O vlnách strachu a svobody

21. 05. 2010 | 02:35
Přečteno 12328 krát
aneb o lámání a narovnávání srdcí Chytrých horákyní a Honzů nebojsů

Takže ty člověče pro hovor zaujatý, se ptáš na to, jestli žijeme v otevřené nebo uzavřené (společnosti)? A jak jsme na tom byli, jak jsme na tom nyní? A proč? A já čím víc dumám, jak správně blogersky stručně a jasně odpovědět, tím víc mám svou šišku zamotanou. Proto můj dnešní výplod nebude ničím jiným, než fotografií vyrobenou v temné komůrce dneška...

Ale nakonec však nejsem sama, kdo se tu ptá a kdo tu mudruje, jsouce na další dějinné křižovatce, bilancujeme, až se z nás kouří.. Někdy přitom pro samý kouř není vidět, co bych tedy přihodila, aby ohýnek klidně hřál a postupně se proměnil ve smírný oheň lenochů? O otevřenosti našeho prostoru mluví přece jen už to, že tu můžeme pospolu celkem svobodně a otevřeně myslet. A přitom recyklovat zkušenosti, která nám byly dány díky pohybu tam a sem, z prostoru své samozřejmé každodennosti, do prostoru veřejného, jakým jsou nakonec i tyto blogové lokály, glosující skutečnost našince.

Otevřeno či zavřeno, svobodno či nesvobodno. Venkoncem jako čerstvá padesátnice už mám i z čeho vybírat: ze života, vzpomínek svých i jiných, načteno, zažito, poskládáno, přebráno...Co z toho postupně leze? Je to zamotanější, než jsem myslela. Přitom téma totality a svobody přetřásám nějakou dobu i s vysokoškolskými studenty, kteří se každý semestr sjíždějí z celých Států na do Čech na zkušenou. Pokaždé mne znovu a znovu dostane, jak tito potomci evropských přistěhovalců ze země někdejšího Nového světa dokážou zachytit momenty té naší atmosféry – a chvíle, kdy se začnou ptát, je pro mne jako katapult dovnitř i ven!

Ta mládež mne upozornila třeba na jeden ze svých poznatků o lidstvu českém – na dvojakost neboli dualitu. I zamyslela jsem se nad tím, jestli dvojakost životní praxe člověka osvobozuje, nebo zotročuje. Říkám si, že míra otevřenosti jedince i společnosti závisí na rovnováze mezi prostorem veřejným a osobním. Pokud jedno ovládá druhé, rovnováha je porušena, a jedinec/společnost je nucen hrát dvojí hru, aby si uhájil nutnou míru svobody. Takže dvojakost neosvobozuje, protože je prostě vynucena okolnostmi.Jak si na to pamatuji a jak to teď znovu vidím, už nejen v tom relativně čerstvě totalitním Čečensku: vláda dvojích her je totalitou. Samozřejmě je iluzí si myslet, že za totalitu můžou jen nějaká monstra, bažící po moci. Monstra jen slouží poptávce doby, která je namíchaná emocemi neboli reakcemi na jakkoli nesnesitelné události.

A pokud tedy světu vládnou emoce, ptám se, raz dva, která z nich je klíčová pro poměry totality a svobody u nás – dřív a dnes. To slovo se začíná opakovat stále častěji – je to strach. Organismus společnosti s libovolným režimem se stejně skládá z malých a větších jednotek – řekněme rodin, skupin, klanů, stran, cechů, spolků... Míra důvěry člověka vede ven i dovnitř, míra strachu a nedůvěry je zahání naopak do ulit, neboli prostoru s pevnými, byť zdánlivě absurdními pravidly. Strach plodí konformitu, pasivitu, ztrátu schopnosti soustředění, apatii. Trauma z dlouhého období diktátu svévole a okolností, vysávající energii a mozek, se v určitých podobách mindráku přenáší přes generace. Trauma totiž pak mizí nejdřív právě z těch malých ostrůvků svobody, odvislé od způsobu, jak si člověk utváří nejdříve svou každodennost. A potom nadstavbu – v tvoření, učení, sdružování, tedy v rozšiřování spektra možností, jak osobně být – nejen v ulitě, ale i ve společném prostoru. To vše jde ve vlnách...

Režim neboli způsob organizace společnosti vidím jen jako rámec, jeviště, dětské hřiště, stvořené k tomu, aby sloužilo lidu. Ale! Je to prostor, který je vidění, který nelze přehlédnout. Je to prostor, kde se cosi zrcadlí, a to, co v tom zrcadle vidíme i sami sebe, své potřeby a emoce. Což se pak přenáší i do každodennosti.

Takže bychom se spíš měli ptát, jak lidi navzdory křivým a zaflákaným zrcadlům uskutečňují své přirozené potřeby svobody, tedy života normálního. Každý to měl a má jinak. Třeba já jsem našla v 70tých letech svůj první svobodný prostor nejdřív v literatuře, vdavkách a rození dětí. Postupně kousek po kousku jsem hledala dál. Z malé anglické knihovny, kde jsem hledala v zahraničních časopisech jakoukoli zmínku o Československu, jsem nosila do rodiny spisovatele Klímy samolepicí obalové folie, do kterých jsem balila paperbacky z exilového nakladatelství 68publishers.Odměnou za adjustaci mi byly půjčky unikátních, zakázaných knížek, které jsem cestou v tramvaji hltala a cítila jsem se přitom triumfálně. Chvíle malé,ohraničené svobody, paralelní život, ve kterém bylo normálně. Potom škola – tajná ale důsledně paralelně uspořádaná tak, aby poskytla svým studentů v čisté podobě přesně to, co potřebují – sdílet prostor, učit se a společně zkoumat český jazyk a literaturu, zhmotňující potřebu kontinuity, tedy identity. Ano, to byl taky přesně ohraničený prostor, – ale byl naplněn svobodou, otevřeností. Nikdo nepodepisoval nikdy žádná pravidla, nikdo o nich nemluvil, ani nechtěl a nepotřeboval mluvit – byla obsažena v naší zkušenosti, a celý podnik fungoval několik let bez prozrazení, pouze na třech místech.Přitom vůbec nebylo podstatné, že byla tajná, naopak – nikdy v žádné pozdější instituci (škole, neziskovce) jsem nezažila už takovou míru otevřenosti, důvěry a svobody.A pak se už možnosti svobodně tvořit a být vázaly jedna na druhou, s patřičným rozletem (a posléze i nárazy) popřevratových dob...

Ale kde je psáno, že podobnou zkušenost nezažívali a nezažívají dodnes jiné skupiny, tvořené a tmelené společným zájmem? Hasiči, baráčníci, turisté, chataři, zahrádkáři, filatelisté, překladatelé, badatelé, fotbalisti, ochránci přírody, orchestrální tělesa, hudební a divadelní skupiny, bojovníci za práva menšin...

Absurdní status quo veřejného prostoru v éře diktátu nikdo nebral vážně a přesto mu bylo vše podřízeno. Člověku to divadlo připadalo natolik hnusné, že stále a s maximální tvůrčí energií hledal paralelní světy, ostrůvky normality, tedy svobody, jejíž kritéria si svobodně ustavoval podle zděděných návyků prostředí, ze kterého vyrostl. Kolik způsobů, jak si vybojovat odstup humorem, lidé dokázali vymyslet! Kolika metafor přinesly české pohádky a příběhy všech dob! Josef Švejk, Jára Cimrman, ikony paralelních světů normalizačních dob přece nebyly ničím jiným, než obranou před strachem.Přeletěli jsme ovšem své kukaččí hnízdo a náš let skončil dopadem v dnešku.A divadlo zase spouští emoce...

Ano, hned můžeme zacílit svůj zrak třeba na posun v poptávce po ikonách dneška. Jaké jsou, proč je potřebujeme, a kdo je pro nás vyrábí? Elita, VIPky, ikony dobra i popu, Osobnosti, celebrity, politici...takto nazývaní na sebe dobrovolně vzali role herců či hráčů na jevišti veřejného prostoru. Potřebujeme je milovat, nenávidět, stejně jako dřív. Lid se v nich zrcadlí, vymezuje se k nim. Dnes registrujeme i potřebu být vidět asi daleko víc a častěji, než dřív. Trh vychází vstříc – reality show, facebook a další rozvoj sociálních sítí na internetu. Vznikají nové druhy závislostí, iluzí, obav a prozření...

A i já se tu ztrácím ve svém úsilí zformulovat odpověď na otázku člověka českého, přemýšlivého:

Jsme tedy svobodní, nebo zotročení?

A hele, najednou se mi zdá, že skrze tu otevřenost, která byla nastolena mocným zážitkem nadechnutí devadesátých let, je najednou vidět lépe všechno to, co bylo, je a bude bičem otrokáře. Jakoby se otevřel nový, daleko nebezpečnější prostor, který odkrývá mnohem víc zmatků, než bychom byli předpokládali, pohlcující labyrint otázek, jejichž mnohost útočí na každého z nás a vytváří nezdravé reflexy vztahovačnosti, a tím i potřeby úniku, který má dnes tolik možností...

Z čeho máme strach dnes a kde všude vystrkuje rohy - to by bylo člověče na román.(A nejvíc dnes lidi nakrkneš, když jim ukážeš, že hnacím motorem jejich ne/činů je prostě strach.) Jenže strach není jen emoce, ale taky pud sebezáchovy. A ten má svoje další součásti, jako například potřeby hnízdění, domova i svobody jsou pudy, které jsou v našich genech namíchány v každé etapě života i historie trochu jinak.

Já vím, že má úvaha na dané téma by neměla být tak dlouhá. A to jsem se nedostala snad ani na začátek! Stačila jsem jen chabě načrtnout směrovky. Snést pár orientačních bodů. Svoboda, otevřenost a tvůrčí energie se může přece zjevit všude, i v kriminále, má-li k tomu základní lidskou podmínku – tedy kontakt. Vzpomínám si, když mi jednou Jiřina Šiklová ukázala, co má uložené v troubě - plech, na kterém byly poskládané figurky do Betléma, uhnětené z chlebové střídy. A vyprávěla o okolnostech, za jakých je vytvořila, když si kroutila v kriminále trest za pašování knih. Svobodný člověk je schopen asi kontaktu kdekoli, jsem si tenkrát řekla.

Nedávno jsem kdesi vyhrabala CD Lou Reeda a žasla nad krásnou písní Open house, kde zpívá něco v toto smyslu:

„Je československým zvykem čekat doma na přátele a zvát si je na čaj, a je taky zvykem jim dávat drobné dárky, každej přinese něco zeleniny, máma se najednou objeví s dalším jídlem, je to otevřený dům, je to otevřený dům....“

Tato píseň zvenčí vede moje mudrování k bodu přemostění se k alespoň průběžné pointě. Ostrůvky totality byly a jsou. Jen je jich dnes možná víc, v souvislosti s namnožením iluzí o moci institucí, které jsme si sami vytvořili. Testovat míru otevřenosti neboli svobody ve společnosti znamená neustále se dívat, kam všude můžeme jít a kde pobýt, abychom se tam cítili jako – v otevřeném domě, kde se máme s kým sejít, kde do sebe nenarážíme, kde je větráno, útulno i teplo a kde se můžeme – ptát. Kde je prostor pro svobodně položenou otázku- tam je rozhovor. Rozhovor mezi Příchozím a Domácím. A kde je rozhovor, tam je kontinuita. Kde je kontinuita, tam je kultura, obrazy, hudba, dobrá kuchyně, krása, a vlídnost. A toho je česká krajina pořád ještě plná.. nehledě na veškeré stíny, které lezou z jeviště, kde si herci umanuli, že budou za strašidla, která mermomocí touží uhranout diváka...

Takže na tuhle v záhlaví otázku, rytíři či rytířko, kteří jste dočetli až sem, si musíte či můžete odpovědět každý sám....už jen pokud to zkusíte, nepotila jsem se zde nadarmo!

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Sylva Šauerová napsal(a):

Člověk, který byl svobodný tehdy, je jím i dnes, Jano Hradilková. Ten, kdo si chtěl otevřený prostor vydobýt a byl pro to ochoten i něco obětovat, měl jej vždycky. Ustrašení a spoutaní, ti, kteří svobodu k ničemu nepotřebují, zůstávají zotročenými stejně jako dřív. To Vy ale dobře víte. Pěkný blog, dýchlo na mne teplo. Děkuji.
21. 05. 2010 | 04:53

adsonmelk@centrum.cz napsal(a):

Hezké čteníčko a počteníčko, díky! Mohu Vám říci, že se v této společnosti neobávám ani tak nástupu krajní levice, ale spíše vzrůstu moci římskokatolické církve! Do jejího čela se dostali fundamentalisté a prosazují se v ní především lidé velmi konzervativní a vůči jinému myšlení netolerantní...
Jinak jste se velmi trefila termínem "ostrůvky totality"...sedí to na naši společnost jak ušité!! :-)))
21. 05. 2010 | 07:08

Ládik napsal(a):

Odnaučil jsem se nenávidět. Naučil jsem se opovrhovat.
21. 05. 2010 | 07:08

Marcus Agrippa napsal(a):

adsonmelk@centrum.cz napsal(a):
nestrašte. EU nesmí fungovat na principu totalitního systému náboženství - to by byl ještě větší průšvih, než různé politické totality. A hlavně katolická církev má dost svých problémů s řešením pedofilie ve svých řadách.
21. 05. 2010 | 07:16

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, stran věčných otázek a odpovědí občas zkouším antiku. Ale přiznám se, obvykle nevydržím, též se to strašně vleče, takže své chandry léčím sám po svém. A hlavně krátčeji...
/Neb mě za to nikdo neplatí /
Veselé krizování...

NIHIL NOVI

Dali nám cíl
místo věčnosti
Schovali nekonečno
a nulu posunuli
ke středu

Prý plavte se
všemi směry
najednou
blázniví
Kolumbové

Jediné co najdete
je čas
který jste sami
vymysleli
Aby vaše slzy mohly
kanout
a písně úpět
o naději....

Veselé krizování...
http://kaifolog.ru/uploads/...
21. 05. 2010 | 07:59

deligne napsal(a):

Téma růstu naší psychózy strachu nadhodil sugestivně už velmi nedávno i blogař K.Hvížďala.
Ve vztahu k volbách se mi vůbec nelíbí vrcholně nedemokratický plakát:Nevolíš-budeš vyhozen z práce.Jak je možné to dovolit vůbec v demokracii? Co je to za demokracie tedy? Přece nevolba je taky volba.Ne znamení protestu,ale "Nikoho jsem nehodnotil výše než ostatní,nemám tip,preference.Proč bych házel tedy hlas třeba chybně? Když nejsem přesvědčen.Volbu nikoho bychom měli považovat demokraticky rovnocennou s volbou někoho.Mnoho pracovitých lidí jsou političtí bezvěrci.
Naopak,příklad,že důchodci půjdou volit Paroubka kvůli 2400 Kč.Mnoha se nelze divit,ale často to nebude ani u nich pravdou.
Léta se divím (další příklad),jak netolerantně jsou chápáni lidé,kteří mají pochybnosti o ekonomické filosofii ODS zvané :neoliberalismus.Sám k nim patřím a vím o sobě,že to nespojuji ani a) s pochybnostmi o smyslu tržní ekonomiky b) s pochybnostmi o prezidentu Klausovi ve výkonu prezidentské funkce ve smyslu,že vše dělá špatně nebo většinou špatně c) tím nepřisuzuji jenom a hlavně dluh,krizi,neduhy národního hospodářství jenom ODS.
Chci pouze to, aby premiér byl "politický ekonom".Aby slovo politik-dobrý politik u něj znamenalo,že nevylučuje,nediskriminuje,neurážínepersekvuje žádného jednotlivce a žádnou společenskou a profesní skupinu:mladé,důchodce,Romy,invalidy,studenty,politiky,ženy,lékaře apod.To snad není tak obtížné.
To druhé je těžší,klade vysoké nároky:
Slovo ekonom má u mne větší akcent:měl by být schopen vyvést zemi z krize,zajistit vysoký standart VŠEM.Pracovat ve prospěch všech.
To slovo "všem" v ekonomii je pro mne totéž jako slovo rovnost práv v demokracii.
Demokracie odloučená od ekonomie je prázdná skořápka,bez jakéhokoliv obsahu.
Chybí jí pak jakýkoliv pozitivní smysl.
21. 05. 2010 | 08:01

Pepa Řepa napsal(a):

„Je také československým zvykem -a asi nejen československým- přijít domů a zjistit, že "přátelé" přišli nepozváni, čaj zůstal, drobnosti taky, ale zmizely počítače, prachy a různé cetky.Něco zeleniny a další jídlo nikdo nedonesl, zřejmě místní zvyk.

Nebyl to otevřený dům,otevřený dům........, ale měl jen obyčejné FABky“

Tak jsem nechal na okna namlátit mříže, na dveře závory. Pikantní bylo, že mi mříže museli povolit na panelák památkáři. Marně obcházel zastavárny na Žižkově a nakonec šel pro novýho Maca.

It's a Czechoslovakian custom my mother passed on to me
give people little presents so they remember me
Open house
open house

Idealismus je hezká věc.
21. 05. 2010 | 08:12

Pepa Řepa napsal(a):

........nepotila jsem se zde nadarmo!

To teda ne, paní Hradílková. Jen bych-na vašem místě- nevylepoval na internet, kdeže váš open house je.

Což o to, článek je to hezký. Idilický. Čistý ubrus, praská v kamnech dřevo, pečou se buchty, sousedka přišla pobejt.
Realita života je-bohužel-jiná.
21. 05. 2010 | 08:31

fičák napsal(a):

Už jste se zamyslela, paní Hradílková, proč tady máme pořád v platnosti vynález StB zvaný Občanský průkaz? Když ono občan je úplně cosi jiného nežli pouhá osoba, její identita, atd.
Nežvaňte, myslete...
21. 05. 2010 | 10:24

Jarin napsal(a):

Že by náznak katarze, soudruzi? Když vám už konečně zas jednou teče do bot? Nikoli: známe vás. Když je problém, musíte si sypat popel na hlavu a dělat ze sebe neúspěšné, ale hodné a snaživé. Aby "Vás" ti kořeni, kterými takto opovrhujete chvíli podrželi, než se o ně zas začnete otírat, až se vám (někdy i jejich zásluhou bohužel) začne dařit lépe. Na tuhle leninskou komedii v marxistické "vědě" popsanou jako "Taktika strany" vám už nikdo z Čechů nenaletí. V politice platí: KDO SE "PŘEDVEDE JAKO VY", prostě skončí, a to definitivně. Bez zlatých padáků. A lépe dobrovolně, než převratem a nesametovou revolucí. Včetně sem píšícího soudruha K. Hvížďaly, bývalého redaktora Rudého práva.
21. 05. 2010 | 10:35

Jarin napsal(a):

Mimochodem, občanské průkazy ... jsou původním výplodem Adolfa Hitlera a zakládají socialistickou moc založenou na drbech a pomluvách. Ostatně podobně jako dnes zabvedení v zaměstnáních tzv. životopisy. I to je Hitlerův vynález. Ve slušných a skutečně svobodných společnostech proto neexistují. Proč? Právě kvůli komunisty u nás stále proti slušným lidem organizovanému "hněvu pracujícího lidu". Jsou jiné prostředky, jak prokazovat totožnost, a není na nich třeba uvedeno vaše bydliště. "Lid" totiž rád strká nosy, do čeho mu nic není, a škodí nebo mstí se pak za zády. Motivován k tomu jen zlodějnou nebo závistí. Což se komunistům velmi líbí a využívají toho. A říkají tomu demokratická společnost.
21. 05. 2010 | 10:47

ing.heryan@centrum.cz napsal(a):

Přesně jste vedla mé myšlenky, již se mi to zdálo dlouhé, trošku se stracející, ale nakonec tam všechno bylo.Nekategorizovala jste ani závěrečnou otázkou, opravdu vůně vlídného domova a přitom jsem tomu konkrétně rozuměl, žádná citovka...děkuji. Jarda
21. 05. 2010 | 11:11

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,tak jsem si početla,paní Hradílková, dost dlouhé, to je fakt. Dovolím si napsat dojem, nejen z tohoto blogu, ale vlastně ze všech Vašich textů. Jste opravdu tak optimistická, nebo se do toho jen nutíte, protože někde uvnitř, v té zóně podvědomí a podprahových informací máte svůj vlastní strach. A máte strach, že prolomí bariéru, kterou jste mu postavila a stále ji navršujete. Vy chcete, aby svět byl takový, jak píšete, proto tak píšete, protože doufáte ve sněhovou kouli ze svého optimismu. Mám taky svou teorii šíření RADOSTÉNU.Prostě rozhodit mezi lidi radostény, aby se šířily dál, byla radost,teplo a útulno. Ale v té teorii fungují ještě NASERONY, někdo příjde a rozhodí je, a všichni kolem jsou na****í. Pak jsou tu i POSERÓNY, prostě nám to někdo po***e. Nejhorší jsou PRŮSERÓNY, obzvlášť, když jsou velkého kalibru a tonáže, to je pak velký průser. Tak, jen ty radostény Vám přeju.Tužka, a sobě taky.
21. 05. 2010 | 11:27

jahrad napsal(a):

Tužko, nejsem optimistická. Jo, mám strach, ale jen z toho, že někdy ho mít třeba už nebudu. Je to můj věrnej průvodce, samozřejmě. Já jsem s ním kamarádka, já se ho nebojím. Vodí mně občas do pěkných polízanic, vám řeknu. . Z mé strany je tedy ten program vypouštění radosténů (jak vtipně to říkáte) pouhým pokusem o redukci místa, které zabírají agresivně expanzivní poserony, naserony a pruserony. děkuji za spolupráci.
21. 05. 2010 | 11:49

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Jahrad,děkuji, strach je dobré mít, prostě vás na chvilku pozastaví a máte šanci udělat jiné a mnohdy lepší rozhodnutí. Přeji hezký den a mikrokosmos z radosténu,vlastně,co co ,přeci, maxikosmos. Tužka s úsměvem.
21. 05. 2010 | 11:59

Josef Prokop napsal(a):

CITÁTY Z BIBLE

Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.(Př 3,25)

.. kde je Duch Páně, tam je svoboda.(2. Kor 3,17)

Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: 'Nachytá moudré na jejich vychytralost' (1. Kor 3,19)

Ježíš je ten, kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.(Sk 4,11-12)

Zdroj: http://www.eurobible.net/cz...
21. 05. 2010 | 12:01

Pepa Řepa napsal(a):

Martine
i vůl užitečný bývá i vola je třeba.
Jak říká biblista nade mnou:všichni jsme hovada Boží:
http://www.bomba.cz/video/j...
21. 05. 2010 | 12:15

zdenekmihalco napsal(a):

K poslechu k tématu...
http://www.youtube.com/watc...
21. 05. 2010 | 12:24

jahrad napsal(a):

pepo řepo
co se týče toho otevřeného domu - abyste pochopil, to byla pravda poněkud nadsazený příměrek někdejšího stavu této země a národa, kterou použil amík, umělec, tedy člověk odjinud. Dům, ve kterém bydlím, je hlídán stašlivým vlkodlakem, který rozsápe na cucky každého, kdo se jen přiblíží když je moc cítit, že peču vdolky...a to fakt nekecám.
21. 05. 2010 | 12:28

Pepa Řepa napsal(a):

jahrad
no vidíte. Otevřenost ocamcať pocamcať.
I když asi máte pravdu.
Otevřenost u žen, jsem vždy uvítal.

To Martin
jésr. Je to alarmující, řekl bych.
21. 05. 2010 | 12:34

Pepa Řepa napsal(a):

No nevím, nevím.
Jak ten vlkodlak hlídal. když Vám ukradli Mendelssohna?
21. 05. 2010 | 12:42

jahrad napsal(a):

pepo ř. to je tak - náš vlkopes má i divoce vyvinutý smysl pro čistotu, a zřejmě nesnesl podívanou na rozmazlenost mendelsohna, který si klidně třeba pokálel terasu.Možná je to jeho práce...nebo že bychom mu dali málo nažrat? jak je to dávno, to jsme ještě měli ideály o mírumilovném soužití budhisty a predátora...Ale to víte, co se doma na dvorku naučíš, ve světě jako když najdeš!
21. 05. 2010 | 13:01

letemsvetem napsal(a):

Strach má každý, má různé podoby, ale člověk by ve svém vlstním zájmu i v zájmu celku tomu neměl propadnout. V opačném případě se stává otrokem svých strachů a úzkostí, ztrácí respekt a důstojnost, a už zbývá jen dosadit manipulátora. Otrok si pak může snít svůj „sen o svobodě“, o které se mu může leda zdát..

Před časem jsem ekologicky cestovala vlakem do Děčína. V Praze na Masaryčce jsem nastoupila do vlaku, sedla si do prázdného kupíčka a rozbalila noviny. Vzápětí mne ze čtení vyrušil kravál, pískot, skandování. Zvědavě jsem vykoukla z okénka. Ku vlaku se blížil dav rozvášněných fotbalových fanoušků za doprovodu kordónu policistů v plné zbroji... Dav začal nastupovat do vlaku, vágon, který jsem obývala se začal kymácet pod skandovaným dusotem a skákáním „kdo neskáče není Čech“..., otráveně jsem zalezla do kupé shrábla si svých pět švestek na hromádku a dál si četla noviny. Pár fotbalových fanoušků se vzápětí nahrnulo vydatně posilněných alkoholem do kupé. Pro sebe jsem si zkonstatovala, aha, cesta bude dnes asi obzvláště zajímavá, nojono, co se dá dělat, raději po celodenní „šichtě“ jsem se zkoušela dál soustředit na nepřečtené noviny. Jaké bylo mé překvapení, když po chvíli procházeli vlakem policisté a žádali „normální“ lidi (nefanoušky), aby si přesedli do jiného vagonu, a ti se všichni jako ovce postupně zvedali a šli o vagon dál. Když policisté zbystřili mne, vlezli do kupé a pravili: „žádáme Vás, abyste si přestoupila do jiného vagónu, aby se Vám tady něco nepřihodilo“!?

A to do mne tedy vjel vztek. „Já si mám přestoupit do jiného vagónu, to nemyslíte vážně?! Já si zaplatila jízdenku, byla jsem tu první, teď sedím, a nebudu si nikam přestupovat! Všichni, co tu sedí by měli dodržovat zákony a vy jste tu od toho, abyste dohlíželi na pořádek a na to, aby se nikomu nic nepřihodilo, tak proč by se mi mělo něco stát?!.“ Fanoušci, řvali smíchy, tleskali s respektem a komentářem „Konečně slovo chlapa, Vy se nám líbíte, nechcete jet s námi na fotbal?“. Policisté zjevně takovou reakci nečekali a znejistěli.

Zavřeli za sebou dveře kupé a chvíli se radili na chodbičce, co s „potížistkou“. Já mezitím s díky odmítla fanoušky nabídnuté pivo a vyčkávala, zvědava, zda mne policisté budou eskortovat v poutech do jiného vagonu, nebo co jako bude. Policisté nakonec po delší poradě, postavili ke kupíčku strážníka a celou cestu až do Ústí, kde „dav“ vystoupil, mne hlídali, aby se mi něco nepřihodilo.
Výsledek byl, že ještě nikdy jsem se při cestování vlakem necítila bezpečněji a svobodněji!

To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající..., jen nepropadat strachu, skepsi!

PS: Jana Křišťanka Hradilková na hrad!
21. 05. 2010 | 13:33

Pepa Řepa napsal(a):

Že jsem tak smělý, na kterej?
Na Trosky nebo na Kost?
21. 05. 2010 | 14:29

jahrad napsal(a):

hahaha, řepo, s otázkou jste mne předběh, jen mne kromě Trosek napadly ještě Žebrák, Točník nebo snad dokonce ten v Karpatech...
21. 05. 2010 | 14:46

Josef Prokop napsal(a):

NOVÁ NEBESA A NOVÁ ZEMĚ

"Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl.
(Izaiáš 65,17) Zdroj: http://www.eurobible.net/cz...

VIZ TYTO STRÁNKY:

http://www.radiovaticana.cz...

http://www.radiovaticana.cz...

http://cs.wikipedia.org/wik...

http://www.lidovky.cz/strat...
21. 05. 2010 | 15:03

stejskal napsal(a):

Dobrý den,

smazal jsem několik příspěvků obsahující hrubé nadávky reagující na stupidní provokaci zjevně nemocného člověka (divím se Vám, pánové, že se Vám na něco takového chce reagovat), neboť tyto jsou v rozporu se záměrem našich stránek, tedy poskytovat prostor pro věcnou a korektní debatu.

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů
21. 05. 2010 | 15:25

Josef Prokop napsal(a):

DOBŘE TAK, LIBORE !

se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.
(Žalm 45,5):-)

Zdroj: http://www.eurobible.net/cz...
21. 05. 2010 | 15:38

letemsvětem napsal(a):

mno, když ne rovnou na Hradčany!, tak zatím jako náhradní variantu bych se poohlédla do romantického tajuplného kraje Karla Hynka, a takový Bez děz(s) by myslím JKH velice slušel jako taková zatímní náhradní varianta pro tento májový beze strachů lásky čas.
21. 05. 2010 | 15:44

S.Š. napsal(a):

Pepa Řepa : "Čistý ubrus, praská v kamnech dřevo, pečou se buchty ...". No ano, a takové buchty, do nichž se přidá lžíce sádla, pečené pak na borovém dřevě ... mňam. Pravdou je, že takový open house asi opravdu nelze provozovat v Praze. Jsou nicméně ještě na českém venkově místa, kde to možné je. Tam, kde můžete nechat přes noc před domem otevřené auto nebo dům na pár hodin opustit nezamčený, třeba za účelem sběru borůvek, brusinek či malin. Věřil byste ? Věřte. Já takové místo znám. Přeji pěkný víkend.
21. 05. 2010 | 18:30

jahrad napsal(a):

S.Š. díky.
wbgarden - taky díky za zahradní pozdravení. Kvituji úspornost a výstižnost. No jo, fortel je fortel.
21. 05. 2010 | 22:15

Ivana Langrová napsal(a):

Milá pani Hradilková strach sa až zázračným sposobom podarilo vládnúcím garnitúrám posledných rokov povýšiť na kvalitativne novú úroveň,úroveň proti ktorej bol strach z represijí v dobe normalizace len priatelské klábosenie o ničom.Je to masový strach o holú existenciu.Tejto spoločnosti sa podaril nevšedný rekord na zhruba 4600 000 práceschopných obyvatelov pripadá 1230 000 exekucí.A to je zrejme celosvetové prvenstvo ktoré len tak niekdo neprekoná.
26. 05. 2010 | 00:42

Kekel napsal(a):

Krásně napsané, ale ta místa taková co jsem znal zmizela v propadlišti časů.

"Ostrůvky totality" - nikde neexistuje demokracie jako rovný přístup všech ke všemu, tak nějak však byl definován komunismus. Demokracie naopak sama ve své podstatě obsahuje víc omezení než svobod. Pokud chceme porovnávat demokracii a jako takovou tak by se velice zjednodušeně nechalo říci, že pokud tato omezení vychází z uvědomění si svých povinností a slušnosti, jedná se o demokracii. Pokud tato omezení vychází ze snahy o vytvoření prostředí kvalifikovaného pouze pro jistou skupinu nejedná se o demokracii, třebaže další demokratická hlediska jsou na pohled splněna.

Tímto druhým způsobem se bohužel projevuje část české společnosti pod nenápadným manévrováním některých politických názorů přímo nebo prostřednictvím médií. S porušováním a omezováním základních demokratických pravidel ubývá politická i lidská slušnost jak ve veřejném, tak i v občanském životě a objevují se ony zmíněné "ostrůvky totality". Místo tolerance módní projevy ve stylu kdo nezastává hlásaný názor není in a okamžitě je označen či valooučen ze slušné společnosti s "většinovým" názorem. Vzhledem k tomu, že toto je premisou zejména mladé generace bude zajímavé sledovat, jestli se z ostrůvků nestane nakonec pevnina :-D
31. 05. 2010 | 15:59

jahrad napsal(a):

Kekel:
díky za výborný a podnětný komentář. Ano, právě ta energie, která vede k vytváření různých skupin (jedno v jakém "sektoru" společnosti), které kopou důsledně samy za sebe, může být pro tuto společnost zhoubná. Tam vzniká totiž veliký prostor pro manipulaci, a to je doména médií. Je pro mne velkým otazníkem, jak s "ostrůvky totality" naloží mladá generace - v tom máte naprostou pravdu. TO je pro mne klíčová otázka - jaký GRUNT má dnešní mladá generace? Co jsme jí byli schopni předat? Vzhledem k tomu ale, že právě generace dnešních skoro-třicátníků už měla možnost komunikovat v otevřenějším prostoru (tedy je přdevším pro vzdělané lidi přirozené tvořit si názor nejen zevnitř ale i s impulzy zvenčí) neviděla bych to snad tak černě. I když - v jaké situaci je dnes Evropa? To už je složitější otázka. Zdravím!
31. 05. 2010 | 20:42

mbt napsal(a):

good article,i love this so much,thank you for your working http://www.mbts-mbtshoes.com/
01. 06. 2010 | 13:03

janus napsal(a):

jahrad napsal(a): 31.05.2010 20:42:47

No nevim - vzhledem k tomu ze po vysoke skole polovina mych spoluzeku dela praci kam predtim brali stredoskolaky, cvrtina dela na rozumnem miste a ctvrtina je nezamestnana, s tim ze absolutni vetsina paru ktere se utvorili nema sanci z kombinovaneho prijmu moznost koupit 1+1 v miste sve prace rekl bych ze zajimavy. Ne ovsem moc k zivotu - kdyz vezmu ze nemocnice plati nove nastoupivsim lekarum bez atestace polovinu toho co ridici MHD... rekl bych ze je tady neco hodne zvlastniho.
01. 06. 2010 | 16:47

p90x Workout DVD napsal(a):

11. 09. 2010 | 08:05

vibram fivefingers napsal(a):

The <a href="http://www.sale-fivefingers.com/">Vibram Five Fingers</a> Shoes are not only unique in their flexibility; <a href="http://www.sale-fivefingers.com/">Cheap Vibram Five Fingers</a> is the first shoe you have seen that has five individual pockets for your toes. <a href="http://www.sale-fivefingers.com/">Cheap Five Fingers</a> Shoes were created specifically for running, although it can be worn for various activities.
21. 05. 2011 | 05:55

Danielrila napsal(a):

Hello. And Bye.

http://somepaydaylounz.com - mr fitz
27. 02. 2014 | 12:56

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy