Nehoráznost jedné televize s názvem Výměna manželek porušuje všechna myslitelná práva dětí, které jsou do pořadu vtaženy. Jak to, že nikdo nezasáhne?

Proti danému pořadu jsem vystupovala již vícekrát. Marně. Teď jsem neprozřetelně viděla reklamu na některé díly. Pořád stejná katastrofa.
Pokud se chtějí ztrapnit dospělí před celým národem, je to jejich věc. Za peníze v Praze dům, říkávala babička. Ať se před kamerou hádají, ať si lezou na nevry, nebo, s prominutím, souloží pod či nad peřinou. Pokud jim to stojí za to, ať si to užijí.
Ale účast malých i větších, avšak vždy bezbranných dětí na tomto natáčení porušuje všechno, co porušovat jde. Především jejich právo na soukromí. Které kdykoli někdo v budoucnu vytáhne, protože bude uložené v archívu. Kdyby rodiče premiéra Sobotky šli kdysi do něčeho takového, mohli bychom se nadít situace, jaká je v titulku.
Kdo dává právo přebalovat či koupat děti před kamerami? Kdo jim dává právo zachycovat je plačící, v jejich nejintimnějším prostředí domova, aby se tím jiní bavili? Kdo se těch dětí na to ptal, kdo tady hájil jejich práva? Nebo to byly ony, které rodičům zažvatlaly, že chtějí, aby jim zadeček čistil taťka před statisíci lidí? A prosily, aby jejich dětský pokoj přestal být soukromým prostorem?
Rodiče by vůbec neměli mít právo podobné smlouvy podepsat a něco podobného svým dětem "dopřát". Děti by měly mít opatrovníka, který by podobnou smlouvu prostě zakázal. Rodiče bývají totiž zcela nesoudní, a je jim úplně jedno, že dané záběry, často hraniční, může někdo proti jejich dětem dřív nebo později použít, smát se jim, dehonestovat je, v horším případě dokonce že se mohou stát terčem šikany.
Pokud tak dbáme základních práv, nemůžeme si myslet, že tato práva jsou menší u malých dětí. Naopak - měla by být chráněna přísněji. A když nemůže nikdo za nás rozhodnout, že kamera vpadne do našeho soukromí a bude nás točit kdykoli a kdekoli, nemůže se toto dít ani dětem - i kdyby to rozhodnutí měli udělat jejich rodiče.
Zkrátka pořad Výměna manželek by měl být v této podobě zakázán. Jiná cesta není.
Nestojím o to vidět kohokoli na nočníku před dvaceti lety v okamžiku, kdy se stane dospělým a stane se třeba premiérem. A pokud ještě váháte, představte si sami sebe v dané situaci, když jste byli dětmi. Právem byste chápali podobný vpád kamer do svého soukromí za zradu rodičů. A nemají-li rozum rodiče, musí ho mít někdo jiný.
Očekávala bych, že ombudsmanka, tak vysoce dbající práv Romů na to pronajmout si byt bez ohledu na názor vlastníka bytu, se vezme za tyto práva dětí se stejnou vehemencí. Nestalo se. Rozhodla jsem se podat ve věci tohoto pořadu podněty na ty, co by s tím mohli něco dělat. Na ministra pro lidská práva a rovné příležitosti, ministryni práce a sociálních věcí a ombudsmanku. Někdo už tu hrůzu musí prostě zastavit.
Ať si točí dospělí o sobě, co chtějí. Ale ať do toho netahají své děti. Vždyť je to otřesné, i kdyby to nebylo protiprávní. Ale ono to je i protiprávní.