Opětovná obžaloba Nečase za údajné korumpování tří poslanců je akt zoufalství státní moci. Tak moc chtějí toho chudáka zavřít, že když to nejde, tak to prostě jít musí - co nejde silou, má jít ještě větší silou. Státní moc si přitom ani nevšimla, že zůstala v tom volání osamocena.

Sleduji kauzu Nečas-Nagyová od počátku. Zajímá mne z právního hlediska, z politického hlediska, a nakonec i z toho lidského. Když se provalilo, že zásah na úřadu vlády byl všechno, jen ne ničím pořádným podložený, čekala jsem, že se státní zastupitelství stáhne, bude mlčet a uhraje vše do ztracena. Stává se. Chybovati je lidské. Raději proti korupci sem tam zasáhnu blbě a zbytečně, než bych nezasahoval vůbec. Toto vysvětlení by veřejnost patrně přijala, a na Šlachtovi s Ištvánem mohl ulpět dokonce i stín odvážných bojovníků, kteří se nebáli jít až na úřad vlády.

Zapomnělo by se na sliby o zadržených tunách zlata, o velkých jménech podsvětí, dokonce i na to, že kvůli tomu zásahu padla vláda - což je mimochodem jediný docela dobrý výsledek toho dua - představa, že by zemi dále vládl Nečas s dominou za zády, co tak "strašně maká", jak říkal sám Nečas, byla tristní už tehdy. Neřkuli po tom, co se v osobních odposleších provalilo. Zkrátka zpátečkou v pravý čas to šlo ještě zachránit, a patrně by ani nevznikly pochybnosti o tom, na čí objednávku se to vlastně všechno stalo. Jakože ty pochybnosti dnes už nejsou skoro pochybnosti.

Jenže... Státní moc zavčas nepochopila, že prohrála. Neměla dost munice. Neměla žádné důkazy. Veřejnosti tak předhodila páreček zamilovaného Nečase a jeho ovládající dominy Nagyové, a to včetně pikantních odposlechů (které jim totálně zničily život), aby se pak marně snažila odsoudit Nagyovou (vzpomeňte, jak ji teatrálně odváděli v poutech), za daně za kabelky. Už tehdy to ve veřejnosti šumělo. Poslance, co měli přijmout trafiky, osvobodili. I Nagyovou nakonec "projeli". A to už se možnost vzít zpátečku zužovala na minimum.

Pak policejní krize, která ukázala, kdo za koho kope. Šlachta exhibuje u Krause. Otázky vnitra se řeší na ministerstvu financí. A veřejnost? Napadá mne jen název filmu - Nikdo nic neví s parafrází a nikdo nic nechápe. A kauza Nečas Nagyová? Pokud byste si mysleli, že už od ní bude pokoj, a slovy Bohuša z Dědictví anbeb Kurva hoši guten tag se zavelí "Nechto to chlapi. Buďte rádi, že už to máme za sebú", tak ono ne.

A ještě jeden docela zajímavý detail. Jana Nagyová byla odváděna v poutech, a v poutech přiváděna k soudu. Kdo čekal zničenou a na kolena sraženou ženu, ten se nedočkal. Upravená hříva, zvednutá hlava. Petr Nečas zachmuřený, ale nikdy neutíkající před objektivy. Vždy spolu, vždy ruku v ruce. Ano, byli to "ti stíhaní", a byli to ti dehonestovaní. Nikdy ale nebyli směšní.

A státní moc? Jak ta obstává? Dnes tu máme další dějství. Obžaloba Petra Nečase, že trafiky osvobozeným poslancům nabízel. Ale to by pak museli obžalovat celou českou politickou scénu, protože obchod s křesly je podstatou politiky, té české zejména. A byly prý volby, až na nejvyšších místech, kde se snad uplácelo i keš. Prý. A tak mi tak něco zní v hlavě, že se právě někomu taky hledá křeslo, prý u celníků. A to je co? A slovy Tomáše Kluse - a "Za co, pane bože, za co?"

Takže podrtrženo, sečteno. nejenže státní moc prohrála na plné čáře. To se stát může. A věřím, že by jí to nikdo ani moc nezazlíval. Jenže státní moc to prostě nechtěla a nechce přiznat. A tím je čím dál víc směšná. A to je vůbec to nejhorší, co se může státní moci stát.

Jak je státní moc k smíchu, v zemi to začíná být k pláči. A vracím se k myšlence z některého z mých minulých blogů. Státní moc kauzou Nečas Nagyová neskutečně ztrácí na důstojnosti, důvěryhodnosti a autoritě, a z těch dvou budou mučedníci. A dodávám - není se co divit. Jenže ve své samé podstatě to je tak vážná věc, že vážnější v této zemi dnes není. Kdo si s ní poradí, ví Bůh. Protože z této vlády to není nikdo. Přitom znovu vybudovat důvěru v dobré fungování policie a žalobců je alfa a omega právního státu. Bez toho není právní stát. Bez toho není demokracie.

Už klasikové práva říkali - jen když se s odsouzením ztotožní veřejnost, je odsouzení správné. Státní zastupitelství dnes stojí proti Petru Nečasovi osamoceno a nepochopeno. Jako kůl v plotě. Ale to už taky vlastně někdo kdysi řekl.