A může být dobrá koučka. Ťukáte si na čelo? Nenechte se zmást – taky tento druh žen nemusím, a Jana Nečasová je mi velmi nesympatická. Jenže sympatie a antipatie nemají v objektivním pohledu co dělat.

Jana Nečasová je podivným produktem dnešní doby, a to produktem tragikomickým. Jistě, k určitému druhu chování má člověk dispozice. Jenže ty by se nemohly rozvinout, nebýt vnějších okolností. A ty vnější okolnosti jsou pro kauzu Jany Nečasové více než podstatné.

Měli bychom si především položit otázku, jak je možné, že se v naší zemi stal premiérem Petr Nečas – člověk jako osobnost slabý až submisivní, s nulovým sebevědomím, které musel hrát, a kterému jeho hlavní rozhodnutí vždy musela schvalovat žena – vzpomeňme, jak kdysi odmítl křeslo ministra, když to neprošlo přes manželku. Bylo to tak proto, že ti pánové před ním, které přece jen bylo možné považovat za silné osobnosti, totálně selhali, a Petru Nečasovi jako východisku z nouze umetli cestu. Mirek Topolánek, jeho předchůdce, sice občas chodil jako slon v porcelánu, ale nikdy by nepřipustil, aby mu diktovala žena. A to se prosím také ve funkci tak nějak zaláskoval. Ovšem jako chlap.

Nečas byl slušný chlapec z Moravy, který neřekl nikdy sprosté slovo, česal si pěšinku, byl věřící, a ženě se nepodíval nikdy ani na kotníky, natož pod sukně. Jenže se mu přihodilo, že se stal premiérem. Neměl na to, a věděl to nejvíce on sám. A tady nastává doba silné ženy, v tu chvíli nahrazující submisivní manželku Radku – Jana Nagyová. Troufám si říct, že ti dva spolu napřed neměli vůbec žádný milostný poměr. Jana Nagyová se stala důvěrnicí, „koučkou“, dodavatelkou sebevědomí „máš na to, Petře“, a z této polohy je do polohy horizontální a citové závislosti milimetr. Petr Nečas, který do té doby byl patrně věrný nejen své straně, ale i manželce, náhle zažívá po svém boku ženu, která v něm vidí to, jak by se viděl rád sám – jako silný sebevědomý muž. Jen vedle ní se tak cítí, a protože se tak cítit chce, přestane je spojovat nejen pracovní stůl, ale i lože. Jako výsledek, ne jako cíl. A Petr Nečas se zamiluje jako malý chlapec. Totiž jako velký chlapec. Janu Nagyovou prostě potřebuje dvacet čtyři hodin denně. Ne kvůli sexu, ale kvůli tomu, aby byl vůbec chlap, aby to předváděl jí a tím celému národu. S Radkou být silnější nemohl. S Janou to šlo. A o to šlo.

Pokročme dál. Máme zamilovaného premiéra, a jeho důvěrnou českou madam de Montespan, která má na premiéra jasný vliv – jako jeho múza, důvěrnice, milenka. Aby se z funkce vůbec nesesypal. A všichni to vědí. Proto si uvědomují, že ať za ním přijdou s čímkoli, tím více s něčím na hraně, bude se bázlivý a vyplašený Petr Nečas radit napřed se svou důvěrnicí Janou Nagyovou, a bude čekat, zda ho nakopne, aby do navrhovaného šel, nebo mu řekne, ať se na dotyčného vykašle. Takže tuto cestu zkrátí a přirozeně a logicky otáčejí. Proč to komplikovat s premiérem a obírat ho o jeho čas, který bude muset věnovat přeříkání Janě Nagyové (a v tu chvíli je mi jako občanovi této země skutečně jedno, zda jí to říká u stolu nebo na loži), a navíc to nemusí říct přesně, takže tuto konzultaci za premiéra zvládneme sami – vynecháme ho a oslovíme jako první v řadě hned Janu Nagyovou. A začala éra dárků, které patrně otevíraly dveře, nebo pečetily dohody. Není vinou Jany Nagyové, že tyto dárky dostávala. Je neskutečné, jak se vlivní muži této země ponižovali, hrbili a poklonkovali, aby mohli předat do rukou této šedé eminence kabelky, náhrdelníky a další pozornosti. Jako Hujerové se švestičkami. Hujerovi se směje i dnes celý národ, proč se dnes nesměje těmto mužům? Jsou na úrovni švestiček ze zahrádky úplně stejně, a kdyby nebyli ochotni se takto hrbit a ponižovat, dnes by asi nebylo Janu Nagyovou za co stíhat. V podstatě by státní zástupce měl poděkovat všem dárcům – nebýt jich, končí kauza „Nagyová v poutech“ fiaskem.

Třetí a poslední moment – sledování Radky Nečasové. To už je jen smutný epilog neuvěřitelného milostného trojúhelníku, kterému sekundovala údajně dokonce rozvědka, která měla poslouchat, jak jinak, Janu Nagyovou. Důvod? Koho jiného, když premiér této země byl uzlíček nervů, který na tu funkci tak nějak zbyl, a bohužel ji tentokrát přijal? Asi se už tehdy radil s Janou Nagyovou, která ucítila možnost stát se madam de Montespan, nikoli s manželkou Radkou, která věděla, že její manžel na to prostě nemá, a obdobně jako ministra by mu to roozmluvila. Ne tak Jana Nagyová - ta přesně věděla, co dělá.

Zkrátka Jana Nečasová není vinna. Vinna je politická kultura této země, která umožní dostat se do funkce premiéra osobnosti bez sebevědomí a charismatu, a to jen proto, že skutečné osobnosti do politiky nechtějí, a pokud se sem tam nějaký politický talent vyskytne, neodolá pokušení tento talent zneužít…a pak neslavně končí. Také za to mohou ti, kteří se v těch předpokojích hrbili, namísto aby vzpřímeně trvali na svém a řekli – madam, vy jste tu lepší sekretářka, chceme mluvit s premiérem této země. A konečně, pokud i oni podlehli jinému rozdělení rolí na úřadu vlády, i příslušníci rozvědky, protože i oni se mají bavit s premiérem, ne úřednicí, a to i tehdy, kdyby tato úřednice ulehala s premiérem do jedné postele.

Jana Nečasová prostě využívala pouze situace, kterou vytvořili absencí své vlastní hrdosti jiní lidé, povětšinou muži. Kdyby se nehrbili a neponižovali, nebyla by dnes kauza Nagyová.

Nakonec se jako největší chlap zachoval Petr Nečas – sice pozdě, ale alespoň v očích normálních lidí získal. Janu Nagyovou si vyzvedl bez ohledu na kamery u dveří věznice, pak si ji vzal, i když oba padli na dno, a bere na sebe dnes i její vinu. Přece jen se v něm nakonec probudily vlastnosti, které měl zavčas vzkřísit jako premiér – totiž vlastnosti chlapa. A zavčas říct – Jano, drž ústa. Já jsem tu premiér, a ty mi laskavě uvař kafe (a večer rozestel).

Takže viníků je mnoho, a nejsem si jista, zda mezi ně vůbec Jana Nagyová typově patří. A pokud si založila firmu na koučink, je to docela dobrá volba. Těžko říct, jak bude prosperovat, ale ona sama je příkladem že koučovat prostě umí. Dokázala to s premiérem, dokáže to s jinými. A konec konců může být sympatická i snaha nedat se, a znovu vstát z popela. To, že se do ní média pouští za to, že chce pracovat, jí jen pomůže. Podobnou reklamu u nás nemá dnes žádný kouč. Už jsem zaslechla více lidí - kdybych byl na dně, jdu za ní, protože ona ví, jaké to je...

Nemám ji ráda. Odsuzuji, co dělala. Bude to ale po čertech schopná baba, která by nikdy nestála v pokoji, aby předala komukoli drahou kabelku.Ona ne.