Nešlo tomu uniknout. Exministryně spravedlnosti Malá a její králíci pobavili, a odešli do propadliště dějin. Spustili však lavinu. Díky ní dnes odešel další ministr. Budou další?

Nemohu v tuto chvíli nevzpomenout Donutila a jeho výkřik: "A komu tím prospějete, co?"

Jistě, politik musí mít především čistý štít. Ale....Ale na to mohou být různá měřítka. Která jsou ne vždy pro dobrý či nedobrý výkon dotyčného v politice důležitá.

Například:
Je skvělý odborník, ale je holkař. Může do politiky?
Je cnost sama, nikdy neřekne sprosté slovo, nic byste na něj nenašli - jenže je slabý jak čaj, čehož může krásně využít dáma mající ráda drahé kabelky. Má (měl) být takový muž v politice?
Mluví jako dlaždič, ale když něco rozhodne, rozhodne dobře - sneseme ho tam nahoře?
Je narcis, zahleděný do sebe, ale není hloupý a nemusíme se za něj stydět. Odpustíme mu to "ave já"?
Je dvakrát rozvedená, ale jako politička je prostě dobrá.Odpustíme jí ty karamboly v osobním životě?

A - v mládí kdysi zkopíroval kus textu do diplomky - může dnes vykonávat funkci ministra?

Ano, opisovat se nemá. Ale je to skutečně pro výkon funkce po x letech to nejpodstatnější?

A pozor - vůbec nehájím exministryni Malou - ta neměla ve funkci ministryně spravedlnosti co dělat od počátku, a to především pro nulovou odbornou erudici a odbornou autoritu pro danou funkci. Chci říct, že kdyby kdysi opsala kus diplomky, ale dnes měla za sebou výbornou právnickou kariéru, odborné články, přednášky, výraznou advokátní nebo soudní praxi... čert vem studentské hříchy. Jenže ona nic z toho za sebou neměla, a odborná veřejnost, včetně mně, se právem zhrozila, že někdo takový by měl vést právě toto ministerstvo. Je dokonce z mého pohledu smutné, že musela nakonec odstoupit pro takovou banalitu, jakou byly ty diplomky, a ne proto, že byla, bohužel, po odborné stránce slabá jak čaj.

Dnes odstoupil další ministr, protože médiím se hledání a porovnávání diplomek evidentně zalíbilo. Prostě atmosféra špízlování a tak trochu udavačství opět nabrala obrátky.

Vážení, nechci se zastávat plagiátorů, ale něco mi na tom těžce vadí.

Zastávat se jich opravdu nechci - už proto, že diplomku pod vedením prof. Pavla Zářeckého, CSc., jsem pilovala kdysi dávno měsíce. A dodnes jsem na ni pyšná, ačkoli z mého dnešního pohledu nebyla obsahově nic extra, a nebyla by asi hodna mé současné profesní dráhy. Byť nesla název Orgány obce. Ale pan profesor mne při ní naučil hodně podstatných věcí, například tu, že zákon není "posvátná kráva", a že jeho výklad může být někdy hodně odvážný. A vedl mne k tomu, ať se věnuji samosprávě, protože je mi vlastní, umím "samosprávně" uvažovat a tu odvahu jít do toho se zanícením mám. Dodnes z této zkušenosti a dialogů s ním jako s vedoucím mé práce čerpám. A litovala bych, kdybych to jakkoli ošidila.

Ale vraťme se "veledůležitosti" diplomové práce - mám štěstí, že jsem od přírody a Pána Boha psavec. Psaní a stylistika je totiž hlavně o talentu, ne o naučení se. Z někoho to nevymlátíte, i kdyby měl světu věcně co říct - na papír to nedá. Nebo si skutečně myslíte, že tisíce diplomek na našem území jsou skvělá a obdivuhodná díla, která mají světu co říct? Každý vysokoškolský profesor vám řekne, že jen jedna ze sta je opravdu skvělá. A ostatní jsou prostě - dobré. A pak některé, které by ani tento přívlastek nezasloužily. Stačily tak akorát s odřenýma ušima na splnění formální povinnosti a cesty k diplomu. Uff. A dnes se v tom někdo bude vrtat, jako by na tom stál svět. Nestojí, a je hloupost z toho cokoli odvozovat.

Záleží totiž jen na držiteli diplomu, jaké má v dalších letech schopnosti, jak se ve své profesi ukáže, chytí, jak pracuje na sobě, na svém růstu. Člověk s napůl opsanou diplomkou tak může být po dvaceti letech skvělý ve svém odboru a schopný člověk, a třeba výborný advokát. A člověk s neopsanou diplomkou, tedy ten čestný a poctivý student, může být naopak v praxi a životě slabý, nevýrazný, neschopný nebo průměrný. V té diplomce to prostě není, a řekne vám to každý, kdo vysokou školu absolvoval. A nejen to - v některých oblastech není vysoká škola vůbec nutná pro to, aby člověk ukázal, co umí. Znám mnoho majitelů úspěšných firem, kteří titul nemají - a s klidem na duši bych jim svěřila jakoukoli vrcholovou funkci v této zemi.

Zapomeňme proto na diplomky a až nedůstojný hon na to, co studenti dělali v dobách malin a her nezralých.

Ptejme se po schopnostech, pracovních výsledcích, odborné erudici, zkušenostech a kariéře v dalších letech - a chceme-li člověka vyslat do funkce, musí být toto vše viditelné. Opsaná diplomka je sice věc tak trochu trapná, ale pokud ji přebije vše, o čem jsem mluvila, kašleme na ni. Dobrovolně přiznávám, že kdybych na gymplu neopisovala v chemii, neprošla jsem. A troufám si tvrdit, že na poli práva jsem naopak přes tento hřích mládí už leccos dokázala.

Tedy náhlý prvoplánový hon na diplomky mi vadí a považuji jej za trapnější než ty někdy napůl opsané texty. O ničem to totiž nesvědčí. Ne každý umí psát, ne každý byl Mirek Dušín... Mne jako občana této země zajímá, co ten člověk dělá a umí teď, a co ukázal v předchozích letech. A že je to sakra vidět, to by si všichni, kdo nominují a jmenují, měli uvědomit. Lidi nejsou hloupí, tak z nich prostě hlupáky nedělejme.

A tvrdit, že nejdůležitější jsou teď texty diplomek pro kvalitu a schopnosti konkrétních lidí, to může tvrdit jen hlupák a honič senzací. Tak jim na to neskákejme. Vždyť se tady za chvíli nebude dát dýchat. Lidé nejsou dokonalí - podstatné je, pro ty funkce, zda mají na to je opravdu vykonávat. A jak jsem napsala výše - to by mělo být zřejmé na první pohled. Z tohoto pohledu by ani dnes někteří ministři patrně neprošli. Diplomka nediplomka. Ale to už je jiné téma.