Neziskovky, které tzv. v zájmu lidu udávají kde koho za kde co, mne zatratí. Čert to vem. Zákon o zadávání zakázek musíme zrušit. Proč? Protože je stupidní.

Žijeme v době, kdy se udávání stalo pro řadu lidí chlebem, protože poctivě by se neuživili, a pro jiné je škodolibou zábavou, protože kazit práci jiným je neskutečně uspokojuje. Zákon o zadávání veřejných zakázek je pro obě skupiny dar od Pána Boha. Vlastně ne, omlouvám se nebesům! Od ďábla. Protože je opravdu cestou do pekel. Kdy už nám konečně dojde, že ho musíme zrušit, a vrátit se ke zdravému selskému rozumu? Ať se EU třeba postaví na hlavu, protože na hlavu je hlavně postavený ten zákon sám, a všechny principy, na kterých stojí. Rovné podmínky? Fair play? Zapomeňte.

Tento neuvěřitelně nelogický a stupidní zákon nutí veřejný sektor k soutěžím, které zbavují všechny lidi kolem mozku a svobody rozhodování. Nutí firmy podsekávat ceny, přestože už v době, kdy cenu nabízejí, vědí, že ji nedokáží splnit. Doufají v dodatky smluv, tedy doufají v dodatečné obcházení zákona, nebo dokonce ve vítězství lži nad realitou. Protože prostě chtějí vyhrát. A vyhrát může jen ten levný - ne ten kvalitní, a už v vůbec ne ten pravdomluvný.

A tak firmy lžou o ceně, lžou o materiálech, lžou o kvalitě svých lidí, o termínech, prostě o všem - a nelze se snad na ně ani zlobit, protože je k tomu vlastně všichni pod pláštíkem fair play nutíme.

Tak nám vyhrávají firmy levné, s levnými a nekvalitními pracovníky (často hovořící jinak, než česky), firmy, které proto, aby mohly udržet nabídnutou cenu, vymění kvalitní materiál za aušus, firmy, které raději vyhodí české fachmany, protože by je stáli víc než zahraniční námezdní amatéři, zkrátka vyhrávají firmy šetřící a často i podvádějící na všem, a výsledky tomu odpovídají.

Obce a města jsou nuceny se slzami v očích dát zakázku firmě 200 km vzdálené, protože místní firma, jakkoli dobrá a prověřená, prostě podala pravdivou nabídku, hrála fér, a tedy byla odsouzena k neúspěchu.A pak se starostové vyděšeně koukají na to, cože to za lidi na zakázce pracuje, jak se vše "drolí" pod rukama, a jak firma stejně natahuje ruku o zvýšení ceny formou více, ale spíše méně, pravdivých a etických dodatků. A padají výhrůžky. Jinak, pane starosto, nedokončíme včas, a vám seberou dotace... A podobně zacházejí firmy i se státem. Viz současné dění na D1.

Zákon o zadávání veřejných zakázek je prostě hloupý, trapný a příčinou nekvalitních staveb včetně dálnic, chodníků a řady jiných. A my se pořád budeme tvářit, jak je super, že ho máme, protože takto jede celá Evropa (taky to v ní podle toho vypadá), a jak jsme fér ke všem firmám. Houby leda. Kdo chce zákon obejít, tak ho obejde, protože to určité procento lumpů tady bude vždycky, zákon nezákon. Jenže kvůli těm pár procentům těch x zbylých musí zadávat zakázky jako "idioti" (omlouvám se, nenašla jsdem jiný výraz) podle pravidel, která jsou ve výsledku tak levná, až jsou pro celou společnost neskutečně drahá.

Nejsem samozřejmě tak naivní, abych tvrdila, že zakázky mají dávat radnice a stát komukoli z ruky, podle toho, jak se starosta či ministr vyspí. Ale tak, jak se to děje nyní, je prostě neudržitelné. Zakotvěme do zákona o obcích, o krajích a hospodaření státu jednoduché a srozumitelně formulované povinnosti vyžádat si prokazatelné nabídky, nechme pak odpovědným osobám volnost v rozhodování, která z nabídek se nakonec vybere, dejme jim povinnost výběr řádně a podložitelně odůvodnit a výběrovou komisí podepsat, dejme jim právo vyhodit firmu, která práci fláká nebo lhala, a povolat klidně a dát šanci další z nabídek, a nešněrujme se pravidly, která jsou v praxi totálně k ničemu.

Chtějme na veřejné zakázky kvalitní firmy, dobré fachmany a úspěšné profesionály, ať jde o stavaře, právníky, ekonomy i zedníky, dejme na reference i vlastní zkušenost, dejme zakázku firmě dražší, ale dobré, která nebude podvádět... a pokud bude, dejme obcím a městům právo ji vyhodit, a ihned nahradit jinou ze všech přihlášených. To bychom viděli, jak by firmy musely reagovat - dělat dobře, a nejen prvoplánově levně.

Nesoutěžme zkrátka jen podle cen, to může být jen jedna miska vah - jen podle ceny je to neskutečně hloupé. Ani doma takto nerozhodujeme. Dejme právo samosprávě a státu sáhnout po firmě, s níž už měla zkušenost, a nenuťme ji dělat pokusy v zájmu tvrzeného "dobra" všespásné soutěže. Ano, dejme do zákona přísnou povinnost výběr konkrétně a písemně a s podpisy odpovědných osob zdůvodnit - ale neberme veřejnému sektoru svobodu tohoto rozhodnutí.

Zákon o zadávání veřejných zakázek nám toho zkrátka bere mnoho - zdravý rozum, svobodu rozhodování, kvalitu dodávek a iluze. Ničí dobré firmy a nutí nás preferovat "partiové zboží".
Dejme proto jasná pravidla, kterými bude veřejný sektor vázán při odůvodnění výběru, ale nenuťme ho, aby si vybíral levné a nekvalitní, a často i lživé nabídky.
Nejlevnější zakázky mohou být totiž nakonec ty nejdraží.

Mohl by o tom vyprávět stát, kraje, města i obce.Tak nebrečme nad vlnami na asfaltu, ale už s tím, sakra (omlouvám se), něco konečně udělejme. Přece nám ta neuvěřitelně formalistická pravidla nebude určovat pár procent gaunerů, kvůli kterým, přiznejme si to, zákon o zadávání veřejných zakázek vznikl. Stát musí na ty lumpy najít jinou metodu než tu, že podle nich bude pohodlně předem posuzovat všechny, a sváže je tak, že za chvíli nebude možnost zadat skoro nic bez průšvihu.

Zkrátka zákon o zadávání veřejných zakázek se těžce neosvědčil. Nebo, chcete-li, těžce zklamal. Nefunguje. Jistě, krásně se podle něj udává. Ale jezděte pak po těch dálnicích, zadaných podle něj.
A na to čelo si zaťukáte taky. Ani nemusíte být právník, který je s tou nelogičností a až ponižující trapností denně v kontaktu.

Proto přidávám formou blogu slovo člověka, který o tom něco ví z každodenního kontaktu - zrušit, a nahradit něčím, co má hlavu a patu. A hlavně co nám dovolí používat mozek. V zájmu a ve prospěch nás všech.