Dalajlama darovaný a darující - 1.část

27. 12. 2013 | 17:27
Přečteno 5727 krát
Všem kolegům blogerům, panu Stejskalovi i diskutujícím a čtenářům přeji dobré vykročení do roku čtrnáctého tohoto století. K této příležitosti si dovoluji vložit sem postupně ve dvou částech článek, který vyšel v prosincovém čísle časopisu Regenerace a který jsem napsala po poslední návštěvě Dalajlámy v Praze.

„Dokud bude existovat prostor a budou žít vnímající bytosti, kéž budu po celou tu dobu žít i já a dokážu zbavovat svět jeho strastí“ (Jeho svatost Dalajlama)


1. Tématem dávání a přijímání,jsem se ve svých činnostech zabývala léta - jak prakticky tak v myšlenkách, mimoděk orientovaných na jednu ze základních společenských otázek – co je bytostem na úkor a co naopak u prospěchu? Koncem babího léta jsem pro rozjímání o tomto tématu získala výrazný impulz: naskytla se mi výjimečná příležitost účastnit se celodenní lekce Jeho svatosti Dalajlamy, který v době konání Fora 2000 pobýval několik dnů v Praze.
Je docela zvláštní, jak se k Dalajlamovi vztahujeme my, Češi. Je v tom určitá důvěrnost. Nejen u nás samozřejmě – asi v celé Západní Evropě je velmi populárním a oblíbeným člověkem. Má na tom zásluhu poptávka po duchovní tradici, kterou nám zprostředkovává a kterou Západ přijímá a často přetváří k obrazu svému? Tento jev pro sebe nazývám rezonančním tibetstvím. Dalajláma je nejen jeho symbolem, ale je i putujícím člověkem, vypuzeným ze země kořenů svých předků. Tento člověk se stal v globálním měřítku nezpochybnitelnou spirituální autoritou dnešní doby. Prvotním předpokladem této popularity jistě bylo svým způsobem dosti rozšířené protibetské solidární hnutí na Západě (jakkoli by se mohly přímé dopady tohoto hnutí pro obyvatele současného Tibetu problematizovat) Na druhou stranu je tu totiž ještě jeden, možná dnes daleko podstatnější důvod: v popularitě jeho osobního poslání je skryta informace, že nám něco schází a že to něco lze hledat, znovu přečíst a přijímat právě skrze ono vypuzené, světem putující dalajlamovo „tibetství“.

2. Je přirozené chtít být šťastný a spokojený. Existují různé směry a praxe, jejichž jazyk se snaží postihnout cestu, směřující k duševní rovnováze. Obraz duše jednotlivce se zrcadlí v povaze krajiny a společnosti. A naopak. Vnímaví lidé vědí, že myslet na svoje štěstí nelze bez rozpoznání způsobu, jak činit šťastnými druhé. Altruistou se nazývá ten, který podle tohoto poznání vědomě řídí svoje konání, který praktikuje soucit. Je to život v souvislosti (nikoli závislosti!)
Společnost vnímáme jako organismus, který ovlivňuje naše individuální životy. Jedno nelze oddělit od druhého. Jaká míra a potřeba altruismu je rozpoznatelná v organismu české společnosti? Myslím, (a možná si to myslí i pan Dalajláma, protože proč by sem jinak jezdil?), že v ní dříme velký potenciál a že v ní dochází v posledních letech k velkým změnám, jejichž pojmenování zůstává zaseknuto v negativní sebereflexi. Jiné, hlubší aspekty těchto změn zůstávají nepojmenovány. Je to pochopitelné – jazyk, kterým změny reflektujeme, se zatím zdráhá tyto změny přijmout a zpracovat. Proč tomu tak je? Možná proto, že k tomu, aby došlo k pojmenování, je třeba dosáhnout určitého stupně vývoje. Když přijmeme to, o čem mluví ono Dalajlamou zprostředkovávané učení, uvědomíme si, že cesta altruismu je cestou moudrosti, respektive zralosti. Ale rozeznat správně a svým vlastním pojmovým aparátem obsah tohoto sdělení nemusí být jednoduché. Protože aby se to stalo, musí zde být zažitá určitá praxe. Píšu o tom právě proto, že se domnívám, že se v poslední době se v organismu české společnosti taková praxe pomalu začíná ujímat.

3. Tu žlutou pásku, kterou jsem od organizátorů dostala u vchodu, jsem na ruce nosila dlouho, společně s páskou modrou, kterou jsem dostala na ruku den předtím na finále MS ve vodním slalomu v pražské Troji, kde moje vlastní dítě darovalo mnoha lidem velikou radost v podobě sportovního triumfu. Oba ty dny jsem vnímala jako velké obdarování; kdykoli se k nim v mysli vrátím, vyladím se, uklidním a jakoby se ve mne cosi poskládalo.
15.září se sešlo v pražském Podviní ve sportovní aréně Sparta zhruba dva a půl tisíce lidí, aby celý den poslouchali Dalajlamův výklad osmi veršů výcviku mysli. Jejich autorem je Geše Langri Thangpa, tibetský mistr z 11.století. U nás to bylo historicky první veřejné Dalajlamovo učení. Je to krátký, prastarý text o vyvíjení soucitu a transformaci mysli, který Dalajlama uvádí jako jeden z hlavních zdrojů své inspirace. A opravdu zdá se, že v těchto verších je obsažen takřka celý návod, jak uskutečnit cestu ke stavu rovnováhy, která se dá nazvat moudrostí. Každý verš otevírá prostor jazyka, kterým rozpráví jeho čtenář a vykladač, pak i jeho dokonale vyladěná překladatelka a v momentu předávání i naše mysl. Jedná se totiž o naši existenci mezi bytostmi kolem nás, o naše vnímání, myšlení, chování, které ovlivňuje vše v nás i kolem nás, každý den. V tomto okamžiku, ve společenství lidí různých vyznání, různých ras a národností. Nejedná se o žádnou populární ezoteriku, jedná se o setkání s univerzálním jazykem moudrosti, předávané a konkretizované z generace na generaci, v prostoru univerzálním.
Během toho dne jsem nejen poslouchala, o čem Dalajláma mluví ale i se dívala kolem sebe. Seděla jsem v poslední řadě. Sem tam někdo spal, někdo si povídal, lidé stále byli překvapivě v pohybu, stále tu byl jakýsi pomalý šum. I já jsem občas zaklimbala, přitom jsem byla ve stavu neustále probíhající duševní, dialogické aktivity. Ti lidé se sem přišli něco naučit. Nepřišli si pro nějaké dogma, přišlin poslouchat výklad o optimálním stavu bytí, které je základním zájmem každého z nich.
Náš příjemný, dobře naladěný lektor začíná mluvit o lásce k cítícím bytostem. Přitom do mikrofonu chrchlá, smrká a sám se těm zvukům chechtá. Přivezl si z Litvy chřipku. Není výš a je v centru, pozornost všech přítomných je upřena k jeho slovům. Ta slova se ale odrážejí a pohybují se v prostoru mezi námi. Každý je tu najednou tím člověkem, který sem přijel něco přijmout, něco ze sebe dát. Co cítí on sám? Zdá se, že ho to baví, že je zaujat. Mluví o tom, že nechce být považován za Mistra, že je jeden z nás, že je stejný jako my. Každému je umožněno zažít ten prostor, kdy myšlenky se řadí a tkají jazyk tak, že dává smysl.

4. Velmi důležitou a v mých myšlenkách od té doby přítomnou pasáží je promluva o rušivých emocích. Stav a zážitek štěstí nezáleží na okolnostech, - a když toto posloucháme, můžeme si maně vybavit stav donkichotský, protože vězíme ve stereotypu, ba v soukolí neustálého kladení podmínek pro stav štěstí nebo-li řekněme optimálního stavu bytí. Štěstí souvisí s tím, co nosíme v sobě, ve svém vlastním prostoru. Zaměříme-li pozornost na způsob vztahování se k situacím a lidem v každodenním životě, lze to snadno pochopit. Některé situace a někteří lidé, některé bytosti, nás naplňují strachem, nedůvěrou, odporem. Zeptejme se, proč tomu tak je? Zaměřit se na ono proč znamená vydat se k sobě. A zase – je zde připravena armáda spasitelů, odborníků, únikových prostředků, které s otevřenou náručí přijmou každého, kdo své fobie či alergie potřebuje opravit. Přitom těmi prvními kompetentními učiteli a pomocníky jsou právě ti roztomilí narušitelé naší vnitřní rovnováhy, kteří nám ukazují na nějaký dosud nepřečtený vztah.
Řečník uvádí příklad - nikdy například nechápal, proč mu nevadí vzít do ruky pavouka, ale ke stonožce cítí nepřekonatelný odpor. A co udělá? Zaujme k tomuto (sebe)poznatku vědecký postoj. Rozklíčuje rozdíl mezi hloubkovým a povrchním prožitkem. Stanoví pro sebe původ svého strachu, rušivé emoce. Rušivá emoce má cosi velmi společného s egem, přímo vychází ze sebestředného já, na kterém ulpíváme, protože jsme tak naučeni. Je to sebeobranný reflex. Stejně tak jako žárlivost, nedůvěra, rivalita, strach, zápas o místo na slunci…. Těchto reflexů je v organismu společnosti nadbytek, právě proto, že se jedná o pouhé projekce představ, vyprodukovaných zcela účelově, s cílem z nich těžit a ovládat, mírněji řečeno organizovat skutečnost kolem sebe. Často si je ani neuvědomujeme, protože fungují zcela automaticky. Mají či nemají reálný základ? Pokud ne, je snadné je eliminovat. Rozpoznat toto ale právě vyžaduje jistý klidný, soustředěný stav mysli. Toto pokládám za velice dobrodružný proces. Pokud jej přijmeme jako jeden z aspektů našeho bytí, může přinést velké možnosti vnitřní i vnější (individuální i kolektivní) transformace. Zažíváme nadprodukci rušivých emocí ve společnosti, která je bezradná v kultivaci veřejného prostoru a proto se utíká do prostoru osobního. Aniž bych chtěla sklouznout do mentorování, princip této – jak říká Jeho svatost - vědecké metody k rozpoznání původu emocí nám může přinést nečekaná rozuzlení v orientaci, kudy na cestě ven z bryndy do skutečnosti.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

ex-nemo napsal(a):

Představa neokonských majitelů světa, že ten roztomilý dědeček bude pevný bod a Tibet páka, kterou vyvrátí Čínu, je už pro srandu.
Najděte si paní autorko pro svoje rádoby filozofocání nějakou jinou méně směšnou tématiku.
27. 12. 2013 | 18:51

Racek napsal(a):

No, zem která tak nějak ustrnula ve svém společenském vývoji někde kolem roku 850 našeho letopočtu zrovna nesvědčí o pronikavém duševním bohatství a inspirativnosti jeho filosofie. Tahle filosofie je totiž vedla dalších 1200 let.
27. 12. 2013 | 19:04

Martin1 napsal(a):

Kdo se umí pořádně dívat, tak ve svém vlastním dítěti - vnoučeti uvidí víc, než v tisíci Dalajlámů.
27. 12. 2013 | 21:21

Amonre napsal(a):

A co mu takhle věnovat nějaké pole, aby si tam mohl postavit novou Lhasu? Něco by se tu už určitě u jJeseníků našlo.
27. 12. 2013 | 21:21

mb napsal(a):

Amonre napsal(a):
A co mu takhle věnovat nějaké pole, aby si tam mohl postavit novou Lhasu? Něco by se tu už určitě u jJeseníků našlo.
27. 12. 2013 | 21:21

... to by bylo super ...
27. 12. 2013 | 21:32

Richard napsal(a):

maj v Tibetu taky restituce?

V Jeseníkách se nenajde nic, celé jsou už církevní, na Pradědu bude místo televizního vysílače vztyčen obrovský kříž jako v Riu.
Zbytek televizního signálu bude šířit jen boží TV NOE.
Vstup na Petrovy kameny, tradiční to místo sletu čarodejnic, bude za pětikilo.
27. 12. 2013 | 23:09

Richard napsal(a):

celé Jeseníky, počínaje zámkem ve Velkých Losinách, konče zmíněným Pradědem, budou přejmenovány na Katolíky....
Lhasu budete muset najít asi někde v Čechách, třeba nějaká část Prahy by se mohla uskromnit a přejmenovat na Prahu Dalajlámov.
A možná přijde i Lama ole nydahl...
27. 12. 2013 | 23:18

Baba Jaga napsal(a):

To: mb a Amonre
Jó, novou Lhasu u Jeseníků? Vyžebrali či vydělali by si u nás na Moravě mniši na živobytí?
Můj vztah k Jeho svatosti Dalajlámovi rozhodně není důvěrný, příliš o něm a jeho učení nevím. Populární je, jak moc oblíbený věru také nevím. Věřím ale, že je stejný jako my.

To: autorka
Díky za blog, paní Hradilková - o štěstí ale není nutné dlouze dumat. Ať se Vám vše trvale daří.

Pouštím si Nohavicu (záznam koncertu polského rádia, tohle je 3. část), třeba někoho potěší:
https://www.youtube.com/watch?v=JGyy1d4xkbk
27. 12. 2013 | 23:33

Baba Jaga napsal(a):

To: Richard
Asi páně Dalajlámy smůla - kdyby zde své učení včas zaregistroval, mohl také sklidit drobky z římsko-katolického stolu. Ale zda by se "nové Lhase" dobře dařilo v Čechách? Snad jako turistickému lákadlu, ale mohu se velmi mýlit.
27. 12. 2013 | 23:41

JenTak napsal(a):

Občas sem nějaký autor blogu hodí perly.
Někteří se kochají jejich krásou, některým nic neříkají tak jdou o blog dál, a někteří - možná většina - je za kvikotu požírají až zde po nich zůstane kejda.
28. 12. 2013 | 00:01

Richard napsal(a):

Baba Jóga
nějaká diamantová stezka směr Sněžka by se mohla uživit...
katolíci plánují, že jakmile se člověk ocitne v okresu Šumperk, povinně si vyzvedne registrační náramek, automaticky zaznamenávající placená místa, jimiž turista na svých božích cestách projde, no a ty se nakonec všechny hezky sečtou a vyúčtují...čeští hodnostáři už začali dojíždět do vatikánských kurzů účetnictví...
Možná nějak takhle by to šlo i s tou českou Lhasou, možná by stačil na začátku budhistické cesty jen nějaký turniket...

tady předběžné ceny
vstup na katolickou louku = 50 korun požehnaných
procházka v katolickém lese = 100 korun svatých, plus deset milostivých za každý nalezený hřib
atd.

Pánbů Vám to zaplať, tolik dobra najednou. Člověk ho snad tolik ani nepojme, tolik pravdy a lásky odstřeďující ze svědomí knížete a církevních hodnostářů, tou milostí musí být člověk přímo rajsky opojen, ..prostě
"Trautenberk Tě miluje"
Victory Karel and his true and love
28. 12. 2013 | 00:15

Hajduk napsal(a):

davaj lama ne davaj

terazky jdeme
Засвіт встали козаченьки
http://www.youtube.com/watch?v=DONIKduM4NQ
venovane pre : kohout kurnikoff, dlžime mu za opravene obrubniky a za prijazdovu cestu :)
28. 12. 2013 | 00:42

dennis napsal(a):

Diskuse je jeste lepsi nez clanek pani Hradilkove.

Ani jeden prispevek se nevztahuje k ucte ke vsemu zivemu, k soucitu s citicimi tvory, k altruismu a k prozivani pocitu vnitrniho stesti.

Clanek o budhistickem postoji k svetu, ktery sam o sobe rika, ze neni nabozenstvim a ani nepracuje s pojmem Buh, ktereho nepotrebuje a ve svem uceni neuziva, kdekoho inspiruje k diskusi o katolicke cirkvi a o projevech ceskeho katolickeho kleru.

Nazor na sebereflexi, na subjektivni zpracovani nepriznivych zivotnich situaci, na zpusob, jak transformovat osobni neuspech a pocit krivdy a nestesti - veskery zadny.

Clovek je v pokuseni rici, ze vsichni ti kverulanti, posmevackove, zklamani a znechuceni z cirkevnich restituci a z politicke atmosfery vubec, ze vsichni ti diskuteri jsou v podstate hrozne stastni a spokojeni. Cestu ke stesti si jiz nasli. Dale jim hledati netreba...

Jsou mezi nami i takovi, kteri premysleji o tom, jak krotit vlastni temperament, jak se divat na kverulanty, na zarlivce, na hulvaty a neurvalce, na zavistivce. Jsou mezi nami i takovi, kteri lidi nesoudi apriori, ale premysleji o svych bliznich. Premysleji o jejich postojich, slovech, cinech a ... A nesoudi a neodsuzuji okamzite, nybrz se ze svych neuplnych informaci chteji dobrat obrazu skutecnosti vernejsimu, nez jim jej prvni slina prinese na jazyk.

Tak na takove diskutery taky cekam. Prectu si schuti vsechny nazory. :-)
28. 12. 2013 | 01:27

Martin1 napsal(a):

dennis
"Ani jeden prispevek se nevztahuje k ucte ke vsemu zivemu, k soucitu s citicimi tvory, k altruismu a k prozivani pocitu vnitrniho stesti."
?????

Martin1 napsal(a):
Kdo se umí pořádně dívat, tak ve svém vlastním dítěti - vnoučeti uvidí víc, než v tisíci Dalajlámů.
27. 12. 2013 | 21:21
28. 12. 2013 | 01:39

dennis napsal(a):

Pane Martine 1,
deti mame dve, vnoucata tri! A reknu vam, furt v nich hledam sama sebe. A furt nic. Kazdej je nejakej, jinakej. Ani Dalajla'movi neni z nich nikdo podobny. :-(

A k tomu memu stesti? Jsem stastny ze vseho, na cem nemam zasluhy. Jsem stastnej, ze si nase dcery vzaly za muze slusne a starostlive partnery, kteri s nimi vychovavaji jejich deti. Nikdo z nich nekouri, nepije, nebere drogy, nepropadl hazardu a nikdo z nich me jeste nezacal nenavidet. Pri predstave, ze kazde nase dite ma (mozna) polovinu genu po mne, a kazde vnouce (mozna) ma asi osminu genu po mne, ze budou-li nekdy jeste dalsi generace, muze se nekdo z potomku mych potomku podobat prave mi - mozna zacnu verit na reinkarnaci. (A protoze jsem ateista, neverim na nesmrtelnost duse, nebo dokonce v prevtelovani, i kdyby to byl stokrat vedecky nikoli nabozensky postoj budhistu.) Budhismus mi odpovida na vsechny moje osobni i existencionalni otazky, i tak jsem si svou zodpovednost za soucit, milosrdenstvi a lasku vzal na sebe. Jsem presvedcen, ze kdyz uz druh homo sapiens sapiens je na svete, pak jedine altruismus, soucit a nepodminena laska pomaha zit a prezit celemu rodu (technickemu pokroku a pokroku vubec samotne kladne humani vlastnosti moc nepomahaji - nastesti se doposud vzdy naslo dost tech hloubavych egoistu, napaditych lharu, zlodeju, piratu, kterym se vsichni poctivi snazi byt v patach :-).
28. 12. 2013 | 04:03

aga napsal(a):

dennis 01:27

No možná to bude tím, že blog paní Hradílkové sice nepracuje s pojmem Bůh, ale zbožšťuje představitele víry, která se údajně bez bohů obejde. A přitom má mnoho z nás pochybnosti, zda tento představitel se sám nesobecky řídí principy, které hlásá. Slova a přednášky jsou jedna věc, praxe a činy druhá.

Možná jste už tak duchovně pokročil, že jste se vzdal vší kritiky a přijímáte a lidi a svět bez pochybností, takový, jaký je (i když o tom na základě Vašich příspěvků pochybuji). Ne všichni jsme ale dospěli tak daleko - to bychom tu konečně společně neexhibovali.
28. 12. 2013 | 07:15

K.V napsal(a):

Paní Hradílková, celý vývoj lidstva je právě o tom, že jsme se duševně posunuli někam jinam, než jenom jásat nad vycházejícím sluncem, roztomilým mravenečkem a krásnou květinkou. Tato radost už je v podstatě zachována jen u bláznů (idiotů, imbecilů), pokud jim jejich nemoc nezpůsobuje nějakou vnitřní bolest či neklid. Zdravý člověk, který se živí prací, si to může dovolit jen v krátkých chvílích odpočinku.
Pokud jsou mniši, kteří se dokážou meditacím a hledáním vnitřní radosti a rovnováhy věnovat celý život, je třeba ale říci i to další, ŽE PARAZITUJÍ na těch co pracují a nemají na podobné věci čas, jsou odkázáni na více či méně dobrovolné milodary. To platí i o vašem dalajlámovi, i když ten někdy může dostat za svoje přednášky zaplaceno, je v tom ale i dost snobismu a médii vytvořené slávy.
28. 12. 2013 | 07:29

Bob napsal(a):

To K.V.
Děkuji,plně se s Vámi shoduji, nemusím vytvářet svůj komentář.
Místo meditací si užívám své vnuky, chvílemi je dokonce i vychovávám.
28. 12. 2013 | 07:55

kosoúhlý průmět čtverce napsal(a):

no ona by otázka Tibetu mohla znít i jinak
Tibet byla dlouhou dobu uzavřeně země, žijící v podstatě ve středověku, řízena dvěma klerikálními vládci. Dalajlamou a Pchančenlamou. Dalajlama odešel do exilu, Pchančenlama spolupracuje s Číňany.
Není tedy spíš dobře, že slavný a zaostalý Tibet Čína obsadila a přivedla na cestu modernizace??
28. 12. 2013 | 08:01

šašek z Jihlavy napsal(a):

Mám jen starost, jestli není v našich končinách panu Dalaj Lamovi zima. To mu ještě nikdo z mocných nenabídl alespoň flanelovou košili a svetr ke krku? To já bych v tom prostěradle už chytil zápal plic. Jak mohou být ti středo-Evropané tak sobečtí? Moudra z člověka vytahovat, to jo, ale projevit trochu křesťanské lásky k chudému pocestnému, to se zdá mnohým jako netržní chování.
Já bejt tím dobrým mužem, řeknu všem, aby si trhli nohou a vrátím se mezi své věrné. Teda jestli tam taky náhohou neplatí, že doma není nikdo prorokem. Pak je to vlastně skoro jedno.
BTW, jestlipak ho pozval Pavka aspoň na panáka?
28. 12. 2013 | 09:34

kosoúhlý průmět čtverce napsal(a):

šašku,
nejspíš mu zima není, Tibet je velice mrazivá země. Ten, kdo nebyl odolný vůči mrazu, nepřežil, zřejmě již v útlém věku uhynul, tudíž ani neměl potomky. Přežili jen mrazuvzdorní Tibeťané. A ti mrazuvzdorní se dále množili a byli tím pádem stále více a lépe mrazuvzdornější.
Říká se tomu přirozený výběr a je to potvrzení Darwinovy evoluční teorie.
Spíš by mne zajímalo, proč že se Dalajlámy nechytili naši podnikatelé.
Třeba Babiška by mohl vyrábět "dalajlámky" z Penamu. Pokud by je ovšem pekl Babiš, byly by nejspíš stejně nechutné jako jeho rohlíky či housky. Takže dalajlámky nebrat.
28. 12. 2013 | 10:24

Martin1 napsal(a):

dennis
Pane Dennisi u svých dvou synů jsem hned v mládí vypozoroval vlastnosti, které jsem si nevšiml u svého otce, ale u svého dědečka. A v kombinaci s výbavou od mé manželky a jejího rodu je to pěkná detektivka. Kdybych si představil setkání například mého dědy a mé tchyně, tak nevěřím, že by to neskončilo do hodiny vraždou. A podívejte - geny si s tím musí poradit a docela z toho rostou dobří kluci - už pánové. A to oba rozvážní bez prchlivosti, která charakterizovala oba výše zmíněné dominantní reprezentanty rodů. A vnučka - mám na ni více času - více to prožívám, než na syny. To je nádhera být u toho zázraku - jejího objevování světa a skrze ní objevování zase sebe - nás.
28. 12. 2013 | 11:28

jahrad napsal(a):

Aga - zbožštění Dalajlamy? Ne, v žádném případě, o tom můj příspěvek opravdu nebyl.Ale vím, že zveřejnění každého textu s sebou přináší riziko různého čtení, protože jazyk, který používáme, promítá všecky naše zkušenosti, myšlenky a informace, v nás poskládané. (například vy účast v této diskusi nazýváte exhibováním - a mne by toto nikdy nenapadlo, vnímám diskuse jako prostor, kde si prvotně lidi chtějí povídat, a ne exhibovat. na druhou stranu, když se na ty příspěvky shora podívám, k rozhovoru skutečně nejsou, takže tam je Váš výraz možná na místě víc, než výraz diskutér) Ale to je právě hlavní důvod, proč sem svůj text občas vložím - tahla džungle je prostě kontakt s realitou...
28. 12. 2013 | 11:39

stejskal napsal(a):

Hezký nový rok, paní jahrad.

"tahla džungle je prostě kontakt s realitou..." Přesné, právě proto tu tato džungle je. Žít každý na svém stromě a nevědět o okolí, je dost rizikové. Je osvěžující vědět, že to někteří vědí.

Libor Stejskal
28. 12. 2013 | 11:49

Richard napsal(a):

o čem je možné diskutovat?
člověk je tak individuální bytost, že si musí hledat a přizpůsobovat cestu ke spokojenosti a štěstí vždy sám, dle vlastní povahy a i prostředí v němž žije.
Ostatně tak to dělal sám Budha, mám zato, že i Ježíš. No, a z této životní individuace těchto dvou osobností vznikla v jednom případě nechutná křesťanská ideologie, v druhém zas jakési učení. Přitom odkaz je pro mě jasný. Hledej, mysli, pociťuj a poznávej sám za sebe, jen tak můžeš zmoudřet nebo se vysvobodit.
28. 12. 2013 | 11:55

Richard napsal(a):

ještě s tou láskou, soucitem, slušností atd., které se tady v diskuzi v jednom kuse adorují...
mně to trochu přijde, jako když se v partnerském páru jeden z těch dvou snaží druhého zavalit city a snaží se ho přesvědčit, že je to supr, vždyť to člověka může i dusit, tenhle přístup, který nemusí vždy odpovídat jeho potřebám, člověk potřebuje trochu přirozeně dýchat, ne se furt snažit nacpat do něčeho "krásného a ušlechtilého" ...
Mně je to budhistické květinkové vztahování a úsměvy a soucity celkem nepříjemné, přijde mi to nějaké nepřirozené, stejně jako ty křesťanské kecy...
A co s tím? Mám se kvůli tomu cítit provinile nebo taky začít sluníčkovat a cukrovat o Kristově noze?
28. 12. 2013 | 12:06

jahrad napsal(a):

Dennis: díky za moc fajn vstupy. Vaše "jsem šťasten ze všeho, na čem nemám zásluhy" nadšeně podepisuji. Ano, altruismus je zcela zemitý a racionální aspekt bytí zde - skoro bych řekla, že je to takový kolektivní pud sebezáchovy. Ale jeho skutečný význam je často a urputně křiven a zkreslován, vydáván ze cosi esoterického, bláznivého nebo naopak zcela zištného. Nicméně to neznamená že by ve své přirozené podobě mezi námi neexistoval - - jen prostě není vidět, protože se svými parametry není zobchodovatelný. A to, co pokládám na tom budhistickém učení zajímavého pro nás, není ani tak Dalajlama samotný, jako to, čeho je mluvčím - je to určitá praxe, použitelná pro každého, pomocí které ty skryté věci vidíme lépe. Není to nic jiného než bystření zraku, cesta k vnitřní svobodě. (a píšu to sem s plným vědomím, že pro někho to bude znít jako pusté žvanění)
28. 12. 2013 | 12:14

jahrad napsal(a):

K.V. a šašek z jihlavy:
Ano, určitě máte kus pravdy v tom že Dalajlama je pro mnohé prostě produkt, a že u něj platí (podobně jako u Havla, proto si asi ti dva dost rozuměli) že doma není nikdo prorokem. To je samo o sobě téma, které si zaslouží samostatnou úvahu, ale o tom můj článek nebyl.
28. 12. 2013 | 12:20

jahrad napsal(a):

RIchard: prosim vás hlavně necukrujte! Je -li vám vlastní brekeke, říkejte brekeke! Jak říkala česká dalajlamka BN již v předminulém století: "Kdo komu miloučký i nemyt hezoučký"...
28. 12. 2013 | 12:24

dennis napsal(a):

Pane Ago,
mate zcela pravdu, ze jsem vrcholu osviceni nedosahl, ze se projevuju jasne pro socialni soucit a pro bratrstvi, jak o nem pise prof Drula'k. A proto take se stavim velmi kriticky k dnesni podobe vypjateho individualismu, ktery se projevuje vladou kleptokracie atd. atd.

Ale i s tim jednoznacne vstricnym postojem ke vsem snaham davajicim prednost solidarite, jak to napr. cini budhismus, nezivim v sobe agresi a nesnasenlivost ke svym bliznim. Vase prispevky vam davaji vizitku cloveka, ktery je presvedcen pevne o spravnosti svych postoju. Vase postoje nerezonuji s mymi, ale to porad pro mne neni duvod, abych nezapomnel, ze my dva mame neco spolecneho. Neco, co povazuju za naprosto zasadni - obema nam je spolecna budoucnost. A i kdyz budu kritizovat soucasny rezim a zpusob, jakym uzurpoval moc, nebudu volat po bratrovrazednem boji, a nebo aspon sirit zast', nenavist atd. Jasne jsem rekl, ze si se zajmem prectu vsechny prispevky v diskusi. Kazdy z nich je vizitkou sveho autora.

Na zeleznici do Tibetu se lze divat jednoznacne jako na osmy div moderniho sveta. Budhiste se na vsechno divaji v kauzalni posloupnosti: Co se deje dnes, ma sve koreny v minulosti, a co se stane, vsechno vyvera z pomeru sil soucasne doby. Je to ryzi dialektika. Dalsim dialektickym postojem budhistu je, ze pohlizeji na onu zeleznici jako na cokoliv ve vesmiru, co ovlivnuje lidskou spolecnost: Vsechno zlo je k necemu dobre, rikavala moje babicka, nebo se take rika, ze kazda mince ma dve strany. Zeleznice zivot Tibetanu zasadne ovlivni - v dobrem i ve spatnem. Prave tak cinske vlade pomuze, ale take ji prinese neprijemne dusledky.

Jestlize r'ada diskuteru pristupuje k myslenkam a k predstavitelum budhismu apriori podezirave a vsechno, co zavani uvahami o smyslu snasenlivosti, smyslu lidskeho zivota, vsechno, kde lze najit pokus o odpovedet na smysluplnost existence individua i cele civilizace, tak temto "osvicenym" jiste budhiste nemaji co nabidnout. Zalezi na kazdem z nas, zda se chceme zamyslet, nebo zda od sebe zaplasime ci zadupeme myslenky o tom, ze lidsky rod je jenom jeden a ze by bylo skoda, kdyby lidstvo doslo k okamziku, ze sve schopnosti pouzije k vlastnimu zniceni, nikoli k zivotu.

Pane Ago, ja nejsem odpurce svych ideovych protivniku na zivot a na smrt. Setkal jsem se s nazorem, ze vyjadri-li se mlady clovek, jak mu vadi, ze se ve skole nesetkal se jmenem slavneho spisovatele, pak ze se postavil spatne ke svemu sebevzdelavani. Namet pro osvetu je to bezvadny. Vada cele osvety spocivala v tom, ze neuvedenim cele vety onoho studentika se novinarum podarilo prekroutit smysl jinochova prohlaseni. Pri prvnim pohledu jsem si rekl: No co, mladej se vyjadril trochu neuctive, ale to jeste nemusi znamenat, ze je to ignorant. Tak prisne bych ho nesoudil. Nahodou se ukazalo, ze vsechno bylo jinak a moje zdrzenlivost (ciste soukroma) byla na miste. Zdrzenlivost neni znakem vypjate moudrosti. Moudrost zdrzenlivosti spociva v tom, ze nikdy nevime vsechno k tomu, abychom mohli vynaset nezvratne soudy. Moudry bloger uvedl svou premisu i svuj puvodni nazor na pravou miru, kdyz se dovedel konecne to podstatne, tu puvodni pointu, a sklidil za to bouri.

A zas ta agrese v diskusich. Vzpomnel jsem si na blog pani Zwyrtek Hamplove, ve kterem cituje ze sve nove lasky k nejake knize. "Zvazime-li vcas otazku, zda predmet vasne bude mit stejnou platnost za rok, pak bychom ji meli prozit naplno. Ne-li, pak je to vyplytvana energie." A prave tak je to i s blogem pani Hradilkove. Jestlize nekoho rozciluje postava Dalajlamy, jeho slova, nebo snaha blogerky nas se svym zazitkem seznamit, pak ovzdusi v nasi "aktualni" vesnicce by prospelo trochu zdrzenlivosti. Ale jak uz jsem predeslal - me zajimaji vsechny hlasy a nebudu nikoho okrikovat, ani volat na pomoc editora.
28. 12. 2013 | 12:55

KvL napsal(a):

Baba Jaga

Nevím, třeba ano, třeba ne, ale byl by to zajímavý projekt, hlavěn by to pomohlo našemu stavebnictví, myslí, že tu za to nedávno horoval pan Paroubek.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Pl%C3%A1n_Lhasy.jpg

Nějakou takovou planinu snad najdeme, třeba u Dolní Libiny
49°50'57.086"N, 17°7'7.036"E

Sice je to takové podhůří, ale možná že by to šlo. Navíc bysme mohli třeba s ČLR uzavřít smlouvu o odběru mnichů, kteří tak trochu Čínské vládě vadí. zvlášť když ze sebe dělají pochodně.
28. 12. 2013 | 13:05

dennis napsal(a):

Pani Hradilkova,
dekuji za pozornost, kterou jste venovala mym slovum. Se svym ateismem jsem dosel k paradoxnimu zaveru, ze na tomto svete neni nevericich. I ateiste jsou verici. Vychazili ateista striktne z materialniho chapani sveta vcetne zakona o neznicitelnosti hmoty ve vsech formach, pak: kdyby se mu podarilo dokazat, ze nase procesy duchovniho charakteru, jsou jenom projevem hmotneho sveta - mozku, pak ony procesy ve forme elektromagnetickych impulzu jsou prave tak neznicitelne, jako soucet hmoty a energie ve vesmiru. Z toho jasne vyplyva, ze ateista je skalopevne presvedcen o neznicitelnosti sve duse. Akorat nikdo nevi, zda je schopna nejake konzistentni existence, nebo zda se promeni z onech elektromagnetickych impulzu zase jenom v nejake nahodile vlnky.

Kdybyste cetla posledni knihy Dra Plzaka, setkala byste se s nazorem, ze ani ateiste nemohou vyloucit moznost, ze nase osudy nejsou naprogramovany predem, nebo dokonce, ze se neda ani vyloucit moznost, ze se nase osudy opakuji. Pro nekoho jsou takove napady zajimave, pro jineho zavrzenihodne. Budiz kazdemu doprano si myslet, ze jenom on sam je svym panem a panem situace...
28. 12. 2013 | 13:16

Richard napsal(a):

"A proto take se stavim velmi kriticky k dnesni podobe vypjateho individualismu, ktery se projevuje vladou kleptokracie atd. atd."
dennis

podle mě je dnešní doba naopak velmi masová, ...jen má jinou podobu než kdysi...kdysi to byl masový kolektivismus, dnes snad masový individualismus, ale stále jde o poslušnou masovost vzhledem k určitým vládnoucím, či době poplatným ideologiím...
svobodný/individuovaný - sebepoznaný(ne individualizovaný) jedinec jako součást společnosti, to je spíš výjimka, takový stav nelze vymyslet jako systém, to je spíš ta životní cesta, na níž člověk hledá a nachází, na které se stává sám sebou jako individuovaný jedinec, schopný existovat v rámci společnosti...třeba jako vodník, brekeke..

ještě k tomu altruismu, resp. pro-sociálnosti, ten je člověku prostě dán, stejně jako mnohým zvířatům žijícím ve smečce, ale stejně tak je člověku dána agrese, která ho třeba chrání nebo zajišťuje potravu, resp. slouží jako prostředek sebeprosazení, je spojena s emocemi, které jsou energetizující, motivační...
--------------
"Pri prvnim pohledu jsem si rekl: No co, mladej se vyjadril trochu neuctive, ale to jeste nemusi znamenat, ze je to ignorant. Tak prisne bych ho nesoudil. Nahodou se ukazalo, ze vsechno bylo jinak a moje zdrzenlivost (ciste soukroma) byla na miste. Zdrzenlivost neni znakem vypjate moudrosti. Moudrost zdrzenlivosti spociva v tom, ze nikdy nevime vsechno k tomu, abychom mohli vynaset nezvratne soudy."
dennis

no, vidíte pane Dennisi, kdybyste nebyl tolik zdrženlivý, mohl jste napsat, že Váš dojem ze situace je takový, že student není ignorant, ještě před tím, než se ukázalo, že jde o novinářskou manipulaci, možná by mu to pomohlo cítit se lépe, víc než Vaše budhistická zdrženlivost.
Vždyť přece vše, co člověk pronese či napíše neříká proto, aby měl pravdu, ale vyjadřuje jak věc vidí s tím, že může být třeba i jiná. Jde o vyjádření pocitů, dojmů, subjektivních postojů, říkat jen pravdu, to je nemožné, protože je nám často skrytá, ale jedním ze způsobů jak se k ní přiblížit je vyjadřovat osobní pravdivé pohledy.
28. 12. 2013 | 13:42

Richard napsal(a):

a ještě k tomu Dalajlamovy a agresi, jednou se ho prý kdosi zeptal, právě v narážce na onu sluníčkovost, co by učinil, pokud by nějaký útočník ohrožoval jeho rodinu. Dalajlama prý odpověděl, "zničil bych ho". Agrese není jen takový omyl přírody, je stejně od Boha jako pro-sociálnost a má svůj význam, byť je právě z kulturního vědomí často vytěsňována, kamsi mimo žádoucí obraz, jako cosi nepatřičného, což dle mého způsobuje ještě větší problémy.
Sice nevím, jestli Dalajláma chodí s ochrankou, ale pokud ano, ta jistě nebude pouze soucitná.
Jinak z budhismu tuším vychází metoda všímavosti(mindfulness), kdy je člověk vědomě zaměřen na své "tady a teď" emočně - tělesné prožívání. Tuším i Gestalt psychologie je budhismem v některých ohledech inspirována.
28. 12. 2013 | 14:13

Martin1 napsal(a):

Z diskuze
Já jsem zjistil, že čím více a přesněji popisujeme věci hmotné, tím více o nich víme, získáváme jejich přesnější obraz a shodneme se na nich skoro všichni.
Čím více se ale snažíme popisovat věci nehmotné, tím méně se nám to daří a vše se nám ztrácí mezi prsty - nejde to, je to jen mnoho slov. Čím má kdo větší slovní zásobu - tak ji pustí na "špacír" ve snaze to popsat, ale neodpovídá té představě ani u našeho i třeba nejbližšího člověka. Tam se neshodneme.
28. 12. 2013 | 14:17

jahrad napsal(a):

Pane Dennisi, ono totiž taky - není ateista jako ateista, že jo. Stejně jako není katolík jako katolík a není budhista jako budhista. Ale taky si myslím, že že ateista je člověk věřící. Ale to vaše - "Budiz kazdemu doprano si myslet, ze jenom on sam je svym panem a panem situace..." to tedy asi nejlépe vyjadřuje tu víru ateistů. Myslíte si ale skutečně, že to je to nejlepší přání, které přesvědčený ateista může ostatním přát? Není právě v této větě ukryt ten nejhlubší pramen smutku osamělosti, produkované naší civilizací?

Jinak všem díky za zajímavou diskusi. říkám si teď, že otálet s vložením druhé části článku už nebudu...jdu na to a přeji krásný mezisváteční víkend!
28. 12. 2013 | 14:21

skeptický napsal(a):

Když na tu svoji nevysvětlitelnou averzi ke stonožce nepřijde ani dalajlama,to moudro bude mít asi někde jinde.Ale podle kamarádů které si vybírá,bych moc dlouho nehledal.
Je to jednoduché.Pavouk rodu mužského mu nevadí,stonožka rodu ženského ano.
Já zase celkem spíše snáším země rodu středního.
28. 12. 2013 | 14:25

Martin1 napsal(a):

stonožka
Je jasné, že Dalajláma nebude mít nikdy kladný postoj ke stonožce, vidí v ní "organizované množství", kde to funguje - to je Čína.

Je jasné, že kladný postoj ke stonožce bude mít takový Baťa a jen si povzdechne: "Kdy se konečně evoluce už uráčí člověka stejně vybavit?"
28. 12. 2013 | 14:37

jahrad napsal(a):

skeptický: :-) (smajlik)
28. 12. 2013 | 14:38

jahrad napsal(a):

martin 1: bingo!
28. 12. 2013 | 14:50

jahrad napsal(a):

KvL: no vy máte nápady! Severní Morava je na tyhle projekty totiž ideální místo, myslím. A mohli by se do toho podnikatelsky vložit naši osvícení budhističtí podnikatelé a byla by družba jako za starých časů, oj, to by se mi líbilo. Kdyby to snížilo počet těch ohníčkářů tam, bylo by to krásné. takové tibetské snění počesku...
28. 12. 2013 | 15:25

KvL napsal(a):

to: jahrad
Třeba, třeba by se nám pak podařilo vydírat Čínu, že jim pošleme mnichy zpátky.
28. 12. 2013 | 18:00

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy