Čistě náhodou se mi dostala do ruky kniha Respektovat a být respektován. Je to kniha o komunikaci s dětmi. Děti nemám a v nejbližší době asi ani mít nebudu, takže jsem si říkala, pro mě kniha docela zbytečná. Pak jsem do ní jen letmo nakoukla a okamžitě jsem změnila názor.

Stačilo pár řádek a hned jsem se našla. Všechny ty způsoby, jakými se mnou v dětství rodiče a prarodiče jednali a které jsem tak nenáviděla, tu byly hezky a přehledně poskládané do jednotlivých kapitol. A co víc, v knize jsem objevila i mnoho vlastní současnosti. Co se v mládí naučíš…Hrůza. Stejné nefér komunikační modely, které na mně uplatňovali rodiče v dětství, teď používám vůči svému okolí já nebo je naopak stále toleruji, když je ostatní používají vůči mně.

Začala jsem knihou listovat mnohem důkladněji. Co stránka, to jiná nepříjemná vzpomínka z dětství. A jsem si jista, že nebudu jediná, kdo se v téhle knize najde. Rodiče se prostě k dětem velmi často chovají s povýšenou nadřazeností. Místo respektu nastupuje moc a autorita. Idálem je dítě poslušné, a účel světí prostředky. Budeš poslouchat, i kdyby nevím co.

Autoři knihy Repsketovat a být respektován ale vycházejí z toho, že dítě je stejně hodnotná lidská bytost jako dospělý a zaslouží si tedy i stejný respekt. Velmi potřebná kniha, nemyslíte?

Na necelých třech stech stranách se dozvíte, kudy cesta k harmonickému soužití s dětmi nevede a jak to všechno změnit k lepšímu. Naučíte se, jak rozumným způsobem komunikovat s dětmi bez psychického násilí a ponižování, ale také, jak jim stanovit tolik potřebné hranice.

Možná si teď říkáte, to se nás netýká. My máme naše děti rádi. Snesli bychom jim modré z nebe a fyzické tresty, to naše děti nikdy nepoznaly. Tak schválně. Jak často děti trestáte, třeba jen tím, že jim zakážete televizi nebo počítač? Jak často s nimi manipulujete prostřednictvím odměny. Jak často děti kritizujete, poučujete, něco jim něco vyčítáte?

Ty nikdy neuděláš nic pořádně. Ty jsi ale „génius“. Vezmi si příklad z Petříka, to je šikovný kluk. Já se tak snažím, a ty? Jdi okamžitě do svého pokoje. Z tebe nikdy nic nebude. Přestaň, nebo ti… Patří tyto věty do vašeho výchovného repertoáru? Pak bych na vašem místě začala uvažovat o návštěvě knihkupectví. Jednou se totiž tahle kniha může dostat do rukou i vašim dětem a je jen na vás, jesli při ní budou mít stejně nepříjemné pocity jako já.