Kauza H systému rozvířila dnes tak trochu letní stojaté vody. Nejvyšší soud je kritizován (neprávem), do státu se buší (právem), ale nic z toho lidem, kteří chtěli prostě jen bydlet, nepomůže. Je na místě se ptát - kolik to bude stát stát.

Zoufale se tak hledá a formuluje řešení. Pravdu měl snad jen ten, který řekl, že se hledá nejlepší možné řešení z nejhorších. Ono řešení, byť nejlepší z nejhorších, však existuje. Nelze ho však hledat u soudu, a to ani u Ústavního. Řešení musí přinést stát, který v kauze H systému totálně selhal. Nedokázal zajistit spravedlnost poté, co pár lumpú okradlo důvěřivé lidi. Nechal je v tom, jedna skupina nedostala nic, druhá za obrovského úsilí a dalších peněz dostavěla v družstvu. A i ti teď mají o vše přijít.

Z hlediska právního má argumentace NS ČR logiku, ať se to komu líbí nebo ne (je třeba zajistit, aby všichni podvedení dostali stejně), z hlediska vyššího principu mravního okrást už podruhé okradené je prostě zločin. I když jde pouze o část postižených.

Navíc je zde detail, který unikl, a to že konkursní správce (tedy "vyšší moc" = stát), dal k dostavbě družstvu zelenou. Tedy odpovědný je zde stát tak jako tak.

Za dané situace je jediné možné řešení - aby stát uhradil ze státního rozpočtu to, co mělo ještě "spadnout" do konkursní podstaty, aby nemuselo dojít k prodeji domů a ostudnému a nemravnému stěhování, peníze v hodnotě těch domů dát do konkursní podstaty, a z té pak poměrně uspokojit ostatní okradené.

Tím napraví tu hrůzu, kterou připustil (nemožnost léta dosáhnout spravedlnosti), dopředu se zbaví nároků, které by proti němu byly tak jako tak právem vznášeny a kterým bude čelit, ale hlavně - zachová se vůči těm lidem lidsky.

Dosáhlo by se tak potřebného - do konkursní podstaty by se dostala hodnota toho, co se chce získat vystěhováním lidí, protože by to na sebe převzal stát jako viník situace, a lidé by mohli v klidu spát. Jistě by pak ani neočekávali už žádné odškodnění, to by nechali těm, kteří nedostali nic. Byli by šťastni, že mají své domy. A ti druzí by dostali o to víc.

Jediná námitka, kterou lze vyslovit, je to, že to tak zaplatíme vlastně všichni. Ale pokud máme trochu srdce v těle, tato platba státu by nám neměla vadit - protože bude více než mravná. Což se nedá říct o řadě jiných státních plateb. Když jsme dokázali věnovat stovky bytů za hubičku páně Bakalovi, zachránit okradené, kterým H systém zničil život, bychom měli umět o to víc. Tedy tato platba státu by mi prostě nevadila. Podstatnější by pro mne byl vzkaz státu a této vlády - ano, naši předchůdci to nezvládli, ale my vás prostě vystěhovat nedáme. A i stát za své chyby musí platit, jakkoli tvrdě.

Takže na tahu je dnes právě a jen stát, a jeho rozhodnutí, zda převezme odpovědnost za tu bezmoc lidí kolem H systému,a zaplatí do konkursní podstaty to, co se dnes těm lidem chce sebrat. Tím pomůže i těm ostatním, kteří nemají ani peníze, ani domy.

Očekávám, že se tohoto tématu ujmou poslanci, senátoři i ministři vlády, a danou platbu podpoří.

Možná jim nebudou tleskat všichni, ale troufám si říct, že většina občanů této země, kteří mají srdce, tento výdaj nejen pochopí, ale budou ho považovat za morální a tím důležitý. I když by šel nepřímo z peněz nás všech.