Bezbolestná amputace otce neexistuje

20. 12. 2010 | 18:45
Přečteno 14880 krát
V rámci rozvodových a partnerských tahanic přijdou děti poměrně snadno o jednoho z rodičů. Matky většinou zůstávají. V absolutní většině případů děti ztrácejí kontakt s otcem. Buď proto, že matka styku otce s dětmi brání, nebo proto, že otec prostě ztratí zájem. Jenže děti potřebují ke zdravému psychickému vývoji oba rodiče a ztráta otce je velkým zraněním.Rodiče by si tedy měli velmi dobře rozmyslet, jak se po rozchodu zachovají. Jejich děti budou s jejich rozhodnutím žít celý život.

Nezávislá publicistka Eva Lábusová psala nedávno v časopise Psychologie Dnes, že v naší společnosti jsou děti zanedbávány i v tzv. dobrých rodinách. Říká se tomu normativní zanedbávání dětí. Rodiče se prostě často chovají tak, že to dětem škodí, ale ve společnosti je to tak nějak běžné a vlastně přijímané. Tahanice kolem rozvodu k takovému normativnímu zanedbávání patří. Ztráta kontaktu s jedním s rodičů a devalvace jeho obrazu jsou pak jen extrémní variantou takového zanedbání.

V zájmu dítěte je mít dobrý vztah s oběma rodiči. Táta prostě není máma a máma není táta. Od každého z rodičů děti potřebují něco jiného a substituce je náročná , ne-li nemožná. Matka působí v rodině jako měkčí přijímající a shovívavější element, táta je spíše tvrdší, více vyžaduje, vymezuje, více udržuje hranice, a tím se stará o dětský pocit bezpečí. K mámě se děti běží schovat, s tátou se děti od mámy odpoutávají a tím i osamostatňují. Máma je hlavním ženským vzorem, táta mužským. Muž a žena mají prostě v rodině jiné role a rodič, který musí být matka i otec, to má velmi těžké. I při maximálním úsilí vzniká kompromis, který zanechává v dětské hlavě zmatek a trvalé následky. Z rodin, kde chybí otec, odcházejí často mladé ženy, které trpí deficitem svého ženství, a muži, kteří trpí deficitem svého mužství, a to se samozřejmě odráží zejména ve vztazích i v jejich budoucím rodičovství. Pohlavní role se prostě vyvíjejí ve vztahu k oběma rodičům, a když jedna půlka schází, je to bolestně znát.

Navíc, vztah k biologickému rodiči je unikátní a nedá se mrknutím oka nahradit vztahem k někomu jinému. Lehkomyslné nahrazení biologického otce novým partnerem skutečně není na místě. Vážím si mužů, kteří přijmou za své cizí děti, ale pokud je to jen trochu možné, měl by být vztah k biologickému rodiči jasnou prioritou. Mám ve svém okolí několik mužů, kteří nemohou svoje děti vídat jen pro to, že jejich bývalá žena si to nepřeje. Nikdy své děti nebili, netýrali, nejsou to asociálové ani alkoholici či narkomani. Bohužel, nedokázali se s matkami svých dětí dohodnout a nekompetentní soud rozhodl v jejich neprospěch. Jejich bývalé partnerky dnes mají pocit, že zvítězily. Neuvědomují si ale, že největšími poraženým jsou v této situaci hlavně jejich děti. Samozřejmě že existují situace, kdy je pro dítě lepší se s biologickým otcem nevídat, ale hranice, kdy má taková situace nastat, je velmi často daleko za tím, co bývá v naší společnosti běžné.

Jak unikátní postavení má ve vztahu ke svému dítěti biologický rodič, je velmi dobře vidět při tzv. rodinných konstelacích. Jedná se o jakousi formu kolektivní terapie, kdy si z cizích lidí postavíte model své vlastní rodiny. Lidé, kteří stojí v rolích vašich příbuzných, pak popisují, co v těchto rolích cítí. Někdy se dostavují až neuvěřitelně silné emoce, které naprosto přesně rezonují s tím, co se ve vaší rodině děje a dělo. Dají se tak odkrýt i absolutně skrytá rodinná tajemství, o kterých se doma nikdy nemluvilo. Věda zatím neví, na jakém principu konstelace fungují, ale v praxi se stává běžně, že věci, které se během konstelace odhalí, se později po ověření ukážou jako pravdivé. Konstelace jsou tak schopné například odhalit to, že matka zatajila skutečného biologického otce a otcovství přisoudila jinému a nepotřebuje k tomu žádné vzorky DNA. Německý profesor psychologie Franz Ruppert , který pracuje s konstelační metodou přes 15 let, píše o konstelacích následující: „Dodnes neexistuje žádná teorie, která by alespoň v náznaku dokázala vysvětlit, jak to funguje, že naprosto cizí lidé mají náhle přístup k nejintimnějším duševním hnutím jiného člověka a že se v reakcích zástupců s tak ohromující jasností ukazuje minulost pacientova rodinného systému…Vědeckých studií týkajících se fenoménu konstelace není mnoho. Ty studie, které zkoumají fenomén konstelace vědeckými metodami, docházejí k výsledkům potvrzujícím účinnost metody…. Na základě dlouhodobé praxe je pro mě mimo jakoukoliv pochybnost, že konstelace jsou velice účinná metoda." Ve své knize Trauma a rodinné konstelace (Portál 2008) uvádí Ruppert mnoho příkladů událostí, které byly rodinným tajemstvím, ale během konstelací vyšly na povrch a později byly potvrzeny.

Zdá se vám to šílené. Tak si někdy na konstelace skočte. Během jednoho víkendu pochopíte, že biologické rodičovství je nerozvázatelné pouto, které se tím, že jednoho z rodičů vystrčíte z života dítěte nebo na něj naházíte špínu, rozhodně nezmizí. Pokud takové věci děláte, na konstelacích velmi rychle a názorně pochopíte, že tím nenávratně poškozujete nejen psychiku vlastních dětí a destruktivním způsobem ovlivňujete jejich budoucí život, ale že vytváříte trauma, které se ponese vaší rodinou další generace, možná bude ovlivňovat ještě vaše pravnoučata.

Zeptala jsem se Jana Bílého, který roky pracuje s konstelacemi, jak může ovlivnit život dítěte a celého rodinného systému, když se například matka nepohodne s otcem a soudně dosáhne toho, že otec dítě nesmí vídat. „V mnoha konstelacích s touto tématikou se ukazuje, že dítě, které jeden z rodičů používá jako spojence proti druhému, se vědomě sice postaví na jeho stranu, ale podvědomě bude tíhnout k druhému. Je to jednoduchý mechanismus – pokud systém, v tomto případě tedy matka neuzná, že otec je pro jejich dítě ten „jediný správný“, jak v konstelacích říkáme, musí to dítě udělat za ni. A to způsobem, který je takřka vždy problematický a pro všechny bolestný. Tím vznikají konflikty nejen v dětské psychice, ale i ve zbylé rodině. Rodič, který takto dítě ve sporu „vyhrál“ se sice může cítit jako vítěz, dítě ale najde způsob, jak proti takovému přivlastnění protestovat. To se pak u dítěte může projevit i nemocemi.“

Psychika je prostě mnohem složitější, než jsme si ochotni připustit , a nevědomí má o biologických rodičích mnohem více informací, než bychom předpokládali. I z úplně klasické psychologie je jasné, že vztahy s našimi rodiči v dětství jsou prostě základem toho, jak dnes žijeme naše životy. Pokud se podíváte na terapeutické systémy, které pracují neverbálními metodami, jako je třeba biodynamická psychoterapie nebo Pesso-Boyden psychomotorická terapie, rychle zjistíte, že i to, co si z raného dětství nepamatujeme, je v nás uloženo. Velmi často se to projevuje na tělesné úrovni prostřednictvím emocí a definuje to náš život poměrně radikálním způsobem. Bylo by chybou si myslet, že když dítě přijde o tátu v době, kdy z toho ještě nemá rozum a nepamatuje si to, že na něj taková věc nemá vliv. Má, a velký. Jen tenhle vliv nezůstane v paměti. A o to hůř. Trauma schované v nevědomí pak vyvažujeme v našem chování různými kompenzačními mechanismy, které determinují naše chování, jen si to neuvědomujeme. Jak tyto kompenzace fungují, popisuje Martin Jára, psychoterapeut a ředitel Ligy otevřených mužů: „Muži, kteří v dětství, třeba i raném, ztratili svého otce, ho v dospělosti stále hledají. Je to víc než potřeba, spíš touha, tedy něco hodně iracionálního. Fatální ztráta otce se projevuje například tím, že takový muž rád pracuje v ženském kolektivu nebo se upíná k různým guru či šéfům. Prostě vyrovnává, často nevědomky, otcovský deficit. Nutno podotknout, že je i dost mužů, kteří tento deficit řeší vědomě a konstruktivně, třeba na mužských skupinách.“

Je dobré si také položit otázku, jak se vyvíjí sebevědomí dítěte, když mu máma říká, že se s tátou rozvedla, protože byl grázl, a proto se s ním dítě nemůže stýkat. Dítě je přirozeně loajální k oběma rodičům, takže v první řadě vzniká v jeho psychice konflikt. Kdesi hluboko si také uvědomuje, že tím, čím je, je z půlky, protože má mámu, a z druhé půlky, protože má tátu. Samo sebe se ptá: Když je táta špatný, jsem i já špatný? Podstatnou součástí dobrého sebevztahu je prostě dobrý obraz obou biologických rodičů, a zodpovědností dospělých lidí by mělo být tento dobrý obraz podporovat, nikoliv ho devalvovat. A to neplatí jen pro rodiče, ale například i pro prarodiče. Tchýně, která mluví o svém zeti před vnoučaty s trvalým despektem, svým vnoučatům prostě škodí.

To, jakým způsobem funguje rodina, má také naprosto zásadní vliv na zdraví dětí. Pokud dojde v rodině v rámci rozvodu k tak vážným změnám, že děti prakticky přijdou o jednoho z rodičů, dá se očekávat, že to odstonají. My sice nejsme zvyklí takto o nemocech přemýšlet, ale existují lékaři, kteří léčí fyzické nemoci rodinnou terapií! Patří mezi ně MUDr. Ladislav Chvála a PhDr. Ludmila Chválová-Trapková. Tahle unikátní psychosomaticky zaměřená dvojice léčí nemoci tak, že se nejdříve podívá, za jakých životních okolností člověk onemocněl. Zkoumá jeho rodinné poměry, dívá se do minulosti rodiny, zajímá se o to, jak se rodinná situace i symptomy vyvíjely v čase. Je téměř pravidlem, že u každé nemoci najdete výrazné rodinné souvislosti. Dysfunkce rodiny prostě způsobuje nemoci. To, jak stonáme, má hluboký vnitřní řád , který je pevně provázaný s vaší rodinou. V uzlobodech, jako je třeba rozpad rodiny, se objevují nemoci s železnou pravidelností. Každá rodinná nerovnováha může mít tedy na děti nejen psychický, ale i fyzický vliv. Pokud tedy po rozvodu dítě prakticky přijde o tátu, můžete si být téměř jisti, že nemoc se dostaví záhy. Bezmocné dítě vydané napospas rodičovské válce se v takové situaci stává nemocným. A ono to leckdy i pomůže. Rodiče jsou totiž nuceni se přestat starat o svoje spory a začnou řešit léčbu dítěte.

Mimochodem, Chvála a Trapková napsali dvě mimořádně inspirativní knihy, které by měly být povinnou četbou každého rodiče i každého lékaře. A také každého soudce, který má rozhodovat o věcech rodinných. Když už jsme u těch soudců, bylo by dobré se zeptat, co všechno tito lidé vědí o rodině? A co vědí o sobě? Jak jejich život a minulost ovlivňuje jejich rozhodování? Soudkyně, která vyrostla jen s matkou a svého otce nenávidí, bude rozhodovat jinak než soudkyně, která vyrostala v harmonické rodině. K čemu směřuji? Soudci, kteří soudí rodinné právo by měli mít sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik zaměřený na rodinnou terapii, aby nejen dobře pochopili psychologické fungování rodiny, ale také aby do jejich rozhodování nevstupovala jejich vlastní psychická zranění z dětství.

A ještě jedna poznámka na závěr. Pokud se nemůžete s partnerem během rozchodu dohodnout, zkuste se nejdříve obrátit na mediátora. Je to člověk, který rozumí nejen právu a rodině, takže dokáže dobře zhodnotit potřeby vašich dětí, ale hlavně je vyškolený na to, aby vám pomohl se dohodnout. Využít služeb mediátora je dospělejší a odpovědnější řešení než se obrátit na soud a nechat za sebe dětsky rozhodnout rodičovský stát. Při rozvodu totiž nejde o to nad někým zvítězit, ale rozejít se tak, aby to vaše děti poškodilo co nejméně. A v tom vám většinou nekompetentní české soudy a roky trvající soudní spory nepomůžou.

Tím se s vámi dnes loučím. Až budete kupovat vánoční dárky, myslete hodně na tatínky. Táta, to je poklad, který se nedá ničím nahradit.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

klarasamkova napsal(a):

Jen připomínám: ty role jsou samozřejmě genderově reverzibilní. Znám i případ několika otců, kteří se chovají stejně nepřijatelně, jako matky, které připravují děti o otce...

K nemocnosti:
Po dvaceti letech činnosti rozvodové advokátky jsem si nemohla nevšimnout, že prakticky každý rozvod doprovází autohavárie minimálně jednoho z rozvedených rodičů....

V každém případě rodinné konstelace vřele doporučuji.
20. 12. 2010 | 19:36

Targus napsal(a):

Děkuji autorce, hezké a poučné čtení.
Měl bych na tisíc dotazů, škoda, že nelze.
Ostatně možná, že kdyby autorka ty dotazy slyšela, trhala by si své pěkné vlasy. A to by bylo škoda, takže to necháme chrnět.

To KVS:

Ač nejsa právník, mám stejný poznatek. Rozvod je velmi vážné poranění psychiky alespoň jednoho z partnerů. takový člověk by měl být minimálně na nemocenské, když ne rovnou zavřen ve špitále.
A rozhodně takový člověk nepatří za koláč.
20. 12. 2010 | 20:13

Zach napsal(a):

Dobrý večer paní Jano, moc hezký i když smutný čtení.
Po rozvodu se musí vztahy s dětmi řešit opravdu velmi citlivě a to i když jsou ve věku poněkud odrostlejším.
Měl jsem z toho velké obavy, ale zatím to zvládáme.
Hezký večer.
20. 12. 2010 | 20:32

iga napsal(a):

Každý rozvod je pro děti traumatem. A dokonce nezáleží ani na tom, kolik je dětem roků; na rozvod rodičů není připraveno žádné dítě ani dospělé nebo dokonce už staré u malých je to strašné.

Jako Trgus mám obrovské množství dotazů, ale jeden z nich mi vrtá hlavou nejvíc. Jestli v určité situaci opravdu není lepší těžce závadného otce ze života dítěte odstranit. Je skutečně lepší špatný otec než žádný?

O tátínkovi svých dětí můžu s radostí říct, že je to poklad. Kéž bych mohla to samé říct i o svém vlastním tátovi.
Autorka blogu jistě promine trochu mimoběžné sdělení, ale nevím, zda bude ještě příležitost takto zblízka vidět pana Targuse.

Targus

srdečně vás zdravím!

Chtěla bych vám popřát krásné svátky a hodně štěstí a zdraví v novém roce!

Zaznamenala jsem, že poslední dobou s vámi ladím čím dál víc. Budu moc ráda, když vás tu budu potkávat nadále.
Diskutujte dál Targusi, je to s vámi fajn:-)
20. 12. 2010 | 20:34

michal napsal(a):

Pravdu díte. Proto mi připadá dnešní společnost špatná, v tom jak rozvody usnadňuje. Mnoha způsoby. Od podpory svobodným matkám, aby se nevdávaly (a jejich muži si je nebrali - nelze to vyčítat jen ženám!), přes stále větší ovlivňování života rodiny ze strany státu, až k nesnesitelné lehkosti rozvodových soudů při nesporných rozvodech a pokud nejde o majetek.

Možná kdybychom měli konec vztahu těžší, nevedla by k rozvodu každá větší hádka nebo přechodné nepřiměřené očekávání.

Nebudu tvrdit, že jsem nikdy nebyl nevěrný, ale při své ženě budu stát navždy. Možná i proto, že jsem si vědom svých chyb.

S úctou
20. 12. 2010 | 21:11

Colt napsal(a):

Jana Mihovičová

velmi, velmi zajímavý blog.

Hezké Vánoce
20. 12. 2010 | 21:17

mb napsal(a):

děkuji za blog ...

(Soudci, kteří soudí rodinné právo by měli mít sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik zaměřený na rodinnou terapii, aby nejen dobře pochopili psychologické fungování rodiny, ale také aby do jejich rozhodování nevstupovala jejich vlastní psychická zranění z dětství.)
20. 12. 2010 | 21:45

acid ass napsal(a):

svléknout se duševně do trenek je asi dneska IN. Ale co od téhle banality očekává proboha autorka ? To jako každý kdo chce mít rodinu musí k psychoušovi ? No to jsme dopadli...
20. 12. 2010 | 22:13

El Sur napsal(a):

iga:

Dovolím si odpovědět za autorku (i když trochu banálně). Dítě může trpět tím, že má špatného rodiče nebo tím, že ho nemá vůbec. Klíčem je posuzovat to individuálně, prostě se zeptat, co je v té které situaci horší. Asi nebylo záměrem autorky naznačovat, že pokud např. otec své dítě zneužívá, tak by nás mělo trhat dilema, zda mu zakázat se k dítěti přiblížit nebo ne...

Jinak k těm soudcům... nevím nevím. Pokud by sebezkušenostní výcvik měl zaručit nepředpojaté rozhodování soudců, tak by se nesměl týkat jen rodiny - přeci nejen děti si zaslouží nepředpojaté rozsudky. Druhá věc je, že soudce nemá být soucitný empatik, ale dbát na dodržení zákona (jakkoliv to zní cynicky).

Co tedy s tím? Možná udělit větší váhu slovům psychologa u rozvodových řízení?
20. 12. 2010 | 23:45

J8 napsal(a):

"genderově reverzibilní" Ale fuj! Copak to nelze vyjádřit česky? Nebo snad snaha ohromit znalostí nečeských výrazů? Lidi buďte normální!
21. 12. 2010 | 00:45

argun napsal(a):

Skvělý text paní Jano, to je téma na esej nebo seriál. Měla jste si nechat něco na příště.

"..soudců, bylo by dobré se zeptat, co všechno tito lidé vědí o rodině? A co vědí o sobě?"

Ano. Mentální výbavu soudců považuji za katastrofální. V tomto smyslu myslím, že nápad se spodní věkovou hranicí pro jejich jmenování je minimální a banální, leč přece jen nějakou obranou před jejich zvůlí.
21. 12. 2010 | 00:56

www.stridavka.cz napsal(a):

Děti potřebují oba rodiče - k tomu není co dodat...
21. 12. 2010 | 00:57

jvjv napsal(a):

Milá Jano, skvěle napsané i vymyšlené. A hlavně prožité, to je to hlavní, že? Taky nad tímhle přemýšlím už leta, zatím mě uklidňuje jen: akce, reakce, syntéza. Měli jsme tu patriarchát několik tisíc let, teď matriarchát v důležitých oblastech života (vzdělávání, obvoďácká medicína, rodina) asi tak 50 let... pane bože, kdy už přijde ta syntéza? Doufejme že ne za několik tisíc let. Ale asi si jako lidstvo musíme protrpět i tuto fázi, abychom dospěli k nějaké syntéze. Bohužel jako psychologovi mi dochází, že nic nejde přeskočit, možná jen trochu urychlit...

Takže na tom pracujme, držím palce!

A přeju vám i nám všem hodně štěstí v životě.
21. 12. 2010 | 05:53

jvjv napsal(a):

a milý acid ass: dobrá otázka! Jako psychouš pevně věřím, že pomáhám lidi probouzet. Jestli někdo využije svého práva spát nerušeně celý svůj život, nechci ho budit, asi to potřebuje. Ale když někdo chce vzít svůj život do svých rukou a žít zodpovědně, lepší s někým než sám, i když tak musí začít. Pořád lepší než spánek a někdy to muže být docela krásná jízda! Zkuste to!
21. 12. 2010 | 06:00

žena napsal(a):

Paní Mihovičová,

děkuju za podnětný blog. Rozvod se vždy obrazí v psychice dětí.

Před lety jsem slyšela o rozvodu manželství, kde byly čtyři děti. Aby dopad na ně byl co nejmenší, zvolili rodiče střídavou péči. Avšak takovou, že děti zůstaly v původním bytě a rodiče se tam u nich střídali.

Když se chce, tak to jde.
21. 12. 2010 | 07:25

iga napsal(a):

El Sur

pokud otec dítě zneužívá, tak je to trestný čin. To není zrovna ten případ, který jsem měla na mysli...

Jsou však případy, kdy k trestnému činu nedošlo a posuzování je mnohem složitější.

Dotaz je spíše soukromý, týká se mě osobně...
21. 12. 2010 | 07:44

gaia napsal(a):

článek z Žena
Pečující otec je hrdina, pečující matka póvl...

a této společnosti nepomůže ani hejno psychologů ani povinná psychoterapie a mlsdým k rodinné pohodě ani to, že do manželství musí vstupovat s celoživotním dluhem na byt.
21. 12. 2010 | 07:51

žena napsal(a):

gaia
"článek z Žena
Pečující otec je hrdina, pečující matka póvl..."

Nevím, z jaké článku z Ženy čerpáte. Osobně s takovýmto hodnocením nesouhlasím.

Souhlasím však s tím, že většina mladých je v těžké ekonomické situaci.
To je však podle mě jiná kapitola.
21. 12. 2010 | 08:03

Targus napsal(a):

To iga:

Děkuji za projevení sympatií. V současné době má duše prochází mlýnkem na maso a není to jen kvanty léků. Tím více mne těší, že:
1/ buď ještě nejsem blázen
2/ anebo jsem našel spolublázna.

Bod č. 2 berte, prosím, jako hodně velkou nadsázku.
21. 12. 2010 | 08:32

slávek miloslav abrahám napsal(a):

vážím si vašeho postoje, je to pěkný článek a snad i důležitý... a snad za pár desítek let v české kotlině ....
dnes jsou vaše povzdechy jen prázdným konstatováním stavu věcí...
taky mohu konstatovat- za dvacet let se soudce nezměnil ani o píď. a co? koho to dojme? koho zajímá rodina, jako fungující množina? a když, tak jen jako statistika, případně jako výkřik do tmy....
21. 12. 2010 | 08:40

žena napsal(a):

Zdravím, paní igo,
píšete:
"Jako Trgus mám obrovské množství dotazů, ale jeden z nich mi vrtá hlavou nejvíc. Jestli v určité situaci opravdu není lepší těžce závadného otce ze života dítěte odstranit. Je skutečně lepší špatný otec než žádný?"

A co matky? Je skutečně lepší špatná máma než žádná ???
(Pokud vím, narostl u nás počet alkoholiček a narkomanek..)
21. 12. 2010 | 08:56

Ládik!!! napsal(a):

Já naopak znám ze své nejbližší přízně amputaci matky. Je to čerstvé - soud svěřil 2 malé holčičky (4,8) do výchovy otci. Matka odešla za novým partnerem - ten opustil své 2 předškolní kluky.... Holky volají jen tátu a babičku, na matku si vzpomenou snad v budoucnu (nebo ona na ně, kyž bude něco potřebovat).
21. 12. 2010 | 09:41

Milan napsal(a):

Děti, které přišly o otce kvůli rozvodu, jsou ve strašlivém stressu. Toto duševní zranění se nedá nikdy vyhojit. Termín "amputace otce" je velice výstižný, protože je to skutečně jako amputovaná ruka - ta už také nikdy nedoroste.
Doporučuji též zprávu:
http://www.osel.cz/index.php?zprava=1393
21. 12. 2010 | 10:49

Al Jouda napsal(a):

Amputace otců je daň, kterou platí naše společnost za emancipaci žen. Alláh vše srovná........
21. 12. 2010 | 12:01

smějící se bestie napsal(a):

Na každou svini se vaří voda a já si vzal tuplovanou , která ještě dnes trpí ztrotlením v šestinedělí - které trvá již osmým rokem !
To že má dnes místo mozku notně sražené a zkyslé mléko mateřské je její starostí a kdysi ta mměla pouze zase kalhotky !
Sečteno a podtrženo - její jazyk v mém análu obrazně a moje bota v jejím ina natura !
Jestli z nezletilého vyroste buk, fe´ták či jiný dar postmoderny není dnes již moji starostí !
Feministky a sufražetky - plivanec do ksichtu "
21. 12. 2010 | 12:32

Janeesha Mihu napsal(a):

to Al Jouda...
To máte bohužel velkou pravdu.
21. 12. 2010 | 13:07

Irena napsal(a):

Paní Mihovičová,

čtu všechny příspěvky, které sem vložíte. Nutí člověka k přemýšlení. O dané věci, ale koneckonců i o autorovi. Nemůžu říct, že máme úplně stejné pohledy a názory, ale to vůbec nevadí. Přemýšlím o tom, co vás přimělo k sepsání právě takto laděných článků. Zdá se mi, že daný problém vždy doženete do nějakého extrému a přestože někde v jádru máte pravdu (alespoň to tak cítím), celek mi vyzní jako umná manipulace se slovy. Jsem realista a snažím se stát nohama na zemi, a proto bych si dovolila vaši předposlední větu trochu upravit - "Táta, to by MĚl BÝT poklad, který se nedá ničím nahradit." Pokud bude tato věta pravdivá, tak potom bude mít váš článek smysl.
21. 12. 2010 | 14:50

Targus napsal(a):

To žena:

Není měřítka, které by sneslo poměřování, zda otce španého, či žádného. Totéž platí o matce.

Dítě je jako malý stromeček, kterému vtiskuje podobu sadař. Tu naroubuje štěp, onde přistřihne výhonek, jinde zas pohnojí či zaleje.

Položila jste jeden z mého tisíce dotazů, na něž není spravedlivé odpovědi.

Chcete jiný, strašnější?
Co udělat pro dítě, jehož příchod na svět si nepřál ani jeden z partnerů a pro zdánlivé dobro dítěte spolu zdánlivě vydrželi až do dospělosti dítěte?
Ví někdo, co to obnáší být nechtěným dítětem?
Ví někdo, co si takové dítě odnáší z prenatálního věku do života?
Ví někdo, jak se nechtěné dítě cítí v blízkosti svých rodičů, kteří nejsou schopni ovládat své chování a přenášejí na dítě emoce ze svého vztahu?

Už dost, je mi zas špatně.
21. 12. 2010 | 15:26

Fialenka napsal(a):

Jasně že je táta poklad ... to se ví. A že ho jeho děti zbožňují. A taky se ví, že jsou situace, kdy je lepší když se s ním dítě nestýká.
Al Joudo,

"Amputace otců je daň, kterou platí naše společnost za emancipaci žen. Alláh vše srovná........ "

Alláh zase zařídí amputace rukou za krádež, amputace nosu a uší za útěk od manžela, zařídí obřízku pro muže i pro ženy, a taky kamenování.
21. 12. 2010 | 18:05

Kritik napsal(a):

Nádherně se to čte. Jak to všechno klape, když dojdeme k přesvědčení, že celý člověk je teprve muž + žena. A že to pozná každé dítě.

Jen více takových článků a takových autorů.
21. 12. 2010 | 18:18

regenerátor napsal(a):

Chvála a Trapková jsou hluboce věřící freudiáni a důsledkem toho vykládají každou blbost v intencích psychoanalýzy jako fatální pohlavím podbarvenou věc, přečtěte si ty jejich kazuistiky. Jedna končila poznámkou, že jim klienti po terapii dali dárky a následovalo ach bože, dali mi mísu! mísu a ptáka, jaký to symbol ženy a muže, jak to všechno končí u symbolů..nu, takhle můžete nakonec vyložit všechno co proletí kolem.
K těm konstelacím - vůbec nechápu že je přípustné vydávat emoce toho člověka, který ztělesňuje příbuzného za pravdivé emoce člověka, který má být ztělesňován!nu což, lidi z reklamy si vlastní meducínu zaslouží
21. 12. 2010 | 20:10

Skogen napsal(a):

Váš blog zraje jako víno, paní Mihovičová. Přečetl jsem si znovu Váš zdejší profil a byl přinucen se krátce zamyslet. Ano, mnohdy rekapitulujeme život a revidujeme postoje. Mnohdy nás i nechtěné křižovatky šťastně nasměrují, byť třeba ne zcela šťastným způsobem.

Rodičovství je nepochybně nesmírně důležitou rolí a krajně se nevyplácí podceňovat jeho vliv, jak konkrétnímu člověku, tak jeho okolí, potažmo společnosti.

Osobně se domnívám, že největším břídilem je vždy člověk bez kapky nadhledu. Být i po rozvodu dobrým rodičem vyžaduje disponovat nadhledem v ohromném množství... A nebát se zadat si, byť se každý cítí ohrožen. Ti v pravém smyslu silní si mohou dovolit být velkorysí.
21. 12. 2010 | 20:23

žena napsal(a):

Targus

Ouvej, ouvej, položil jste moc a navíc těžko zodpověditelných otázek.

Podle mě by asi všechny tyto Vaše otázky zmizely, kdybychom své děti milovali a učili je lásce a úctě k bližním, moudrosti a hravosti...

Přeju Vám především zdraví, taky mi teď moc slouží.
22. 12. 2010 | 07:54

Levičák napsal(a):

Autorka blogu má určitě pravdu,ale vůbec nehovoří o příčině a vzniku tohoto stavu.V dnešní době dochází k velké části rozvodů z důvodů finančních a materiálních.Matky často při ztrátě zaměstnání otce a snížení jeho příjmu reagují tak,že si najdou ekonomicky silnějšího partnera.Ale i otcové se často ubíjeni denními starostmi o uživení rodiny o získání dostatečného množství finančních prostředků pro život své rodiny vyvolané neustálým zdražováním životních nákladů uchylují k útěku za atraktivnější partnerkou a domnívají se talk,že před ubíjejícím stereotypem uniknou.A rozvod je potom v dnešní době především bitvou o majetek.Obě strany se snaží vyzískat výhodu a tak bývalého partnera okrást.To podporují i soudkyně,které ve většině případů stojí na straně matky,i když to byla ona kdo rozvod zavinil a snaží se jednat v její prospěch a ohánějí se zaklínadlem,že je to v zájmu společných dětí.Takže rozvod v dobrém,v rodině,kde jsou děti potom téměř neexistuje.A nastává situace,kdy matka se snaží otce z mysli dětí vymazat,nebo opačně,otec přestane mít o děti zájem,protože ho unaví nechat se vláčet po soudech matkou žalobami na zvýšení výživného,anebo špatně nese chování dětí naočkovaných matkou proti němu.Samozřejmě jsou i matky,kterým naopak zhrzený bývalý manžel přestane posílat výživné a snaží se svou bývalou rodinu ekonomicky zničit.
Hodně k tomu přispěla i bývalá ministryně svými tabulkami na stanovení výživného,které sice nevstoupily v platnost,ale řada soudců se již jimi řídí a hlavně navrhuje výživné v jejich horní hranici.I otec který rozvod nezavinil,založil si novou rodinu potom je na tom ekonomicky tak špatně,že finanční situace spěje i k rozvratu jeho nové rodiny.Děti by měly mít všechny stejná práva,ale děti z druhého manželství v úvahu brány nejsou,soud přihlíží hlavně na prvorozené děti.
A to co jsem uvedl výše potom přispívá k tomu,že jak autorka píše děti vyrůstají jen s matkami bez otce.
22. 12. 2010 | 08:42

Targus napsal(a):

To Levičák:

Napsal jste hezký termín - ubíjející stereotyp.
Souhlasím s tím, co jste napsal.
Dovolím si pokročit poněkud dále. Lidé si neváží onoho zdánlivě ubíjejícího stereotypu.
To dobré poznáváme teprve tehdy, až to ztratíme.
Zde se dostáváme k tzv. úhlu pohledu. Pro někoho je šílená otrava starat se o své děti, neustále jim vařit, prát, nakupovat, vychovávat. To vše se stává vysokou hodnotou v momentě, kdy milované dítě onemocní, či kdy tuto povinnost z nejrůznějších důvodů vykonávat nemůžete.
Citová vyprázdněnost a vyprahlost, otupělost, ztráta vnímání druhých jedinců stejného druhu.
Děti jsou nesmírně vděčné za každou chvíli, která jim je věnována, byť to třeba momentálně nedávají najevo.
Dnes, v počínajícím stáří a pokročilé nemoci velice zvažuji, kolik času věnuji vydělávání peněz, a kolik z něho věnuji svým potomkům.
22. 12. 2010 | 09:36

žena napsal(a):

Levičák, Targus

Naprosto s Vámi souhlasím. Myslím, že je to způsobené tím, že peníze jsou AŽ na prvním místě.
22. 12. 2010 | 10:28

Irena napsal(a):

regenerátor:

Vidím to podobně.
22. 12. 2010 | 12:40

Gabrielle H. napsal(a):

Milá Jano Mihovičová, super blog. Taková je realita, Bohu-žel ...
---
Blíží se Štědrý den a vánoční svátky a tak posílám pár dárečků pod stromeček nejen vám, ale všem lidem dobré vůle. Pokoj, mír a Láska Kristova ať je s námi se všemi...
http://www.youtube.com/watch?v=XIJjUAqEna0
http://www.youtube.com/watch?v=LLfjG0QLe5w
http://www.youtube.com/watch?v=1vXy2-oVQO4
http://www.youtube.com/watch?v=DZ2J-3aCgaE
http://www.youtube.com/watch?v=oYSYHN-w8dg&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=AdHG0E3aSjo
http://www.youtube.com/watch?v=ITK79auSsw4&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=O-vlysatIZQ
http://www.youtube.com/watch?v=APxXwp23hi0
http://www.youtube.com/watch?v=FkSA1g8WAjE&feature=related
23. 12. 2010 | 08:30

Vykuk z Ostravy napsal(a):

Fuj genderismu! Jsem muž a nebudu se chovat jako žena abych vyhověl genderismu. Jestli zastánci genderu neznají své pohlaví, ať si ten problém vyřeší sami, a necpou svou hermafroditidu ostatním, kteří své pohlaví znají a nemají s tím problém. To, co genderisti chtějí zavést na základních školách je zločin! (Homofobie v žákovských kolektivech apod.)
30. 12. 2010 | 21:25

gogo napsal(a):

to autorka
Ziram s otevrenou pusou. Dlooooho jsem necetl takhle skvely blog. Mate muj obdiv.

to KVS
Ja zase pripominam, ze 93% deti je po rozvodu stereotypne prideleno matkam, proto naznacovat, ze problem "amputace" se tyka muzu stejne jako zen je silne zavadejici. Je to bohuzel specialita pouze jednoho pohlavi.
04. 01. 2011 | 13:20

Bigles napsal(a):

Vážená dáma nám tu vychaluje konstelace, ještě že do toho (doufám, dál už jsem ve čtení nepokračovala) nepřidala věštění z karet a z křišťálové koule. Dámo, doporučuji Vám udělat si raději čaj z listů senny, aby Vaše střeva obsah vydávaly tam, kam patří.
04. 01. 2011 | 21:28

Jano napsal(a):

Úprimne som rád, že som sa dozvedel o existencii ďalšej múdrej ženy. Jednoducho Ďakujem.
05. 01. 2011 | 11:52

hadrosaurus napsal(a):

Vážená paní, děkuji za objektivní článek, který není o mužských primitivech, ale o slušňácích, semletých Systémem. Nepsaný zákon, že manželka dostane dítě i byt zavedl bolševik, čímž povzbudil podávání rozvodových návrhů ženami, spekulujícími na vlastnictví bytu a dětí, které by pak programovaly proti naprosto právně bezpranému otci. Bolševik věděl, že žena, jako nositelka života má pud k přežití, bude děti vychovávat ke konformitě. Liberální režim od bolševika převzal umělé potraty a nezájem a nyní i nepřátelství k rodině. Každý film z rodinného prostředí líčí otce v nejlepšímm případě jako směšného hlupáka. Ale všeho do času. To co některým mladým ženám může připadat výhodné se jim nemusí vyplatit ve stáří. Nejen, že Systém o ně ztratí zájem, ale ani potomky nemají jisté. V devadesátých letech na shromáždění jedného občanského sdružení zavržených otců docházela starší paní, která se na své vnouče chodila dívat dalekohledem do cizí zahrady. Mravním rozkladem je zachvácena už celá bílá rasa. Příroda to řeší jejím vymíráním a postupným nahrazováním rasou jinou, založenou na víře v Boha a tradiční hodnoty.
05. 01. 2011 | 20:52

Elisabeth napsal(a):

Vcelku zajimavy blog ALE ta terapie rodinne konstelace je v zahranici velice prudce kritizovana a je ovazovana za nebezpecnou. Myslim tim odnoz podle Hellingera, ktera je extremisticky patriarchalne vedena. U pacientu se po terapii objevuji sebevrazedne tendence, nektere byly dovedeny do konce.
06. 01. 2011 | 18:37

Elisabeth napsal(a):

hadrosaurus

to ze dite patriri k matce, neni vynalez bolsevika. Ten to navrhoval zcela naopak. "Dite k matce" je heslo zcela zkrz nazkrz patriarchalni. Tak ma preci vypadat *klasicka* a *tradicni* rodina. To, co nam ted jeji zastanci stale znovu a znovu vtloukaji do hlavy jako moralni hledisko a jako obranu proti nejakemu islamu.
V praxi to preci takhle vypada. MAterskou a rodicovskou absolvuji zeny a o deti se preci taky staraji prevazne zeny. Tak se na ne taky stale pohlizi, hlavne v nasem trznim hospodarstvi.
06. 01. 2011 | 18:41

Elisabeth napsal(a):

K predchozimu:

uz je to tady, ani jsem neprecetla diskusi: ZDE JE DUKAZ k tomu co jsem psala

*Al Jouda napsal(a):

Amputace otců je daň, kterou platí naše společnost za emancipaci žen. Alláh vše srovná........
21. 12. 2010 | 12:01 12:01:57*
06. 01. 2011 | 18:45

janamihovicova napsal(a):

Elisabeth, já bych konstelace nedémonizovala ani neglorifikovala. Je to takový psychounderground, který je často v rukách nezodpovědných lidí, ale pracují s ním i lékaři. Na Slovensku teď dokonce běží výcvik pro lékaře. Jako u všeho záleží i tady na lidech, kterým se metoda dostane do rukou. Mě osobně se líbí, jak s konstelacemi pracuje psycholog Franz Ruppert. S konstelacemi je problém v tom, že jsou za hranicí současného vědeckého paradigmatu, takže automaticky u mnoha vědců vzbuzují odpor a skutečně seriózních studií je málo a kritiky z konzervativních kruhů hodně. Spoléhám se tedy na to, co jsem sama zažila. Je to zajímavá metoda, ale určitě není samospásná.Má také svá rizika a rozhodně se od ní nedají očekávat zázraky. Ale zažít si to, je zajímavé. Byla jsem třeba přítomna konstelaci, kde vyplynul na povrch potrat v rodinném systému a matka potraceného dítěte to na místě po telefonu potvrdila. Ale taky jsem zažila konstelace, které byly z mého pohledu úplně mimo. Prostě je to jako se vším, nic není jen černé nebo bílé.
07. 01. 2011 | 09:29

JM napsal(a):

Potřebuje dítě i takového otce, který ho sice netluče, ale ani nepohladí, který mu nenadává, ale ani nepochválí, který svůj čas tráví v práci nebo někde s kamarády, ať už sportem nebo v hodpodě, nejčastěji obojím, ale čas s dítětem považuje za ztrátu času a otravu, který se na chodu domácnosti podílí jen finančně? Osobně se domnívám, že takový otec škodí stejně jako alkoholik nebo násilník. Jenže v této zemi je to nejrozšířenější typ otce :-(
09. 01. 2011 | 18:26

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy