik, aby po „ficovsku“ mohl populisticky integrovat celou levici, včetně komunistů, pod svým velením. TOP 09 a ODS by si proto měly rychle uvědomit, že jejich největším soupeřem v této chvíli není sociální demokracie, ale megalomanská snaha Miloše Zemana rozvrátit současný politický systém.

Pravice by proto měla ČSSD umožnit projít tímto střetem v pozici s vládní zodpovědností. Vláda velké koalice ČSSD, TOP 09 a ODS by v této situaci s velkou většinou hlasů dokázala prezidenta a jeho klaku snadno odrazit, a zdůraznit tak jednou provždy senioritu parlamentu nad prezidentskou libovůlí.

Pokud by ODS a TOP 09 přenechaly místo premiéra sociálním demokratům, vyšachovaly by prezidenta ze hry, a zároveň by vyvrátily podezření, že se za každou cenu chtějí dostat do vlády, aby zamezily vyšetřování korupčních kauz vlivných členů ODS. ČSSD by tím naopak dokázala, že není už jenom loutkou v rukách okupantů. Jásající komunisté a diskutabilní frakce bývalé strany VV a LIDEM, by ztratily možnost vydírání a zviditelňování se. Dovést zemi k řádným parlamentním volbám by pak neměl být problém – tedy pokud by naše politické strany dokázaly alespoň na deset měsíců zapomenout na obsazování dozorčích rad podniků se státní účastí podle stranického klíče.

Pokud to tři hlavní strany nedokáží, zničí okupanti nejdříve ze všeho a nadlouho jakoukoliv naději na emancipaci orgánů činných v trestním řízení a justice. Miloš Zeman, jako poslušná loutka a proti všem svým slibům, už do Senátu poslal kandidaturu už jednou odmítnutého Jana Sváčka na soudce Ústavního soudu. Udělal to pokradmu, ale o to silněji za něj lobuje. Neříká, že mu kandidaturu kompromitovaného Sváčka rozmlouvali všichni vedoucí činitelé justice, se kterými alespoň zpočátku, kandidatury soudců Ústavního soudu konzultoval. Dnes už s nimi nekonzultuje nic. Neřekl také, že má v plánu Sváčka dokonce udělat politice – a hlavně sobě - vždy poslušným předsedou Ústavního soudu, a že Pavel Rychetský by měl být, v takovém případě, přesvědčen už příští rok, aby rezignoval „ze zdravotních důvodů“. Problémy s Ústavním soudem, jako strážcem oněch „idiotských“ ústavních zvyklostí, skončí. A to bude jenom začátek. Poničené soukolí dělby a vyvažování mocí zákonodárné, výkonné a soudní, se nadlouho nepodaří uvést do pohybu.

Připomeňme, že rozvrat policie a státního zastupitelství se v druhé polovině devadesátých let odehrával v době opoziční smlouvy a halasného pšouku Zemanovy „Akce čisté ruce“, která nikdy žádnou korupci nesměla vyšetřit. Justici bylo znemožněno se obrodit a ministr Motejl raději na protest hodil Miloši Zemanovi funkci na hlavu. U moci je dnes znovu stejný Miloš Zeman, a tak si to, pro velký úspěch u nové elity, rozuměj u tunelářů, s politiky spojených, sjedeme ještě jednou.

Je naprosto logické, že z politického záhrobí se na Zemanovu podporu ozývá silný potlesk Václava Klause a jeho party. Nejde jenom o vzájemnou vděčnost nevkusné a nečestné podpory Zemana Klausem ve volební kampani, a na oplátku Zemanovo ohlašované uklizení „babí“ Klausové na velvyslanecký post do Bratislavy. Doživotní imunita zbavuje obav a myšlenková sterilita ústí v upřímnost. Politik, který se v polovině devadesátých let nestyděl ze zasedání vlády telefonovat Pavlu Tykačovi, že už se může vrátit ze zahraničí, kde se skrýval, protože policie nesehnala dost důkazů o jeho tunelování , nyní vytýká politikům selhání. Prý proto, že politika „nezvládla svůj nezastupitelný úkol - vymezit prostor, kde se mají represívní složky pohybovat a jak se tam mají pohybovat“. (http://klaus.cz/clanky/3420) Za vším je, podle něj, „mediální útok“, a „myšlenka tzv. nezávislosti“, „zhoubná myšlenka, rozežírající stát a jeho instituce“. Jako kdybychom neměli zákony, tyto věci přesně definující. A ošklivá slůvka jako „tunelování“ nebo „korupce“ raději nepoužívejte, strýček Václav je má za nepěkná a umělá…

Jistě, poslušná policie a státní zastupitelství, které na zavolání udělají, anebo neudělají cokoliv podle přání „politiky“, je snem každého autoritářského zbabělce. Přesně takhle fungoval i komunistický režim. Těmhle pánům a dámám ještě nedošlo, že volený politik a strany, ve kterých se sdružují, jsou jenom palivem systému, který v demokracii má fungovat právě vyvažováním různých druhů nezávislých mocí a rolí, hraných ne podle soukromých zájmů a kamarádšoftů, ale podle stálých pravidel, platných pro každého vždy stejně.

Další verze symbiózy Klauzemana má stále stejný cíl. Nezávislost zničit ve prospěch „svých lidí“. Ten střet ještě není prohraný. Ano, veřejné zakázky si stále rozděluje stejná klika, pro kterou jsou okupanti na Hradě jenom další partou, se kterou se je třeba podělit o drobky. Ano, evropské fondy byly rozkradeny způsobem, který z České republiky udělal nejhoršího příjemce mezi státy osmadvacítky. Jistě, policie a státní zastupitelství nejsou úplně rovné a výkonné (Za zmizelou miliardu pro kamarády v kauze Opencard nikdo nemůže, ale hned dvě skupiny úředníků a radních, kteří se ten tunel snažily napravit, už obviněny jsou, včetně člověka, který polici sám od sebe dodal stovky stran dokumentů a důkazů)). Ale to „nás“ nebolí. Důležité je, aby nikdo nevyrušoval. Zbytek je o vypouštění bublin o levicovosti a pravicovosti, nepovolení návratu pravice k moci, rozhazování slibů, urážek a velkohubých prohlášení.

Miloš Zeman a jeho okupanti se dostali k moci falšováním údajů o financování nejšpinavější a nejprolhanější politické kampaně v polistopadové historii. Legitimita za všechny špinavé prachy. Pokud ČSSD neodolá tlaku z Hradu, ovládne tento retrostyl tunelářských devadesátých let českou politickou scénu znovu - a na dlouhá léta. Jednoduše proto, že za populistou „silné ruky“ se formou imploze „sjednotí“ padesát procent voličstva. Rozostřená a unavená pravice bude jen slabou opozicí, stejně jako na Slovensku. Parlament se stane jen místem, kam se chodí podlézat prezidentovi. ČSSD, TOP 09 a ODS mají dnes větší zodpovědnost, než se může zdát. A vůbec není jisté, že obstojí.