Mnichov a kníže Václav

29. 09. 2013 | 18:24
Přečteno 10125 krát
„Ve strachu z neznáma a v osamocení i my jsme se dopustili zrady a zbabělosti. Nemáme omluvy. Opustili jsme našich slabých a ohrožených, a násilí a bezpráví přijali za své. Odpusť nám, Václave kníže, neboť i my po dlouhém mlčení a nalézání nyní prohlédáme, chceme býti lepším lidem Tvojí země, a dalším pokolením vzorem“. Bylo by bývalo krásné, kdyby taková modlitba zazněla na sobotních svatováclavských oslavách ve Staré Boleslavi. Ještě nezazněla. Snad zazní už brzy.

Zazněl alespoň její dvojný kontrapunkt. Svátek svatého knížete Václava, patrona prý země české, je v kalendáři konce měsíce září příliš blízko letos už pětasedmdesátému výročí Mnichovské dohody, než aby nebylo nutné a potřebné hledat jejich spojitost.

Ten první kontrapunkt je o důstojnosti a odpuštění. Do Staré Boleslavi přijel na oslavu svatého Václava mnichovský kardinál, Němec Reinhard Marx. S pokorou křesťana připomněl dodnes zraňující Mnichovskou dohodu a řekl: "Násilí a bezpráví zasadilo těžké rány a zanechalo hořkost. Všeho velice lituji, naplňuje mě to smutkem a velice se mě to dotýká“. Za svá slova si vysloužil obrovský potlesk přítomných Čechů. Odpověď však žádnou.

Ten druhý kontrapunkt je o naději. Tisícovka a půl mladých Čechů v den svátku svatého Václava tancovala a „dělala milý bugr“ před ruskou ambasádou v Praze na protest proti potlačování svobody slova v Rusku a proti věznění děvčat ze skupiny Pussy Riot. Prý také proti kapitalismu a fašismu, a nakonec ještě došli až k Pražskému hradu, - že by nějaký vzkaz tamnímu bačovi a jeho partě? - a potichu se rozešli každý po svém. Mám pocit, že jde o nejznamenitější oslavu knížete Václava v dějinách. Ten kluk na stolci knížecím měl ve svém mladém věku – znovu a znovu by člověku českému mělo být připomínáno, že byl zavražděn – tedy, jaksi a s prominutím, vlastním bratrem – ve věku pouhých dvaadvaceti, možná, a nanejvýš, až osmadvaceti let – za sebou tolik státotvorného a, opět s prominutím, lidsko-právního, že by se z toho moderním mudrlantům českých politikářských odpůrců „dalajlámismu a pussyriotismu“ musela zatočit hlava. Kníže Václav – a v tom se shodovali Karel IV, Jiřík z Poděbrad, Palacký i Masaryk – stvořil svým životem i smrtí legendu smyslu a poslání českého národa i státu. „Demoška“ před ruskou ambasádou byla vskutku jeho nejlepší oslavou. Kdekoliv je člověk omezován, vězněn a otročen, tam mojí mravní povinností Čecha je zvednout hlas jemu ku pomoci. Jen tehdy jsem, pokud takového jsem schopen. Krleš a hosana, kníže náš…

Mnichov je z pohledu poslání knížete Václava pouze traumatem bezmocných a zbabělých starců – ne mladých, kteří ve své většině chtěli, a věděli, jak ve své době bránit lidskou důstojnost a svobodu. Sedmdesát pět let od pošetilé a zbabělé viny Francie a Velké Británie je až příliš dlouhá doba na to, abychom jako Čechoslováci nerozeznali i vlastní vinu. Neboť základní, svatováclavská otázka nikdy nebyla, a ani dnes není, v tom, zda se Československo mělo či nemělo vojensky bránit. Kruciálním naopak je to, co jsme my sami ne-udělali po Mnichovu.

Není omluva, která by vysvětlila, proč stovky židovských dětí zachraňoval jejich odesíláním k rodinám do Velké Británie mladý anglický lyžař, který se v Praze v roce 1939 zastavil vlastně omylem – a ne československé úřady. Nebo ještě dnes žije někdo, kdo by chtěl tvrdit, že to, co o zabijáckém nacistickém antisemitismu věděl třicetiletý Nicholas Winton, nevěděly instituce a občané Druhé republiky? Proč československé úřady Druhé republiky nezachránily desetitisíce nejohroženějších životů vlastních občanů? Nebo klesneme natolik, že budeme naslouchat dodnes se ozývajícím vlastním českým fašistickým hlasům, tvrdícím, že si za to mohou českoslovenští Židé sami, protože včas sami od sebe neutekli?

Za zhroucení lidskosti a druhorepublikové štvanice proti demokratům, jako byl Karel Čapek, za naše tolik populární vládní antisemitská a protiromská zákonná opatření přece také nemohly Francie a Velká Británie. To jsme udělali už jenom my sami. Nacistický režim by nemohl udělat vůbec nic, kdybychom, opět s prominutím, ve jménu míru zničili alespoň všechny těžké zbraně československé armády a zbrojní průmysl země tak, aby nemohly být použity proti nikomu jinému. Když už všem tehdejším moudrým starcům, jako byl Edvard Beneš, bylo prý jasné, že světová válka je otázkou velmi krátké doby… Tisíce našich děl a stovky tanků byly použity už o pár měsíců později v nacistické agresi proti Polsku, a zbraně a munice, vyrobené našima rukama v kdysi československých zbrojních továrnách po celou dobu války zabíjely a ničily spojenecké síly. Mnichovská dohoda také neříkala nic o pětačtyřiceti tunách zlatých rezerv, které jsme brzy nato dobrovolně odevzdali Adolfu Hitlerovi, ani o statisících československých Židů a německých antifašistických exulantů, které jsme dobrovolně vydali na smrt. Kde byl odkaz knížete Václava, který vykupoval otroky a dával jim svobodu – i k nelibosti vlastních?

Jen chování v porážce je hranicí lidské velikosti. Zbabělost vždy vyvolává opovržení. Hrdý odpor naopak respekt. Nejrozšířenější žvanivá sebeomluva a „vysvětlení“ nevyhnutelné „nutnosti“ nebránit se a nedělat po Mnichovu „nic“ si dodnes dovoluje tvrdit, že jako Hitlerem nenávidění slovanští podlidé jsme v případě jakéhokoliv náznaku nesouhlasu byli odsouzeni k vyhlazení. Proto prý bylo nevyhnutelně nutné kolaborovat, a za každou cenu. Jedině tak mohl prý být „zachráněn národ“. Je to žvást – nízký a zbabělý k tomu. Posádka nezkušených česko-slovenských branců se pod velením několika málo důstojníků a poddůstojníků dne 14.března 1939 několik hodin bránila proti přesile jednotek wehrmachtu a SS v Czajankových kasárnách ve Frýdku-Místku. Po vyčerpání munice, a na rozkaz vyššího velení, se nakonec vzdali. Německý velitel plukovník Stoewer odmítl rozkaz nadřízených, aby po odzbrojení poslal československé důstojníky a vojáky do zajateckého tábora. Velícímu důstojníkovi obrany kasáren, kapitánu Karlu Pavlíkovi, byla jako výraz úcty ponechána i osobní zbraň. Bylo mu pouhých dvacet devět let. Důstojníkům bylo dovoleno odejít domů, a vojáci byli jako jednotka odvedeni do kasáren, a nakonec, v pochodovém útvaru a v uniformách československé armády, odvedeni na nádraží a odesláni domů. Byli to branci, kteří nastoupili ke službě v armádě teprve prvního března – a podle předpisu měli při odchodu z armády uniformy odevzdat…

Štábní kapitán Martínek se potom aktivně zúčastnil protinacistického odboje a po zradě a zatčení přežil koncentrační tábor. Za přípravu protikomunistického povstání byl tento válečný hrdina odsouzen na patnáct let těžkého žaláře a v důsledku věznění zemřel v roce 1975 na leukémii. I za to mohla „mnichovská zrada“ spojenců?

"Násilí a bezpráví zasadilo těžké rány a zanechalo hořkost. Všeho velice lituji, naplňuje mě to smutkem a velice se mě to dotýká“. Děkuji, bratře kardinále. Ti mladí u ruské ambasády by vám rozuměli. Ještě neotupěli. Jsou lidem knížete Václava, prvním z těch mladých, kdo někdy řekli: „Kdo, když ne my. Kdy, když ne teď“. Myslím na Williho Brandta, který dokázal pokleknout ve Varšavě. Myslím na Václava Havla, který ve stopách knížete Václava hledal odpuštění, a předběhl tak svůj lid o generace. „Ve strachu z neznáma a v osamocení i my jsme se dopustili zrady a zbabělosti. Nemáme omluvy. Opustili jsme našich slabých a ohrožených, a násilí a bezpráví přijali za své. Odpusť nám, Václave kníže, neboť i my po dlouhém mlčení a nalézání nyní prohlédáme, přiznáváme svých vin, protože chceme býti lepším lidem Tvojí země, a dalším pokolením vzorem“… Jednou to zazní.

P.S. Psáno večer v den svatého Václava. Snad na pozadí této úvahy vynikne pitomost vášnivých diskuzí roku 2013 o přednostech či nedostatcích československých tanků, letadel či opevnění v roce 1938, důležitosti vyhnout se kapitulací možnému obvinění, že bychom nesli vinu za rozpoutání války, a o hrdinské předvídavosti všech, kdo neudělali nic, než utekli před zodpovědností ve chvíli nejtěžší…

Psáno pro www.pritomnost.cz



Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy