„Severoatlantické elity jsou horším protivníkem, než byl Hitler a jeho Třetí říše. Už od devatenáctého století je cílem psychohistorické speciální operace Západu vytvoření rusofobních Slovanů jako psychologického typu a politické síly. Jejich úkolem je odervat Ukrajinu od Ruska, a postavit proti němu „protiruskou Rus“ a „svobodnou a demokratickou alternativu impéria“. Andrej Fursov, ředitel Centra ruských studií Moskevské univerzity humanitních věd.
Zdroj - http://www.narodsobor.ru/events/analytics/19681-andrej-fursov-lukraina-nuzhna-dlya-udara-po-rossiir#.UxR-gJCA3oY

Anebo, pokud si chcete přečíst něco o tom, jak za vším stojí Vatikán a katolické Polsko, které se snaží zničit na Ukrajině všechno pravoslavné, a tím odtrhnout Ukrajinu (Malou Rus), která je přece nedílnou součástí Ruska, pak skvělou ukázkou převládající geopolitické paranoie velké části ruské proputinovské elity je rozhovor kandidátky historických věd Olgy Četvernikové na http://www.narodsobor.ru/events/analytics/19647-lukraine-govoryat-ubej-v-sebe-russkogor#.UxR-xJCA3oY

Díváme se na perfektně koordinovanou operaci pozemních vojenských jednotek o síle zatím větší než jedné divize, s podporou vojenského námořnictva (celá ruská černomořská flotila) a značné letecké síly. Jde o ruské vojenské jednotky, a je stejně zbabělé, jako směšné, že se jejich nejvyšší velení rozhodlo odstranit z uniforem a z bojové techniky označení armády Ruské federace. Je tragickým historickým faktem, že Rusko okupuje Krym, a otázkou dne není, zda se z něj někdy stáhne, ale jakou část východní a jihovýchodní Ukrajiny k tomu ještě urve. Vladimír Putin už nemůže couvnout – jakýkoliv náznak slabosti, nebo ochoty ke kompromisu, by mu už jeho maršálové v největších vojenských čepicích na světě neodpustili.

Západ sklízí ovoce svojí neochoty konfrontovat po roce 1989 ruský imperialismus. V euforii po zhroucení komunistického bloku si západní politici nedokázali představit, že sama bolševická ideologie byla pouhou deviací – právě ruského imperialismu. Pro člověka ze Západu se megalomanské vystupování Vladimíra Putina může zdát směšné, pokud si ovšem neuvědomí, že tento člověk se od první chvíle, kdy ochutnal moc, připravuje na válku. Paranoidní geopolitické fantasmagorie o světovládném spiknutí Západu s Čínou a Japonskem ke zničení Ruska, byly hlavním důvodem dnes už více než deset let trvající remilitarizace hospodářství, vývoje nových zbraňových systémů a jednotek, i obrovské propagandistické mašinérie. O to pitoresknější je snaha představovat Rusko jako demokratickou zemi, stabilního partnera mezinárodní politické a ekonomické spolupráce, či pořadatele mírových olympijských her.

Nebo si nikdo nechce vzpomenout na vydírání bez ohlášení omezenými dodávkami plynu, propracovaný systém potlačování politické opozice a nevládních organizací, anexi Osetie, Abcházie a Podněstří? Okupace části Ukrajiny je jenom o něco větším použitím zkušeností z Československa, a všech okupací následujících. Ani ten brežněvovský jazyk není třeba měnit – Vladimír Putin mluví o „dočasnosti“ pobytu vojenských jednotek (co o tom ví, když nejsou ruské?), které prý na Krymu budou, dokud neproběhne „normalizace“…

Stejně omšelé jsou i propagandistické a zpravodajské triky – na http://okvsk.ru/kryimskiy-nabor-otkryit.html se můžete dočíst o náboru dobrovolníků, které svaz orenburských kozáků začal už 27.února mobilizovat k účasti na „mezinárodním kozáckém sjezdu v Autonomní republice Krym k otázkám zemědělského rozvoje kozáckých obščin“. Trochu podivně působí, že dobrovolníci na tento zemědělský sjezd musejí být ve věku mezi 20 až 50 lety, se splněnou vojenskou službou, zdraví a schopní bojové služby…

A stejně mobilizovaní jsou domácí i zahraniční slouhové, poukazující na „realismus“ a „oprávněnost obhajoby ruských životních národních zájmů a ruských menšin“ před neonacisty a banderovci, spiknutí CIA a činskému skupování ukrajinských farem a přístavů. Určitě se nám i v České republice dostane brzy poučení od "znalců" z KSČM, nebo od Václava Klause, Jaroslava Foldyny nebo Vítězslava Jandáka...

Klasikou je i vzrušená diskuze v prokremelských médiích o nepotřebě dalších slev ceny plynu pro Ukrajinu, která nechce poslouchat, a naopak potřebě „ekonomické“ pomoci Krymu. Hezký detail prozradil server donnews.ru, podle kterého na pomoc Krymu odcházejí nejenom donští kozáci a Sibiřský dobrovolnický pluk z Krasnojarska, ale který ocitoval i přiznání předsedy Výkonného výboru sevastopolské městské rady Alexeje Čalyje, podle kterého jeho výbor dostal v minulých dnech sto milionů ukrajinských hřiven na výplaty vojáků, policistů a úředníků – ale „ne z Kyjeva“.

V této chvíli je třeba české vládě a ministerstvu zahraničí držet palce, protože tato poměrně mladá, a v mezinárodních vztazích nezkušená generace je poprvé podrobena testu nejdrsnější velmocenské agrese v našem nejbližším sousedství. Jde o krizi, která s velkou pravděpodobností ovlivní vývoj evropské integrace i České republiky na desetiletí. Hledá se politika a politici, kteří by byli stejně racionální jako tvrdí a jednoznační při obhajobě národních zájmů i evropských hodnot, tedy něco, co tady doposud prakticky neexistovalo. Česká republika nemusí být diplomatickým trpaslíkem, a právě v této krizi si to musí uvědomit. A doma má všechno právo ukázat, že nezapomněla na desítky let trvající okupaci Moskvě sloužícími komunisty po roce 1945, a po roce 1968 i na přímou vojenskou okupaci, a že je připravena svoji demokracii, jakkoliv nedokonalou, bránit.

Pro začátek by Česká republika mohla na svém území zakázat činnost kozáckých a podobných spolků, podporujících agresi, stejně jako znemožnit činnost bezpečnostních agentur s ruskými vlastníky. Mohla by z bezpečnostních důvodů ostentativně vyřadit ruské firmy ze soutěží o veřejné zakázky - ano, i o případnou dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Mohla by omezit počet ruských diplomatů na svém území, či omezit vystoupení vojenských pop ansámblů, jako jsou Alexandrovci – a vyzvat k podobným symbolickým krokům i partnery v Evropské unii a v Severoatlantické alianci. Politické a ekonomické sankce jsou jedna věc, ale tohle můžeme udělat sami pro sebe a vlastní pocit, že už nikdy nepůjdeme na porážku jako ovce. Protože jinak je Ukrajina jenom začátkem i našeho osudu.