Vzpomínáte na scénu ze slavného filmu? Italská šlechta poslala do divadla své sluhy, aby ponížila císařský pár. Zkrátka návštěvu císařského páru bojkotovala.

Už v divadle císařovna zareagovala jako diplomatka s velkým D. Poté, co jí sál zazpíval provokativní skladbu, do ticha, ve kterém všichni očekávali od císařského páru vztek, odchod a jiné podobné emoce, udělala pravý opak. Zatleskala. Tím vzala všem vítr z plachet, překvapeni zůstali stát, pak zmateni usedli, a představení pokračovalo. Nikdo nebyl zatčen, protestující ztratili řeč i grády cokoli dále udělat.

Pak císařský pár všechny ty "náhradníky" přijal, a nechal si je představit jmény pozvaných šlechtických rodů. Bylo to groteskní, pro nepřítomné nepochybně degradující, ale od císařského páru v danou chvíli moudré a státnické. A možná i trochu škodolibé.

O tom všem poreferoval nepřítomným šlechticům přímý účastník.

Šlechta byla zděšena, a namísto dobrého pocitu, že to císařskému páru tzv. nandala, náhle pochopila, že se zachovala hloupě a přišla o jedinečný okamžik, zatímco císařský pár se naopak zachoval v dané chvíli důstojně, hrdě, prostě jako vladaři svých zemí. Nepřítomní to chtěli napravit hned druhý den, ale už neměli možnost. Císařský pár odjel.

A proč na to vzpomínám? Jsou okamžiky, které jsou nevratné.

A bojkot předávání vyznamenání 28. října na Pražském hradě mi tuto situaci připomíná. A to bez ohledu na to, zda prezidenta Zemana milujeme nebo nenávidíme. Ten okamžik si tu degradaci nezasloužil, jako si degradaci nezasloužilo datum 28. října.

Slovník na Staroměstském náměstí byl navíc v některých případech toho druhu, že připomínal ty náhradníky v italském divadle, tedy čtvrtou cenovou. Vulgarismy nebyly ničím vzácným. To je inteligence této země?

Předání vyznamenání se dnes koná. Možná ti, kteří je bojkotovali, už v tuto chvíli litují, že v tom sále nejsou. Nepřiznají to, chápu. Ti moudřejší už v tuto chvíli ale musí cítit, že poškodili zejména ty vyznamenané, a myšlenku 28. října. Ne prezidenta Miloše Zemana. O tom si může každý z nás myslet, co uzná za vhodné - dokonce, jak je vidět, to může dokonce beztrestně psát na sprosté transparenty. Máme demokracii - a to je a mělo by být to podstatné. Víme to?

Nedává to ale nikomu právo znevažovat sílu okamžiku, hodnotu tradic a historie, a už vůbec ne datum vzniku naší země.
Jsem přesvědčena, že Miloš Zeman, obdobně jako císařovna Sissi, by dnešním účastníkům protestů kdekoli v klidu zatleskal. A bylo by to jediné správné gesto, protože by bylo stručné a situaci uklidňující.

To mi připomíná - dnes také byly vyhlášeny nějaké týdny neklidu. Troufám si říct, že lidé po žádném neklidu netouží. I v tom se protestující spletli, což svědčí o tom, že nevnímají správně český lid ani společenskou atmosféru. Lidé se dnes bojí a mají obavy z úplně jiných věcí, než je Miloš Zeman ve funkci. Z věcí, které ovlivňují jejich každodenní život. Chtějí jistoty, chtějí ve svých představitelích oporu, sílu, chtějí moudré zákony, chtějí prostě normálně žít. Netouží po revolucích.

Stručně řečeno - někteří lidé prostě "jen" chtějí jiného prezidenta. Mají na to právo, možná i důvody. Je třeba jim říct něco hodně jednoduchého. Tak si ho, prosím najděte, a přesvědčte voliče, ať ho zvolí. Prezidenta si nevyvzdorujete ani nevydemostrujete. Toho prostě musí zvolit občané. Takže hledejte jméno, hledejte osobnost.
Vše ostatní je v tuto chvíli navíc, včetně vyvolávání neklidu, k němuž vyzýváte.
Ten neklid měl spíše nastat hned po volbách, ke kterým dvě třetiny lidí ani nedorazily.

Zde se ptejte proč. To by nás totiž skutečně zneklidňovat mělo. Jako řada jiných věcí v Evropě i u nás. Ale nic z toho důležitého jsem dnes nikde neslyšela.

Takže neurážejte, neútočte, hledejte prostě nového prezidenta. Ale nejen jeho. Hledejte osobnosti, které dají lidem naději, že jít k volbám bude mít zase smysl. To je skutečně to důležité.

Žádný problém nevyřeší neklid ani konflikty ani hádky. Císařovna Sissi to věděla, a zatleskala. Kéž bychom podobnou velkorysost občas také dokázali.