Tak, jak je to s těmi ZTP průkazkami? Budou se rušit nebo ne?

Poradce ministra práce a sociálních věcí Jaroslav Dembinný odpověděl (v televizní debatě) na tuto otázku po určitých vytáčkách nakonec dost jasně:
„Ne, průkazky ZTP se neruší. Budou zrušeny k 31.12.2013... “ A vzápětí dodává slib, který nikoho nezarmoutí, že místo zrušených průkazek, budou nové, plastové a celé se to za ty dva roky ještě musí promyslet a zrealizovat.

Ministr Drábek se ve svých prohlášeních nepouští na tenký led detailů a čísel a jen jednoduše slibuje zdravotně postiženým, že o žádné výhody nepřijdou a že se nemusí bát. Do televizní debaty poslal za sebe raději poradce na invalidním vozíku, patrně v domění, že to veřejnosti zalepí zrak a sluch. Handicapovaný poradce však nemá v rukou žádné trumfy a tak jediné, co dokáže, je nabízet střídavě svoji hlavu a invalidní vozíček.

Nám, co máme dar číst a chápat přečtené, ale taková teatrální gesta nestačí. Návrh zákona totiž hovoří jasně. ZTP/P průkazy se budou rušit a s nimi i související výhody. Výhody dle návrhu mají dokonce skončit už od 1. ledna 2012.

Těch výhod není mnoho a zdravého člověka patrně nijak neomráčí. Pro zdravotně postiženého jsou ovšem dost zásadní.

Díky průkazu ZTP/P a s ním související „modré kartě“ do auta může s našimi dětmi parkovat na vyhrazených stáních. Můžeme vjíždět do areálu nemocnice. Když nám syn upadá do bezvědomí, dost se nám taková výhoda hodí. Můžeme v nemocnici platit za den pobytu pouhý regulační poplatek a ne třistakorun jako rodiče dětí bez průkazu. Na neurologickém oddělení se bohužel často hospitalizace nepočítá na dny, ale na týdny. Asistentka může se synem jezdit tramvají zadarmo.Máme dvě stovky slevu na telefon a také pracující rodič postiženého dítěte má slevu na dani z příjmu.

Průkazky se tedy zruší a když všechno dobře dopadne, levné papírové s nalepenou fotkou budou nahrazeny plastovými s čipem a celá ta akce bude stát několik miliard korun. Jak to bude s přidruženými výhodami je ve hvězdách.

„To je v kompetencích příslušných ministerstev,“ řekl v debatě tajemně úředník ministerstva. Takže ve hvězdách.

Představuji si, jak asi vzniká takový prapodivný zákon jako je nová „sociální reforma“. Nechci na nikoho ukazovat prstem, nedokážu domyslet, kdo je autorem tak nesmyslného zákona.

Budeme tomu autorovi tedy říkat něžně Ministerstvo.

„Kde ty miliardy na výrobu čipových průkazek vezmeme, teď, když musíme tolik šetřit?“ zamyslelo se Ministerstvo.
„Co kdybychom udělali něco s příspěvky na kompenzační pomůcky?“ úlevně vykřiklo.
„Budeme je hradit až od 35 tisíc korun. Levnější, ať si hradí zdravotně postižení ze svého.“

Jediná kompenzační pomůcka, kterou jsme si mohli za přispění obecního úřadu pořídit byl rehabilitační stůl pro cvičení Vojtovy metody. Nedělá sice z našeho obývacího pokoje zrovna reprezentační místnost, spíše tělocvičnu, ale co se dá dělat.

Náš syn se narodil před šesti lety a tak měl to velké štěstí, že už v jeho jednom roce jsme mohli o příspěvek na takový stůl požádat sociální odbor. Tohle monstrum stojí asi dvacet tisíc a obec nám ho uhradila plně. Další rodiče batolat s dětskou mozkovou obrnou už nebudou mít takové štěstí.

Ministerstvo sečítá a počítá a mumlá si pod vousy:
„Ale to pořád nebude na výrobu těch průkazek stačit.“
A je tady další nápad:
„Minulý rok jsme zdravotně postiženým ubrali 2 tisíce korun ročně z příspěvku na benzín. Musíme jim vzít ještě víc. Uděláme to chytřeji, dáme ten příspěvek jenom těm, co jezdí do práce nebo do školy alespoň třikrát týdně.“

„A teď bych ještě chtělo, aby ta změna v očích veřejnosti vypadala systémově,“ přemýšlí Ministerstvo dál.
„Přesuneme úředníky. Už to nebudou Ti, kteří se to před třemi lety teprve naučili dělat. Dáme to jiným úředníkům. To bude vypadat dobře. Lidem řekneme, že nemusí chodit na dva úřady.“

„No ale, co Ti úředníci, co zbyli, Ti teď budou bez práce?“
„To by vypadalo hloupě. Navíc by pak mohli úředníci stávkovat.“
„Necháme zdravotně postižené, aby každého čtvrt roku chodili s potvrzením, jaký mají v rodině příjem. To by mohlo část z nich zaměstnat. A Ti zbylí úředníci budou chodit ke zdravotně postiženým domů na kontrolu, jestli se chovají dobře a mohou dávky nadále pobírat.“

„A bude se to těm zdravotně postiženým líbit?“ ptá se Ministerstvo samo sebe.
„Asi ne. No a co? Co můžou dělat? Nepojedou přece na vozíku demonstrovat,“ argumentuje si hbitě.

Zdravotně postižení se ale bojí a proto před MPSV na demonstraci přijeli. Sjeli se 22.3.2011 z celé rebubliky. Demonstrovat přišlo 3 tisíce lidí. Několikanásobně tolik lidí přijet chtělo, ale z různých důvodů nemohli. Tisíce lidí tuto demonstraci podporuje. Možná i hodně lidí zdravých, kteří chápou, že jsme si svou životní cestu nevybrali.

My ji jenom žijeme, jak nejlépe to jde. A někdy to jde dost ztuha.

Popořte zdravotně postižené a podepište petici proti „sociální reformě“ MPSV a ministra Jaromíra Drábka.

Vytiskněte si petiční arch a obejděte své kolegy v práci. Vyplněné pak zašlete na adresu Národní rady osob se zdravotním postižením. Pán Bůh Vám Vaše dobrodinní oplatí na dětech. Že budou zdravé.
A nebo taky ne. Protože štěstí není za zásluhy. O tom víme dost.


Pozn.Petice, prosím, zasílejte do 20. dubna 2011 na adresu NRZP ČR, Partyzánská 7, 170 00, Praha 7 - Holešovice