Obce v minulých týdnech zachraňovaly stát. Namísto poděkování jim stát krátí rozpočty. Má na to právo?

Měla jsem to v přímém přenosu. Starostky i primátorky šily po nocích roušky, starostové objížděli seniory s obědy a desinfekcí, všichni společně překládali nesrozumitelná opatření do srozumitelna, vydávali ze svých rozpočtů mimořádné výdaje, ze sebe sama mimořádné výkony, a do toho všeho, často bez ohledu na vlastní bezpečí, dál řídili obce a města se vším, co k tomu patří. Nejedli, nespali... zkrátka jeli na 200%. Podobně kraje s hejtmany v čele.

Nebýt tedy samosprávy a tisíců dalších lidí z obcí a měst, stát by žádný Covid 19 nezvládl ani náhodou, a veškerá opatření by si mohl strčit za klobouk.

Odměna přišla záhy. Stát krátí obcím peníze, a ministryně financí se vyjádřila, že obce to ustojí. V překladu - ustojí to občané v těch obcích.

Jistěže ustojí, protože obce ustojí všechno - ví si rady i tam, kde stát tápe, šetří tam, kde stát rozhazuje, protože než obce nakoupí cokoli, třikrát si ověří, že nakupuje hospodárně. A nepotřebují k tomu ani zákon o zakázkách. Mnoho obcí aktuálně podporuje malé firmy na svém území, protože se umí vžít do jejich situace - promíjí nájmy, nebo na nájmy přispívají, pořídily vlastní desinfekce...a tak dále.

Samospráva tak k dnešnímu dni vydala už ze svého více jak dvě miliardy, přičemž tím de facto suplovala stát. Proč ji tedy nepotrestat...

Brát obcím peníze z rozpočtového určení daní je ale na hraně ústavnosti. Jednou jsou daná pravidla, kolik peněz má na výkon samosprávy jít, a nelze to měnit podle toho, jak se vláda vyspí. Právo na samosprávu je totiž jedním z ústavních práv, a musí být finančně zajištěno. A obce by si to proto neměly nechat líbit.

Co tedy s tím?
Je několik možností vzdoru.

Prvním a logickým krokem samosprávy je hlasité odmítnutí této "zpronevěry" za bílého dne ve stylu Milý státe, zkusil jsi to hezky, my to ale odmítáme, protože nemůžeš své povinnosti házet na nás. To se stalo, ale evidentně marně. Stát to slyší, ale jako by člověk hrách na stěnu házel.

Druhým krokem by mohla být "stávka". A to ve stylu "Státe, vzal jsi nám peníze, a my tedy nemůžeme vykonávat státní správu v podobě stavebních úřadů, matrik, dopravní agendu a tak dále a tak dále, kterou nám stejně plně nehradíš, tak si to prosím od 1. dalšího měsíce zajisti nějak sám. My na to prostě nemáme, protože jsi nám vzal část našich peněz, které byly, světe div se, právě na výkon státní správy". Neboť jak se do lesa volá, tak by se z něj mělo ozývat. Jenže to obce neudělají, protože by to odnesli zase jen lidi dole - nefungovalo by to, co fungovat má. Opět tak stát i zde spoléhá na obětavost lidí na radnících. Právem.

Třetí možností je "obchod". Obchod ve stylu "Co za to, státe?" Sebral jsi nám peníze, ale máš v rukou zákony. A my chceme nový zákon o obcích, my chceme nový volební zákon, nový zákon o veřejných zakázkách a změnu zákona o přístupu k informacím, aby nemohl kde kdo paralyzovat nesmyslnými žádostmi chod obce či města. Zkrátka když jsi nám neefektivně sebral peníze, efektivně naprav už dávno přežité a zneužitelné právní normy, a to podle logických požadavků praxe. A my tu lumpárnu s krácením financí velkoryse přehlédneme a zvládneme. Jak taky jinak.

A co když stát nebude slyšet na nic z toho? Pak nezbývá, než se obrátit na Ústavní soud a zeptat se ho, zda z peněz určených zákonem pro samosprávu může stát plnit své vlastní závazky, nebo zda je musí vyplatit samosprávě tak, jak měl. Troufám si tvrdit, že b) je správně. Protože když chcete platit své povinnosti a své přísliby, nemůžete je taky vzít z cizích účtů.