Listopad 1989: The End

12. 11. 2018 | 03:48
Přečteno 2181 krát
Listopad 1989 dávno pohřbila doba. Tak mu zapalme svíčku, ale nemodleme se k němu.

Když slyším, často od mladých, jak máme dnes navazovat na listopad 1989, musím kroutit hlavou. Myslí to vážně? Ale jak to mohou myslet vážně, když u toho tehdy nebyli?

Já ano. A nejen na náměstích, ale docela v centru regionálního dění. Stávala jsem proto i na těch pódiích - vedle Zemana a Klause, kteří byli tehdy oba na jedné lodi s Václavem Havlem za Občanské fórum. A to v době, kdy vůbec nebylo jasné, jak to všechno dopadne. Mohu tedy snad říct, že jsem projevila od prvních dnů občanskou odvahu, a postavila se do čela změn. Proto také klidně a bez patosu podepíši - ano, byla to převratná doba, a my všichni zažívali pocity opravdové radosti, že už to tady bude jinak, a že karikatury politiků na národních výborech a ve vládě a v parlamentu půjdou od válu.

Přesto, když dnes, jako pamětník, slyším ten listopadový patos a volání po těch dnech, musím se s nadhledem usmívat. Ti mladí lidé o tom nevědí nic, a pokud tu idylickou představu hlásají ti starší, sami si lžou do vlastní kapsy. Listopad byl důležitý zlom, ale také se tam nahoře nasekalo mnoho chyb, mnozí těžce zneužili nadšení lidí zdola pro svou vlastní politickou (a často nesoudnou až nestoudnou) kariéru, další lidé v tichosti namířili ke svému zbohatnutí, a také velmi brzy se ta pár měsíců trvající národní jednota z plných náměstí rozpadla do klasických politických stran. Řada z nich je už v propadlišti dějin, a z těch klasických tam zase dnes sem tam někdo míří. Žádné společné hodnoty, ale nastal tvrdý boj o moc. Jako v každé jiné zemi. A ten trvá. Zklamání z řady jmen v průběhu těch let bývalo až astronomické.

Volání po listopadu je tedy dnes tak trochu akt neznalého a čirého zoufalství, a také důkazem toho, že volající nemají vlastní, smysluplné dnešní myšlenky, takže vlastně nemají volat po čem jiném. Takže listopad poslouží. Nic víc už ale není schopen, než být berličkou pro slabé vizionáře bez vizí.

Tedy neidealizujme si, a to ani v těchto dnech, listopad. Je sice nepochybně dobře, že přišel, a těch pár měsíců po něm bylo nepopsatelných, ale s odstupem času se musíme naučit vnímat i těžké omyly doby. Neměli bychom si idealizovat ani Václava Havla, který byl v řadě věcí taky jen člověk s vlastním, velmi vysokým, egem, které si navíc v dalších letech velmi cíleně (chvílemi až trochu legračně) pěstoval... Ale hlavně to byl on, kdo tehdy zavelel k velkorysosti vůči soudruhům. Chce-li tedy dnes někdo hledat viníka pozic komunistů, nechť nasměruje svůj pohled k Václavu Havlovi. Nejsme jako oni... vzpomínáte? Nádherné, naivní heslo, s poměrně zásadními dopady do dnešních dnů. Ale současně klidně řeknu, že to byl sympaťák, který byl pro listopadovou revoluci důležitý... tím, že byl.

Nehledejme tedy pro sebe berličku listopadu 1989. Ten je dávno pryč. Hledejme jiné, aktuální hodnoty, na kterých je možné stavět dnešek se vším, co k dnešku patří – jako je síla médií, vliv až manipulace sociálních sítí, nemůžeme opominout, že jiná je situace v USA, těžce jiná je v Evropě, zcela jinak je na tom Rusko, Čína...

Dnes nelze prostě navázat na nic z listopadu 1989, protože doba pokročila, svět se změnil, Evropa se změnila, a konec konců i my jsme se změnili... Takže na těch náměstích by měl znít hlavně dnešek, ne listopad 1989. Tedy neptejme se listopadu, co nám může říct k sobě sama, ale důsledně a důrazně se ptejme sebe, co my můžeme říct k dnešku, a co pro ten dnešek uděláme. Opírat a upínat se na listopad je spíše vzkazem, že jsme bezradní, že nemáme nic, co bychom sami sobě nabídli. Listopad 1989 jako totiž jako program zoufale málo. Je to už těžká historie, která je definitivně pryč, a my potřebujeme program pro dnešek.

Akce k listopadu budou tedy patrně plné patetických řečí, ale nikam nepovedou. Nebudou obsahovat žádnou vizi použitelnou pro dnešek. To přesto, že (jako jeho pamětník!!) říkám, že listopad je definitivně a dávno uzavřená kapitola. Nemá nám už více jak čtvrt století co dát, protože to hlavní dal tehdy - svobodu. A s tou my jsme často ani nevěděli, co pořádně dělat, nebo naopak, mnozí těžce věděli, co s ní dělat, a okradli nás, o co se dalo. Včetně iluzí. Dnešek už je ale zcela na nás, a my to často koulíme tak, že sami se sebou si nevíme rady. Zoufale proto voláme po listopadu, neb to vypadá dobře, a zoufale se rozhlížíme po Evropě, kterou ti námi zvolení táhnou ke dnu, přičemž ani to si nechceme přiznat. Doba je těhotná problémy, a my ne a ne je porodit a něco s nimi dělat. Nechceme totiž přiznat ani to těhotenství.

Závěr?

My pro DNES nepotřebujeme listopad 1989. Nepotřebujeme nic z té doby, protože ta doba je definitivně pryč, a proto nic z té doby nemůže fungovat. Potřebujeme výrazné osobnosti dneška, které přinesou program pro dobrý zítřek. Ty osobnosti musí být silné, zkušené, chytré a zdravě dravé, aby ty demokratické teoretiky umlčely otázkou - dobře, a co tedy, přátelé z kaváren a klubů, navrhujete? Protože oni nenavrhují, jen brečí na listopadovém hrobě. Ano, je to tak. Listopad 1989 už je dávno pohřbený. Pohřbila ho doba. Nechme si na něj tedy krásné vzpomínky, občas mu zapalme svíčku, ale jinak otevřeme mysl novým výzvám, novým tématům, bez jejichž vyřešení bude Evropě, a tím i naší zemi, ouzko. Tedy zapalme tu svíčku, ale nemodleme se. Modlili bychom se k fata morgáně.

Co by tedy mělo hlavně znít 17. listopadu na naších náměstích? Co bude dál. Kam zamíří Česká republika. Jakou budeme chtít Evropu. Protože to, co bylo a je, už víme. A není to moc důvod k radosti. Náš život budeme žít v budoucnosti. Bavme se proto o ní.
















Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy