Tlak na to, aby všechny ženy rodily pod státním dohledem, sílí. Dávám proto dnes na svůj blog text klinické psycholožky a soudní znalkyně v oboru psychologie Michaely Mrowetz. Jsou v něm hezky shrnuty výsledky Michaelina výzkumu s názvem Podpora rané vazby mezi matkou a dítětem v českém porodnictví. Opravdu jsou ženy, které rodí doma, „vychýlené osobnosti“, jak mi tvrdil jeden porodník z vedení známé pražské porodnice ? Nebo je to všechno trochu jinak? Čtěte článek Michaely Mrowetz.



Michaela Mrowetz: Motivy k plánovanému porodu mimo zdravotnické zařízení
Výsledky výzkumu Podpora rané vazby mezi matkou a dítětem v českém porodnictví

Celkově se výzkumu v roce 2008 zúčastnilo 1341 matek, které v průběhu minulých deseti let porodily jak v porodnicích, tak plánovaně i neplánovaně mimo zdravotnická zařízení. Výzkumu se účastnily Češky a Slovenky žijící v Česku, na Slovensku a v zahraničí (státy EU, USA, Austrálie). Některé ženy rodící v cizině rodily také v porodních domech.

Jedním z cílů výzkumu bylo sledovat podporu bondingu (nepřerušování a podpora raného kontaktu mezi dítětem a matkou v prvních dvou a následně deseti hodinách po porodu) a popsat možné rozdíly v podporování míry kontaktu v České republice, na Slovensku a v ostatních zemích.

Jedním z výsledků tohoto výzkumu je zjištění, že nedostatečná podpora bondingu je nejzásadnějším důvodem pro rozhodnutí rodičky porodit mimo zdravotnické zařízení. Separace dítěte je jedním z faktorů rozvoje traumatu po porodu, trauma prožité v porodnici je zase silným faktorem v rozhodování vícerodiček rodit mimo porodnici. U prvorodiček je to obava z tohoto traumatu.

Dalším výsledkem bylo, že pouze 19 % žen, rodících v českých porodnicích, zažilo nepřerušovaný dvouhodinový kontakt s právě narozeným dítětem. Pouze 2 % žen rodících v českých porodnicích zažilo dvanáctihodinový nepřerušovaný kontakt se svým dítětem. Na Slovensku je čas, po který jsou děti separovány od matek v porodnici, ještě delší.

V ostatních zemích mimo Česko a Slovensko kontakt dítěte s matkou časem po porodu narůstá, čili čím déle po porodu, tím více dětí je s matkami. Celková doba separace je v zahraničí (mimo Slovensko) minimální.

Paradoxně v Česku čím déle od porodu (v období do porodu do doby dvanácti hodin po porodu), tím více narůstá možnost, že dítě od matky někdo oddělí. Masivně jsou oddělovány děti po medicínsky vedených porodech a porodech císařský řezem, ačkoliv zde by měla být podpora kontaktu vzhledem k imunologickým a hormonálním procesům ještě silnější.

Jedna část výzkumu hodnotí motivy žen, které se rozhodly rodit mimo ZZ (zdravotnická zařízení).
Výzkum přinesl jednoznačně nejsilnější motiv všech žen rodících plánovaně mimo ZZ: nepřerušovaný kontakt dítěte s matkou po narození, tedy minimální šance, že dítě v domácím prostředí pečovatel od matky pro rutinní ošetřovatelskou práci oddělí.

Dalším silným motivem je zajištění individuálního režimu po porodu pro novorozence, citlivý a respektující přístup k jeho potřebám, dále možnost porodu dle vlastního tempa a respekt k individuálnímu rytmu matky (svoboda emočních projevů, křiku, pohybu atd.) a dítěte (koupání, vážení, okamžik přestřižení pupečníku atd.) a vyhnutí se rutinním zásahům do porodu typickým pro nemocnici (klystýr, dirupce, nástřih atd.).

Důležitá je též kontrola rodičky nad porodním procesem, která zvyšuje celkově pozitivní hodnocení porodního zážitku.

Neoddiskutovatelným výsledkem je také to, že motiv pobytu domácím, komfortním prostředí je jeden z nejméně významných faktorů. Každá čtvrtá vícerodička vysoce hodnotí motiv vyhnutí se traumatizujícímu zážitku.

Posttrauma, které může být způsobeno i necitlivým přístupem nemocničního personálu nerespektujícím přání a potřeby rodičky, bude možné jako motiv k porodu mimo zdravotnické zařízení (tzv. „negativní volbu“) vyloučit jedině zkvalitněním služeb a rozšířením nabídky služeb v porodnictví. Jednou z nich je například doprovod porodní asistentky, typického pečovatele o rodičku u domácích porodů.

Z uvedené škály motivů vyplývá, že podpora bondingu – čili nepřerušovaného kontaktu matky s dítětem po porodu a zajištění individuálního režimu pro novorozence – je nejsilnějším motivem českých matek pro porod mimo zdravotnické zařízení. Tyto porody, a tím i podporu, kterou matky hledají, zajišťují kvalifikované porodní asistentky dle legislativy EU.

Je zapotřebí humanizovat porodnictví a neonatologii takovým směrem, aby tyto potřeby byly dětem a jejich matkám zajištěny jako zcela normální a aby byla podpora bondingu – rané vazby mezi matkou a dítětem – silně podporována a přijímána jako běžná norma v péči o matku a dítě.

Je nutné, aby bylo o matku a dítě v českém porodnictví pečováno jako o jednu jednotku, a to omezeným počtem pečovatelů, ideálně pak zajištěním práce kvalitní porodní asistentkou pracující v terénu s matkou již v těhotenství a podpora možnosti doprovázení matky při porodu v porodnici touto individuálně pracující porodní asistentkou, která by pečovala o matku a dítě před porodem, během porodu a po porodu jako o jednu nedělitelnou jednotku.

P.S. „ A připiš tam prosím ještě, že od doby, kdy jsem ten článek psala, přibylo mezi domácími rodičkami mnoho prvorodiček, které rodí doma, protože už jsou informovány o tom, že je pro ně porod doma rovnocennou volbou. Dalším motivem, který ženy uvádějí stále častěji, je prevence. Chtějí uchránit sebe a své dítě traumatům fyzickým i psychickým,“ psala mi Michaela, když jsem ji žádala o souhlas se zveřejněním textu, který původně publikovala ve Zdravotnických novinách.

Zdroj: www.zdn.cz

Výzva za bezpečný porod
Výzva za bezpečný porod vznikla 3. října 2011 pod záštitou České ženské lobby a s podporou desítek osobností, kritizuje právě projednávaný zákon o zdravotních službách (v Senátu v rámci 12. schůze od 6. října 2011), důrazně ale poukazuje i na absurdní opatření ministerstva zdravotnictví, která dlouhodobě odporují vědeckým poznatkům o tom, co znamená bezpečný porod. Podepisujte on-line na www.normalniporod.cz