Chtělo by se říci, že ministryně obrany v demisi je jenom nebetyčně hloupá (viz zpráva). Nejde to. Zkouším si představit jakéhokoliv ministra obrany jakékoliv jiné země na zeměkouli, který by posadil svého psa na hrob Neznámého vojína. Fotečku svého mazlíčka s právě jménem ministerstva obrany položeným věncem na památku padlých by pak pověsil na sociální sítě s výkřikem „Jsem hrdý na svoji zem. Miluji svého psa“. Nejde to. Protože všude jinde by takový ministr byl do hodiny vyhozen.

Tady trvalo týden, než se paní ministryně nechala přesvědčit alespoň k výroku, že nechtěla nikoho urazit. A nezarazilo to ani premiéra, ale ani ostatní politiky.

Prý nechtěla nikoho urazit. Nicméně urazila - a to způsobem neodpustitelným. Nejenom, že si na oficiální akci přivedla psa, přesto, že Návštěvní řád Národního památníku na Vítkově něco podobného výslovně zakazuje. Nejenom, že psa posadila na desku, kryjící ostatky padlých. Ale touha po sebezviditelnění jí zatemnila mysl natolik, že zapomněla na pietu, a prostou lidskou slušnost a úctu. Pietu a symboly, které tvoří fundament všeho, čemu se říká vlast. Ostatně, na fotografii těsně za pudlíkem je na oné kamenné desce nápis SLÁVA HRDINŮM PADLÝM ZA VLAST.

Nevím, jak se ke skandálu postaví předseda vlády Andrej Babiš. Je to totiž i jeho skandál. Ostatní politici by měli požadovat okamžitou rezignaci paní Šlechtové. Prokázala, že není schopna sloužit paměti státu. Nedokážu si představit, jak důstojníci a vojáci Armády České republiky budou moci brát po dnešku vážně paní se psím mazlíčkem, který je pro ni evidentně důležitější, než uctívaná symbolická místa památky jejich padlých kolegů. Toto je totiž urážka z těch, které se neodpouštějí.

Paní Šlechtová, odejděte, prosím.