Jiří Paroubek se v nejvypjatějším období volební kampaně na pár hodin sešel jen tak, prý jen k poklábosení o věcech osobních a lidských, s Mirkem Topolánkem, bývalým politikem momentálně bez funkce. O politice prý nepadlo ani slovo. Tak tomu může věřit jenom hlupák.






Určitě jenom náhodou se sešli přesně v době, kdy Topolánkova squadra krajských kmotrů (tedy nevolených vlivných lidí za scénou) zahájila první kroky puče proti novému předsedovi ODS Petru Nečasovi. Co kdyby myslel vážně vymýcení jejich prebend a prebend jejich chráněnců v dozorčích radách podniků se státní účastí? Nebo prosazení transparentnosti veřejných zakázek? Nesmějí přece ztratit pozice, příjmy a vliv. Je proto potřeba udělat všechno, aby se Nečas stal Vladimírem Špidlou ODS – a dopadl stejně neslavně. A právě v tom si Paroubek s Topolánkem notují – a mají mnoho spojenců.

Kmotrům loajální ministři úřednické vlády se na poslední chvíli před volbami snaží odstranit překážky. Například předsedkyni Akreditační komise profesorku Dvořákovou, která jako jediná dokázala nabourat líheň Kindlvajíček – kriminální systém přípravky stovek poslušných veřejných činitelů a státních úředníků, kteří svým stvořitelům na oplátku poskytují ochranu a státní zakázky. Je zajímavé, kolik z nich je na funkcích, které jim dovolily proti profesorce Dvořákové vystoupit. Aby se vyslovit mohli, je poprvé v historii obsazení této funkce zcela zbytečně předmětem vnějšího připomínkového řízení vlády. Za výraz stejné taktiky „úklidu na poslední chvíli“ lze označit i personalistickou bouřku ministra kultury. Anebo vskutku pikantní pokus kmotříčka Marka Šnajdra obsadit pomocí soudu i třetí místo rozhodce ve sporu s Diag Human Jiřím Schwarzem. Určitě náhodou jde o dalšího příznivce dřívějšího vedení plzeňské právnické fakulty, který nechutně nefér způsobem jako první napadl závěry Akreditační komise a osobně profesorku Dvořákovou.

Proti Nečasovi se brzy postaví i nový blok uvnitř poslaneckého klubu ODS ve Sněmovně. Kmotři si totiž, díky Mirku Topolánkovi, pohlídali přední místa krajských kandidátek pro svoje chráněnce, anebo sami pro sebe. Poslanci jako Marek Šnajdr, Ivana Řápková, a jim podobní „nováčci“, budou zásadními protivníky jakékoliv snahy o modernizaci ODS.

Nebezpečným spojencem kmotrů je už nyní i bezpečnostní služba, převlečená za novou politickou stranu Věci veřejné. Napojení této skupiny na pražský magistrát a jiné kmotrovské spojky v politickém zákulisí představuje v českém prostředí nový jev – pozoruhodný především detailní podobností s cestou, jakou se v Rusku k moci dostali původně nenápadní petrohradští magistrátní úředníci Putin a Medvěděv. I tam začínali s využíváním bezpečnostních služeb bývalých kágebáků, hesly boje proti politickým ještěrům a s „občanskými“ hlídkami v ulicích. Zbytek obstarala populistická hesla, televizní prezentace a dostatek peněz. Podobnost hesel Kindlovy chráněnkyně Řápkové a předáka VV Jaroslava Škárky je více než napovídající.

Společný postup „staré ODS“, socialistů Jiřího Paroubka a Věcí veřejných, samozřejmě s tichou podporou komunistů, jsou i ztělesněním sociálně inženýrských a mesiášských tužeb Václava Klause. Nabízí se mu poslední šance na prosazení změny volebního systému. Zajištění nedotknutelnosti ekonomických, justičních a vlivových vazeb „kmotrů“, z nichž většina se vyšvihla v době jím šéfované opoziční smlouvy, mu pomohou navrátit ODS pod jeho kontrolu. Bude to asi nejlepší politický obchod jeho kariéry, protože jedinou cenou, kterou bude muset zaplatit, bude jen pomoc při zvolení Jiřího Paroubka za prezidenta.