Nemohla jsem se dočkat

26. 09. 2010 | 23:02
Přečteno 10875 krát
Nemohla jsem se dočkat až budeme v nemocnici. Jestli je něco na předním místě žebříčku „Co opravdu nesnáším“, tak je to „být v nemocnici s dítětem“. Jenomže teď jsem se nemohla dočkat.


Zdálo se mi, že stav mého syna se horší každou hodinu a i když termín hospitalizace byl domluven, nemohla jsem se zbavit pocitu, že nakonec tam přijedeme sanitkou o pár dní dřív.

Že už čtyři měsíce nechodil jsme si zvykli. Jenomže on už nás přestával vnímat. Už skoro nemluvil.

Jistě, že dítě s dětskou mozkovou obrnou chodí špatně. Jistě, že dítě s autismem si dělá své věci a okolí vnímá jen okrajově. Jistě, že dítě s opožděným vývojem řeči, mluví špatně, špatně rozumí a vůbec se s ním nedá mluvit stejně jako se zdravým pětiletým dítětem.

Jenže tohle bylo jiné. Ríša dříve chodil a teď už ne. Dříve nám občas krkolomně něco řekl, krátce odpověděl, ale teď už ne. Dřív se na nás smál a teď už ne.

Černá ruka epilepsie ho zatáhla do svého sklepení a nehodlala ho jen tak pustit. Epileptické záchvaty ho srážely k zemi tak často, že už se bál udělat krok. Nemohl sedět na zemi, protože s každým sekundovým záškubem sebou trhl dozadu a praštil se hlavou o tvrdou zem.

Bylo to takové už čtyři měsíce.

Měli jsme za sebou už druhou naději, že to bude dobré. Při první hospitalizaci v nemocnici, kde konečně zjistili, proč vlastně padá každé tři kroky – že to není žádná svalová slabost ani únava, ale epileptické záchvaty - mu k lékům na epilepsii, které už bral, přidali další.

Zabraly zázračně téměř hned a my jsme šli spokojení po týdnu domů. Jenomže jak rychle zabraly, tak rychle také přestaly účinkovat. Záchvaty byly za pár dní zpátky. Stav našeho malého syna se vůbec nelepšil. Naopak.

Kontaktovali jsme neurologa, ať něco pro naše dítě udělá. Ať něco vymyslí, ať mu dá jiný lék, který bude účinnější. Přidal nám do ranní i večerní hrsti antiepileptik další, třetí lék. Zase nám, na chvíli, svitla naděje, že to bude dobré. Jenže nebylo.

Seděla jsem u něj a zezadu ho podpírala, aby si nezranil hlavu. Když jsem potřebovala od něj odejít, pokládala jsem mu za záda měkkou deku, aby alespoň nespadl na nic tvrdého. On jen nespokojeně kvílel, co ho to pořád strhává k pádu. Raději lezl po čtyřech.

Byla jsem zoufalá a podrážděná, že mu nemůžu pomoci. Křičela jsem na něj, když se daleko z mého dosahu zvedl a pokusil se udělat pár kroků:

„Nechoď nikam, když nemůžeš ani stát! Lehni si na gauč a ani se nehni! Nevidíš, že nemůžeš chodit?“

A pak jsem ho s pláčem brala do náručí a brečela nad tím, jak je to s ním špatné. Měla jsem pro něj hrst léků naprosto bez účinků.

Měla jsem sto chutí je všechny vysypat do koše. Byl z nich tolik omámený a přitom mu vůbec nepomáhaly.

Neurolog řekl, že musí zase do nemocnice. Že je potřeba udělat akutně magnetickou rezonanci mozku, když je jeho stav přes léčbu stále horší a horší.
„Byl na ně po telefonu sprostej,“ nebo tak něco řekl manžel, když mi vyprávěl, jak lékař domlouval termín hospitalizace.

„Proč jako?“, ptala jsem se.

„Řekli mu, že na rezonanci je čekací doba tři měsíce,“ vysvětloval, proč byl lékař do telefonu tak rozezlený a pokračoval: „Tak jim řekl, že si ho tam mají přijmout na pozorování a uvidí sami, že tu rezonanci potřebuje hned.“

Způsob, jakým jsem pečovala o své děti, se naprosto změnil. Teprve, když přestal Ríša chodit, a potřeboval, aby ho někdo podpíral na každém kroku, uvědomila jsem si, co všechno bylo jednoduché a už není.

Nevěděla jsem najednou, když jsem obě své děti přivezla k domu, jak je přesunout z auta do domu. Vždyť je to jenom pět metrů.

Vynesla jsem nechodícího Ríšu a snažila se ho alespoň opřít o stěnu domu vedle dveří. Chtěla jsem se vrátit pro mladšího syna, přivést ho ke dveřím také a potom je teprve oba přesunout do chodby. Jenomže Ríša upadl, i když byl opřený. Musela jsem ho položit na trávu. Ta je přeci jen trochu měkká.

Stáli jsme u pokladny v obchodě. Ríša stál vedle pásu na zboží a jak sebou škubl, praštil se okraj pultu s pásem do tváře. Všude spousta krve, jak si rozrazil ret.

V tu chvíli mi došlo, že od teď máme syna vozíčkáře. On už nechodí, ani nedokáže stát. Nemůžu ho pořád přenášet a přidržovat. A tak venku jezdil už jen na kočárku a doma lezl čtyřech.

Upnuli jsme se k praktickým věcem a začali přemýšlet, kde koupit speciální helmu pro epileptiky, kterou bychom synovi každý den nasadili, aby se alespoň, když už spadne na zem, příliš nezranil.

Navíc byl Ríša konečně uznán potřebným pro přiznání příspěvku na pořízení auta a tak díky tomu příspěvku, pomoci našich rodičů a úvěru jsme mohli vybírat nové auto, které potřebujeme už tak dlouho.

Nemohla jsem se dočkat, až auto budeme mít. Auto, ve kterém mé děti uslyší písničky z přehrávače přesto, že bude běžet motor. Auto, které bude mít klimatizaci a tak můj syn už ve velkých vedrech nebude upadat kvůli epilepsii do bezvědomí.

Soustředili jsme při výběru se na to, abychom nechodící dítě pohodlně do auta posadili, aby se nám vlezl do kufru kočárek, případně invalidní vozík. Začali jsme se smiřovat s tím, že náš syn už nechodí.

Nemohla jsem se dočkat, až bude konec prázdnin. Díky tomu, že budeme mít auta dvě, mi konečně manžel pomůže ráno s rozvozem dětí, a tak budu mít přeci jen dopoledne alespoň tři hodiny času. Po dlouhé době strávené doma péčí o děti, mi svitla naděje, že budu na malinký úvazek pracovat.

Když jsem si do nového auta poprvé sedla, připadala jsem si jako u někoho na návštěvě. Nádherné, obrovské, nové auto. Na okamžik jsem úplně zapomněla na to, na co na jsem posledních pár dnů musela myslet skoro pořád.

To, že nakonec žádná práce nebude možná, protože s nekompenzovanou epilepsií mi nevezmou syna vůbec do školky, nebylo to nejhorší.

Bála jsem se, že Ríša umře. Jeho stav se zhoršoval tak prudce, že bych se vůbec nedivila, kdyby ke svému nechození, nevnímání a nemluvení, nakonec přestal i dýchat.

Už abychom byli v nemocnici a někdo mému synovi pomohl.

„Možná Ríša bude muset jít také na magnetickou rezonanci mozku,“ vysvětlovala lékařka při příjmu do nemocnice a dodala,“ ovšem souhlas byste podepisovali až dodatečně, protože čekací doba na termín je tři měsíce.“

„To už může být ale taky po něm, že?“, dodala jsem cynicky. A ona se na mne překvapeně podívala.

Přesto, že nám bylo doporučeno, abychom se dostavili na příjem do devíti hodin dopoledne, dostali jsme se na oddělení až za tři hodiny.

Dvě hodiny jsme strávili s dítětem, které mělo každou minutu epileptický záchvat v přeplněné čekárně, kde bylo navíc dost nedýchatelno.

Po hodině se ukázalo, proč pacientů nijak neubývá. Na ambulanci přiběhl lékař z oddělení, který zjevně pracoval najednou na dvou místech, se slovy:
„Omlouvám se, je nás tady málo.“

A napadlo mne, jestli plánované snížení platů lékařům v nemocnicích této situaci nějak významně prospěje.

Další hodinu nebo snad dvě jsme čekali na chodbě oddělení, až se uvolní lůžko na pokoji.

Celá moje několikatýdenní beznaděj, strach o život mého dítěte korunovaná nesmyslným čekáním ve zjevně špatně řízeném nemocničním zařízení měla za výsledek, že jsem byla na přidělenou ošetřující lékařku dost nepříjemná.

Když jsem jí navíc řekla, že Phenaemaletten, lék, který jsme měli synovi dávat k antiepileptikům ještě navíc jen při záchvatech, jsme mu dali jen třikrát a pak jsme s tím raději přestali, protože mu způsoboval závratě a záchvaty stejně nezastavoval, popíchla mne tím, že mé vyprávění shrnula slovy:

„Takže jste vysadila lék bez porady s lékařem.“

To už mne rozpálilo do běla. Vyčetla jsem jí, že dávám synovi obrovské množství léků zcela zbytečně a že jestli má mít stále záchvaty, raději mu nechci dávat nic. Že ostatně jeho stav mají na svědomí oni, protože mu dali ty původní léky, které nebyly nakonec k ničemu.

Moje nálada ji dost zaskočila a ptala se mne, jestli chci opravdu k nim se synem na hospitalizaci nebo ne. A proč jsem tak útočná a křičím na ni.

„Mám Vám říct proč?“

„Protože, ač jsme byli na hospitalizaci objednaní, čekali jsme na příjem naprosto zbytečně několik hodin. To jsme klidně mohli přijít až v poledne.“

Tak jsme se vzájemně dohadovaly, až došlo k tomu, že měla syna konečně vyšetřit. Pokusila jsem se ho postavit na nohy, což se mi ale vůbec nepovedlo, protože se kácel jako třtina ve větru.

„Já se opravdu bojím, že Ríša umře,“ přestala jsem nadávat a začala brečet. A tak napětí mezi mnou a lékařkou povolilo.

Strávili jsme v nemocnici dva týdny. Došlo i na akutní rezonanci mozku. Diagnóza je těžká myoklonická epilepsie. Byla jsem upozorněna, že léčba bude patrně obtížná a i když léky zaberou, záchvaty se mohou třeba za tři měsíce znovu vrátit.

My jsme se teď vrátili domů s třetí nadějí, kterou nám dali lékaři z nemocnice. Jsem jim za všechno moc vděčná. Ríša zase chodí. Je to teprve dva týdny a každou chvíli může být všechno zase jinak.

Kolik máme času jeho pozornosti, chůze a vnímání? Možná jenom měsíc, dva nebo tři. Možná mnohem déle.

Budu si už navždycky vážit všech dní, které přijdou a budou alespoň tak dobré jako ten dnešní den.

Protože nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Nemohla jsem se dočkat, až budu držet v ruce svou první knihu Maminko, nezpívej. Nevěřila jsem tomu, že kdy napíšu nějakou další.

Jenomže potom najednou jsem konečně pochopila, že vše, co máme, můžeme kdykoliv ztratit.

Pochopila jsem, že nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A napsala jsem o tom svou druhou knihu, která se jmenuje „S rukama na uších“. Musela jsem ji napsat.

Kniha vyšla 15.září 2010 v nakladatelství ALMI. A zvu Vás, kteří jste se o ní ještě nedozvěděli, k jejímu přečtení.

Jana Makovcová: S rukama na uších
Jana Makovcová: S rukama na uších


Oficiální anotace:
Matka dvou autistických chlapců se rozhodla, že vyrazí mříže svého domácího vězení s názvem „rodičovská dovolená“. A začala podnikat. Vydala knihu a stala se spisovatelkou. Problémy jejích postižených synů ale neustávají. Ba naopak. Tatínek to vše sleduje s nadhledem. Nebo se to jen zdá?

Také jste někdy unavení a nevíte kudy kam? Také vás starost o děti vyčerpává? Nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Přesvědčí vás o tom tato kniha. A možná vás i pobaví.

Kniha „S rukama na uších“ je inspirována texty, které Jana Makovcová publikovala na svém blogu na aktualne.centrum.cz, a dějově navazuje na autorčinu prvotinu „Maminko, nezpívej“. První kniha byla především o postižených dětech, druhá kniha je také o jejich rodičích.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Veronika Vendlov napsal(a):

Paní Makovcová, text jsem proletěla s obavou, že už je pozdě na to, říkat si, že už hůř být možná nemůže. Já vím, že může. Je tolik rodičů, kteří nevědí kudy kam. A všehno ostatní se zdá tak nadbytečné...žijeme teď. Od té doby, co jsem si přečetla přednášky z pyschologie a pedagogiky od Marka Hermana: "Najděte si svého marťana" (Olomouc 2006), neustále si to uvědomuji. Moc mě nezajímá, co bude zítra, nebo co bylo včera. Teď žiju, teď je ta chvíle. Piju černej čas s mlékem, vedle mě spokojeně vrní kotě Ferda, stejně spokojeně spí i náš syn a koukám co je nového u Vás. Můj marťan je dneska šťastnej. Drže se, nebude to snadné.
27. 09. 2010 | 00:49

Faust napsal(a):

Paní Makovcová,

nevím, zda Vám pomůže projev účasti, ale velmi Vám a Vašim dětem držím palce, fandím... není slovo pro to, co při čtení popisu Vašeho trápení, cítím.

Prostě... jste skvělá ženská.
27. 09. 2010 | 05:04

Béda napsal(a):

Vážená p. Makovcová,

když jsem si přečetl vaše povídání - chce se mi brečet... brečet.

U těch netečných lékařů a zdravotníků, které popisujete půjde asi o obrannou profesionální deformaci. Nejsem psycholog ale myslím si, že kdyby se vcítili do každého takto postiženého pacienta a jeho opatrovníka - jejich trápení, bolestí, vnitřního světa, - museli by se zcela určitě v krátké době pominout na mysli a začít jednat zkratkovitě a depresivně. Možná proto si drží ten svůj odstup. Nepodezíral bych je ze špatných úmyslů. Oni se snaží sami sebe ochránit před psychickou ujmou a destrukcí (proto si hlouběji nepřipouštějí vaše problémy) a zcela určitě se snaží vašemu synovi v rámci svých vědomostí, byť se vám jejich přístup může zdát leckdy liknavý, necitelný a nedostatečný (s tímto dojmem ostatně nebudete zdaleka sama) pomoct - a jenom bůh ví jestli přitom nejefektivnějším možným způsobem využívají všechny své a dostupné možnosti zdravotního systému. Těžko ze své osobní pozice pacientů - amatérů můžeme ve svém osobním zaujetí neznaje podrobností (finančních možností systému, celkového počtu a zdravotního postižení čekatelů, časových nároků jednotlivého vyšetření, počtu přístrojů a lékařů - odborníků schopných provést rezonanci...) objektivně posoudit, jestli jde o skutečnou liknavost v přístupu a chybu anebo pouze o náš subjektivní dojem.

Osobně si myslím, že tito lékaři jsou přes svoji odbornost na nemoc vašeho syna krátcí, že je jejich bezmoc vnitřně, aniž to dávají najevo, užírá, štve a trápí.

Jakoby se opět potvrzovalo, že člověk (i lékař) není tvor všemocný a neomylný. Leckdy mu nezbývá než metodou pokusu a omylu experimentovat a spoléhat přitom, že nakonec náhoda pomůže problém vyřešit. Toto asi bude bohužel případ vašeho syna.

Nevím jestli vám někdo dokáže pomoci. Mohu vám jenom držet palce a popřát hodně síly a trpělivosti ve vašem nelehkém údělu.
27. 09. 2010 | 08:54

Čochtan napsal(a):

"kde koupit speciální helmu pro epileptiky,"
A nestačila by mu cyklistická helma ? Ti občas taky padají na hlavu, a když ochrání je při pádu z kola, tak by měla udělat stejnou službu i vám.
Určitě bude o moc lacinější.
27. 09. 2010 | 10:20

janamakovcova napsal(a):

Nechápejte to špatně, já čistě z lékařského hlediska nemám k hospitalizaci vůbec žádnou výtku, starali se o syna vzorně, udělali spoustu vyšetření a zjevně se také jeho případem hodně zabývali. Jsem jim opravdu moc vděčná.
27. 09. 2010 | 10:41

Čochtan napsal(a):

Já teď napíši něco moc tvrdého.
Kdyby Ríša byl pes, tak by ho z jeho trápení už dávno vysvobodil veterinář. Pes je dnes stejně člen rodiny jako dítě. Proč musí dítě zbytečně trpět a pes ne ? Zbytečně proto, protože je nevyléčitelný. Jeho stav se nebude zlepšovat, ale zhoršovat. Trpí nejen on, ale i celá rodina. Nevím jakou mu dáva lékařská věda životnost, kolik let. Asi to nebude moc. Nevím. Jeho smrt bude osvobozením pro něj, pro vás i pro vašeho manžela.

Vám je teď 36 let, takže ještě byste stihla nové, nejspíš zdravé dítě. Nebo jsou Ríšovy nemoci dědičné ?

Teď se na mě všichni sesypte!
27. 09. 2010 | 10:44

olga napsal(a):

Děkuji autorce za otevřené srdce. Knihy mají určitě hloubku. Ráda si je přečtu. Všem postiženým dětem i jejich rodičům přeji hodně lásky a pochopení.
27. 09. 2010 | 10:46

janamakovcova napsal(a):

Čochtane!
Kdybyste Ríšu znal, určitě byste ho nechtěl utratit!
Podívejte se sem, jak hraje Ríša na klavir melodii z Večerníčku.
http://www.youtube.com/user...

A pak napište, jestli jste si to rozmyslel :o)
27. 09. 2010 | 11:02

Eliška II napsal(a):

Jani, nereagujte na Čochtana, on je trošičku "nácíček" a koukám, že pod váš blog se chodí ukájet pravidelně ...
Jinak jak psal Béda, nejen že se mi chtělo brečet, normálně mi slzy tekly. Přesto to nebylo ráno s pocitem beznaděje a tu naději vám ze srdce přeji
27. 09. 2010 | 11:26

Čochtan napsal(a):

Paní Makovcová,
Podíval jsem se. Hezký kluci, oba, plně vás chápu. Ale jestliže Ríša nemá naději na úplné uzdravení, tak jakou má budoucnost ? Takhle na první pohled vypadá úplně normálně. Na druhý pohled, je opravdu na jiné úrovni než by měl být. Myslíte, že bude někdy schopen samostatného života ?
"Utratit" zní hrozně, i když je to jen zkrácení utrpení, akt milosrdenství.

Podle toho co píšete, to musí být hrůza. Takhle by vás nezatížilo ani 10 zdravých dětí.
Co říká lékařská věda o jeho budoucnosti ?
Paní Makovcová, s vašimi texty si nevím rady. Na jedné straně, to co děláte bych nedokázal, na straně druhé bych si co nejrychleji pořídil zdravé dítě.
27. 09. 2010 | 11:28

stejskal napsal(a):

Dobrý den, paní Makovcová.

Ríša má skvělou mámu, Vy zase úžasné syny (kteří - stejně jako každý lidský tvor - plně stojí za to, co jim dáváte; také proto, co oni dávají Vám).

Přeji co nejvíce krásných společných chvil.

Libor Stejskal
27. 09. 2010 | 12:07

Olga von PD napsal(a):

Čochtanovi je třeba odpovědět jediné (a pak už ho ignorovat):
Počkáme si, pane Čochtan, až budete v podobné situaci vy. A pak si třeba popovídáme. A nemyslete si, že se vás takovéto "rány osudu" netýkají.
27. 09. 2010 | 12:22

mia napsal(a):

Čochtane,nejdřív jsem chtěla napsat ať raději mlčíte a tlučete hlavou do zdi,ať se vám tam rozsvítí.
Ale to,co jste napsal je jistá hozená rukavice. Vím,že vás o tom,že i takové dítě má hodnotu nepřesvědčím(e).Stále budete omílat,že se kvalita života matky a rodiny snižuje,stojí to moc peněz...dokonce i vás,daňového poplatníka (viz nové auto)!
Ale já si myslím, že jsou hodnoty jaksi neuchopitelné,nepočitatelné... Nemyslím,že kvalita života rodiny se snižuje - určitě je jiná. Ale myslím,že skrze Ríšu se paní Makovcové naprosto změnil náhled na svět, nemůžu psát za ni,ale myslím že je to tak. Ostatně už základní listina práv a svobod nám říká,že přes veškeré úsilí o ekonomický pokrok nemůže být člověk nikdy redukován na ekonomickou jednotku. Tedy – hodnota člověka není odvislá od jeho ekonomické užitečnosti – jeho hodnota tkví v samotné jeho existenci. A to ať se to ekonomicky vyplatí nebo ne.(charta základních práv unie)
Paní Makovcová, moc vám fandím,celé rodině a pište, třeba se některým lidem pak změní náhled na lidi s postižením.
Jinak jsem optimistou a věřím,že Ríšovi bude opět dobře a co se týče do budoucna,i lidé s postižením dnes mohou vést plnohodnotný život - pracovala jsem v chráněné dílně,takže to VÍM. Hodně sil a pevné nervy!
27. 09. 2010 | 12:45

mia napsal(a):

Jinak co se týče vaší taktnosti,milý Čochtane, jste ten typ, co pozůstalým na pohřbu kondoluje slovy "musíme tam všichni" - ne že by neměl pravdu,že...Zkuste se trochu nad tím zamyslet
27. 09. 2010 | 13:12

stejskal napsal(a):

Dobrý den,

smazal jsem výkřik obsahující hrubou nadávku, neboť tyto jsou v rozporu se záměrem našich stránek, tedy poskytovat prostor pro věcnou a korektní debatu.

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů
27. 09. 2010 | 13:23

MK napsal(a):

Pane Stejskale! A vyzývat k likvidaci lidských bytostí je v souladu se záměrem Vašich stránek?
27. 09. 2010 | 13:53

stejskal napsal(a):

Ne, není, pane MK.

Také to panu Čochtanovi, který se zde podobnými úvahami (včetně eliminace celých etnik) již několik let zaobírá, vcelku jasně řada lidí opakovaně řekla (a dokonce ho k tomu ani nepotřebovala nazývat "blbcem").

Přeji zajímavou, korektní a pokud možno slušně vedenou debatu.

Libor Stejskal

P.S. Pokud se zde budeme navzájem nazývat "blbci" (popřípadě "kretény" či "debily", což je vcelku očekávaná reakce na Váš pečlivě vyargumentovaný vstup), nebudou sem normální slušní lidé za chvíli debatovat (a paní Makovcová jakož i drtivá většina zdejších zajímavých autorů) sem nebude psát své příspěvky.
27. 09. 2010 | 14:01

MK napsal(a):

Pane Stejskale,
jsem ženského rodu. :-) Ale chápu, že to z iniciál není patrné.
Já s Vámi v zásadě souhlasím. Jen hyperkorektnost, s níž byl Váš informativní vstup formulován, mě poněkud nažhavila.
27. 09. 2010 | 14:42

gaia napsal(a):

samozřejmě, že Čochtanovy názory jsou extrémní a paní Makovcová může být ráda, že ty děti nemá s někým takovým. To by už dávno byla samoživitelka a její protějšek by dávno obšťastňoval nějakou bezproblémovou pětadvacítku. Na druhé straně se musíme zamyslet, kam až vést lékařský pokrok. Uzdravuje pouze příroda a pokud se někdo narodí s organickým poškozením, ponese si ho doslova až do hrobu. Lékařská věda není schopná takovým případům zajistit plnohodnotný život, jen prodlužuje trápení a dostává se do neskutečných nákladů.
Nedávno jsem např. viděla dokument o roztroušené skleróze, kdy dřív lidé do 5 let umírali, ale dnes dokáží přežívat (ano pouze přežívat jako invalidé) a ještě to stojí půl milionu měsíčně. A to si ještě jedna ta postižená usmyslela, že chce dítě za každou cenu, i když ji lékaři varovali, že je to 50na50, že dítě bude též postižené.
Péče okolo umělého oplodnění a předčasného porodu se vyšplhala na několik milionů, paní mezitím ochrnula úplně, pětileté dítě má ležící matku a ještě není možno říci, jestli dítě též není nosičem genu té nemoci.
Dokument vysílal ČT2. A bylo to ve významu jaká je lékařská věda pašák a co vše dokáže. Na mne to však zanechalo dojem přesně opačný.
Dřív bylo samozřejmé, že čtvrtina dětí zemřela do 1 roku, další 2 čtvrtiny do 5 let. A teprve ti přeživší se dostali k biřmování a byli pokřtěni. Na rodiče to kladlo asi menší psychické nároky než to, když jde v podstatě zachránit každé dítě. Bohužel ne vyléčit.
27. 09. 2010 | 15:00

stejskal napsal(a):

To není hyperkorektnost, paní MK ;-)

Ta formulace je standardní, nepíšu ji při každém svém vstupu znovu (nedělal bych nic jiného, a to dokonce ani dnes, kdy mám volný den a jsem s dětmi na chatě v Posázaví ;-)

Víte, myslím si, že by se k sobě lidé měli chovat s empatií a porozuměním, že je to přesně to, co této společnosti chybí v současné době nejvíce. Za to je v ní plno bezohlednosti (viz námi diskutovaný příspěvek jednoho z přispěvatelů).

Chápu, proč jste reagovala tak, jak jste reagovala. Ale co myslíte, ubude tím hulvátství a bezohlednosti mezi námi? Či dává větší naději třeba reakce podobné té paní mii. Řekněme dvacet takových proti té jedné (podle Vás, mne i řady ostatních) zcela scestné...? (snad předchozí dává trochu nahlédnout, jak se snažím tyto stránky spravovat ;-)

Libor Stejskal
27. 09. 2010 | 15:05

MM z PD napsal(a):

janamakovcova:

Ad Čochtan - ony jej ty Boží mlýny doženou, nebojte.
27. 09. 2010 | 15:25

Péťa von PD napsal(a):

Jani, ty se drž, vím, co je myoklonická epi, jsem s ní teď prakticky denně v kontaktu :(( ...a naprosto souhlas s Olgou.
27. 09. 2010 | 15:39

Olga von PD napsal(a):

Koukám, že se zase ozývají "darwinisté". Dalo se to čekat. Co k tomu dodat. Snad jen že šedá je všechna teorie a zelený strom žití. Až to poznaj, tak to pochopěj. Možná.
27. 09. 2010 | 16:11

paralojza napsal(a):

paní Makovcová,
prezentujete se tady jako přemýšlivý, samostatný, zodpovědný, atd. volič místní "pravice". Už jste přemýšlela o tom, co s těmi dětmi, které jste tak zodpovědně přivedla na svět bude, až Vy tu nebudete?
Můžete mi vysvětlit, proč "štěkáte" na zdravotnický personál?
Ten je přeci svázán možnostmi, které jsou dané probíhajícími "reformami" politických stran, které jste si Vy sama zodpovědně a svobodně zvolila.
Děkuji za odpověď.
27. 09. 2010 | 16:19

gaia napsal(a):

no ale že se s dětma musí čekat na podivných studených chodbách třeba hodiny si já vysvětluji jako takové první síto. Kdo tam zkolabuje neb nevydrží, toho nemá ani cenu léčit, to je odepsaný případ a kdo vydrží, tak je léčitelný.
Sama jsem jednou byla se svým asi 2,5 letým synkem ve špitále s těžkým zápalem plic a setra nás poslala na rentgen. Řekla, že se nemusíme strojit, že je to jen v přízemí a budem hned zpět. Tak jsem vzala dítě v pyžamku a sebe jen v teplákách a tričku v pantoflích a odebrali jsme se na rentgen. Ten ale byl ve sklepě blízko východu, kde byly otevřené dveře a nešly zavřít. Místo topení jen rezavé rozvodné trubky. Venku -20 na chodbě asi +12°C. A tam jsme pak takto vybaveni čekali asi 2 hodiny a daále pak půl hodiny na snímek, který jsme měli odnést. Zahřívala jsem dítě jako Ježíška v jeslích vlastním dechem nalepená na vlažné trubce. A byla na nervy. Naštěstí přežil. A pak vždy, když byl nemocný, stačilo jen povzdechnout -proboha abychom zas nemuseli do špitálu -a v synkovi se z hrůzy nastartovaly obranné mechanismy, že od té doby byl už vždy zdravý.
27. 09. 2010 | 16:34

janamakovcova napsal(a):

Paralojzo, zdá se, že se Vám nelíbí, že jsem voličem pravice. Myslíte si, že kdybych byla voličem levice, mělo by to nějaký vliv na zdraví mých dětí? Pokud ano, byla bych asi ochotná o tom uvažovat.
27. 09. 2010 | 16:37

paralojza napsal(a):

paní Makovcová,
tak ještě jednou. Mě je úplně buřt, co jste si v posledních volbách vybrala. Jen bych chtěl vědět, proč tady naříkáte nad situací v nemocnici. Ta přece odpovídá tomu, jaké to koalice v téhle zemi od roku 2006 "vládnou".
Z Vašich dřívějších příspěků jsem si nemohl nevšimnout, že jste této politiky nadšeným zastáncem. Takže situace nejen v nemocnici, ale i v oblasti "sociálních" dávek na psí žrádlo, bez kterých nemůžete existovat (jak jste již dříve napsala), je přesně podle toho, co sama chcete. Tak proč ten pláč?
Dál mě zajímá, proč takový přemýšlivý, samostatný, zodpovědný, atd. jedinec přivede na svět handicapované dítě, když už minimálně při druhém pokusu ví, že tato skutečnost nastane.
Doufám, že teď jsem své otázky formuloval i pro Vás dostatečně jasně a že i Vy mi zřetelně odpovíte.
Děkuji.
Vaši situaci Vám samozřejmě nepřeji.
27. 09. 2010 | 17:05

gaia napsal(a):

paralojza

no vzhledem k tomu, že dnes již druhý blog od paní, které mají 2 postižené děti(tj. celkem 4) , tak má to zdravotnictví co dělat. Peněz v něm nebude nikdy dost, a s frontami se budem muset smířit.
A s doktory soucítit.
27. 09. 2010 | 17:12

Olga von PD napsal(a):

Paralojza je asi odborník na genetiku:-)
Milý pane, já také nejsem genetik, ale měla jsem příležitost se k této oblasti, bohužel, dostat blíž. A mohu vás ujistit, že
1) všechny poruchy nejsou geneticky podmíněny
2) zákony genetiky nefungují tak jednoduše, jak si to pravděpodobně představujete
3) ubezpečuji vás, že i ve vás (tak jako v každém z nás) dříme nějaká ta vloha ke genetické poruše, která když se setká s "vhodným" protějškem může způsobit u určitého procenta potomků onu poruchu. Proto také společnost nepodporuje, ba dokonce trestá, svazky přímých příbuzných.

Ergo kladívko, nikdo, nikdy nic nenmůže vědět stoprocentně.
Možná to někdy pochopíte.
27. 09. 2010 | 17:14

paralojza napsal(a):

pro Olinu:
minimálně po prvním pokusu, bylo jasné, že u p. Makovcové něco není v pořádku, takže při druhém těhotenství měla být pod dohledem.
Nebo Vy jako odborník na genetiku snad chcete tvrdit, že epilepsie a autismus nejsou dědičné nemoci?
Je mi lito těch kluků, ti za za svůj osud nemůžou.
Při čtení nářků autorky mám dost smíšené pocity.
27. 09. 2010 | 18:11

Olga von PD napsal(a):

Ach jo. Nejsem odborník na genetiku, ale vím, že autismus ani epilepsie nemusí být geneticky podmíněné. Epilepsií je spousta druhů a genetická podmíněnost autismu je jednou z hypotéz. Navíc autismus není jedna "nemoc". Spíše se používá výraz poruchy autistického spektra, které spojují podobné symptomy. Etiologie je různá.
Ríšova první diagnóza je DMO (dětská mozková obrna) a to STOPROCENTNĚ není dědičná nemoc.
Lítost je možná líbivá, ale je k ničemu. Lepší postoj je respekt.
27. 09. 2010 | 18:19

Michal Macek napsal(a):

janamakovcova:

gratuluji ke knize...
27. 09. 2010 | 18:40

paralojza napsal(a):

-pro p. Makovcovovou
věřím, že shánět "specielní" přilbu pro epileptiky dá jistě zabrat, ona patrně žádná na trhu není.
Z vlastní skušenosti s vlastními a zatím zdravými dětmi nedoporučuji používat cyklistické přilby, většinou mají elipsovitý půdorys, výsledek jednoho menšího karambolu potomka s tímhle typem přilby na hlavě byly podvrtnuté krční obratle a z toho plynoucí několika týdení nošení fixačního límce.
Zkuste si pořídit přilbu na in-line brusle (nebo free ride, bicros, jsou to ty samé), mají kulatý tvar a riziko zvrtnutí obratlů odpadá. Obličej můžete chránit košíkem, který používají malí hokejisté, na přilbu jej připevníte vruty. Přilba stojí kolem tří stovek, košík bude o něco dražší, takže to ani nebude příliš velká finanční zátěž pro sociální odbor, až si to půjdete dát proplatit.
27. 09. 2010 | 18:41

Olga von PD napsal(a):

Já si nemůžu pomoct, i když je to asi zbytečný.
Už už to vypadalo, že jste možná i schopen normální komunikace a že opravdu chete pomoct, ale tou poslední větou zase zvítězila ta vaše jedovatá slina.
Uvědomujete si aspoň, jak velké štěstí mělo vaše dítě, že ty obratle byly "jen" podvrtnuté? A že jste ve vteřině mohli všichni být úplně někde jinde?
27. 09. 2010 | 18:58

Čochtan napsal(a):

Gaio,
1. Moje názory jsou racionální, bez jakýchkoliv emocí. Tím mohou připadat mnoha lidem extrémní.

2. Vše co děláme by mělo mít smysl. To, co paní Makovcová dělá smysl nemá. Smysl by mělo, ty NEVYLÉČITELNÉ vzdát, a začít znovu se zdravými dětmi. Samozřejmě za předpokladu, že to onemocnění nebylo dědičné, a že další děti budou s vysokou pravděpodobností zdravé.

3. Ve všem ostatním co popisujete vám dávám za pravdu. Ve jménu pokroku se dělají nejen blbosti ale i svinstva.
27. 09. 2010 | 19:11

gaia napsal(a):

Čochtane

odpovím Vám slovy Lišky, které pronesla k Malému Princi:

"Jsi navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal."
Paní Makovcová to musí vydržet, nemá jinou volbu. My ji můžeme doporučit dle pana Klána tak leda cestu do Santiaga de Compostela, nebo dle Honolulu to údolí tranquility Sorrov Mother v Ohiu.

a článek berte jako promo k nové knize. I když já bych ji nečetla, já si užila s dětmi své i když byly "normální" a čtu výhradně humorné nebo historické či přírodovědné knihy nebo encyklopedie.
27. 09. 2010 | 19:20

Miroslav Makovec napsal(a):

to Paralojza: prilby pro epileptiky jsou na trhu k dostani. Zatim jsme ji nekupovali. Problemy ustoupily. Ta prilba co navrhujete by mozna taky sla. Ale lepsi bude co jsem videl primo vyrobene pro epileptiky. Chrani totiz nejen temeno a zatylek, ale i bradu a tak podobne. Spis to vypada jako bandaz s narazniky na potrebnych mistech
27. 09. 2010 | 19:33

MK napsal(a):

Pro pana Stejskala.
Já si prostě myslím, že zranit lze i "povolenými" slovy. A někdy mnohem hůř, než když napíšu: "Jste bl**c". Myslím si, že dávat prostor názorům, které jsou za hranicí trestnosti - ovšem jsou formulované spisovnou češtinou - s argumentem, že tak podporujeme "svobodnou a slušnou výměnu názorů", znamená víceméně se stavět na jejich stranu.
27. 09. 2010 | 19:34

Iveta napsal(a):

to Cochtan:

Ja Vam nebudu nadavat, ani kritizovat. Vas postoj naprosto chapu. Racionalni postoj nezatizeny emocemi, protoze v te situaci nejste.
Ovsem emoce prichazeji, pokud to dite je Vase. Pochazi z Vasi DNA. Ono, kdyz clovek miluje sve dite, tak ho miluje a tam se neresi, zda ma dite oci nakrivo, epilepsii apod... Stale je to dite rodicu.
A urcite spousta matek s tezce nemocnym ditetem resi nebo ji trapi, ze dite trpi, ze nechce, aby trpelo. Dojde i na diskuze, zda to utrpeni stoji za zivot ditete. Urcite to kazdou prepadne. Tedy kazdou, kde dite trpi a jde opravdu o zivot. Ale kazda matka chce, aby se jejimu diteti ulevilo. Znam i matky, ktere si i praly, aby dite odeslo a netrpelo. Slo o deti na pristrojich.
Proto nesoudim nikoho za jeho nazory, protoze nektere veci se musi prozit, aby clovek pochopil.
To, co jste Cochtane shrnul, mi rekli i mi blizci pratele.

V nasem pripade slo o zanedbany porod.
27. 09. 2010 | 19:35

Kanalnik napsal(a):

Cochtan

"Vše co děláme by mělo mít smysl. To, co paní Makovcová dělá smysl nemá."

Jaky smysl by to melo mit, podle Vas? Znamena to podle Vas treba zit hodnotny a plny zivot?

Jak takovy zivot ale vypada? Je to zivot bez bolesti? Nebo jen s bolesti do urcite miry? Kdo to urci? Vy? Navic zivot bez bolesti, fyzicke ci psychicke, v momentalni situaci naseho sveta stejne neexistuje.

Podle mne to, co pani Makovcova dela a cim ona s manzelem a detmi prichazi, smysl ma. Ano, prochazeji utrpenim a bolesti. Uprostred toho vseho ale vnimam to podstatne - jejich lasku.

A ta smysl ma.

-------------------------------

"Moje názory jsou racionální, bez jakýchkoliv emocí."

Je to skoda, protoze potom mijite to nejdulezitejsi.
27. 09. 2010 | 19:54

Olga von PD napsal(a):

Nejhorší je, že takhle líbivě a "racionálně" to měly naformulované i špičky Třetí říše...
Tyhle racionální názory jsou hodně nebezpečné, protože vypadají tak logicky a nevinně...
27. 09. 2010 | 20:00

janamakovcova napsal(a):

Paralojzo,
nejste první, kdo si myslí, že mé druhé dítě tady už být nemělo.
Jenomže, dětská mozková obrna není dědičná, epilepsie v případě mého syna taky ne (obojí je způsobeno poškozením mozku z porodu).
Autismus také není dědičný, a odborníci na autismus matkám autistických dětí doporučují další potomky, protože riziko, že se to bude opakovat je téměř nulové.
Navíc mé děti jsou od sebe dva roky a když byl ve třech letech mému staršímu synovi diagnostikován autismus, byl mladší už rok na světě. Zatím se neukázalo, že by jejich problémy spolu sovisely.

A nehledě na to všechno, nemyslím, že někdo má právo matkám postižených dětí diktovat, zda smějí nebo nesmějí mít další děti.

To byste třeba taky mohl lidem měřit IQ a nařídit, že děti smí plodit jen Ti, co mají minimálně 120 a ujišťuji Vás, že by to stejně nezaručovalo, že děti na tom budou stejně.

K tomu utrpení bych jen dodala, že autismus ani mentální retardace nijak nebolí. Ani epilepsie ne.

A dobře to napsala Iveta. Díval byste se na celou věc jinak, kdyby šlo o vaše dítě.
27. 09. 2010 | 20:06

Čochtan napsal(a):

"obojí je způsobeno poškozením mozku z porodu"
A kdo vás rodil ? Kdo to poškození má na svědomí ? Jak se to mohlo stát ?
27. 09. 2010 | 20:32

paralojza napsal(a):

Pro p. Makovce:
držím Vám palce. Je dobré, že je k dostání vhodná přilba, jakkákoliv improvizace nebude tak dobrá.
pro p. Makovcovou:
stále jsem se nedočkal odpovědi na svou první otázku, ohledně Vaší spokojenosti s realizací programu Vašich "politických" milců.
Takže?
27. 09. 2010 | 20:33

Michal Macek napsal(a):

cochtan:

koukam ze byste hnes spustil bandurskou na doktory - ale ne vzdy se vse povede,nekdy se proste stane nehoda (nevim jak v tomto konkretnim pripade)...

chcete by silny a nelitostny ale silna je pani makovcova a nelitostna taky - k sobe.vemte si ze by to pro ni bylo jednodussi kdyby se druheho ditete zbavila (jezis to je hrozna formulace - jak dat psa do utulku) ale pani makovcova si to nehodla takhle ulehcovat.takze to vypada ze je mnohem silnejsi ney vy - vy byste to na jejim miste uz vzdal....
27. 09. 2010 | 20:45

janamakovcova napsal(a):

Čochtane, to se prostě stává a není to ničí vina. Může se to přihodit komukoliv.
27. 09. 2010 | 20:45

janamakovcova napsal(a):

Paralojza:
Dost věcí, které se teď dějí v politice se mi nelíbí. Ovšem plány levice jsou krátkozraké a při jejich utrácivé politice by moje děti zajisté skončili za 30 let pod mostem.
27. 09. 2010 | 20:52

stejskal napsal(a):

Dobrý den, paní Iveto,

to je jistě zajímavý úhel pohledu, ale nemyslím že to vždy funguje jen takto jednoduše.

Znám desítky lidí, kteří se úplně stejně "rvou" za své dítě, byť jej sami nepočali (jednou z mnoha je například paní Dagmar Zezulová, která zde má blog http://blog.aktualne.centru..., ale je jich spousta; a znám i dost těch, které se o své biologické děti nestarají, nezajímají je).

Řekl bych, že to minimálně stejně jako s emocemi souvisí se sociální inteligencí (podobně jako klasické IQ je někomu dána ve větší míře a jiný je v tomto ohledu zcela retardován; a samozřejmě hraje roli i okolní prostředí, která má na rozvoj sociální inteligence velký vliv).

Mimochodem někomu může přijít zcela racionální dát lásku a péči tomu, kdo jí potřebuje (samozřejmě v mezích svých možností a schopností). Poravděš řečeno nevidím na postoji pana Čochtana racionálního vůbec nic.

Paní MK,

tak to prostě vidíme každý jinak (s tím se dá žít, ne? ;-) Zranit se dá různě, vulgarismus je většinou to nejmíň bolestivé. Věřím ale v sílu svobodné výměny názorů (třeba i na hraně zákona) a ukazuje se, že to funguje (třeba právě v této diskusi). Moc mne to těší.

Nabízím (a chráním) zde prostor lidem, kteří jdou do debaty i s tím, že mohou být zraněni (děje se to zde denně, komukoliv). Nečiním si nárok na to, abych odhadl, kdo je zraňován nad míru, kdo to ještě unese, komu pomůže, že se jiní postaví věcně a slušně na jeho stranu. Necítím se na to, abych to posuzoval (kdo se zde cítí zraňován nad míru, prostě sem nechodí, nepíše sem).

Umím nsatavit a garantovgat pravidla, která jsem nastavil (například že si zde nezačnou lidi hromadně nadávat) a zatím se mi je daří garantovat. Nic více, nic méně.

Přeji zajímavou výměnu názorů se všemi, kdo o výměnu názorů stojí.

Libor Stejskal
27. 09. 2010 | 21:22

Amélie napsal(a):

Paní Makovcová přeji vám hodně síly, trpělivost a dobrých nervů.
27. 09. 2010 | 21:42

Béda napsal(a):

Vážená p. Makovcová,

myslím, že stran politické orientace se hluboce pletete. Čas ukáže jestli jsem měl pravdu nebo ne.

Můj názor je, že současná koalice a především její ultrapravé křídlo reprezentované TOP09 - postupně stále víc ODS - měří všechno prostými ekonomickými vahami.

I zde na stránkách, se často setkávám s názorem, že sociální stát je na obtíž (je potřeba jej maximálně zredukovat - odvody snížit a každému nechat nějaké to procentíčko v peněžence navíc) zdravotnictví sprivatizovat (a pokud možno zefektiovnit = spoplatnit) a každému má být měřeno úměrně odvedeným prostředkům. Když vemu v potaz, jak náročná a nákladná pro zdravotní systém je léčba vašich dětí a promítnu do toho základní požadavek ryzích ekonomistů (neoliberálů), docházím k tomu, že tito lidé hájí nepřímo názory ne nepodobny stanovisku Čochtana. A ať si to připouštíte anebo ne - z hlediska politické orientace jej paradoxně hájíte i vy sama.

PS: diskuse o tom, kdo víc zadlužil stát, kdo jej permanentně dovedl do finančního srabu, potažmo kdo způsobil nejvyšší dluh je permanentní a zatím se nezdá, že by vaše uvedené astanovisko mělo jednoznačně navrch.
27. 09. 2010 | 21:43

paralojza napsal(a):

Vážená paní Makovcová, závidím Vám Vaše vlastní a specifické vnímání reality.
Pro vaše pobavení přidám příběh dloholetého kamaráda, je mu lehce přes čtyřicet a má pokročilou Parkinsonovu chorobu. Před třemi lety dostal plný invalidní důchod, v podstatě jej tam poslal zaměstnavatel. Letos byl na přezkumu a tam jej, simulanta jednoho vyléčili. Já trouba jsem si myslel, že je to neléčitelná nemoc s progresivní tendencí.
Je vidět, že současná poněkud bizarní a panoptikální vládní koalice má i na zdravotně postižené účinné recepty.
Je to pro ně rozhodně lepší postavit se na vlastní nohy, než se spoléhat na sociální podporu, vždyť za těch zhruba dvacet let co tady platil státu daně a sociální pojištění, rozhodně nestačí na nějaké zabezpečení, že?
Parazit jeden!
Jsem rád, že skončilo období krátkozraké a utrácivé levicové socanské politiky. Alespoň zbudou prostředky na potřebnější záležitosti, třeba ty rozhodně nepředražené cyklostezky v Praze.
Myslíte, že pod tím mostem bude pro Vás ještě místo?
27. 09. 2010 | 22:42

evíkzmercedesa napsal(a):

Paní Makovcová!!!Já se domnívám,že ty epi-záchvaty jsou u vašeho syna už moc veliké(sama mám dceru s epi-záchvaty) a taky měla je až do bezvědomí..takže vím o čem mluvím! A doktoři napíší nové léky pro syna a oni mu zaberou například na půl roku a jak syn roste,tak mu přestanou stačit a buď dá doktor větší dávku léků nebo jiné léky,a při samotném novém léku trvá déle než se nové léky chytnou...moje dcera byla při prvním lécích i docela agresivní, měla potíže s psychikou...a počůrávala se hodně,byla na plínách. A pak v Praze jí dali jiné léky a do 2 měsíců absolutní klid od počůrávání a labilita velká taky pryč a zhubla vtý době asi 4 kila....:) A stou prací, jak chcete jít do práce -je to úplná blbost...při takových to nemocných dětech, co máte se brzo psychicky sama odrovnáte...Spozdravem Evík
27. 09. 2010 | 22:53

gaia napsal(a):

janamakovcova
20:52

myslím, že tam skončí i s vládou pravice.A nebudou mít ani na to, zajít si k doktorovi.
28. 09. 2010 | 08:26

Slávka napsal(a):

Paní Jano Makovcová
Váš blog jsem přečetla se zatajeným dechem, nad některými reakcemi jen žasla. Myslím, že jste už "ostřílený kozák" a čochtana a jemu podobné dokážete ignorovat. Co taky jiného? Video s malým u piána je moc hezké. :-)
Jen bych Vám ráda poradila, nezapomínejte v tom fofru taky na sebe!
Přeju klidné dny celé rodině a HODNĚ síly.
28. 09. 2010 | 08:45

neurolog napsal(a):

Velmi obdivuji všechny rodiče, kteří se sami starají o své postižené děti ( a nedají je do ústavu). Je to strašně těžké, to Vy víte nejlíp, ale věřím, že je to nejlepší řešení jak pro ty děti, tak i pro ně samotné. Moc ráda jsem si přečetla, co jste napsala. Jste jistě velkým povbzbuzením pro ostatní maminky v podobné situaci. MOc Vám přeji a modlím se, aby léčba "sedla". A přiznám se, jsem ráda, že nedělám dětskou neurologii.
28. 09. 2010 | 22:26

hoven napsal(a):

že bych vydal knihu z mých příspěvků???
28. 09. 2010 | 22:54

nechamsije prosebe napsal(a):

drzim Vam palce, i Vasim chlapcum!!
28. 09. 2010 | 23:16

vera slavikova napsal(a):

Přeju Vám i Vašim blízkým, ať vše dobře dopadne. Máte můj velký obdiv, Vy i Váš manžel. Hodně síly a radosti s Vašimi kluky.
28. 09. 2010 | 23:38

im napsal(a):

Milá Jano,
víte dobře, jak úspěchy přicházejí krůček po krůčku a jsou vykoupeny mnoha starostmi. Moc vám všem přeju, aby se brzy podařilo najít pro Ríšu nejvhodnější a nejúčinnější lék, který by dobře snášel.

Obdivuju, jak dokážete věcně, střízlivě odpovídat na dotazy čtenářů, bez sebelítosti. Na přpadné neomalenosti nebo neohrabanosti odpovídáte s noblesou, které svědčí o vaší vnitřní síle. Myslím, že řada čtenářů potřebuje osvětu v tom, jak se chovat k sousedům se zdravotním postižením, ale nevědí, jak pomoc nabídnout.

Ne každý rodič dokáže popsat své pocity, ne každý dovede s nimi seznámit ty ostatní. Vy to umíte a dokážete najít i tolik potřebnou špetku humoru, ostrou pointu, přiléhavé slovo. Těší mě, že se Vám povedla už druhá knížka!
29. 09. 2010 | 00:12

petr_angel napsal(a):

přát autorce sílu je stejně bezvýznamně okrajové jako popřát sousedovi dobrý den. Nevím jak slovy vyjádřit podporu, protože to asi ani nejde, přestože ta podpora by byla cítit v jednom pohledu, v jednom objetí.

Držím palce oběma manželům, aby cokoliv co přijde SPOLU ustáli a setmelilo je to jako asi málokterý pár.

Pro naši společnost bych si přál, aby váš případ byl ojedinělým, aby se toto nestávalo, ale bohužel stejně jako kritizovaný Čochtan nevidím zachraňování těla za každou cenu jako cestu přínosnou. Naše lékařská věda totiž zachraňuje tělo a člověk, jak zde bylo citováno a jeho hodnota není jen v těle, je i v duši a rozumu.
Není v lidských(morálních) silách rozhodnout o euthanasii nebo trestu smrti, dokonce i sebevraždu bereme jako nemoc(nepovedená sebevražda dovede svého "autora" na psychiatrii celkem jistě).

Sám jsem pacientem s nevyléčitelným stavem a často uvažuji, kolik toho člověk ještě dokáže snést, než smrt bude brát nejen jako vykoupení(ty pocity má každý pubertální depresář), ale jako zaslouženou odměnu za všechno to utrpení které musel odžít.

Chápu tedy narozdíl od ostatních i postoj, že udržení syna při životě za každou cenu je černobílé rozhodnutí...jak by se rozhodl on, kdyby se rozhodnout mohl kvalifikovaně? jak byste volili vy, dospělí, pokud byste se vtělili do jeho situace?

Nemohu tedy vnímat vás jako mučedníka, který se trápí v situacích které normální smrtelník nezažívá, spíše vás vnímám jako ženu co dostala příležitost zažít to, co jiní nikdy nezažijí. Tu příležitost vám dal váš syn a dává vám ji každý den kdy bojuje, aby tu s námi zůstal. Cokoliv co prožíváte vy je jen proto že on má sílu vydržet, nemoci a občas i lékům a jejich nežádoucím účinkům navzdory. Syn (synové) nejsou břemenem, jsou darem, který vám pomůže vnímat svět jinak. Ne každý je schopen tento "dar" unést a máte můj respekt pokud ho unesete a vyková z vás trpělivou, odhodlanou a pokornou osobu, která bude i v našem materiálním světě vědět jaké hodnoty skutečně znamenají HODNĚ a která je snad dokáže přiblížit těm ostatním, co by její osud neunesli.
Pište, pište, pište, dlužíte to svým synům, sobě i celému světu nikdy nevíte koho inspirujete k věcem na něž má v sobě skrytý nevyužitý potenciál.
29. 09. 2010 | 00:33

Béda napsal(a):

petr angel,

autorka bude potřebovat hodně vnitřní síly. Více než průměrný (zdravý se zdravou rodinou) smrtelník.

Jestliže je bezpředmětné přát ji sílu, protože tím přáním stejně nic neovlivníme a osud se stejně bude ubírat svojí cestou, pak je zbytečné komukoliv (třeba zdravotně postiženému) přát hodně zdraví. Tím přáním taky nic moc ve skutečnosti neovlivníme - podobně jako přáním čehokoliv - lásky, bohatství, úspěchů v kariéře, podnikání...
29. 09. 2010 | 07:13

petr_angel napsal(a):

Béda:
nosná myšlenka byla, že slovy nedovedu podporu vyjádřit tak, aby to nevyznělo jako prázdné klišé, šptně jsem se vyjádřil, omlouvám se...
29. 09. 2010 | 09:20

kolemjdoucí napsal(a):

Z blogu paní Makovcové mám takový divný pocit. Oni jí totiž některé kroky pravicové vlády zajímají, až když se dotýkají jí osobně. Zvláštní. Ale pro pravicové založení typické.
29. 09. 2010 | 10:46

Marťas napsal(a):

Nedokážu si představit, že by mě potkalo něco podobného. Mám děti, mám s nimi problémy ale co je to proti tomuhle? Jste moc silná žena. Vydržte.
29. 09. 2010 | 11:15

Marťas napsal(a):

kolemjdoucí. myslím že krok doprava potřebujem. Ale není to o pravé nebo levé. Je to o lidech, lidech se kterými sdílíme tu naši českou kotlinu. Na zdravotnictví platíme dost. Kam ty peníze mizí? U nás v Třebíči se vlastně jen staví. Odborníci pláchli a nové budovy jsou plné nasraných doktorů s malým platem.
29. 09. 2010 | 11:21

Vysedlina pathologická napsal(a):

K tomuhle já nesmím napsat vůbec nic "mého klasického" pathologického. Jenom potichoučku,- poučila jste mě, nasadila brouky do hlavy, obdivuji Vás. Přeji hodně dobrého všem "Vašim". Je dobré pro mě o Vás vědět.
29. 09. 2010 | 11:57

Lucie napsal(a):

Právě jsem si přečetla některé reakce a nestačím se divit.
Co se týče komentářů PARALOJZY: autismus není vždy geneticky podmíněn. Bohužel o tom vím své, jelikož mám doma dva autíky a autismus byl vyvolaný očkováním. Kdo si něco takového neprožije na vlastní kůži, neměl by veřejně ventilovat jakési domněnky a vydávat je za fakta, když je nemá nijak podložené.

Paní Macková, nemohu stoprocentně říci, že vás plně chápu, jelikož nejsem ve Vaší situaci. Přeci jen si to dokážu částečně představit, jelikož mám dvě autistické děti. Protože jsou jen rok od sebe, nepřišlo se včas na to, že by i druhé dítko mohlo mít poruchu autistického spektra. A upřímně, kdybych věděla v těhotenství, že bude autista, nevzdala bych se ho (resp. ji, jelikož je to holčička). Když vidím, jak se směje, jak je šťastná, když se jí něco povede, když se něco nového naučí....nikdy bych se jí ani syna nevzdala.

Jedna velice moudrá žena mi řekla, že nedovolit člověku odejít ze života, je pouze naše sobectví. Myslím, že na tom něco je. My přeci chceme, aby tu s námi dotyčný člověk byl. Nám bude smutno, my budeme plakat.
A přesto se hrdě přiznávám, že jsem sobec. Nemohla bych totiž bez svých dětí žít.

Držím Vám i Vašemu Ríšovi pěsti, aby se včas našel lék, který bude skutečně fungovat a ne jen na krátkou dobu.
29. 09. 2010 | 18:38

paralojza napsal(a):

Drahá Lucie,
nemůžu nereagovat. S vašeho příspěvku to "člověčenství" jenom kape.
Už jsem to tady napsal, přemýšlela jste vůbec někdy o tom, co se stane s takovými dětmi, až se o ně jejich "rodič", anebo opatrovatel (není to vždy totéž) nebude moci postarat?
Anebo, když to toho pečovatele prostě jenom přestane bavit?
Takový třicetiletý autista, nebo člověk s DMO není zrovna pro své okolí nejroztomilejší.
Máte s takovými dětmi aspoň nějaký soucit?
Víte jak to vypadá v sociálních ústavech, kam jsou posléze odloženy?
Víte, jak vypadá eutanasie po "česku"?
Děkuji za odpověď.
30. 09. 2010 | 07:17

janamakovcova napsal(a):

Paralojzo, samozřejmě je to noční můra všech rodičů takto postižených dětí - co s nimi bude, až zemřeme?

Ale víte třeba, jak jste ohrožen Alzheimerovou chorobou? Že se Vám klidně může stát, že budete ve stáří postižen demencí? A pak třeba také skončíte v ústavu, kde budete odložen. Budete se proto okrádat o svůj současný život a skočíte raději preventivě pod vlak?
30. 09. 2010 | 08:17

paralojza napsal(a):

děkuju za odpověď.
O tom, jak je tenká hranice mezi zdravím a životem na vozíku, umíráním na rakovinu,vegetativním stavem po úrazu už za ty roky co jsem na světě vím docela dost, vy mě o tom nemusíte poučovat. Můžu z toho mít strach, ale pod vlak rozhodně skákat nebudu, zatím se o sebe a své blízké dokážu postarat a státu jako rodina odvádíme taky docela dost, takže zbude i na Vás.
Zřejmě se tomu budete upřímně divit, ale nejen vy máte postižené děti, každý z nás se spodobnými osudy setkává denně v bližším i vzdálenějším okolí.
Stále z vás nemůžu dostat tu jednoduchou odpověď na moji prostinkou otázku:
Proč naříkáte ve svých příspěvcích na současnou sociální politikou?
Když volně ocituji z vašich blogů, tak by mne zajímalo:
Proč nechcete platit regulační poplatky? Proč v nemocnici spíláte personálu, za to že nestíhá? Proč se divíte, že vám sociálka nechce proplatit žrádlo pro psa?
Vzhledem k tomu, že jste si takovou politiku nejen zvolila ale soustavně ji nadšeně propagujete, tak co vám na tom proboha při její aplikaci v praxi vadí?
30. 09. 2010 | 09:30

Lucie napsal(a):

Paralojzo,
samozřejmě, že jsem přemýšlela nad tím, co bude s mými dětmi až já tu nebudu. Moje děti mají to štěstí, že porucha autistického spektra u nich není až tak vážná. Dovedou se o sebe postarat a nebudou muset jít do nějakého zařízení. Lidé s vysoko funkčním autismem a Aspergerovým syndromem mohou totiž vést plnohodnotný život. Jelikož moje děti neznáte, nevíte do jaké míry je porucha autistického spektra zatěžuje či nějak omezuje, nemůžete tudíž posoudit, jak na tom budou až jim bude třeba 40 let.
A co se týče syna paní Mackové : jak víte, lékařská věda jde neustále vpřed. Přemýšlel jste nad tím, že by jste měl syna jako paní Macková a nechal ho raději " uspat" než mu dát šanci na lepší zítřek? Jak můžete stoprocentně vědět, že za 10 let nepříjde na trh nový lék, který by Ríšovu nemoc vyléčil nebo mu alespoň pomohl natolik, aby byl schopný se sám o sebe postarat. Kde berete tu jistotu, že se tak nestane.
V době těžkého komunismu nebylo možné provádět dialýzu a komu přestaly fungovat ledviny, byl odsouzen zemřít. Nebylo mu pomoci. A dnes? Dnes je dialýza možná a člověk může žít dál a může prožít ještě mnoho krásných dní se svou rodinou.Jelikož tuto situaci prožíváme v rodině, věřím, že i na další onemocnění se najde lék, který člověku umožní žít s jeho " nevyléčitelnou " nemocí. Nikdo nemá právo brát někomu šanci na život.
A řekněte mi upřímně, kdyby nastala u Vás situace jako u paní Mackové a vy měl velice vážně nemocného syna a nechal ho podle vašeho názoru "uspat" . Dejme tomu, že by jste po 10 letech zjistil, že je lék, který by mu pomohl a on by tak mohl žít plnohodnotný život. Nemlátil by jste se do hlavy za to, že jste ho nechal zemřít? Jak by jste se cítil vy jako člověk, kterého by chtěl někdo "uspat" ? To tady chcete tvrdit, že vy by jste nechtěl šanci na život , ikdyž minimální? Já tedy ano.
A ještě k vaší otázce : Co když to člověka přestane bavit, starat se takové dítko? Neexistuje. Jednou jsem takové dítě přivedla na svět a postarám se o něj za každou cenu. Dítě není hračka, kterou můžeme odložit, když nás přestane bavit. Z vašich názorů je cítit, že vy by jste se takového dítěte raději zbavil, aby vás nijak neomezovalo ve Vašem životě. A pořídit si zdravé dítě? Jak se to proboha dělá? Jak můžete vědět, že budete mít zdravé dítě? A když se vám to zdravé dítě narodí a někdo ho naočkuje proti běžné dětské nemoci a vyvolá tak u něj známky poruchy autistického spektra, tak se toho dítěte raději zbavíte? Jen proto, že onemocnělo?Když vám někdo srazí autem dítě a ono bude na vozíku a nebude schopné se samo o sebe postarat, taky se ho zbavíte? Víte, člověk není věc, ale živá bytost. Kdyby jste měl šanci otěhotnět a 9 měsíců v sobě nosit nový život, přemýšlel by jste jinak. Tváříte se jak je vám líto vážně nemocných dětí, ale raději by jste je nechal " uspat " , aby se na ně někdo nemusel dívat. Jdete v slepě v davu a nemáte vlastní názor. Sám nad tím nedokážete přemýšlet a udělat si svůj vlastní názor. Začínáte mi připomínat jednoho známého člověka, který chtěl vyhladit určitou národnost. Jste zastáncem hesla ať přežije silnější. Ale i vy můžete být ten slabý, koho se budou chtít zbavit.
30. 09. 2010 | 10:37

paralojza napsal(a):

milá Lucie,
nepodsouvejte mi názory, které jsem tady nenapsal. Ve svém okolí znám pár lidí, kteří se posunuli do důchodového věku a podobné děti se starají. Mají můj obdiv. Bohužel, sil jim ubývá a přijde doba kdy tu péči nezvládnou. O péči v sociálních ústavech a eutanázii po česku se tady snad nemusím rozepisovat. Každému, kdo se s tím byť třeba jen okrajově setkal se zvedne žaludek, včetně mojí maličkosti.
Bohužel se mi stejně zvedne žaludek na skutečností, že je někdo schopný přivést na svět dítě, i když ví (nebo snad tuší, že bude postižené. Zázraky se v reálném světě nestávají.
30. 09. 2010 | 12:01

Lucie napsal(a):

Milý paralojzo,
já vám nic nepodsouvám, vy jste se zde vyjádřil dostatečně jasně.
Nikdo nemůže vědět, jestli se mu narodí zdravé nebo nemocné dítě. Moje děti se například narodily naprosto zdravé a jak jsem psala dříve, známky poruchy autistického spektra vyvolalo očkování. Mimochodem, genetické vyšetření v těhotenství neodhalí vše a znám maminku, které na základě tohoto vyšetření řekli, že její miminko bude mít dawnův syndrom. A víte jak to dopadlo? Miminko si nechala, jelikož byla už v 5. měsící těhotenství a tudíž cítila jeho pohyby. Miminko se narodilo zdravé. Dnes je chlapečkovi 5 let a je zcela vpořádku . Jak si tedy můžete být jistý tím, jestli se narodí zdravé či nemocné?
O zázracích v reálném světě by se dalo polemizovat. Některé zázraky se skutečně dějí. Viz můj syn, který byl ve 3 letech označen za těžkého autistu a o dva roky později se ukázalo, že se výrazně zlepšil a dnes se uvažuje už jen o Aspergerově syndromu. A s
tím se dá docela normálně žít. Mezi námi je takových lidí mnoho a ani to nemusíte vědět, jelikož to na nich není vůbec vidět. A kdybych se rozhodla, že ho v jeho 3 letech nechám "uspat" jen proto, že je autista a šance na zlepšení byla tehdy nulová, neviděla bych dnes, jaké pokroky udělal. Neviděla bych, jak chodí do běžné školky, jak se sám obstará, co všechno mi poví a jak krásně čte a píše. Mimochodem číst a psát se naučil zcela sám už ve 3,5 letech. A když vidím jeho úspěchy, věřím, že i dcerka na tom bude lépe.
Neodsuzujme někoho na základě domněnek. Nikdy nevíte, jak se situace vyvine.
Dejme každému člověku šanci na lepší zítřek.
A já ji svým dětem dávám, stejně jako ostaní maminky podobně nemocných dětí.
Mimochodem, mně se vždy zvedne žaludek z lidí, kteří by pro svoje pohodlí ( nebo takzvaně v zájmu společnosti )s ledovým klidem zabili svoje dítě.
Toto je moje poslední reakce směřovaná k vám, jelikož tato debata nemá smysl. A opět jste dokázal, že jste člověk s omezenými možnostmi (bez urážky). Neznáte slovo pochopení, soucit a pochybuji, že znáte slovo milovat. Přeji vám šťastně prožitý život i ve stáří a aby vás nikdo neodsoudil k smrti, jako jste to zde vy udělal mnohokrát.
30. 09. 2010 | 15:12

paralojza napsal(a):

no Lucko, "nálepkovat" to Vám jde docela dobře. Co takhle ještě zapracovat na:
"pochopení významu psaného slova"?
Je to pro Vás tak obtížné?
30. 09. 2010 | 15:27

janamakovcova napsal(a):

Paralojzo,
jsem přesvědčená, že slušná pravicová strana může podporovat i sociálně potřebné.

A ano, nelíbí se mi, že dlouhodobě nemocní budou za opakované dlouhé pobyty v nemocnici platit sto korun za den.

Zdravotní pojištění přeci máme všichni, nebo se pletu?
30. 09. 2010 | 16:53

Béda napsal(a):

janamakovcova,

Kdyby jenom 100 korun na den. Já se domnívám, že dojde k alším "regulacím", k privatizaci sanatorií, k "zefektivnění", proředění zdravotnických odborníků (3.000 z nich se údajně chystá opustit republiku koncem roku), k tzv. řízené péči, k adresné zdravotní péči na základě tzv. ekonomické zásluhovosti, t.j. podle toho, kdo jakým způsobem přispěl do zdravotního fondu a pod..

Možná se pletu, ale domnívám se, že dojde k posuzování toho, jestli má cenu vrážet nemalé prostředky do ekonomicky potenciálně neproduktivních jedinců namísto pokusů o nákladnou léčbu perspektivní pracovní síly. Prostě ryze ekonomické přístupy budou dominovat - i díky vám, paní Makovcová. Cílem té "reformy" je eliminace solidárního sociálního systému, tzv. zefektivnění a posílení prvků tzv. zásluhovosti. Anebo se pletu?
30. 09. 2010 | 22:34

paralojza napsal(a):

Dobré ráno Bédo,
marná Vaše snaha, Žlababa Makovcová je obdařena přesvědčením. To pak jde rozum a veškerá logika stranou. To je stejné, jako byste chtěl rozumně diskutovat s Pavkou Kohoutem v padesátých létech. Otázka je, proč to vážená paní Makovcová vlastně dělá?
Že by internetová žebrota? Všiml jsem si v předešlých diskuzích, že s noblesou sobě vlastní případné dary neodmítá.
Anebo má našlápnuto do politiky?
What is question....
01. 10. 2010 | 07:22

paralojza napsal(a):

Dobré ráno paní Makovcová,
omlouvám se za předešlý příspěvek, nechal jsem se unést.
Aby má slova nebyly vykládány tak, jak jsem je nemyslel, rád bych doplnil:
To, co děláte pro své děti, je záslužné, nenahraditelné a velmi mizerně oceněné ze strany státu. To co děláte, tak jak jsem to napsal, je Vaše podpora zdejší "pravici", to opravdu nechápu. Asi za to může moje vrozená omezenost.
Tímhle bych se taky rád omluvil ostatním, které osud postavil do podobné situace jako vás.
01. 10. 2010 | 07:41

Miroslav Makovec napsal(a):

to Paralojza: Proc to dela(me)?
1) Kvuli nasi historii. Zili jsme ve ctvrti, kde bylo hlavne jedno specificke etnikum. Nikdo z nich nepracoval, obcas nekdo jel "Na montaze"... Penize jim rozhodne nechybely a kde ze je brali? Ano za socialni davky atp. Meli obslaple vsechny davky, ktere mohli ziskat. TENHLE bordel by se mel napravit.

2) Kvuli moznemu bankrotu statu. Ted je nam kolik nam je. Jsme schopni pracovat (aspon ja muzu). Takze jsme schopni se nejakym zpusobem se postarat o nase prcky. Cesta nacrtnuta levici by podle nas vedla cca ve 20-30 letech ke statnimu bankrotu. A ejhle to bude doba, kdy ani my uz nebudeme schopni pracovat. A jestlize bude statni bankrot, tak uz VUBEC nikdo nebude ochoten se podilet na starosti o nase deti. Nova garnitura se v nasich ocich zdala byt vice rozumna. Levice by stale jen zvysovala dane aby mela z ceho rozdavat. Jenze od urcite miry se lidem vyplati prevadet sve vydelky za hranice, ci proste nepracovat a tim se roztoci hezky kolotoc.

Je ale pravda ze to co se provadi ted pripomina chirurgicky zakrok reznickou sekerou.
01. 10. 2010 | 08:17

Béda napsal(a):

Miroslav Makovec,
k bankrotu státu. Pokud jsem si měl možnost všimnout, koalice pod vedením ČSSD doposud vždycky dokázala nastartovat ekonomiku, oživit růst. Při zachování systému sociální soudržnosti (sociálního státu a solidarity).

Pravicové vlády naopak vždycky neomylně přivedly stát do svízele, postupně jej demontovaly a demontují, programově ničí systém sociální soudržnosti a solidarity, schodek se prohlubuje (viz Kalousek).

Když to vemu obecně, neoliberální paradigma (v našich poměrech zastoupeno předevšém stranou oligarchů TOP09) znamená enormný nárůst zadlužení státu ve prospěch finančních a kapitálových elit, atomizaci společnosti.
01. 10. 2010 | 10:46

Béda napsal(a):

Miroslav Makovec,
http://www.outsidermedia.cz...
Důchodová "reforma" a její důsledky polopatě...

"Strach střední třídy"
http://www.denikreferendum....
01. 10. 2010 | 10:54

evík z mercedesa napsal(a):

Pane Moravče!Ve Vašem příspěvku jsem vycítila obavy ze zadlužování naší země...Můžu Vás ujistit,že tuto zemi zadlužují pravicové strany,jak se tomu dělo v Řecku,tam taky 8let byla u moci pravice.Prosím,zjistěte si to někde na netu...nenechte se masírovat tiskem a pravicovými politiky, kteří Vám lžou!!Lžou Vám v tom smyslu,že náš stát vydává obrovské částky na sociální dávky a lidé je zneužívají. Prosím, jak mohou chudí lidé zneužívat dávky, Buďto na ně mají za daných podmínek nárok nebo na ně nemají nárok...Rozhodující je příjem rodiny a ten asi splňují......A jak vÁŠ MANŽEL TVRDÍ, ŽE LEVICE ZVYŠUJE DAŇE, TAK TO NENÍ PRAVDA, PROToŽE DAŇĚ NYNÍ ZVYŠUJE PRAVICE A TO DOST ZÁSADNÍM ZPŮSOBEM...Prosím, můžu se Vás zeptat, kolik jste pobírali na Vaše dva chlapce sociální příspěvek? Nyní o něj díky pravici příjdete!!! Děkuji za odpověd: Evík.
01. 10. 2010 | 22:33

Olga von PD napsal(a):

To Paralojza:
1) pane, nevíte dne ani hodiny. Dneska jste zdravý, dokážete se postarat atd., ale zítra? Pozítří? Za dva roky? Může to být OK a nemusí.
2) Váš potomek měl veliké štěstí, že se mu při karambolu nic vážného nestalo - a moc mu to přeju - to berete jako samozřejmost?
3) A koho teda volíte vy? Moc pořád nechápu narážky na pravicové zaměření autorky. Mohl byste mně, nechápavé, vyložit, o co vám jde?
Díky za odpoěď a važte si toho, co máte.
02. 10. 2010 | 22:19

car insurance in virginia napsal(a):

I am extremely impressed along with your writing abilities as well as with the layout to your weblog. Is that this a paid subject matter or did you customize it yourself? Anyway stay up the excellent high quality writing, it is rare to look a nice weblog like this one nowadays.. <a href="http://invirginiaautoinsurance.com/">car insurance virginia</a>
11. 08. 2011 | 10:17

credit loans napsal(a):

freelance writer
21. 12. 2011 | 11:45

DmLPnxaxVu napsal(a):

<a href=http://www.acworth.org/google/buysomaonline/#2870>buy soma online</a> buy soma online canadian pharmacy - soma 2012 results
09. 02. 2013 | 18:40

Meascinella napsal(a):

The things all the others engages in on the subject of swimwear and consequently specifically what youhas to do completely different. <a href="http://ladies-swimwear.webnode.com/">swimwear boutique</a> Materials and development throughout Nevada - - bikini actually leaves without good-bye <a href="http://fantasie-swimwear.webnode.com/">athletic swimwear</a> Finest method for the bikini that you could read about straight away. <a href="http://push-up-swimwear.webnode.com/">swimwear clearance</a> Extraordinary site supplies you with the facts for bikini that experts claim not very many customers know of. <a href="http://designer-swimwear.webnode.com/">designer swimwear</a> Victorious tips on swimwear you can use starting off now. <a href="http://beach-swimwear.webnode.com/">cheap swimwear</a>
Reasons to everyone seems to be dead wrong on the subject of swimwear and as a consequence the reason why you need to check this out insider report. <a href="http://discount-swimwear.webnode.com/">women swimwear </a> The Secret dominate the bikini-scene Is Pretty Simple and easy! <a href="http://spanx-swimwear0.webnode.com/">spanx swimwear</a> Third party report presents Couple of fresh stuff regarding swimwear that no one is mentioning. <a href="http://swimwear-sale.webnode.com/">swimwear sale</a> Find who's preaching about bikini and also why you should be concerned.<a href="http://bikinis1.webnode.com/">bikinis</a> Reason why no company is talking over swimwear and as a consequence things you should accomplish today. <a href="http://bikini-beach.webnode.com/">bikini beach</a>
13. 05. 2013 | 02:32

Danielrila napsal(a):

Hello. And Bye.

http://somepaydaylounz.com - mr fitz
27. 02. 2014 | 10:37

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy