Tito ji psali! Ne, my to nepsali, psal to TEN. TEN tvrdí, že to také nepsal. Ten, kdo odhalil: Psali to opravdu ti, co byli nejblíž. Obrana těch, co byli nejblíž: Ne, my to nepsali, psali to ti, co jsou dál.

Ti, co jsou dál: Ne, my, co jsme dál, jsme to nepsali, my jen dali čísla.
TEN: Nedali jen čísla, je to papír těch, co jsou dál.
Ti, kdo jsou dál: I když to je náš papír, nic to neprokazuje. Na TOHO podáme ŽALOBU, protože nás pomlouvá.
Vyhodím ho, tvrdí ten, který odhalil ty, kteří byli nejblíž.
Klidně, říká TEN, nebojím se, a spor vyhraji.
Ti, kdo byli nejblíž: Všechno je blbost, psal to přece sám prezident.
Bývalý prezident mlčí.
A kdo se hledá? Autor amnestie.

Tak - to bychom měli. Nepřipomíná vám to něco? Ano, přesně tak. První obecnou. Já ne, paní učitelko, to on. Ne, to já ne, to Pepík. Pepík to nebyl, paní učitelko, to byl Tomáš. Paní učitelko, to vůbec nebyl nikdo z naší třídy, to byli ti z béčka.

Máme to tu výkvět, jen co je pravda. Pokud ale začne být práce pro prezidenta ostudou a důvodem k zatloukání, něco shnilého je v království dánském. Tedy českém. Že to shnilé byla ta amnestie, to víme. Který gauner ji ale opravdu napsal, a tím minimálně všechny klienty H systému dostal do stavu před infarktem, to jsme se zatím nedozvěděli. Řekne nám to nový prezident?

V každém případě je ta debata já ne, to on, výrazem absolutní zbabělosti. Pokud už pro prezidenta pracuji, a pokud mu připravím něco tak neskutečného, že ho na konci jeho kariéry postavím navždy proti svým občanům, alespoň se chlapsky přiznám, abych tu hanbu z něho smyl.

Protože zatloukat, zatloukat, zatloukat, to platí pánové jen při nevěře. V politice to znamená jediné - že autor toho veledíla zvaného amnestie je prostě normálni srab. A nic na tom nemění ani to, že nakonec je odpovědný skutečně prezident a předseda vlády. Ten, kdo jim k této neblahé popularitě pomohl, neměl by zůstávat skromě stranou, ale o tu pozornost se podělit.