Nechci psát o politice... Ta sem totiž vůbec nepatří. Chci psát o milostném vzplanutí zralého muže ke své femme fatal, kvůli které ztratil hlavu... a jehož milostný příběh vstoupí do dějin České republiky jako příběh neukočírované lásky, která způsobila pád vlády.

Protože pro tehdejšího premiéra byl tento silný citový vztah přednější vládnutí, a emoce přednější rozumu. Jakkoli můžeme odsuzovat angažmá madam Pompadour Nagyové v předsálí zamilovaného premiéra, a všechny ty kabelky a trapnosti kolem sledování tehdejší manželky milenkou, troufám si říct, že na to, aby zasahovalo na Úřadu vlády elitní komando, milenku zavřelo do kriminálu, a následně se jako výsledek (!!!) akce a pádu vlády soudily daně za kabelky a pokušení milenky využít moc premiéra a sledovat sokyni v lásce, to nebylo ani náhodou - šlo a jde stále pouze o milostný příběh v nejvyšších patrech politiky, nikoli o politiku nebo významný korupční skandál. Maximálně skandál - něco jako měl Clinton s Lewinskou. A to, že se hlavní aktéři Nečas – Nagyová vzali, a jak je vidět, pevně stojí dodnes při sobě, je toho důkazem.

Pouštění osobních odposlechů u soudu pak považuji od počátku spíše za nechutné než nutné, a jako vnějšímu pozorovateli se mi to jeví tak, že se ono milostné vzplanutí premiéra, který byl doposud za slušňáka, který chodí do kostela a nevysloví sprosté slovo, prostě jen někomu hodilo, aby sundal vládu. To nic nemění na literární síle tohoto příběhu, ani na tom, že zásah komanda byl hrubě přes čáru. A ten mediální lynč nepřeji ani Petru Nečasovi, a dokonce ani oné pyšné dámě Nagyové, dnes Nečasové.
Petr Nečas se tedy vzdal "trůnu", a dal přednost lásce. Není v dějinách první, a patrně ani poslední. Nebyl dobrý a silný premiér, ale byl a je nepochybně člověk, a pokud dnes vidíme, jak stojí při své ženě kdykoli kdekoli, stal se i silným mužem. Přičtěme mu to k dobru. Lidé jako dokonalé "stroje" bez poskvrny neexistují. A už mnoho žen mi řeklo - "kdyby i mě měl někdo tak rád, jako má rád Nečas tu blonďatou fúrii...." Takže asi tak.

V každém případě ani Petr Nečas, ani Jana Nagyová, nemají co dělat na lavici obžalovaných. Pokud by tam měl kdo sedět, tak jedině láska. Skandální, sebezničující, neukočírovaná – a našli bychom jistě desítky dalších přívlastků. Jenže láska, obdobně jako smrt, přívlastky nemá. Buď je, nebo není. Polemika ztrácí smysl, protože láska nemá mozek, a smrt je the End.
Přála bych si už the End i v celém příběhu Nečas Nagyová, který považuji ze strany Policie za naprosté fiasko – které odnášejí nejen ti dva, ale také soudy, po kterých se chce ta trapnost odsouzení za kabelky a spol., a média, která ty trapnosti musí popisovat. A konec konců i my, co to musíme číst.

A ti dva? O těch se ještě jednou natočí film. Věřte tomu. A sympatie diváků budou na jejich straně. Protože z nich právě děláme mučedníky.