Ti dva mladí nesmí být vzor, ale odstrašující příklad vymývání mozků veřejnoprávními médii.

Dva mladí Češi byli zatčení v Turecku. Aktivista Janusz Konieczny řekl, že byli naivní, ale že jejich přístup k životu byl prý inspirativní. Stokrát NE. Zcela zásadně nesouhlasím s pojmem inspirativní - nepohybujeme se v umění, ale v tureckém kriminále. Nechci, aby se naše děti něčím tak hloupým, naivním a k rodičům bezohledým inspirovaly. Nemají na to právo, jako jiní nemají právo říkat, že ti dva udělali něco vyjímečného.
Neudělali - jen nesmyslně, zbytečně a hloupě riskovali svůj život tam, kde selhávají samy státy. Tedy pokud co udělali, tak něco nesmírně hloupého.

Nebo si opravdu ti dva mladí mysleli, že pomohou řešit něco, s čím si neví rady velmoci?
Ostatně sám aktivista je označil za naivní, což je jen ohleduplnější výraz právě pro hloupí.

Takže si to přeložme do reality - dva mladí lidé, kteří ještě nejsou v životě ukotveni, pendlovali po Turecku, kam se nyní bojí jiní, aby spasili svět - někdo jim totiž vnukl myšlenku, že ho spasit mohou, že je třeba podporovat multikulti a pomáhat, a že je to povinnost Evropanů vůči celému světu - nebo do nich zkrátka hustil nějaké podobné, "motivačně" znějící věty.

Nikdo jim ovšem neřekl, že jsou figurkami na šachovnici světových hráčů a velmoci, které klidně obětují tisíce lidí, aby si hájily své sobecké zájmy. Nikdo jim neřekl že jejich aktivita je naivní, tedy hloupá, tedy že nejsou žádnými hrdiny, ale obyčejnými, médii zblbnutými nedospělými dětmi, které jdou riskovat bez ohledu na své rodiče to nejcennější - svůj život.

A že taková oběť nemá smysl, a že jsou svou snahou v podstatě k smíchu. Kdyby nešlo o ten život.

Je více druhů odvahy, a chcete-li, hrdinství. Michal Velíšek, střihač TV Nova, byl zavražděn na pražském Karlově náměstí poté, co se zastal napadené ženy. Petr Vejvoda, chlapec, kterého přímo ve škole zabila vyšinutá žena ve chvíli, kdy se snažil bránit spolužačku. Ano, to je hrdinství, před kterým je třeba smeknout s úctou. Jejich jednání můžeme nazvat vzorem.

Ti dva v Turecku ale nejsou žádní hrdinové, ale hloupí mladí lidé, kteří podlehli mediální masáži veřejnoprávních médií. Hrozí jim tam ve vězení peklo, napsal zkušený kurdský spisovatel Yekta Uzunoglu. To jim samozřejmě nepřeji - ale vybrali si podobný risk sami. Nebyl v jejich okolí nikdo, kdo by je zadržel, a řekl jim - co probůh blbnete? Kam to jedete? Víte to vůbec? Víte vůbec, že to není hra? Že jde o krk? A že se tam ničeho nedovoláte?

Ti dva chtěli spasit svět, a možná přijdou na dlouho o ten svůj. Nechci proto ani náhodou, aby ti dva byli vzorem pro jiné mladé Čechy. Stokrát ne. Jejich životy jsou příliš cenné na to, aby je dávali v sázku ve hře mocností. Vydat se do podobné oblasti, dělat to, co dělat chtěli, ve dvou, bez primární bezpečnosti - to je na psychiatra, na nic jiného. Bude-li k tomu ale ještě příležitost. A to je to nejvíce odstrašující. Ta daň v podobě ohrožení mladých životů - a veřejnoprávní média by měla vyslat jasný vzkaz - proboha, pokud to ještě někoho napadá, zapomeňte, je to hloupé, naivní, až blbé. Ti dva těžce doplatili na svou naivitu, nikdo to prosím už nezkoušejte. A ne z nich dělat mučedníky. To nejsou ani náhodou.

Jsou to nezralí, neodpovědní a patrně i hodně hloupí mladí lidé, kteří se hodně dívali na zprávy. Které jsou toho druhu, že celá Evropa se musí obětovat pro celosvětové blaho, když jiní na svém území selhávají. Není to tak. Evropané by se dnes měli starat hlavně o Evropu - o svůj domov. Toto poselství mi schází v těch zprávách. Protože tak, jako dnes těm dvěma jde v tureckém vězení o život, nám v Evropě taky. Víme to vůbec? Ti dva mladí totiž evidentně ne. A není to možná až tak jejich vina. Staráme se totiž o kde koho, jen ne o sebe. Nemluvím o sobectví - hovořím o Evropě a jejich hodnotách - včetně hodnoty bezpečí.

Věřme, že se ti dva brzy vrátí. Aby mohli jiným mladým říct - ať vás ani nenapadne udělat to, co my. Pak jim teprve zatleskám. Pak teprve bude mít jejich hloupost a naivita dodatečný smysl. Ale jen tento. Žádný jiný.