Proč mít své dítě po porodu nepřetržitě u sebe

23. 11. 2012 | 20:01
Přečteno 14535 krát
V českých porodnicích je dosud běžná škodlivá praxe oddělování matek od dětí. Mnoho porodníků však stále trvá na tom, že porodní a poporodní péče je v České republice na vysoké úrovni a není na ní co měnit.

Psychosociální souvislosti porodu se podceňují

Lékaři uraženě odcházejí z Pracovní skupiny pro porodnictví Ministerstva zdravotnictví a snaží se (alespoň nějakou) snahu o změnu blokovat. Zaklínadlem je pro ně nízká míra úmrtnosti novorozenců v České republice. Přitom toto číslo neuvádí nic jiného než to, kolik novorozenců po porodu zemře. Avšak kolik novorozenec a matka zažijí v porodnici stresu a jak moc naruší škodlivá praxe jejich vzájemný vztah, o tom tento statistický ukazatel neříká zhola nic. Je zjevné, že psychosociální souvislosti porodu jsou u nás významně podceňovány. Jak moc je praxe oddělování dětí od matek škodlivá? A jak moc je rozšířená?

65 % procent dětí a matek zažije v porodnici separaci

„K narušování kontaktu matky a dítěte dochází v našich porodnicích bohužel poměrně často – jasně to ukazují výsledky výzkumu, který právě provádíme na katedře psychologie FF UK. Z téměř 800 žen, které se dosud zúčastnily dotazníkového šetření a které rodily v českých porodnicích v letech 2008–2011, pouhých 35 % uvedlo, že jejich kontakt s dítětem po porodu nebyl přerušen (za přerušení se nepočítalo krátké poporodní vyšetření novorozence). Od svých matek jsou velmi často oddělováni i zcela zdraví novorozenci a jsou rutinně umisťováni ‚na zahřátí‘ do inkubátoru – k matce se vracejí za několik hodin, či dokonce až následující den. Matkám je důrazně doporučováno, aby si po porodu odpočinuly, a to i tehdy, když o kontakt s dítětem projevují zájem. Mnohé ženy popisují, že si kontakt s dítětem musely doslova vydupat,“ uvádí na serveru brejle.net Lea Takacs z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která uvedený výzkum organizovala.

Celých 65 % dětí v tomto státě tedy začíná svůj život mimo dělohu zbytečným, avšak významným stresem a úzkostí v důsledku poporodního odloučení od svých matek. Příroda dítě připravila na to, že se narodí a zůstane chráněno u mámy v náručí. Jakýkoli jiný scénář vyvolává u novorozence strach. Cituji na dalších řádcích z další studie, která se mi ale vlastně zdá absurdní – vždyť aby člověk došel k tomu, že opuštěné mládě cítí úzkost, na to snad není nutné dělat výzkum. „Separace dítěte má souvislost s dramatickým zvýšením srdeční frekvence, což pravděpodobně svědčí o úzkostném rozrušení. Oddělení od matky je pro novorozence významný stresor,“ sdělují autoři studie a poukazují na jednu důležitou věc: Při výzkumech se zvířaty je separace od matky běžným způsobem vytváření stresu, aby se mohly zkoumat škodlivé účinky na vyvíjející se mozek novorozence. Současně je separace lidských mláďat běžnou lékařskou praxí.

Separace narušuje mateřské kompetence

Bezprostředně po porodu nastává u matky a dítěte unikátní hormonální situace, která se už nikdy nebude opakovat. Je to období, které je lidskému druhu dáno biologicky a jehož smyslem je navázání silného láskyplného pouta. Těsně po porodu doslova zaplaví organismus ženy hormon lásky oxytocin a posílí tak vztah mezi matkou a dítětem. Tomuto procesu se říká bonding. Aby se pouto dobře nastavilo, mělo by být miminko u mámy na hrudníku v kontaktu kůže na kůži a dvojice by měla zůstat dlouhé hodiny nerušena, což se bohužel ve většině případů neděje.

Z hlediska raného vývoje dítěte představuje dobře podpořený bonding zdravý začátek, který může jak matce, tak novorozenci ulehčit vstup do nové životní etapy. „Nejen pediatři Kennel a Klaus došli k závěru, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte. A trpělivá maminka je pro miminko skvělým průvodcem v životě,“ píše Michaela Mrowetz v knize Bonding – porodní radost.

Z uvedeného vyplývá, že celých 65 % žen v českých porodnicích podstupuje riziko, že se domů vrátí s více či méně narušenými mateřskými kompetencemi, přičemž spoustě žen to vůbec nedochází. Lidský druh dokáže naštěstí na rozdíl od jiných savců milovat svá mláďata, i když se po porodu kontakt přeruší, a tak matky vlastně ani netuší, že se něco událo špatně. Mají své dítě rády, aniž by věděly, že byly pravděpodobně ochuzeny o část radosti z mateřství, energii starat se o dítě a schopnost dobře cítit a reagovat na jeho potřeby.

Co všechno se může pokazit?

Zdravé mateřství dává základ zdravé psychice dítěte a počáteční fáze života jsou velice důležitým obdobím mentálního, emočního i fyzického vývoje. Pokud je narušen začátek mateřství a začátek vztahu matky s dítětem, může se narušit mnoho dalších věcí, které mají na dítě vliv. Raný kontakt například pomáhá nastartovat kojení. Pokud kojení neprobíhá tak, jak má, zvyšuje se riziko, že dítě bude trpět tzv. orální deprivací, která se v dospělosti projevuje zejména závislostním typem chování. Špatný emoční kontakt dítěte s matkou, jenž může nastat následkem narušení vzájemného vztahu, zase může vést ke schizoidním rysům osobnosti. Takoví lidé pak mají sníženou kapacitu navazovat a udržovat standardní mezilidské vztahy, těžko se zařazují do společnosti a zůstávají uzavřeni ve svém světě.

O vlivu raného dětství na psychický vývoj toho běžný člověk moc neví, protože si toto období nepamatuje. Ve skutečnosti je to ale čas, který radikálně konfiguruje osobnost a v němž se toho dá hodně pokazit. Navíc raný psychosociální vývoj nemá vliv jen na formování psychiky, ale třeba také na tělesnou stavbu. Dítě, které nedostává, co potřebuje, zažívá negativní emoce. A emoce jsou z velké části tělesná záležitost. Pokud se opakují, formují i tělo. O těchto raných deprivacích, které si může odnést do života i dítě ze zcela normální rodiny, protože evropská civilizace přes nános všech kulturních zvyklostí nenaplňuje malým dětem základní rané potřeby doteku, blízkosti a kojení, jezdí do České republiky pozoruhodným způsobem přednášet norská psychoterapeutka Mona Lisa Boysen .

Právní souvislosti

České zákony jsou jednoznačné: za dítě je zodpovědný rodič. Lékař může bez souhlasu rodičů zasahovat pouze v případě, že je dítě v akutním ohrožení života. A zdravé dítě po porodu v akutním ohrožení života není. Pokud tedy matka nesouhlasí, nemá zdravotník žádné právo s jejím dítětem cokoliv dělat, například ho někam odnášet. Mnoho lékařů ale stále tyto právní souvislosti nechápe, a to až do té míry, že matky se v této souvislosti musí dovolávat svých práv dokonce i prostřednictvím právníků.

Zneužívání moci v českých porodnicích je bohužel stále aktuální téma. Oddělování dětí od matek je dědictvím z dob komunistického režimu, jehož duch v podhoubí zkostnatělých nemocničních systémů stále rezistentně přežívá jako škodlivý virus, který narušuje velmi citlivé okamžiky v životě nově vznikající rodiny. Jeden příklad za všechny: advokátka Adéla Hořejší byla nedávno přivolána do porodnice u Apolináře jako právní pomoc v situaci, kdy lékaři nechtěli vydat dítě matce. Přečtěte si její zážitky. Hořejší ve svém textu upozorňuje mimo jiné i na to, že oddělování dětí od matek má ještě jeden obludný rozměr: „Separaci dětí propracovali do detailu a vědecky podložili nacisté, jako nástroj citové deprivace vedoucí k oddanosti systému a ztrátě odpovědnosti, komunistický režim toho dále využíval,“ píše. Toto tvrzení vůbec není přehnané. Děti, které projdou ranou deprivací, mají skutečně velmi často problémy s autonomií, snadno se identifikují s nějakou ideologií či autoritativním systémem a vůbec mají sklon propadat různým destruktivním symbiózám. Na závěr tohoto odstavce tedy jedna rada: Při troše štěstí je možné vyjednat si v porodnici nerušený poporodní kontakt přátelskou formou. Pokud narazíte na radikálnější odpor, je tu jedno radikálnější doporučení: Nedejte prostě své dítě z ruky. Personál vás bude pravděpodobně přesvědčovat a nenápadně, nebo i nápadně s vámi manipulovat, nicméně když si budete stát na svém, nezbude mu nic jiného než vaše rozhodnutí respektovat.

Kolektivní trauma

Psala jsem nedávno o bondingu článek pro jednu redakci. Text nechtěli přijmout s dodatkem, že se jedná o příliš kontroverzní téma. Co je kontroverzního na tom, že dítě patří k matce, ptala jsem se. Vždyť je to přece základní biologická potřeba. Přesto byla reakce šéfredaktorky asi logická a pochopitelná. Separace po porodu je zdrojem traumatizace, kterou zažil prakticky každý z nás. Téma oddělení od matky je tedy zahaleno do sítě psychologických obran. Proto ho mnoho lidí odmítá, podceňuje, bojuje za zachování současných zvyklostí a brání škodlivé lékařské postupy. Trauma má totiž jednu základní vlastnost: dělá vše pro to, aby nebylo viděno. Zakrývá samo sebe. A tady se bavíme o velkém kolektivním traumatu, které ovlivňuje celou společnost. Proto je toto téma považováno za kontroverzní a provázejí ho dramatické reakce. Navíc staví ženy i lékaře do dost těžké pozice. Přiznat si, že roky dělám něco špatně nebo že jsem si po porodu nedokázala obhájit právo být se svým dítětem, není jednoduchá věc. Bagatelizovat téma je pak jen logickou strategií, jak se vyhnout pocitům viny.

Něco pozitivního nakonec

Dobrá zpráva je, že věci se sice pomalu, ale přece mění k lepšímu. Zdravotníci se po letech probouzejí ze stoletého spánku, ženy si začínají uvědomovat, že dítě patří k rodičům, a podpora bondingu si postupně vyšlapává svou cestičku. Nedávno mi jeden vlivný porodník vyprávěl, že u nich v porodnici se snaží podporovat kontakt matky s dítětem dokonce i po císařském řezu, což je velký krok vpřed. Navíc se všude rojí ženské aktivity, které směřují k podpoře přirozeného porodu a zdravého mateřství.

Věci jsou prostě v pohybu a já pevně doufám, že se jednou celé české porodnictví posune ke standardu, který je běžný v rozvinutých zemích, jako je třeba Nový Zéland, kde mi předsedkyně asociace porodních asistentek zdůrazňovala, že šestihodinový nerušený poporodní kontakt matky s dítětem je u nich součástí „státní zdravotní politiky“. Stav společnosti totiž hodně souvisí s tím, jakým způsobem je realizováno rodičovství. Chceme-li tedy mít společnost založenou na sdílení a sounáležitosti, nesmíme do dětí implementovat pocit oddělenosti hned po porodu, kdy na to vůbec nejsou připravené.

null
null


Psycholožka Michaela Mrowetz, spoluautorka knihy Bonding – porodní radost, pořádá 28. 11. 2012 v Praze workshop, který se bude týkat poporodního kontaktu matky a dítěte. Srdečně zvány jsou zejména nastávající maminky a zdravotníci.


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Bavor V. napsal(a):

Milá dámo
znám dvě matky. Obě porodily dítě nedonošené, oběmy byly ty děti odebrány a umístěny do inkubátoru. U jedné se sice projevila laktace, ale vůbec se neprojavilo mateřství a dítěte se vzdala. Druhá sice laktaci neměla a musela dítě hned pote, co je dostala k sobě krmit umělou stravou, ale to dítě bez ní neudělá krok.
Obě moje děti kdysi dávno ono "odloučení" také prožily. Přesto máme všichni dohromady vztahy naprosto nosrmální, tedy prorodinné. Takže ta chyba bude někde jinde.
23. 11. 2012 | 21:06

kormoran napsal(a):

JA , pani autorko bych vedel jak na (to) , ale pockam si na vyjadreni zdejsiho akrobata Malomestaka , bez toho nehnu peerem.
23. 11. 2012 | 21:51

Občan napsal(a):

Paní Mihovičová,
kolik jste porodila dětí, nejlépe komplikovaně?

Laskavě nechte na ženách, aby se rozhodly kde budou rodit, jak a zda chtějí mít po porodu miminko u sebe. Plno žen totiž předně o tohle vůbec nestojí, protože se kupříkladu chtějí pořádně vyspat po vyčerpávajícícm porodu.

Před sto lety všude, kde to jen trochu šlo, bylo miminko v péči kojné a chůvy, aby nedělka mohla odpočívat. I na venkově přišly v prvních dnech alespoň sousedky a pomáhaly, přičemž miminko bylo v kolébce ve světnici a matka odpočívala v komoře.

Rooming-in je u nás zaváděn od počátku 80. let 20. století a tam, kde je povinný, z něho mámy moc odvázané nejsou. Moje neteř se narodila v ÚMD Podolí v r. 1997 a tehdy tam měli zaveden rozumný kompromis, kdy miminka byla sice na pokojích matek, ale ty je mohly kdykoli odložit do miminčí ložnice, aby se vyspaly. Pro ten účel měla porodnice místo klasických postýlek pojízdné košíky. Jednoduché, šikovné a funkční...

Obě naše děti se narodily císařským řezem a to starší strávilo prvních 14 sní v inkubátoru. Kdyby v něm nebylo, zemřelo by.
Nevím, jak si představujete pobyt miminka u ženy, která má rozřezané břicho a je ráda, že se pootočí na bok a doplazí se na záchod. Jak by pečovala o miminko, to nevím.
Přesto, že naše děti byly (podle Vás) těžce traumatizovány a manželka rovněž, laktace se u ní rozvinula až příliš dobře a trvala až moc dlouho, máme velmi hezké vztahy a obě děti mají zdravou osobnost. A co se citlivosti týče, tak manželka i po 30ti letech slyší plakat malé miminko "přes sedmeru zeď".

Problém tedy asi nebude v odloučení.
23. 11. 2012 | 21:53

katango napsal(a):

Občane, skvěle jste to vystihl, zcela s vámi souhlasím. Rodila jsem 2x císařem, ze zdravotních důvodů, a představa, že mám dítě u sebe a musím se o něj postarat, ačkoli nezvládám si ani dojít na WC...tak to tedy ne.
23. 11. 2012 | 22:41

Shayla napsal(a):

Skvěle napsáno! Nedávno jsem četla právě o podpoře bondingu po sekci, o tom, jak může proběhnout, jde to a spokojenost matky i dítěte z článku přímo dýchala.
23. 11. 2012 | 22:43

Jana napsal(a):

Paní Mihovičová,
moc děkuji za krásný souhrnný článek, uvedení všech aspektů a dopadů.
Připojuji odkaz na článek i s fotografiemi, které doufám pomohou třeba Občanovi udělat si představu, jak by to mohlo fungovat po císařském řezu.

http://www.babyweb.cz/Clanky/a5828-Podpora-rane-vazby-po-porodu-cisarskym-rezem.aspx

Jde to, jsou místa a zdravotníci, kteří dokáží tento raný kontakt podpořit.
23. 11. 2012 | 22:50

Rams napsal(a):

to Bavor V, Občan:
nepochopili jste text. Není to o nějakém zdravotnickém úkonu, ale prostém právu na mezilidský kontakt, který je odpírán i když je vše po zdravotní stránce v pořádku.
Řeknu to drsněji: vaše bezcenné zkušenosti si strčte za klobouk.
23. 11. 2012 | 22:57

schrott napsal(a):

slečno Mihovičová,
vítejte po delší pauze. Dnes jste napsala dobrý článek. Těším se na jiná témata, nepochybně máte o čem psát.
23. 11. 2012 | 23:36

Občan napsal(a):

To Rams:

Pokud mimino nevypadne z mámy jako blesk a aniž by došlo k sebemenšímu poškození hráze, JDE o zdravotnický úkon.

A všechny tyhle alterženy, zejména bezdětné, by konečně mohly začít laskavě respektovat, že spousta jiných žen o jejich experimenty nemá zájem.

Odkázaný článek je příšerný nesmysl, protože miminko přiložené k prsu matky po císařském řezu dostane s MLEZIVEM (NIKOLI mateřským mlékem) drsnou dávku anestetika, použitého pro znecitlivění operačního pole nebo pro narkózu. Což jeho zdraví jistě nesmírně prospěje.
A matka si bezprostředně po operaci užije kromě bolavého břicha ještě bolavá nalitá prsa, což jí jistě přidá na náladě.

Vůbec se nedivím porodníkům, že ze sleziny takového spolku šílenců odešli a distancují se od něho.
24. 11. 2012 | 00:03

Ženy Patří K Plotně napsal(a):

Cituji ze závěru článku: "Nedávno mi jeden vlivný porodník vyprávěl, že u nich v porodnici se snaží podporovat kontakt matky s dítětem dokonce i po císařském řezu, což je velký krok vpřed. Navíc se všude rojí ženské aktivity, které směřují k podpoře přirozeného porodu a zdravého mateřství.". A jsme doma. "Nedávno"...(KDY?) "vlivný porodník"... (KDO?) "u nich v porodnici" (VE KTERÉ?) "všude se rojí ženské aktivity podporující z d r a v é mateřství" (A J S M E D O M A !!!!!) Ten článek je naprostý feministický blábol, čistá manipulace.
24. 11. 2012 | 00:44

Peťka napsal(a):

Malá poznámka k maminkám, které se "musejí o miminko postarat, ikdyž jsou rády, že se doplazí na záchod". Rodila jsem v zahraničí, nevím tedy, jak to funguje v ČR - žádné starání o miminko nebylo, plenky byly na sesterně a kdykoliv jsem potřebovala přebalit, tak jsem zavolala, sestry pro miminko přišly, odnesly, přebalily, umyly, případně převlíkly a přinesly zpět. Nebo jsem si ho mohla na sesternu odnést sama. Asi bych si ho mohla i sama přebalit, ale to tam prostě nebylo zvykem. Jinak tu byly pojízdné košíky a miminkovská ložnice,nevyužila jsem toho. Bonding mi dopřán nebyl, což mě mrzí.
Mimochodem, tady nejde o žádný teror matek, které o tohle nestojí. Péšče je volbou rodiče. Nejde nic takového vnucovat. Ostatně, když budete s miminkem doma a ono bude brečet, klidně ho můžete odvézt do vedlejšího pokoje, aby se uřvalo do usnutí a posilovalo si plíce, nikdo vám v tom nezabrání.
Rodiče jsou různí, někteří používají šátky, nosítka, látkové plínky (nebo taky žádné :-) ), dítě nenechají křičet, stojí o bonding, alternativní polohy při porodu a někteří dokonce stojí o porod doma a pak jsou rodiče s kočárky, Pamperskami, ženy, které chtějí císařský řez bez medicínské indikace, ženy, které bezmezně věří systému a jsou spokojené se scénářem: na kozu, lehnout, roztáhnout nohy, nastřihnout a odnést. A pakje spousta lidí mezitím.
Nejde soudit, co je dobré a co ne. Ale když si chce jedna maminka po porodu odpočinout a je jí to dopřáno, tak myslím že maminka, která chce být X hodin nepřerušeně s miminkem, by měla mít taky právo na to, aby to tak mohla mít. Bylo by to fér, nemyslíte? :-)
24. 11. 2012 | 01:33

Peťka napsal(a):

Reakce na "Ženy Patří K Plotně":
Nevím, kdo byl vlivný porodník, kde a kdy je to nedávno. Každopádně cca před měsícem a půl jsem četla článek z porodnice ve Vyškově, kde bonding začínají podporovat. Nebudu postavu tamního pana primáře hodnotit po lidské stránce, neboť by to stálo pouze na vyprávěních někoho jiného. Pravdou je, že je tamní pan primář vyhlášený ve svém oboru a tu a tam k němu přijede rodit nějaká celebrita. Jedna věc je, jestli je správné v článku formulovat fakta stylem "jedna paní povídala" - v tomto případě jeden pán. Druhá věc je, že lékařské kapacity v porodnictví, které se bondingem zabývají a podporují ho, existují. Tím pádem nevidím jediný důvod, aby bylčlánek nazýván feministickým blábolem. Mimochodem - feministickým...? Je feministické, když chtějí ženy rozhodovat o něčem, co se týká jich samotných a co je diktováno převážně muži...?
24. 11. 2012 | 01:43

VFISCHER napsal(a):

Rozhodl jsem se velmi stručně zveřejnit svůj příběh. Krásné bezproblémové těhotenství mé ženy bylo znenadání v noci přerváno eklamptickým záchvatem a kdyby nedošlo k okamžitému zákroku lékařů a cisařskému řezu byli by moje žena a můj dnes třicetielý syn mrtví ! ! ! Po tomto případu nám lékaři zakázali další těhotenství - přesto k němu došlo a narodil se druhý zdravý syn jen díky trvalé péči lékařů v ústavu mateřství v praze podolí ! ! ! Zásadně odmítám žvásty blogerky a její zkreslený pohled na realitu života !! Jsem šťastný, že mám dva zdravé kluky a jsem šťastný, že tehdejší kvalita a úroveň doktorské péče mi dokázala zachránit spokojenou a pohodovou rodinu ! ! !
Všechno ostatní jsou pro mne jen exhibicionistické feministické kecy ! ! !
24. 11. 2012 | 04:46

minatomirai napsal(a):

VFISHER

Autorka píše o tom, že novorozenci by měli zůstat u maminek po narození, aby došlo k tzv. bonding, cože je slušně známá teorie.
Váš příběh je anekdotou, která nemá s tématem blogu nic společného.
Z vašeho nicneříkajícího příběhu je zřejmé, že tehdejší diagnostici porodníci se mýlili, nicméně jste jim nezodpovědně nadělili práci udržováním těhotenství, které nebylo doporučeno.
24. 11. 2012 | 06:11

Drzá zrzka napsal(a):

Novorozenci by měli zůstat u maminek hned po narození, nejlépe proto, aby ještě v průběhu šestinedělí maminka přestala kojit, aby si nezkazila postavu, a aby zhruba čtvrt roku po porodu začala pracovat na plný úvazek, a dítě pak putovalo z rukou do rukou.
24. 11. 2012 | 06:27

Baba Jaga napsal(a):

Pravdu má Drzá zrzka. Některé dětičky ve školním či školčičím věku již ani neputují z ruky do ruky, ale jsou odloženy do luxusních internátních zařízení.
Paní autorka - pokud zatím skutečně žádné dítko nepovila - by tak měla učinit, když se ve věci tolik vyzná. A pokud pracuje ve zdravotnickém zařízení, zajímal by mě její názor na potřeby nemocných seniorů. Život utíká rychle.
24. 11. 2012 | 08:53

Občan napsal(a):

To minatomirai:

Když se podíváte do historie, tak lidé žádný "bonding" nikdy nepěstovali. Miminko se nějak narodilo a pokud porod přežilo (což nebývalo tak docela běžné), bylo bezprostředně po narození umyto, zabaleno a odloženo do kolébky, koše či závěsné loktuše nebo do postele rodičky. Žádné přikládání se nekonalo.
Bohaté měšťanky a urozené ženy se pak vůbec kojením a péčí o děti neobtěžovaly, protože na to měly (a mají dodnes) lidi.

Že si na přelomu 20. a 21. století vymyslel nějaký alternativec teorii tedy vůbec neznamená, že je takový postup přirozený, historicky ověřený a vhodný pro všechny ženy. Nejkouzelnější však je, že si některé teorie o "přirozeném porodu a mateřství" vymýšlejí muži, a to za účelem skvělého kšeftu. Což by vysvětlovalo fakt, že řada obskurních porodních a poporodních experimentů pochází právě z USA.
24. 11. 2012 | 09:09

Jana Pechová napsal(a):

Paní Mihovičová,
výborný příspěvek na závažné téma, děkuji.

A jak tak pročítám debatu pod ním (resp. spíš něco, co by mělo debatou být, ale není), vybavuje se mi diskuse pod nedávným příspěvkem o návrhu na zavedení kvót pro ženy ve vedení firem.
Nejhlasitější a nejnesmiřitelnější nicky opět přišly vykřičet svoji neochvějnou pravdu, aniž by se byť jen náznakem pokusily zjistit, o čem text vůbec je: co si to ty ženské vymýšlejí? Vždyť v těch mantinelech, které jsou jim vymezeny, mají naprosto optimální možnosti!
24. 11. 2012 | 09:11

minatomirai napsal(a):

Zřejmě se díváte občane do history tak, aby vyhovovala vašim teoriím.

Matky a novorozenci se neoddělovali, vaše zabalení a uložení do kolébek či zavěšení na trám chaloupky bude zřejmě z dětské literatury. Děti se počínaly, rodily a v čase i umíraly na stejné posteli. Tak totiž většina našich předků žila. Proto ten návrat k tomu, co se zdá přirozené, tedy neoddělovat matku od jejího právě narozeného dítěte.
Instituce jako porodnice to pochopitelně nemohou podporovat z mnoha důvodů, zdravotnický systém je podřízen potřebám jejich vlastní organizace, proto se porodníci brání porodům doma.
Oddělením matky od dítěte během nekomplikovaného porodu může dojít k traumatům u matky, chce nakonec držet a vidět, co vyprodukovala a nikoliv se dostat ke svému produktu, až to někdo povolí nebo sestry si vymění službu.

To, že nově narozené dítě je milováno automaticky, je nesmysl. Je to nový tvor, ke kterému vzniká vztah vzájemnou přítomností. Pokud matka trvá na tom, aby dítě u ní zůstalo, mělo by se jí vyhovět. Stejně tak v případě, pokud chce rodit doma.
24. 11. 2012 | 09:27

Občan napsal(a):

Minatomirai:

Ono stačí si projít iluminace ze 13. - 15. století (což je "moje" období), ale i obrázky z knih z 18. a 19. století a fotografie z odborné i naučné literatury ze století 20.
Furt to samý - umýt, zabalit, uložit a vymalováno.

I s tou postelí se velice pletete. Od starověku se totiž používají porodní stolice. V zámožných domácnostech byla součástí inventáře a dědila se z generace na generaci, jinak je měli k dispozici místní ranhojiči a porodní báby a buď si je nechávali dopravit na místo zákroku, nebo ženy naklusaly do provozovny.
Porod v posteli byl nepohodlný jak pro matku, tak pro bábu či porodníka; kromě toho nadělal v posteli pěknou paseku, kterou bylo skoro nemožné odstranit. Moc se díváte na romantické filmy; udělal byste lépe, kdybyste si prošel nějaké dobové prameny.
24. 11. 2012 | 09:59

krokus napsal(a):

Pořád stejná písnička, jen v delších intervalech. Máte to dobře nastudované, paní (slečno) Mihovičová.
Napište, až třeba někdy povijete. Šedá je veškerá teorie (byť chytře propracovaná), zelený je strom života.
24. 11. 2012 | 10:19

Drzá zrzka napsal(a):

V českých porodnicích je dosud běžná škodlivá praxe oddělování matek od dětí. Mnoho porodníků však stále trvá na tom, že porodní a poporodní péče je v České republice na vysoké úrovni a není na ní co měnit.
Pokazit pouto mezi matkou a dítětem může tisíc jiných drobností.
Není škodlivou praxí už sám porod v nemocnici? Přece něco tak přirozeného jako je porod, lze možno zvládnout doma. Doma, na svém území, mohou maminky poporodní péči nastavit k obrazu svému. Na území nemocnice, zařízení by se měly podřídit pravidlům jejich. Nevím, jak ke klidu čerstvě narozeného miminka přispěje hádka rodičky s lékařem. Pro ostatní maminky a novorozence neshody druhých nejsou traumatizující zážitek?

Vracení s k přírodě jen v některých bodech, ale pak využívat výhod nepřírodního systému, je přece samo o sobě značně rozporuplné.

Proč tedy místo plýtvání energie nad poučováním lékařů, jak se mají chovat, nezapřít sílu ke změně legislativy tak, aby byly právně ošetřeny a umožněny porody doma.
24. 11. 2012 | 10:45

katango napsal(a):

Kdybych nerodila císařem, tak dnes ohledávám chodníky bílou holí, na očích černé brýle. Jinak řečeno, pokud bych rodila tzv přirozeně a porod bych si tzv. užila, nejspíš bych už neviděla. Pa.
24. 11. 2012 | 10:55

Občan napsal(a):

Drzá Zrzko,
má to jeden háček. Alterženy požadují, aby byl domácí porod hrazený ze ZDRAVOTNÍHO pojištění.
Ale porod ty samé alterženy odmítají jako zdravotnický zákrok.

Takový rozpor nelze legislativně vyřešit. SNAD by to mohlo být řešeno v rámci sociálního pojištění jako nějaká forma PŘIpojištění na "asistovaný" porod BEZ zdravotnického zásahu.
To by ovšem zase začaly povykovat komerční porodní asistentky a další šamanky, protože ony přece nejsou žádné sociální pracovnice, ale ZDRAVOTNICE.

Tahle schizofrenie, kterou vyvolaly alterženy a ty/ti, co se chtějí podnikatelsky svézt na módní vlnce "přirozeného mateřství", prostě nemá legislativní řešení.
Nejlepší by bylo nechat je, aby si to zaplatily ze svého, a to vč. zdravotnického zákroku v případě komplikací.

Ostatní ženy budou dál poklidně rodit v porodnicích buď klasicky, nebo si připlatí za nadstandard v podobě individuálně vedeného porodu za extra podmínek.

Mimochodem - on už je teď porod docela mastnou záležitostí, jak se lze dočíst zde - http://vlkovobloguje.wordpress.com/2012/11/24/pobyt-v-nemocnicnim-zarizeni/
Vůbec jsem netušil, že si porodnice najdou TOLIK cestiček, jak udělat z běžného porodu výnosnou komerční záležitost. A to nemluvím o zařízení, jehož je paní nebo slečna Mihovičová marketingovou ředitelkou - http://www.cmcpraha.cz/cs-CZ/cenik-pro-klienty-ceskych-pojistoven-programy (povšimněte si, prosím, jak se ÚPMD Podolí hezky připravuje na privatizaci).

Summa summarum - nejde o nic jiného než o kšeft, za který ovšem klientky jaksi nechtějí platit.
24. 11. 2012 | 11:15

Sisyfos napsal(a):

Nechápu, co se snažíte dokazovat uváděním příkladů porodů vedených císařským řezem nebo nedonošených dětí. Samozřejmě, že bonding by se měl uplatňovat s ohledem na zdravotní stav dítěte a matky a mělo by se respektovat přání matky.
24. 11. 2012 | 11:27

Drzá zrzka napsal(a):

Občane

Na téma domácí porody, tu proběhlo několik docela vášnivých diskuzí. Zřejmě ještě mnoho proběhne. Dnes se dá nazvat kšeftem téměř vše, co se nám nelíbí.

Porod doma bych jako nadstandard neviděla. Pouze jako rizikový. Proces s velkou mírou rizika. Rizika, u kterého by bylo docela složité stanovit míru zavinění, v případě poškození zdraví dítěte. Tedy v dnešní podobě legislativy.
24. 11. 2012 | 11:45

Občan napsal(a):

Drzá Zrzko,

a z čeho byste ho chtěla financovat?
24. 11. 2012 | 12:04

Jana Pechová napsal(a):

Sysife,
vy kujóne, že vy byste tu chtěl diskutovat o podstatě blogu?
Ale kuš, takové manýry nám sem nezanášejte. To se tu nedělá :-)
24. 11. 2012 | 12:24

Baba Jaga napsal(a):

To: Drzá zrzka
A skutečně byste dobrovolně a ráda rodila u Vás doma?
24. 11. 2012 | 12:25

Občan napsal(a):

Sisyfos napsal(a):
"Nechápu, co se snažíte dokazovat uváděním příkladů porodů vedených císařským řezem nebo nedonošených dětí. Samozřejmě, že bonding by se měl uplatňovat s ohledem na zdravotní stav dítěte a matky a mělo by se respektovat přání matky. 24. 11. 2012 | 11:27"

To je strašně jednoduché.
Porod císařským řezem je v řadě případů zcela fyziologických těhotenství jen prevencí MOŽNÝCH vážných porodních komplikací (např. z důvodu deformované nebo "jen" vrozeně úzké pánve jinak zcela zdravé rodičky - takže se může, ale také nemusí otevřít).
Pokud je indikovaný, proběhne velmi podobně jako přirozený porod a "jen" se použije uměle vytvořený otvor. Žena je často při vědomí, umrtvení lokální.

Předčasný porod má zase velice často mohem hladší průběh než porod donošeného miminka, protože plod je menší. Ovšem potom začíná drama. A to i v případech, kdy je nedonošenost třeba 10 dní, matka se rozhodne, že to stačí a dožaduje se agresivně okamžitého vydání miminka k "přikládání". Že i těch 10 dní má v těhotenství svůj smysl, si madam nepřipouští, protože ONA CHCE, aby bylo po jejím. HNED. Taková "Já, já, já" Jájinka.

PROTO je namístě zahrnout i tyto případy.
24. 11. 2012 | 12:51

Drzá zrzka napsal(a):

Občan

Domácí porod?
Nejsem odborník. Plácnu.
Za porod paušální částka ze zdravotního pojištění, riziko připojištěni komerční.

Pokud chci rodit doma, měla bych na sebe vzít i jistou míru rizika, že nemusí všechno dopadnout, tak jak má.
Jistě, to nemusí i v porodnici, ale tam je daleko větší šance rychlého poskytnutí případné následné péče. Tedy riziko poškození zdraví dítěte či rodičky mnohem menší.

Jenže u nás mají rodičky garantovánu zdravotní péči zdarma, takže proč by měly něco navíc platit, že?

Baba Jaga
Nejsem zastáncem domácích porodů, právě pro tu, z mého hlediska, vysokou míru rizika.
Přírodní porod ano, v přírodním prostředí...tam, kde jsou lidé víc spjati s přírodou.
24. 11. 2012 | 12:58

Občan napsal(a):

Drzá Zrzko,

Vy jste nečetla můj příspěvek, že?

Já jsem v něm totiž vysvětlil, že domácí porod NELZE hradit ze ZP. Protože NENÍ zdravotnickým úkonem/zdravotní péčí (což není můj výmysl, ale zacela zásadní stanovisko alteržen).
Ze ZP nelze hradit úkony, které nejsou zahrnutené pod zdravotnické služby, úkony, pomůcky, léky apod.

Takže si alterženy budou muset nejprve ujasnit, CO vlastně chtějí.

U nás NEMAJÍ rodičky garantovánu ZDRAVOTNÍ péči ZDARMA, ale pouze jako platbu ze zdravotního pojištění/daně.
A opakuji, že domácí porod NENÍ zdravotní péčí.
24. 11. 2012 | 13:30

Drzá zrzka napsal(a):

Občan

Souhlasím s Vámi, ať si všichni ujasní, co vlastně chtějí. Díky Vám už to, co chci, vím. :-)
24. 11. 2012 | 13:49

Markéta napsal(a):

Dítě jako sociální primát potřebuje (fyzicky, neurologicky, psychicky, sociálně) dozrát v těsné vazbě na svou matku a jeho matka dozrává k optimální péči o něj tím, že o něj bude intenzivně pečovat. Je to neustálý proces, sama na sobě pozoruji, jak mi vyšší míra podpory raného kontaktu u mladších dětí pomáhá být trpělivější a více podporující matkou i mým starším dětem. Děkuji za váš článek.
24. 11. 2012 | 14:01

Ladislavf napsal(a):

Paní Mihovičová,
děkuji moc za tento článek. To jak bude rodit je jenom a jenom na matce, ne na názoru vypatlance co má informace o porodu z teorie, a navíc zastaralé 30-40let.
Každá matka by si měla uvědomit, co pro své dítě chce a jaké chce aby bylo. Jestli svobodné s neomezenými možnostmi, nebo jakási troska začleněná do davu této společnosti. A porod má rozhodující vliv.

Hlupáků si nevšímejte a hlupáků v bílých pláštích už vůbec ne. Stále větší počet lidí začíná prohlížet a již nedbá na jejich naučené od reality odtržené rady.

Pěkný den
Ladislavf
24. 11. 2012 | 14:14

Sisyfos napsal(a):

Dítě nedonošené 10 dní se, pokud vím, nepokládá za předčasně porozené. A v případě skutečně předčasně narozeného dítěte je na místě nejprve se zaměřit na jeho fyzické zdraví, ale později se může využít třeba klokánkování.

Při císařském řezu je taky možnost kontaktu matky s dítětem, pokud si to matka přeje a nejsou nějaké zdravotní komplikace. Když dochází k císařskému řezu vlivem závažných komplikací, tak se určitě opět upřednostní zdraví dítěte.

Z toho, co tu píšete, mi přijde, jako by bonding měl být z nařízení jakési autority prováděn za každých okolností, ale nemám pocit, že toto byl záměr autorky.
24. 11. 2012 | 14:23

Hana Oráčová napsal(a):

Vážená autorko,
děkuji Vám za hezký a trefný článek - už proto, kolik hus potrefených separací nejen nemocniční se zde v diskuzi ozvalo. Česká společnost skutečně nebude zdravá, dokud se před něčím takovým, jako je zbytečná separace matky od novorozence budou zavírat oči a říkat, že "my jsme to přežili, vztahy máme dobré = tím to tedy nebude." Případně poukazování na rizikový porod, u něhož přece budování časných vazeb matky a dítěte není možné, přičemž si autorka možná neuvědomuje, že tak to není. Pokud i u toho byť nejnáročnějšího operativního porodu a nejvyšší nedonošenosti dítěte je dobrá vůle a chce se, kontakt maminky s dítětem je možný vždy - ostatně na západ od nás bývají inkubátory pro nedonošené děti instalované tak, aby byly hned vedle matčiny postele, ne kdesi na druhém konci areálu nebo v jiném patře...
24. 11. 2012 | 15:00

martina napsal(a):

Doporučuji autorce, aby o těchto věcech komunikovala se sestrami.
Pokud vím, děti rozhodně neodděleují lékaři, ale sestry - lékař je u porodu, vyšetří mimi a je-li zdrávo, svěří ho do rukou dětských sester.
Osobně jsem rodila v Motole, cítila jsem se dobře a chtěla dceru nechat u sebe, ale sestry ji stejně odvezly s tím, že si mám odpočinout, po porození placenty jsem se na pokoji vysprchovala a pro dceru si došla. Naše odloučení trvalo asi hodinu - max. 2, vztah máme velmi silný a kvalitní. Moje kamarádka byla naopak velmi ráda, že jí dceru odvezli, protože byla totálně unavená. Takže si nemyslím, že by generalizace byly na mástě. Doporučuji, aby se každá matka mohla vyjádřit, co si přeje.
24. 11. 2012 | 15:20

Zuzana napsal(a):

Vždycky mě vyděsí ta šílená agresivita odpůrců jakékoli jiné než zavedené praxe. V diskusích pod články o porodech a bondingu. Vždyť NIKDE v článku není ani slovo o tom, že by ženy, které dítě u sebe po porodu nechtějí, je mít musely. Úplně klidně si nechte dát epidurál, roďte klasicky, nechte se nastřihnout, po porodu si nechte miminko ukázat, pak ho dejte doktorům, nechte je umýt, zavinout a pobýt třeba celou noc ve vyhřívaném lůžku a v klidu se regenerujte a vyspěte. NIKDO vám tuhle cestu nebere. Tady jde jen o to, aby ženy, které to chtějí jinak, měly šanci.
Rodit první dceru jsem šla naprosto nepřipravená, zcela s důvěrou ve zdravotníky, že to nějak s nimi zvládnu. Po celkem normálním porodu mi ji na tělo dali asi na půl minuty, pak umýt, zavinout a do vyhřívaného lůžka, odkud jsme dostali přísný zákaz ji vyndat. Asi půl hodiny tam křičela, pak usnula. Cítili jsme se s manželem naprosto zoufalí a bezmocní, chtěli jsme ji vyndat, ale báli jsme se, že jí ublížíme, že prochladne a umře. Pak mi řekli že měla prý problémy s dýcháním a první noc byla přeložena na sledování na JIP, kde jí napíchli kanylu a moje odstříkané mlezivo jí dávali sondou. Ten obraz miminka na hadičkách budu mít před očima ještě dlouho. Věřila jsem, že to je nutné, dělala jsem, co mi sestry řekly. Až příchozí lékař jim nařídil mé dítě "odhadičkovat", protože nic z toho nebylo potřeba. Mohla jsem normálně kojit. Podle testů byla malá úplně v pořádku. Sestřičky všechny úkony provedly preventivně, protože tak se to na JIP dělá. Jako prvomatka jsem byla v péči o novorozence velmi nejistá a že by mi sestry významně pomohly, se říct nedá. Měla jsem chuť mít miminko u sebe, ale byla jsem poučena, že musí být v zavinovačce a v postýlce. Pobyt v porodnici má dcera prokřičela. Stejně tak první týdny doma. Vůbec jsem nebyla schopná rozpoznat, co potřebuje. Všichni mi ale říkali, že to je normální, miminka prostě pláčou.
U druhého těhotenství jsem už měla něco nastudováno, měla jsem porodní plán, ale zvolila jsem špatně porodnici a marně jsem bojovala se systémem. Druhou dceru jsem měla po porodu na těle asi deset minut a byla jsem připravená ji nevydat. Měli jsme s manželem nachystanou vypranou a vyžehlenou teplou deku na přikrytí, abychom s miminkem neprochladli. Zdravotníci fyzicky zabránili manželovi deku přinést. Dcera byla zabalená jen v plence. Já jsem po porodu mrzla. Zákaz přikrytí odůvodnili sterilní rouškou na mém břiše - rodila jsem bez léků, bez nástřihu. Touto manipulací samozřejmě dosáhli toho, že jsem jim novorozenečka dala. Pak jsem si přítomnost miminka vybojovala asi dvě hodiny po porodu - ihned po příchodu ze sálu. Manžel odmítl opustit sesternu bez miminka, tak nám ji radši dali. První den jsem strávila se svou holčičkou tělo na těle, do pojízdné postýlky jsem ji odložila jen když jsem se šla osprchovat, nebo v noci, když tvrdě spala a já taky. Vynutila jsem si přítomnost u všech vyšetření, při odběrech krve jsem své miminko držela v náručí. Bylo trochu náročné si tohle všechno vykřičet, ale jsem velmi ráda, že jsem to udělala a myslím, že i sestřičky byly velmi překvapené, že moje miminko téměř nepláče, vyšetření zvládá bez křiku a že jsem ani v třicetistupňových vedrech nemusela kvůli hydrataci své dítě přikrmovat, protože jsem měla mléko již druhý den. Na rozdíl od své první dcery skutečně jsem schopná cítit, co moje miminko potřebuje. Rozpoznám to ještě dřív, než začne plakat. Je to absolutně jiný pocit a rozhodně není daný jen tím, že to je druhé dítě.
Takže milé ženy v diskusi, které jste nezažily poporodní sžívání se se svými miminky, je mi to líto - i za mě a moji první holčičku, ale OPRAVDU jste o něco zásadního přišly, i když se vám zdá, že ne.
A zde protestující mužové - jak vy se vůbec můžete odvážit tvrdit, že tento velmi rozumný článek je blábol? Kolik dětí kdokoli z vás porodil? Kolik z vašich dětí mělo možnost být ihned po porodu tělo na tělo u své matky, že si troufnete tvrdit, že to je k ničemu a nemělo by být umožněno nikomu?
Jen pro vyjasnění: miminka těžce nedonošená, nemocná, po komplikovaných porodech a vůbec zjevně na životě ohrožená potřebují lékařskou péči a nijak proti tomu neprotestuji a jsem vděčná, že je možné jim pomoci. Stejně tak neprotestuji proti císařským řezům, když zachrání život dítěte i matky v situaci, kdy by jinak oba ve velkých bolestech zemřeli.
24. 11. 2012 | 15:27

Ad hoc napsal(a):

Velmi dobrý blog! Diskuse bohužel není bohužel příliš kultivovaná. Ti, kteří jen slepě útočí, aniž by se hlouběji zamysleli nad napsaný, by si měli uvědomit, že útočí vlastně sami na sebe. Přesněji na potlačenou stránku své osobnosti (C. G. Jung ji nazýval Stínem) a tím dokazují platnost napsaného.
24. 11. 2012 | 15:49

Občan napsal(a):

To Hana Oráčová:

Jo, to mamince strašně "pomůže", když bude 24/7 v bdělém stavu a hlídat každé nepravidelné pípnutí mašin.

Zažila jste někdy něco takového?
Já totiž jo - jeden den a stačilo mi to na celý život.
Neteř se v necelých dvou letech nějak dostala do prababiččiny taštičky na léky a zblajzla asi 6 pilulek na srdce. Průběh to mělo docela rychlý a i když jí rodiče okamžitě po zjištění vyvolali zvracení, pilule už se ropustily. RZS naštěstí přijela asi za 15 minut po zavolání, ale i tak holčička už slušně kolabovala.
Já jsem u ní strávil druhý den, kdy už měla vypumpovaný žaludek a kapačku s nějakým protilékem. Mamina si potřebovala dojet pro něco domů a zařídit pár nutných věcí a tak jsem nastartoval do špitálu k neteřince. Apaticky ležela, kolem sebe blikající a pípající mašiny, ručičku na dlaze, aby si nevytrhla jehlu a neodtrhla nějaké přícucky, dalších několik přísavek na tělíčku - no hrozný pohled.
Bezmocně jsem tam seděl a koukal na to, jak jí lítá tlak a srdeční tep, neschopný dělat cokoli jiného. Pořád jsem na ten sloup mašin zíral a když to moc stoupalo nebo klesalo, startoval jsem ke dveřím pokojíku, že zavolám pomoc. Celé dopoledne a kousek odpoledne. Pak konečně došlo ke zlomu a neteři se ulevilo. Nejdřív se nechala posadit, pak začala povídat a koukat kolem sebe a nakonec se postavila i se všemi těmi šlauchy a začala se dožadovat jídla. Skoro jsem se rozbrečel radostí.

Říkám to proto, že mamince miminka v inkubátoru nijak nepomůže, když bude do zemdlení sedět vedle bedny, sledovat budíky a čekat. Mimo jiné i proto, že svůj permanentní stres přenáší na miminko - čímž škodí sobě i jemu.

Ať mají mámy MOŽNOST (pokud jsou pro to podmínky) mít miminko u sebe; ale vnucovat to jako DOGMA všem, s tím zásadně nesouhlasím. Článek a některé příspěvky, bohužel, jako dogma vyznívají.
24. 11. 2012 | 15:55

minatomirai napsal(a):

Apaticky ležela, kolem sebe blikající a pípající mašiny, ručičku na dlaze, aby si nevytrhla jehlu a neodtrhla nějaké přícucky, dalších několik přísavek na tělíčku - no hrozný pohled.
-------------------------------------------------------------------------------
Já si myslím, občane, že neteř vše vnímala a hlavou se jí honily asi tyto věty:

"K...a, ten starej haj.. je už i tady, nejenom, že buzeroval prababičku, která v hrůze z něho zapomněla tašku na zemi, kam jsem samozřejmě vlezla a vzala si ty krásné růžové bonbónky. Teď zase odehnal mámu, která tu klidně mohla být a dokonce i spát, nakonec táta se postará o barák. Odehnal ji proto, aby mohl začít zase všechny buzerovat pro změnu tady a aby si na Vánoce stejně jako vloni vynutoů zlatou medaili za ostrahu rodiny. No nic, budu držet pěkně ruce na dlaze, nejsem blbá, vím, že musím, to pípání snesu, lepší než jeho funění. Zase se myslím neosprchoval, jak to tak cítím. A oči budu mít pěkně a naschvál zavřené.
24. 11. 2012 | 16:18

píšete hrozné bláboly napsal(a):

S autor absolutně nemůžu souhlasit. Píše o něčem, čemu vůbec nerozumí. Vztah k dítěti se tvoří už v těhotenství, nějaké poporodní "blues" se vyskytuje jenom u rozmazlených a citově labilních ženách. Neumím si představit situaci, kdy normální zdravá žena (s vyrovnaným domácím zázemím - citově zralým manželem) odmítne svoje dítě. Nesouhlasím, že je to oddělením po porodu od dítěte na pár hodin. Moje známá (psychicky velmi labilní a rozmazlená osoba) byla s dítětem po celou dobu a neustále se vymlouvala na nějaké poporodní blues, na velmi těžké šestinedělí a problémy s přijetím dítěte. Já sama mám tři děti, každý porod byl dost náročný (jeden dokonce akutní císař). Vztah už s velkými dětmi mám výborný, kojila jsem do 1 roku (kojení je většinou je otázka chtění). Porod v nemocnici je otázka chvilky ve srovnání se životem. Ta chvilka přece nemůže ovlivnit ani miminko ani maminu.
24. 11. 2012 | 16:53

Zuzana napsal(a):

minatomirai: Tohle, co píšete, je ohavné, urážející a nijak se to netýká článku. Zcela nesmyslně urážíte nejen pana "Občana", jehož příspěvky v diskusi vás celkem pochopitelně mohou štvát (mě teda zlobí dost), ale i jeho rodinu, o které nejspíš nevíte zhola nic.
24. 11. 2012 | 16:53

Drzá zrzka napsal(a):

Zuzana

Na něco se zeptám. Bude to osobnější. Odpovídat nemusíte.

Čím vyvažujete vztah k první dceři, když podle vašich slov jeho navázání nebylo tak intezivní jako k té druhé?
24. 11. 2012 | 17:16

minatomirai napsal(a):

Zcela nesmyslně urážíte nejen pana "Občana", jehož příspěvky v diskusi vás celkem pochopitelně mohou štvát (mě teda zlobí dost), ale i jeho rodinu, o které nejspíš nevíte zhola nic.
-----------------------------------------------------------------------------------
Rodinu občana neznám, což není pro můj příspěvek jak jste poznala podstatné.
Občan se snaží vydojit soucit příběhem své neteře, který ho údajně poznamenal na celý život. Stejným dechem však odsuzuje všechny podle jeho slov alterženy, které si přejí rodit doma či mít dítě po porodu s sebe. Staví extrém, dítě údajně v komatu, vůči normálnímu procesu, tedy porodu. To je mizerný argument.

Lidé jako občan je třeba zasměšnit, nic jiného si nezaslouží. I slovy jeho vlastní neteře, jsem totiž přesvědčený, že přesně toto si ve svých dvou letech při pohledu na něho myslela.
24. 11. 2012 | 17:53

evix napsal(a):

katango napsal(a):
Kdybych nerodila císařem, tak dnes ohledávám chodníky bílou holí, na očích černé brýle. Jinak řečeno, pokud bych rodila tzv přirozeně a porod bych si tzv. užila, nejspíš bych už neviděla. Pa.
.............................
Se opravdu divím, že chodím a nejsem slepá, jako 95% žen za socíku!!! Dnes asi belhání a slepota hrozí skoro všem maminám, protože v mém okolí od loňského října se rodí už jenom cisařem!!! Všech 6 narozených dětí se narodilo císařem a na císaře se chodí plánovaně...přece se paničky nenechají nastřihnou **** a chuděry by tlačily a ještě by je to bolelo, ony přece nejsou slepice...jak jsem se ke svému údivu dověděla( slepice snáší vejce, ale to je dnes naprosto neznámé).
Jenom trapné výmluvy a hlavně podivná lobby za tento úkon v porodnicích, už mě to opravdu, ale opravdu unavuje ty různé výmysly, aby se platilo tohle a zase tohle. Je to jen o FINANCÍCH nás všech! O nic jiného v tomto Kraďousově to není.

Občane, tu hráz poškozují v 90% sami zdravotníci! A na koze se leží, nesedí, to jsou jen pindy pro blbečky. A prostata funguje???
Porody budou milí šovinističkové vždy feministické, jelikož rodí ženy, snad to někdy pochopíte...
24. 11. 2012 | 18:03

Ad hoc napsal(a):

pro minatomirai:
Tím hůř! Urážíte někoho, koho neznáte...! Člověče, léčíte se někde? S Občanem třeba taky zrovna nesouhlasím, ale to, co jste předvedl Vy, tak to je fakt síla. Já z blogu mizím a tím je kapitola "minatomirai" pro mě uzavřena. Jaká to úleva! Ale, člověče, Vy musíte být sám se sebou 24 hodin denně! To musí být hrůza! Lituji Vás...
24. 11. 2012 | 18:11

minatomirai napsal(a):

Milý ad hoc,

mizející či zůstávající mne nezajímáte, takže vaše hysterie mne zcela míjí. Pokud přesto stále cítíte něhu a osobní zájem, adresujte ji spíše občanovi.
24. 11. 2012 | 18:28

katango napsal(a):

evix: když budete chtít rodit přirozeně s krátkozrakostí -10 D, stejně vás tlačit nenechají a vezmou aspoň východové kleště. To radši ten císař. Jo, miluju lidi, co maj hned jasno, i když nevěděj, v čem vlastně.
24. 11. 2012 | 19:00

Sisyfos napsal(a):

píšete hrozné bláboly napsal(a): ... 24. 11. 2012 | 16:53

Vztah mezi matkou a dítětem se samozřejmě tvoří už v prenatálním období, ale v té době je dítě v prostředí, které okamžitě uspokojuje jeho potřeby a nezažívá tam tolik negativních podnětů. A při porodu se najednou dostane do prostředí, kde je ostré světlo, hlasité zvuky, musí dýchat, je mu zima a tak podobně. Psychoanalytici dokonce používali pojem porodní trauma, a i když to nebude tak horké, jak si mysleli, tak tahle událost určitě význam v životě novorozence má. Dítě, které má možnost okamžitě po porodu kontakt s matkou (je ji položeno na břicho), se rychleji utiší, aktivně se snaží vyhledat její prs a sát.

Dítě v inkubátoru je pro rodiče určitě stresující, ale to jak při pobytu s ním, tak při delší separaci od něj. Při separaci se u matek objevuje i pocit nereálnosti dítěte, který v některých případech i přetrvá po té, co matka dítě konečně mže podržet v náručí. Proto jsem psal o klokánkování, které má dobrý vliv jak na dítě (lépe spí, dýchá, má lépe organizované stavy bdělosti), tak i na matky (necítí se jako pasivní, cítí, že pro dítě může něco udělat).

Já bych ale skutečně nechal na matkách, když je ta možnost, aby si vybraly jaké budou jejich první okamžiky po porodu. Bonding není nic škodlivého pro matku ani dítě, i když můžete o jeho přínosu pochybovat.

Považovat matky, které o okamžitý vztah s dítětem stojí, za rozmazlené a psychicky labilní, na základě jedné vlastní zkušenosti, mi nepřijde jako vhodná generalizace.
24. 11. 2012 | 19:04

kocman napsal(a):

Minatomirai,Vy jste ale trumbera,sice s fantazií,ale pořád jenom trumbera.
24. 11. 2012 | 19:13

Zuzana napsal(a):

Drzá Zrzka napsala:
"Zuzana

Na něco se zeptám. Bude to osobnější. Odpovídat nemusíte.

Čím vyvažujete vztah k první dceři, když podle vašich slov jeho navázání nebylo tak intezivní jako k té druhé?"
Drzá Zrzko,
Jak někdo v diskusi trefně napsal, jsme my lidé obdařeni schopností přijmout a milovat své dítě, i když jsme o počáteční bonding ochuzeni. Musíme ale já i moje dcera žít s tím, že něco v počátku našeho vztahu bylo špatně a nejde to vrátit. Stejně, jako s tím žijí statisíce žen a jejich dětí - většina z nich ovšem nevědomě - a problémy, které raná separace způsobila přičítají jiným příčinám.
Já neříkám, že odloučení matky a novorozence způsobí, že už si nikdy nevytvoří láskyplný vztah. Jsem si ale jistá, že když po porodu matka a dítě odděleni nejsou, je to pro ně lepší a usnadňuje to poporodní adaptaci obou. V porodnicích by měli přemýšlet, jak vytvořit podmínky a možnosti, aby matka i dítě mohli být v co nejtěsnějším nepřetržitém kontaktu - a to i u dětí, které jsou nemocné a předčasně narozené. Znovu připomínám: "podmínky a možnosti", nikoli povinnost pro matku. Jsem si celkem jistá, že pokud ženy budou mít dostatek informací a podpory, budou o nepřerušovaný kontakt se svým miminkem po porodu stát více, než v současnosti. Samozřejmě podle svých možností. Ženu po císařském řezu nelze nechat s novorozencem o samotě bez pomoci a podobně.
24. 11. 2012 | 19:35

Gehenna napsal(a):

Vraťme se k podstatě věci: jaký máte všichni problém s tím, aby první volba po fyziologickém porodu fyziologického novorozence byla dát toto dítě k matce a nechat na ní, kdy a na jak dlouho jej chce odložit do postýlky nebo k otci nebo k personálu nemocnice?
Rodiče mají nejen právo se o dítě od narození starat, ale také povinnost. Ani jeden tento krok kromě případů ohrožení života nelze obcházet. Pokud se rozhodnou využít placenou péči zdravotnického personálu, budiž. Ale není možné, aby poskytovatel služby (a zdravotnictví je ze své podstaty služba, byť velmi specifická) tuto službu poskytnul bez vědomí nebo svolení zákazníka, nebo dokonce využil nátlaku (fiktivní rizika) nebo účelově vyvolané tísně (např. chlad bez možnosti přikrytí), aby zákazníka donutil služby využít. Takto se totiž ve světě práva dá popsat úplně normální podvod.
24. 11. 2012 | 19:46

Drzá zrzka napsal(a):

Zuzana

Když ono je to složité, co když matka bude trvat na co nejtěsnějším kontaktu hned po porodu, i když dítě bude víc potřebovat lékařskou pomoc, aby vůbec přežilo...

Informované ženy, si představuji tak, že budou vědět, jak o kladech, tak i možném riziku pokud neuposlechnou příkazů, doporučení lékaře...
24. 11. 2012 | 20:00

Zuzana napsal(a):

Gehenna:
Obávám se, že hlavním strašákem je právě to respektování práva rodičů na volbu, jak se o své dítě chtějí starat. Současný zdravotnický systém stále pracuje v režimu: "My vám řekneme, co máte dělat a vy to uděláte." Již to, že po zdravotnících občas někdo žádá vysvětlení PROČ to má dělat takto, je pro ně rána a pokud vysvětlení podají, považují se za vstřícné. Pokud zdravotníkům řeknete, že chcete cokoli dělat JINAK, než to oni žádají, je to problém a udělají v podstatě cokoli, aby bylo po jejich. Vzhledem k tomu, že kolem sebe matají zlova jako: "ohrožení života a zdraví", většinou se jim to podaří. Tady je problém, nikoli v bondingu. Až bude ještě více studií o přínosnosti bondingu a přijmou ho přední kapacity v oboru, budou to nakonec sami porodníci, pediatři, porodní asistentky a dětské sestry, kdo ho bude prosazovat. Musí to být prostě JEJICH nápad. Počkejme pár let. S kojením to bylo stejné - na Laktační ligu koukali doktoři jako na bandu bláznivách žen. Při posledním porodu jsem měla jejich materiály jako doporučenou četbu na stole v pokoji na šestinedělí :-).
24. 11. 2012 | 20:11

Zuzana napsal(a):

Drzá Zrzka:
zrovna toho bych se nebála. Mnoho žen ví o tom, že miminko má při porodu problém dřív, než lékaři. Já jsem u první dcery měla "takový divný pocit", že musím porodit rychle a sama jsem žádala o urychlení porodu. Vyhověli mi. Dcera byla omotaná pupeční šňůrou. Byla v pořádku, ale bylo to na těsno. Na monitoru nebylo nic divného. Nevím o případu, kdy by žena odmítla resuscitaci promodralého nedýchajícího dítěte, ačkoli právě takovým rizikem se lékaři nejvíc ohánějí. Vím ale o mnoha případech, kdy zdravotníci brali matce od prsu zdravé růžovoučké novorozeně s argumentem, že mu samotnému v zavinovačce a vyhřívaném lůžku bude mnohem lépe, než pod nahřátými ručníky a pokrývkou na matčině těle pod dohledem otce, nebo jiného doprovodu se zvonkem na sestru u ruky. Když navíc ve světě i u nás existuje spousta porodnic, kde si na zdravé miminko po porodu skoro netroufnou zdravotníci ani sáhnout, natož aby matku jakkoli nutili, aby je dala z ruky.
24. 11. 2012 | 20:25

zdenek napsal(a):

co je na té "Drzé Zrzce" drzéhokdyžby se ani neopovážila dohadovat se s pény doktory o tom co by si myslela že je správné a ochotně by se přizpůsobila pravidlům na "cizím území"?
ať si ten svůj nick strčí za klobouk...
24. 11. 2012 | 20:28

queribus napsal(a):

Ah bože, zase jedna Mařena (byť jménem Jana), která se chce názorově "zviditelnit". Odborné vzdělání ve vztahu k tématu nula, zato nekonečné přesvědčení o své "pravdě".
24. 11. 2012 | 20:36

Drzá zrzka napsal(a):

zdenek

Víte, poptala bych se už před porodem jaké možnosti a postupy porodnice umožňuje, provádí.

Určitě bych to nehrotila až po porodu tím, že zavolám právníka... ale to je taková samozřejmá blbost vědět dopředu do čeho jdu(tedy alespoň pro mne)

Zuzana
35% rodiček odpovědělo, že separováno nebylo...
1/3 je spousta?
24. 11. 2012 | 20:55

Jiri Wicherek napsal(a):

Hmmm, uz bych si mohl za ta leta zvyknout, presto mne znovu a znovu prekvapi, s jakou vervou se laici derou do oblasti mediciny. Neznam jiny obor - napr. pravo, ekonomika, strojirenstvi..., do ktereho by laici vnaseli takovou invenci. K zasvecenym doporucenim se citi povolan kde kdo, ten, kdo prodelal operaci ci porodil dite se pasuje na guru odbornika nad jine povolaneho. Kolikrat se tak divim, proc ti lekari studuji tolik let, po promoci podstupuji dalsi postgradualni studium, celozivotne se vzdelavaji..., kdyz pochopeni napr. neceho tak prirozeneho a jednoducheho jako je napr. porod staci prece tak malo.
Nyni pani autorka (snad alespon s tou vlastni zkusenosti porodu) zcela pomiji, ze pokladani dite na bricho matky, rooming in - dite s matkou na pokoji v porodnici, byly v nasich nemocnicich zavadeny jiz od konce sedmdesatych let (tzn. pred 40 ti lety)a "objevuje Ameriku", totiz blahodarnost nepretrziteho kontaktu matky s ditetem (a naopak) po porodu. Svetovosti objevu pokladani dite na bricho matky je dodano novym nazvem - bonding.
Aby pani autorka dodala padnosti svym argumentum, uziva citace sve kolegyne o "rutinnim umisťováni‚ na ´zahřátí‘ do inkubátoru, kdy k matce se vracejí za několik hodin, či dokonce až následující den". O jinych indikacich k umisteni ditete do inkubatoru nez ono "zahrati" se jiz autorka, sn ad jen pro zjednoduseni vykladu laikum, nevyjadruje. Z tehoz duvodu zrejme opomnela pripomenout i trestuhodnou peci neonatologu o deti s tzv. poporodni zloutenkou, pri ktere jsou opet deti matkam odebirany (hruza hruz!) k fototerapii a dalsi a dalsi pripady.
Marne jsem vsak clanku hledal napr. neco o zajisteni stavebniho usporadani stavajicich porodnic tak, aby umoznovaly ono ulozeni matky s ditetem samostatne na jednom pokoji (dve matky s detmi na jednom pokoji vzajemnemu klidu a predavani onoho pozitivniho pusobeni zrejme nepridaji), jak se s timto pozadavkem vyrovnaji zbyle porodnice po zasahu tzv. zdravotnich pojistoven do struktury luzkove pece v posledni dobe. K teto problematice se pani autorka jiz zrejme neciti byti tak povolana, jako kreseni medicinske problematiky porodu. No, mozna jeste ze alespon tak.
24. 11. 2012 | 20:57

Glosator napsal(a):

Rád bych znal argumenty druhé strany, ona totiž nízká úmrtnost NOVOROZENCŮ A RODIČEK musí být ABSOLUTNÍ PRIORITOU!
24. 11. 2012 | 21:02

Občan napsal(a):

To Minatomirai:

Jj, proto si tam také švagrová zavolala mne a ne některou z ženských z příbuzenstva. Protože kdyby tam šel hlídat někdo normální, tak by toho malého spratka neudržel v postýlce a mohlo by dojít ke komplikacím :o)))

Vizitku jste SI svým příspěvkem vyrobil sám...
__________________________________________________________

"Bonding" si vycucali z prstu dva američtí PSYCHOLOGOVÉ (Marshall H. Klaus a John H. Kennel) koncem 70. let 20. století (1976) a hbitě svůj výcuc publikovali. Krátce po publikaci svůj názor zásadně revidovali a vyslovili politování nad tím, že jej vůbec kdy vydali (1983).
http://www.nytimes.com/1983/03/29/science/influential-theory-on-bonding-at-birth-is-now-questioned.html?pagewanted=all

"In an interview last week Dr. Klaus, now chairman of pediatrics at Michigan State University, said ''I wish we'd never written the statement.''
''We don't agree with that statement now,'' Dr. Klaus continued. ''Rather, I'd say there is a suggestion that for some mothers additional contact in the first hours and days of life may be helpful and in some it may have a profound effect on how they care for the baby, especially poor mothers with few social supports.''
However, Dr. Klaus added, ''Right now, there are no studies that confirm or deny the presence of a sensitive period or that measure how much contact is needed between mother and baby during the first hours or days of life to have an effect.''"

Proto jej skoro 40 let poté tlačí v ČR zcela nekriticky a silou marketingová ředitelka privátního špitálu a pár zdivočelých alteržen. Za pár let, až módní vlnka vyšumí, vyrazí s něčím dalším "převratným" a opět se budou hystericky dožadovat okamžitého zavedení "metody" do praxe - nejlépe celoplošně a "pochopitelně" plně hrazeně ze ZP.

Kšeft je kšeft a když za experimenty chtějí alterženy platit, budiž jim přáno. Ale ZE SVÉ KAPSY, dámy, ZE SVÉ. Paní Mihovičová vám ráda pošle ceník...
24. 11. 2012 | 21:24

Zuzana napsal(a):

Drzá zrzka:
"Spousts" je to vzhledem k tomu s jakou vervou se tu proti praxi bondingu bojuje, jako kdyby šlo o něco škodlivého.

Pane Wicherku,
podle toho, co píšete, sám příliš mnoho informací z oboru nemáte. A když bych chtěla rýpat - pouštění žilou bylo také uznávanou terapeutickou metodou po dlouhé roky. To, že se něco učí na fakultě, ještě neznamená, že to je absolutně správně a za pár let to nebude jinak.
S čím souhlasím je problém s prostorem na porodních sálech ve starších porodnicích, které absolutně nepočítají s možností pobytu matky s novorozencem pohromadě. Ony v podstatě nepočítají ani s tím, že v nich žena bude trávit nějakou část první doby porodní. Chybí dostatek sprch, toalet, o soukromí nemůže být ani řeči. Praxí je, že žena zůstává 2 hodiny po porodu na sále, pak je předána na oddělení šestinedělí. Zařídit, aby po tuto dobu mohla mít dítě na svém těle, nemusí být neřešitelný problém. Jistě se ale jedná o zásah do rutiny chodu porodních sálů, což problém je, ale jde spíš o neochotu změnit zaběhlé postupy.
Já jsem byla na pokoji šestinedělí se dvěma dalšími ženami a jejich miminky. Nemyslím, že to je problém. Ženy jsu tak nějak od přírody obecně schopnější být ve skupině s dalšími ženami.
24. 11. 2012 | 21:27

Glosator napsal(a):

Jinak bych stoupencům "přirozeného" porodu připomněl, že existovala také PŘIROZENÁ ÚMRTNOST rodiček a novorozenců a ta byla vysoká a to dokonce v panovnických rodinách. Při porodu zemžela i matka Václava IV, když Václavovi byly tři roky, špatně dopadl i první porod královny Kunhuty, později matky Václava II atd atd.
24. 11. 2012 | 21:29

Zuzana napsal(a):

Pane Občane,
''Right now, there are no studies that confirm or deny the presence of a sensitive period or that measure how much contact is needed between mother and baby during the first hours or days of life to have an effect.''
To přece neznamená, že bonding je blbost, ale pouze, že jsou potřeba další výzkumy a ty už za těch 40 let nějaké vznikly - pár výsledků studií jsem už četla, mohu Vám sehnat odkazy a ty mluví o lepší poporodní adaptaci u dětí neseparovaných.
Snažíte se vyvolat dojem, že hrstka českých žen po 40 letech vytáhla z koše nějakou nepotvrzenou teorii a prohlásila ji za fakt. Tak to ale není.
24. 11. 2012 | 21:39

Princ Drsoň napsal(a):

to minatomirai
A co říkáte tomu, pokud dítě nebo matka po domácím porodu ZEMŘE, protože nenadálé porodní komplikace asistentka NEZVLÁDLA (mimochodem, u nás i tak umírá jedna rodička z deseti tisíc a bohužel takto zemřela i dcera jednoho známého - podrobnosti neznám) ZASTŘELIT porodní asistentku pro vraždu druhého stupně (pravda, v USA je na vraždu druhého stupně, definovanou jinak jen doživotí).
Vraždou druhého stupně se u nás rozumí jednání, kdy vrah smrt oběti sice nechtěl, ale věděl, že k ní v důsledku jeho jednání dojít může a pro případ že k tomu dojde, byl s tímto srozumněn.
Nevím totiž o případu kdy by lékaři něco nezvládli ale porodní asistentka ano.
Mimochodem, při porodu zemřela tuším v Austrálii i jedna známá propagátorka domácích porodů.
24. 11. 2012 | 21:47

Zuzana napsal(a):

Glosator: v době Václava IV. neexistovaly takové drobnosti jako ultrazvuk a dostatek znalostí o hygieně. Takže třeba nebylo možné zjistit, že plod je příliš velký a hlavička neprojde porodními cestami, nebo že má nějakou vrozenou vadu. Nešlo udělat plánovaný císařský řez třeba při příčné poloze plodu. Také možnost akutního císařského řezu nebyla obvykle k mání. Následně mnoho matek sklátila horečka omladnic způsobená infekcí při porodu. A navíc, tenhle článek není úplně o porodech bez medicínských zásahů. Dítě na těle po porodu může mít i žena, která prodělala nastřih hráze, nebo při porodu dostávala léky, ba dokonce i žena po císařském řezu.
24. 11. 2012 | 21:58

Sisyfos napsal(a):

Glosator :
V té souvislosti by možná také stálo za připomenutí, že mytí rukou před porodem se objevuje jako trend až v polovině devatenáctého století, když ho zavádí Ignác Semmelweis. A od té doby úmrtnost docela klesla.
24. 11. 2012 | 21:59

Zuzana napsal(a):

Lidi, zkuste zůstat u tématu, kterým je důležitost nepřerušovaného kontaktu matky a dítěte po porodu NIKOLI domácí porody a jejich rizika.
Manžel mě právě upozornil, že zapřísáhlé odpůrce čehokoli v internetové diskusi nelze přimět ke změně názoru, ale všechny argumenty pouze posilují jejich postoj. Takže tu končím a jdu se věnovat něčemu smysluplnějšímu...
24. 11. 2012 | 22:08

Shayla napsal(a):

Princi Drsoni, asi málo čtete.
24. 11. 2012 | 22:22

Jiri Wicherek napsal(a):

Mila Drzá zrzko, no z oboru opravdu prilis mnoho informaci nemam, neni to muj obor, byt jsem na gyn por. pred lety nejaky cas pusobil, coz se mi pred casem v ramci sluzby na ZS docela hodila neb jsem byl nucen rodit jednu matku v domacim prostredi (dost horor:-))). Jsem "jenom" otec dvou deti, u obou mela moje zena moznost mit dite u sebe v ramci rooming in, ale docela rada se toho vzdala a ani v naslednych letech toho nikdy nelitovala. Mnoho informací z oboru zrejme nemáte, jinak byste vedela, proc bylo pouštění žilou opusteno:-)). Vezte, ze bylo i z jinych duvodu, nez pravdepodobne minite a v posledni dobe zacina byt "pousteni zilou" v nekterych indikacich dokonce i "rehabilitovano. Ano, to, že se něco učí na fakultě, ještě neznamená, že to je absolutně správně a za pár let to nebude jinak. Proto se take lekari (v intenzite s jinymi profesemi nesrovnatelne), jak uz jsem psal, celozivotne vzdelavaji.
Asi nectete prilis pozorne. Ja nepsal o usporadani porodnich salu. Tam ani s možností pobytu matky s novorozencem pohromadě nemusi byt prilis pocitano, protoze po porodu se matky s detmi na prodonich salech zdrzuji jiz jen minimum casu - porodni sal je urcen k porodu, nikolivek k prebyvani matek s detmi. Zařídit, aby matka po porodu mohla mít dítě na svém těle, nemusí být neřešitelný problém, kazde reseni ovsem neco stoji. V tomto pripade treba cas porodni asistentky, ktera v takovem pripade by mela byt u matky neustale pritomna a matku s ditetem hlidat. Jistě se tim jedna o zásah do chodu porodních sálů - patricne personalni zajisteni. Ona "neochotaů v jeho zajisteni dle pozadavku matek narazi na stary znami problem - kdo to zaplati? Vy jste, jak pisete, byla na pokoji šestinedělí se dvěma dalšími ženami a jejich miminky. Hmmm, dost drsne, jak jste se vyspala? Jak se vyspalo miminko? Mela snad vsechna miminka stejny cyklus bdeni, hladu, nutnosti prebalit.... Soudim, ze v tom je dosti problem. Jo, bude to pro Vas prekvapenim, ale vezte, ze i muzi, ba jeste ve vetsi mire (vojenska sluzba a pod.) jsou, příroda nepriroda schopní být ve skupině s dalšími muži.
24. 11. 2012 | 22:57

Andres napsal(a):

Vážená paní Mihovičová,
v řadě svých tvrzení a názorů máte jistě pravdu, nicméně, pokud svá tvrzení podpíráte studiemi, pak byste měla být k laické veřejnosti otevřená. Studie zahrunující necelých 800 rodiček v průběhu 3 let, kde 65% dotázaných uvádí nespokojenost, je mi primárně podezřelá. Pokud jsem dobře informován, pak 800 porodů je roční výkon lehce nadprůměrné okresní porodnice a zárověň požadavek odborné společnosti ve vztahu ke kvalitně a kvalifikovaně poskytované porodnické péči.
Naskýtá se tedy otázka, jaké ženy, jakého demografického složení, v jakých lokalitách apod. vám na váš dotazník odpověděly? Prosím zodpovězte tyto otázky, než budete formulovat další dalekosáhlá doporučení, která jako dvojsečná zbraň mohou znejisťovat a stresovat nastávající maminky. Děkuji.
24. 11. 2012 | 23:03

queribus napsal(a):

Promiňte mně,Zuzano, že vstupuji do dialogu jiných. Ale: Myslím naopak,že není cesta (přes jakoukoliv racionální argumentaci-ostatně protiargumenty zde byly zmíněny), jak změnit naprosto zcestný názor autorky tohoto blogu. Ta je bezmezně zatvrzelá ve svém bludu a je jen otázkou, zda je skutečně tak hloupá nebo zda jde o účelové prosazování "odborného názoru", který ji osobně může nějak prospět. Až zde její názor podpoří nějaký porodník (tedy MUDr. a ne pseudo"vědec"), pak lze teprve o věci vážněji diskutovat. Zatím se tak nestalo.....
24. 11. 2012 | 23:03

Markéta napsal(a):

U té Občanem popisované pípající mašiny jsem seděla pět dní a nocí, a mému dítěti (i mně) bylo rozhodně lépe, když jsem jí zpívala, mluvila na ni, když to bylo možné, tak ji držela za ruku a posléze chovala v náručí, než kdybych tam nebyla. Jsem si dost jistá, že moje přítomnost podstatně urychlila celý průběh nemoci i rekonvalescenci.

A sílu k tomu tam být mi dala právě zkušenost toho, že jsme po porodu nemusely být nijak odděleny.
24. 11. 2012 | 23:05

Jiri Wicherek napsal(a):

Mila Drzá zrzko, no z oboru opravdu prilis mnoho informaci nemam, neni to muj obor, byt jsem na gyn por. pred lety nejaky cas pusobil, coz se mi pred casem v ramci sluzby na ZS docela hodila neb jsem byl nucen rodit jednu matku v domacim prostredi (dost horor:-))). Jsem "jenom" otec dvou deti, u obou mela moje zena moznost mit dite u sebe v ramci rooming in, ale docela rada se toho vzdala a ani v naslednych letech toho nikdy nelitovala. Mnoho informací z oboru zrejme nemáte, jinak byste vedela, proc bylo pouštění žilou opusteno:-)). Vezte, ze bylo i z jinych duvodu, nez pravdepodobne minite a v posledni dobe zacina byt "pousteni zilou" v nekterych indikacich dokonce i "rehabilitovano. Ano, to, že se něco učí na fakultě, ještě neznamená, že to je absolutně správně a za pár let to nebude jinak. Proto se take lekari (v intenzite s jinymi profesemi nesrovnatelne), jak uz jsem psal, celozivotne vzdelavaji.
Asi nectete prilis pozorne. Ja nepsal o usporadani porodnich salu. Tam ani s možností pobytu matky s novorozencem pohromadě nemusi byt prilis pocitano, protoze po porodu se matky s detmi na prodonich salech zdrzuji jiz jen minimum casu - porodni sal je urcen k porodu, nikolivek k prebyvani matek s detmi. Zařídit, aby matka po porodu mohla mít dítě na svém těle, nemusí být neřešitelný problém, kazde reseni ovsem neco stoji. V tomto pripade treba cas porodni asistentky, ktera v takovem pripade by mela byt u matky neustale pritomna a matku s ditetem hlidat. Jistě se tim jedna o zásah do chodu porodních sálů - patricne personalni zajisteni. Ona "neochotaů v jeho zajisteni dle pozadavku matek narazi na stary znami problem - kdo to zaplati? Vy jste, jak pisete, byla na pokoji šestinedělí se dvěma dalšími ženami a jejich miminky. Hmmm, dost drsne, jak jste se vyspala? Jak se vyspalo miminko? Mela snad vsechna miminka stejny cyklus bdeni, hladu, nutnosti prebalit.... Soudim, ze v tom je dosti problem. Jo, bude to pro Vas prekvapenim, ale vezte, ze i muzi, ba jeste ve vetsi mire (vojenska sluzba a pod.) jsou, příroda nepriroda schopní být ve skupině s dalšími muži.
24. 11. 2012 | 23:09

Markéta napsal(a):

Studie zmiňovaná paní Mihovičovou vychází nyní na podzim jako publikace Filosofické fakulty UK, výňatek z ní vyšel v letošní červnové České gynekologii.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22779718

PSYCHOSOCIÁLNÍ ASPEKTY V SOUČASNÉM ČESKÉM PORODNICTVÍ - KVALITA
PERINATÁLNÍ PÉČE OČIMA RODIČEK. (Takács, L., Seidlerová, J. a kol.), Praha, Vydavatelstvi FF UK, 2012.

Šlo o reprezentativní sociologickou studii v rámci celé ČR.
24. 11. 2012 | 23:12

Markéta napsal(a):

Dodám, že citace v článku je starší, fe finále měl výzkum přes 2000 respondentů.
24. 11. 2012 | 23:16

Občan napsal(a):

I ti dva američtí "novátoři" svůj blábol dost bleskurychle zrevidovali na to, že rodičkám by měly být po porodu vytvořeny takové podmínky, aby mohly miminku věnovat adekvátní péči a aby se téhož dostalo i jim.
A zdůraznili, že měli na mysli PŘEDEVŠÍM chudé matky, které ty podmínky prostě nemají a tudíž vztah k miminku trpí od počátku špatným prostředím, v němž se nacházejí.

To je ZNAČNÝ odklon od původního tvrzení, že KAŽDÉ mimino by mělo být x hodin připlácnuto na matčině břiše.
Což, mimochodem, nedělají žádní vyšší primáti (vč. člověka) - pokud zrovna nejsou na cestě někam nebo na útěku před něčím. U vyšších primátů je naopak v klidovém stavu běžné, že matka s novorozenětem všelijak manipuluje, eventuálně je půjčuje okolostojícím čumilkám. A ukáže-li se, že je zraněná, nemocná nebo příliš nezkušená, často je jí miminko na nějaký čas zabaveno její vlastní nebo jinou zkušenější matkou, která je někdy i kojí.

Dost by mě zajímalo, KTERÉ přírodní národy vlastně praktikují to polehávání matky s miminkem na břiše.

Ad Zuzana, Sisyfos a dětská úmrtnost:
Kojenecká úmrtnost (myšleno porodní, poporodní a ve velmi raném věku) činila v Čechách v r. 1850 35% (350/1000), na přelomu 19. a 20. století 22% (220/1000), za první republiky se pohybovala kolem 6,5% (65/1000) a na počátku 70. let 20. století se pohybovala kolem 1% (10 úmrtí na 1000 kojenců)!

Právě a pouze díky rozvoji HOSPITALIZAČNÍ PORODNÍ a POPORODNÍ péče klesla počátkem 80. let pod 1% a dnes se ZATÍM pohybuje kolem 0,35%. ČR jedině díky ZATÍM skvělé úrovni porodní péče patří mezi naprostou světovou špičku.

Návrat k "přírodním metodám" ale může tento trend "úspěšně" zvrátit. Což při již tak malé natalitě demografii jistě velmi prospěje...
24. 11. 2012 | 23:24

Andres napsal(a):

Vážená paní Markéto,
děkuji za zaslání odkazu, bohužel dál, jak k anglickému abstraktu jsem se nedostal.
Z designu studie mi však ale automaticky nevyplývá, že by bylo možné postulovat tak dalekosáhlé závěru týkající se vývoje psychiky jedince. Tento samozřejmě může být ovlivněn "porodním traumatem", nicméně toto trauma není jediné, které ten či onen jedinec řekněme až do dopělosti prožije. Dále zde hrají roli genetické dispozice, situace v rodině a vůbec celé sociální prostředí, v němž dotyčný vyrůstá. Osobně si myslím, že formulace jakýchkoli jednoznačných závěrů je nemožná a jediné, co by mohlo mít jistou výpobědní hodnotu, jsou formulace hypotéz, které podobné výzkumy mohou podpořit relativními čísly, určením míry rizika, že takové nebo onaké poškození může nastat, neboť bilogické systémy a lidská společnost jsou natolik složité, že bližší určení rizik jinak neumožňují. Velmi bych se bránil tedy naprosto direktivním tvrzením a doporučením. Druhá výhrada proti striktně definovaným závěrů a doporučením, co je dobré a co ne, uvedeným výše, vychází z pojetí studie: kvalita perinatální péče očima rodiček. Dotyčné snad prominou a studie to snad ve svém podrobném znění zohlednila - je pořeba porovnat "oprávněnost" odloučení dítěte z pohledu matky versus odborné indikace (viz. rozdělí na subpopulace v citované studii). Jinak jsou uvedená čísla opět naprosto demagogickým tvrzením.
24. 11. 2012 | 23:38

Markéta napsal(a):

Andresi, citovaná studie zcela jistě neformuluje závěry týkající se vývoje psychiky jedince, kde jste na to přišel?

Co se týká kvality péče, existuje celý soubor indikátorů. Tato studie, pokud vím, používá některé z mezinárodních standardů hodnocení péče ze strany pacientů, v žádném se sledovaných aspektů nedosáhla péče v českých porodnicích úrovně "dobré péče".

Co se týče zdravotních výsledků, je sice možné používat výše zmíněnou novorozeneckou, kojeneckou a perinatální úmrtnost. ČR v těchto indikátorech patří mezi světovou dvacítku, spolu se zeměmi s jinými systémy porodnické péče (mimochodem včetně těch, kde v rámci systému fungují i porody mimo zdravotnické zařízení). Předsedkyně EBCOG (European Board and College of Obstetrics and Gynecology) se na letošním kongresu ovšem vyjádřila, že používat výhradně úmrtnostní indikátory pro hodnocení kvality péče pro porovnání kvality je velmi nevhodné. Právě proto, že nezohledňují různé sociologické aspekty (postoj k eliminaci dětí s vývojovými vadami před porodem, ale i imigraci a národnostní komunity atd).
25. 11. 2012 | 00:05

J. napsal(a):

Nechápu hysterické výkřiky proti autorce blogu a rádoby argumenty typu "a co ženy po císaři". Rodila jsem v Neratovicích akutním císařským řezem pro počínající asfyxii plodu, na sál mne přemístili rovnou z vyšetřovny. Přítel čekal na chodbě, miminko mu ukázali hned po narození a během deseti minut ho dostal umyté a zavinuté k prvnímu pochování. Celou noc strávil s miminkem na břiše vedle mojí postele a pohled na ně dva, když jsem se probrala z narkózy a viděla, že je všechno v pořádku, byl k nezaplacení, stejně jako vědomí, že mrňousek je v klidu se svým tátou a nemusí se vyrovnávat s porodním stresem osamělý někde na sesterně nebo novorozeneckém oddělení. Je pravda, že po císaři se těžko žena může o miminko postarat sama, ale i proto tam přítel byl s námi, aby mi ho mohl přiložit, kdykoliv bylo potřeba. Díky včasnému přiložení jsem neměla problémy s kojením a miminko bylo velmi klidné. Takže to jde i po císaři (samozřejmě pokud je miminko v pořádku), záleží jen na tom, jakou porodnici si vyberete.
25. 11. 2012 | 00:51

Zbyněk Popelka napsal(a):

Děkuji velmi, paní Mihovičová, za výborný článek a autorům zmiňované studie za velikou odvahu otevřít téma a prezentovat výsledky bez ohledu na nepřízeň převládajícího proudu odborné veřejnosti. Těm, kteří cítí potřebu bondingu jste pomohli jasně argumentovat. Děkuji
25. 11. 2012 | 01:37

Jiri Wicherek napsal(a):

Ad Markéta, resp. "Předsedkyně EBCOG (European Board and College of Obstetrics and Gynecology) se na letošním kongresu ovšem vyjádřila, že používat výhradně úmrtnostní indikátory pro hodnocení kvality péče pro porovnání kvality je velmi nevhodné."

Hmmm, předsedkyně EBCOG zrejme necti starou znamou pravdu, ze kdyz nejde o zivot, pak jde o h....
25. 11. 2012 | 02:07

Jiri Wicherek napsal(a):

Hmmm, tak jsem si rikal, co je za onim zanicenym bojem autorky za prava utlacovanych matek. Pote, co jsem si kliknul na odkaz: workshop pod obrazkem miminka vyse, resp. pote, co jsem dosel na konec odkazu, bylo mi jasno.
25. 11. 2012 | 02:20

Jiri Wicherek napsal(a):

Vazena pani autorko, mohla byste men odkazat na nektere objektivni studie dokazujici Vase uvodni tvrzeni, ze oddělování matek od dětí v českých porodnicích je škodlivou praxí?
Sice pisete, ze aby člověk došel k tomu, že opuštěné mládě cítí úzkost, na to snad není nutné dělat výzkum, presto mne prosim poucte, jake jsou ukazatele kolik novorozenec a matka zažijí v porodnici stresu a jak moc naruší škodlivá praxe jejich vzájemný vztah?
Je to snad ta srdecni frekvence?
Soudite, ze zaplavením organismu ženy "hormonem lásky", oxytocinem těsně po porodu se posílí vztah mezi matkou a dítětem, dojde k zadoucimu bondingu. OK, muze byt, jak dlouho vsak vydrzi ono blahodarne pusobeni oxytocinu? Jaky je jeho polocas rozpadu? Vyplavi se onen blahodarny hormon i po porodu cisarskym rezem?
Pani Mrowetz ve sve knize pise, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte. Hmmm, to mi spise, nez vysledky studie pripada jako dojmologie prosta, nadto potencovana zvysenym vnimanim zadaneho a potlacovanim nezadaneho - jak tomu u subjektivniho hodnoceni precasto byva. Existuje o tom nejaka objektivni studie - objektivni srovnani chovani skupin nahodne vybranych matek matek s bondingem a bez?
Za velmi zajimave povazuji vase sdeleni, ze raný psychosociální vývoj nemá vliv jen na formování psychiky, ale třeba také na tělesnou stavbu. Mohla byste mi tez dat odkaz na nejakou objektivni studii potvrzujici uvedene?
České zákony jsou, dle Vas, jednoznačné: za dítě je zodpovědný rodič. Lékař může bez souhlasu rodičů zasahovat pouze v případě, že je dítě v akutním ohrožení života. A zdravé dítě po porodu v akutním ohrožení života není. Hmmm a kdo je, dle Vas, kompetentni rozhodnout, s definitivni platnosti, ze je dite po porodu zdrave a neni v akutnim ohrozeni zivota? Rodic? Jen matka? A co otec? Neni tez rodicem? I dle zakona? Co kdyz se rodice neshodnou? Kdo rozhodne? Soud? Za jak dlouho? A co prava ditete?
Jak vidite, neni tato problematika ani zdaleka tak jednoducha, jak se ji snazite predkladat.
25. 11. 2012 | 03:19

minatomirai napsal(a):

Studiem vztahů matky a dítěte se zabývá spousta studií, nejsou to pouze oni dva Američané, jak uvádí občan.

Jedním mimořádně zajímavým je Brit John Bowlby, psychiatr, psychoanalytik. Jeho prací je nespočetně, zabýval se mimo jiné i nepřizpůsobivými a delikventními dětmi, pomohly mu válečné zkušenosti, kdy docházelo k oddělování dětí od matek. Bowlby používá výraz attachment, tedy vazba. Vazba matky a dítěte od narození je podle něho nutná.

Další přispěvovatel se podivuje nad intervencemi pacientů do práce lékařů:

Hmmm, uz bych si mohl za ta leta zvyknout, presto mne znovu a znovu prekvapi, s jakou vervou se laici derou do oblasti mediciny
----------------------------------------------------------------------------------
Lékaře v jiných zemích toto kupodivu nepřekvapí, naopak očekávají, že pacient nebo rodina pacienta bude chtít pokud možno co nejvíce informací o svém stavu či příbuzného. Zejména starší generace českých lékařů je zvyklá na status neomylnosti, jehož se jim dostávalo v zemích českých vrchovatě, to nese velice bolestivě. Pokud mně lékař není schopen vysvětlit nebo nepovažuje za nutné mne seznámit s odbornými kroky, které hodlá podniknout, tak jdu k druhému. Stejně jako automechanik, který mi nevysvětlí, co je v nepořádku s autem a jak to hodlá změnit. Od lékaře čekám ty detaily mnohem podrobnější a konzultované s dalším odborníkem. Nikoliv, pokud budu mít běžné nachlazení, k tomu lékaře nepotřebuji. S tímto přístupem, tedy absolutní úřasem nad tím, že chci být detailně informován, jsem se v Čechách, tedy na Moravě, setkal běžně. Setkal jsme se však také s mimořádným přístupem zejména obvodních lékařů, kteří své pacienty dobře znají a jsou ochotni i k domácím návštěvám.
Ve fakultních nemocnicíh to byly naštěstí pomocnice na odděleních, které dokázaly vytvořit snesitelnou atmosféru a dělat více, než byla jejich povinnost. Nikoliv lékaři, sesterská péče v nemocnicích jeobecně v Čechách na nízké úrovni. Sestry si za svoji neodbornost mohou samy, nikoliv výše jejich platů.
25. 11. 2012 | 07:39

Jana Pechová napsal(a):

Největšími odpůrci vodoléčby Vincenze Priessnitze, jak jsem se dnes ráno doslechla na ČRo Praha v pořadu Toulky českou minulostí, byli dva místní lékaři, kterým zdarma a účinně léčící laik dělal silnou konkurenci.
Snaha o jeho poškození šla dokonce tak daleko, že milému Priessnitzovi byly úředně odebrány dvě houby, kterými nanášel vodu na těla pacientů, a to s odůvodněním, že je lidé považují za zázračné, což je nežádoucí.

Jak tak pročítám diskusi, dneska by měl Priessnitz definitivně smůlu. Tedy, nejspíš ne Priessnitz, ale pacienti.
A zřejmě nikoli náhodou se mi vybavila i čerstvá informace o jakési studii, podle které bylo lidstvo nejchytřejší před cca dvěma tisíci let a od té doby už jen hloupne.
25. 11. 2012 | 09:21

Jiri Wicherek napsal(a):

Ad minatomirai: Pominu, ze jste odbehlo o tematu, to se v diskusich stava. Toz k Vami zvolenemu:

"Stejně jako automechanik, který mi nevysvětlí, co je v nepořádku s autem a jak to hodlá změnit. Od lékaře čekám ty detaily mnohem podrobnější a konzultované s dalším odborníkem."
OK, doufam, ze jste tez nazoru, ze by mel byt ten lekar zaplacen alespon tak jako ten automechanik. Dosud tomu tak, bohuzel, neni.

"Nikoliv lékaři, sesterská péče v nemocnicích jeobecně v Čechách na nízké úrovni."
Bylo jste nekde ve svete? Muzete srovnat? Zkusil jste srovnat za kolik ty sestry u nas delaji to co delaji? Za kolik to delaji jinde? Za kolik byste bylo ochotno jejich praci delat Vy?
25. 11. 2012 | 09:49

Občan napsal(a):

John Bowlby (1907-1990) - psychoanalytik, freudista.

Fajn berlička, Minatomirai, ale ten se zabýval MEZILIDSKÝMI VAZBAMI, nikoli "přikládáním". A to, že by děti MĚLY mít silnou pozitivní citovou vazbu s rodiči, zde NIKDO nezpochybňuje. Ovšem VAZBA neznamená "přikládání", ale VZTAH. Dlouhodobý a pevný.

Jeho práce, mimochodem, vedly v Británii k hysterickým kampaním proti pracujícím ženám, které byly obviňovány ze zanedbávání péče o děti. Proti tomu se ale Bowlby silně ohradil a KORIGOVAL svá přehnaná předchozí tvrzení argumentem, že denní nepřítomnost matky není na škodu, pokud je dítěti poskytnuta adekvátní péče jinými osobami.

Takže opět stejná situace jako u amerických psychologů - přehnané kategorické tvrzení a jeho následná korekce po zjištění následků tvrzení.

Ergo kladívko - tvrzení psychologů, psychiatrů a psychoanalytiků je radno brát s VELKOU rezervou a nepřikládat jim bez kritického studia a srovnání přílišnou váhu .
25. 11. 2012 | 09:50

Občan napsal(a):

To Minatomirai:

ZKUŠENÉ sestry naopak leckdy svou odborností a citlivostí předčí velmi mladé (o to však sebevědomější a arogantnější) lékaře. A to často za plat, který je pouhým zlomkem platu lékaře.
Koukám, že Vy jste takový malý extrémista NEJEN ve vztahu k islámu...
25. 11. 2012 | 09:55

J. Vydra napsal(a):

Ano, souhlasím. Je neuvěřitelné, co za nesmysly můžou tzv. "lidi" napsat. Vůbec není neuvěřitelné, že to jsou skoro vždy anonymové. A naši "odborníci" je kapitola sama za sebe. Podle mne je to důsledek 50 let totalitních režimů (nacisti a komunisti), kteří vymývali mozky a vše viděli z pozice moci. Posledních 22 let bohužel moc nepomohlo... Všichni co chtějí změnit tento stav musí mít vytrvalost a neustále debatovat, zkoumat a učit. Bude to holt trvat minimálně těch 50 let...
25. 11. 2012 | 09:59

Občan napsal(a):

Pechová,

to léčení zadarmo vydrželo Priessnitzovi jen do r. 1822, kdy dostal povolení ke zřízení lázní. Pak už to byl jen a jen výnosný nízkonákladový kšeft.
25. 11. 2012 | 10:01

otec 4 deti napsal(a):

Nejsem žena, tj. nebudu možná úplně objektivní, ale jsem otcem 4 dětí. První porod byl velice komplikovaný, žena strávila noc na JIP a byla ráda, že mimino k sobě dostala hned jak se vyspala, ne předtím. Samozřejmě kojení atd. zkusili ještě předtím, tj. kontakt byl velký, ale nebylo to tak, že je nutné spát první noc přitisknutí na sebe. Stejně tak to bylo v ostatních případech - u posledního dítěte se jí jako zkušené matky :-) ptali (poté, co jsem s nimi byl ještě po porodu několik hodin na sále, včetně dvou zkoušek kojení), jestli si ho mají přes noc vzít - a její odpověď byla: samozřejmě, já se teď potřebuju hlavně vyspat (když předtím prakticky celý den a noc skoro nespala), vezmu si ho zase ráno. Po porodu je třeba si pořádně odpočinout a pak se dítěti 100% věnovat - bez načerpání dalších sil to ale nejde.

Tj. nepřetržitý kontakt je dle mne nesmysl. Stejně vám ho pak několikrát vezmou na různé kontroly... Citovou deprivaci u mých dětí nepociťuji :-)
25. 11. 2012 | 10:04

J. Vydra napsal(a):

Milý onanyme občane: Jistě, tvrzení psychologů bal bla bla MUSÍ být brána s velkou rezervou, ale TAKÉ tvrzení všech medicinmanů, co si hrají na vědce a odborníky aspoň tak často jako psychologové bla bla bla. Např. vzývání svaté nízké kojenecké úmrtnosti (nebo jak to chcete definovat) je naprostý nesmysl, protože KVALITA těch dětí co se takto narodí nikoho nezajímá. A to jak fyzická, tak psychická. Prostě se udělá svatost z toho, že se zachrání cokoliv co se narodí, a fakt, že příroda hodně plýtvá a hubí nedokonalost, se totálně ignoruje. Nebo se vytáhne Hitler aby bylo veselo... Takovéhle fynytické výkřiky opravdu uvážlivé debatě svědčí! Dík!!
25. 11. 2012 | 10:06

J. Vydra napsal(a):

Milý otče (a podobní). To co uvádíte je z hlediska celé populace IRELEVANTNÍ. Zní to sice zajímavě a jistě jste na to co si myslíte náležitě hrdý, ale je to jen "jedna paní povídala": Jediné co je relevantní jsou statistické studie. Je mi jasné, že vám to nevysvětlím, ale říct se to musí, ach jo. A nesmysl je váš typ argumentace, zeptejte se nějakého statistika. Děkuji
25. 11. 2012 | 10:10

Jiri Wicherek napsal(a):

To Jana Pechová:
Vazena pani, blizsi okolnosti, dalsi zduvodneni, onoho úředního odebrání dvou hub milému Priessnitzovi Vam nejspise nejspu znamy. Mne rovnez nikoli. Dovolim si Vam tedy podat dnesni nahled, obdobny nejspise nehledu tehdejsich lekaru.
Vite, mne je celkem lhostejno, jestli nemocny zvoli k reseni svych zdravotnich potiži tu ci onu metodu toho ci onoho lekare, toho ci onoho lecitele. Co uz mi tak lhostejno neni, je fakt, ze mnohdy nemocny svoji nespravnou volbou v prave uvedenem prosvihne obdobi, ve kterem by bylo mozno jeho potize vyresit. Soudim, ze tuto obavu mohli mit tenkrat ti lekari najme. Totiz, ze se nemocni uprou k tem houbam jako k zazraku a diky tomu nebu prava pricina jejich potizi vcas rozupoznana a resena.
Pana Prisnitze dozajista slechti, ze svoji cinnost provaozoval zdarma (zrejme byl ziv z jinych cinnosti). Co povazuji za naprosto nepripustne je uvadeneni nemocnych v omyl tvrzenim o zazracnem postupu, prostredcich..., skodlivosti vsech ostatnich postupu..., najme s cilem z tech nemocnych ziskat penize.
Dnes by pan Priessnitz smulu rozhodne nemel. Stejne, jako ji nema rada lecitelu. Stejne jako smulu ma i dnes rada nemocnych.
Ta čerstvá informace o jakési studii, podle které bylo lidstvo nejchytřejší před cca dvěma tisíci let a od té doby už jen hloupne, je docela zajimava. Jeji aplikace napr. do mediciny by byla dozajista zajimava tez. Napr. lecba dle Hippokrata...
Co se onoho hloupnuti tyce, soudim, ze je celkem v souladu s mym pozorovanim, resp. rozhodne v nekterych vecech lidstvo prilis nezmoudrelo.
25. 11. 2012 | 10:10

Ovčan napsal(a):

To Markéta:

Já se spíš divím, že jste něco tak nepřirozeného, jako je inkubátor s "pípáky", neodmítla.
Přirozené totiž je zabalit dítě do povijanu, uložit na kraj trouby a trpně čekat, jestli přežije. Eventuálně se modlit. Pokud nepřežije, počít nové krátce po pohřbu předchozího.

Ona ta "přirozenost" je vůbec hodně o darwinismu. A právě alterženám by se velice rychle začala zajídat, pokud by byla společností uplatňována "na tvrdo" a ne podle módních vln.
25. 11. 2012 | 10:11

otec 4 deti napsal(a):

A ještě něco: taky mi mnohé došlo s odkazem na seminář a knihu na konci článku. Mnohem důležitější pro dítě je, jestli si jeho máma ve dvou letech začne hledat vhodné jesle, aby mohla vydělávat na podobné zmatečné semináře nebo jestli se mu bude celá rodina věnovat od jeho narození bez zbytečného odkládání k "tetě", do jeslí a do školky (ano, myslím si, že školka je dobrá, snad to pochopíte). Je to mnohem důležitější, než jestli se první noc po porodu matka pořádně vyspí nebo bude spát těsně vedle svého dítěte. Mimochodem v minulosti byla poblíž babička na pohlídání po porodu a jakkoliv jsem dalek srovnávání se zvířaty - viděli jste někdy kočku nebo fenu, co po porodu udělá, jak se zachová nemateřsky? :-)
25. 11. 2012 | 10:21

otec 4 deti napsal(a):

J. Vydra: Statistiku mám vystudovanou, prosím pokračujte ve vysvětlování. Můžete začít třeba tím, jaký je třeba vzorek pro relevantní zamítnutí hypotézy, rozdíl mezi korelací a kauzální souvislostí a vrátit se ke článku - myslím že minimálně tyto dva naprosto základní faktory nesplníte. Jinak to není tak, že to "jedna paní povídala", ale zkušenost mé ženy, širší rodiny a dalších známých. Těším se na tu statistiku.
25. 11. 2012 | 10:25

Drzá zrzka napsal(a):

poslední zastavení...

V českých porodnicích je dosud běžná škodlivá praxe oddělování matek od dětí.

Vyzněl by článek stejně útočně, kdyby začal větou...

V českých porodnicích je dosud běžná zavedená praxe oddělování matek od dětí.

Teď mi připadá, že nejen mé dcery, ale celé generace dětí, jsou deprivované. Co když ona deprivace je u nás zapříčeněná úplně něčím jiným. Např. Ve dvou nebo třech letech ráno v pět vstávat, a hybaj do jeslí, školky. Rodiče do procesu. :-)
25. 11. 2012 | 10:28

J. Vydra napsal(a):

Milý JW - ano, nesprávná léčba co si zvolí občan je určitě důvodem k ostražitosti, jenže dnes je ještě víc důležité, aby si lidi nezvykali neustále brát názory tzv. odborníků jako svátost. Je bohužel faktem, že jakákoliv záležitost je tak složitá, že průměrní občané je nemohou kvalifikovaně posoudit. Odborníci by proto měli sloužit JENOM jako zdroj informací, aby si občan PODLE SEBE rozhodl, co si chce vybrat. Protože jeho/její život je jen jejich. Není to bohužel to nejlepší, ale nic jinýho lepší není - je to jak známý výrok Churchila o demokracii. Prostě je to každýho život, a ať si ho žije podle sebe. Odborník může jen poradit, rozhoduje občan. Myslíte, že toto platí ve všech porodnicích???
25. 11. 2012 | 10:33

J. Vydra napsal(a):

Milý anonymní otče spousty dětí - když tedy rozumíte statistice, přestaňte argumentovat určitě zajímavými zážitky matky vašich spousty dětí a celým příbuzentvem. Jistě, každou studii je nutné posuzovat kritérii které uvádíte, ALE NIKDO NIKDY nesmí těmto studiím oponovat tím, že jeho kupa dětí je šťastná, tak ať se dou feministky bodnout.
25. 11. 2012 | 10:38

otec 4 deti napsal(a):

J. Vydra: "Jistě, každou studii je nutné posuzovat kritérii které uvádíte" - posuďte tedy tu uvedenou studii, jak jste slíbil, fakt se na to těším a nemůžu se dočkat.

"ALE NIKDO NIKDY nesmí těmto studiím oponovat" - naopak, když vidím zjevné nesmysly, oponovat musím. Proč nesmí nikdo nikdy oponovat pochybným studiím? A co vy, můžete mi oponovat? (samozřejmě, proč bych vám to kategoricky velkými písmeny zakazoval, jistě máte stejně jako autorka článku mnoho zkušeností s vlastními dětmi, můžete je zde také jako relevantní uvést) A mimochodem, já jsem slovo "feministky" nepoužil, také to o Vás něco vypovídá...
25. 11. 2012 | 10:50

minatomirai napsal(a):

Neodběhl jsem od tématu, předpokládám, že většina diskutujících jsou laici, totéž pacienti.
Platy lékařů jsou stále nad průměrem, 50 tisíc měsíčně není malý plat v České republice. Nezabývám se začínajícími lékař, stejně tak jako začínajícím automechanikem.
Srovnávat mohu, žiji v Kanadě, pokud nežiji jinde ve světě. Rodiče byli oba lékaři, stejně tak moji dva synové. Mám tedy poměrně jasnou představu, jak fungují nejenom kanadská a americká zdravotnická zařízení, mohu porovnávat i s jinými zejména v Asii. V současné době jsem ve Střední Asii, kde bych se místním lékařům vyhnul, mám však jiné možnosti, takže nejsem na jejich případnou pomoc odkázaný. Na čínské lékaře bych se však obrátil kdykoliv a s plnou důvěrou.

Nepovažuji z nutné odpovídat, za kolik bych dělal práci sester v Čechách, nemám v úmyslu se o ni ucházet. V případě, že bych bylo přinuceno, abych se drželo vaší mile dětinské dikce, zřejmě bych očekávalo jiný rozsah vzdělání, než které absolvují sestry u vás, stejně tak bych předpokládalo, že v mých kompetencích možné zdravotní sestry bude podstatně více úkonů, od diagnozy po navržení léčby v konzultaci s lékařem. Tak, jak je to běžné v Kanadě či USA.
25. 11. 2012 | 10:50

J. Vydra napsal(a):

Milý otče, o vás zas vypovídá že neumíte číst "mezi řádky" ani celé věty, takže toho radši nechám. Děkuji.
25. 11. 2012 | 11:11

Kilian Jiří napsal(a):

takové stati plné intuicí, nepřesností, bludů a nesmyslů nijak nepřispějí k tomu, co je pro matku a dítě po porodu dobře učinit
25. 11. 2012 | 11:28

Občan napsal(a):

To otec4 dětí:

No, tak to jsme měli možnost pozorovat několikrát :o))

Kočka to vzala zkrátka - po očištění koťátek se pořádně napila a šla spát VEDLE nich. Zajímavé bylo, že POKAŽDÉ ležela tak, aby měla schované bříško s cecíky. Až když si odpočala, dala miminkům napít. A druhý den už vyrážela na lov, ačkoli měla misky s dlabancem a vodou přímo v "porodnici" - "mimina" probrečela i dvě hodiny, než se máma laskavě vrátila je nakrmit.

Čubička byla hodnější máma, ale s péčí to také nijak nepřeháněla. Štěňátka klidně nechávala brečet v pelíšku a šla si lehnout k nám. Dokonce jednou jedno z nich kousla do obličeje (ještě když byli slepí), protože se připlazilo příliš blízko k JEJÍMU míčku, který si odložila do pelíšku. Naštěstí to skončilo jen jizvou pod okem, ale byl to pro nás docela šok.
Hrát si s nimi a vůbec se jim věnovat začala, až když je odstavila. Do té doby je jen krmila a umývala, ale jinak na ně dlabala. Pak jako by ji mateřství teprve začalo bavit.

Ono to je zajímavé i u koní. Dokud je hříbátko malinké, tak je máma sice chrání, ale jinak to je stylem "tady máš mlíko a zalez". Až když povyroste, tak klisnu začne zajímat a dokáže si s ním hrát celé hodiny. Kouzelné je, když tříleté "hříbě" klečí u mámy a uchváceně pije z vemínka. Klečet musí, protože někdy je stejně velké nebo větší než maminka :o))
25. 11. 2012 | 11:35

Kilian Jiří napsal(a):

as drzá zrzka : jednak taková praxe není běžně nastavena, jednak porodnice jsou pokud vím dvě, ostatní jsou gyn.-por. odd., či kliniky, jednak jistojistě tu nejsou generace deprivované, jednak .... autorka si prachobyčejně vymýšlí.
25. 11. 2012 | 11:35

Jana Pechová napsal(a):

Jiri Wicherek
A vašimi protiargumenty, co se tématu týká, nesouhlasím: ale slovním pingpongem nehodlám ztrácet čas.
Jen k tomu hloupnutí lidstva: teorii v podstatě potvrzuje reálný předpoklad, že před oněmi dvěma tisíci let by člověk, který by ztratil vymoženosti civilizace, s velkou pravděpodobností bez problémů přežil. Dnes o tom lze se stejnou pravděpodobností pochybovat. Auto se přitom naučí ovládat i šimpanz.
25. 11. 2012 | 11:39

Jana Pechová napsal(a):

Občan
Co vy děláte zadarmo pro cizí lidi?
Priessnitz byl běžný hospodář a svojí vodoléčbu aplikoval a zdokonaloval celá léta po práci. Jeho schopnosti pomoci se přitom lidé dožadovali sami - on ji nikde nepropagoval.
Jestliže se tedy tímto způsobem propracoval až k lázním a začal to dělat takříkajíc na plný úvazek, pak na tom nevidím nic špatného. Navíc, při vašem dalekosáhlém rozhledu jistě račte vědět, že je to celosvětově uznávaná metoda.
25. 11. 2012 | 11:47

stejskal napsal(a):

Skvělá debata, díky všem. Samozřejmě i autorce, bez jejíhož textu by se zde nevedla.

Hezký den.

Libor Stejskal
25. 11. 2012 | 11:56

minatomirai napsal(a):

Kouzelné je, když tříleté "hříbě" klečí u mámy a uchváceně pije z vemínka. Klečet musí, protože někdy je stejně velké nebo větší než maminka
--------------------------------------------------------------------------------
Nevím, která klisna, s nejvvětší pravděpodobnosti buď březí nebo již s dalším hříbětem, by nechala tříletého, byt uchváceného, koně pít.

Někdo by vás měl provést světem zvířat, občane, až vás provede světem lidí.
25. 11. 2012 | 12:01

Zuzana napsal(a):

Pročítám diskusi, ale pořád jsem se nedobrala jediného pádného důvodu, proč zakázat matce a otci, kteří si to přejí, strávit dvě hodiny po porodu společně s miminkem položeným na těle jednoho z rodičů. Pořád nechápu, proč je lepší, aby bylo položené ve vyhřívaném lůžku na sesterně. Pořád vycházím z předpokladu, že si matka přeje mít dítě u sebe a nechce zrovna spát. Tohle se přece netýká rooming in, přirozených porodů, porodů doma, vodoléčby a toho, jestli něčí kočka jde druhý den po porodu koťat na lov...
25. 11. 2012 | 12:36

Kilian Jiří napsal(a):

Ad Zuzana :

"pořád jsem se nedobrala jediného pádného důvodu, proč zakázat matce a otci, kteří si to přejí, strávit dvě hodiny po porodu společně s miminkem položeným na těle jednoho z rodičů. "

To ale nikdo nikomu nezakazuje.
25. 11. 2012 | 13:07

L.B. napsal(a):

Občan: Doufám, že rozumbrado víš, že existují i porody, při kterém se nemusí používat tišící léky, takže riziko, že by narozený prcek v mléku dostal dávku je nulové...

Tvoje paušalizovaní, které předvádíš v každém příspěvku, který napíšeš mi říká, že nemáš vyřešenu svoji osobnost. Hledáš uznání a když se ti ho nedostává stáváš se ještě více agresivnější. Doporučuju ti příjmout sám sebe a přestat hledat uznání. Měj se rád - nauč se to. Pak nebudeš mít potřebu říkat druhým lidem, jak se mají chovat.

Bonding je dobrá věc, pokud zdravotní podmínky dovolí. Před porodem si každá rodička už v dnešní době může vybrat jestli chce bonding, nebo ne a dokonce i různou kombinaci - věřte, že na porodnických odděleních jsou Vám připraveni vyjít vstříc, když jim to dopředu řeknete a nebo se při vybírání porodnice sami zeptáte.
25. 11. 2012 | 13:09

Jana Pechová napsal(a):

Zuzana
To je, paní Zuzano, jednoduché: ony totiž žádné rozumné argumenty nejsou.
Za vším je jen neochota dělat něco jinak, než jsme zvyklí, čímž se ruší pohodlný stereotyp.
Navíc to prosazuje někdo jiný než samozvané koncilium pomazaných hlav, a to je teprv průšvih.
25. 11. 2012 | 13:09

Kilian Jiří napsal(a):

ad minatomirai

" Brit John Bowlby, psychiatr, psychoanalytik... Bowlby používá výraz attachment, tedy vazba. Vazba matky a dítěte od narození je podle něho nutná."
Hm, to vypadá, že jste ani Attachment theory nečetl
25. 11. 2012 | 13:15

Kilian Jiří napsal(a):

ad L.B.

"Bonding je dobrá věc,"

hm, to jistě, a dobré je tajké vědět, co je to bonding
25. 11. 2012 | 13:19

Občan napsal(a):

Minatomirai:

Zrovna tu koukám na fotky jedné takové. Svého synka stále ještě kojí, byť ne zrovna moc ochotně. Ale když prosí (a to on umí) tak mu napít dá. Těhotná není a hřebce dost tvrdě odmítá; no, a protože majitelka není žádná kšeftařka, tak její prodloužené mateřství nijak neomezuje.

Ono to je o tom, jestli chováte koně pro radost, nebo jako pouhý výrobní prostředek.
25. 11. 2012 | 13:36

Ivana Brandnerová napsal(a):

Vážená paní Mihovičová,

velice děkuji za Váš článek, který jste psala srdcem. Opravdu to, co vzniká mezi matkou a dítětem po porodu se dá procítit jen srdcem. Pouze částečně to lze popsat rozumem či vměstnat do statistik. Žijeme však ve společnosti, která je jaksi vychýlená z rovnováhy.
Zeptala bych se všech odpůrců tohoto textu: JAK BYSTE SE CÍTILI, když byste porodili dítě, na které jste se nekonečně těšili, po porodu byste cítili mnoho síly a radosti,a dítě vám bylo PROTI VAŠÍ VŮLI odneseno, aniž by vám bylo dovoleno se s ním alespoň rozloučit. A to za situace, kdy ani vy ani dítě jste nebyli v ohrožení života. Pokud máte pocit, že toto je normální a v pořádku a není na tom co měnit, ve vašem srdci bude patrně mnoho bolesti ...
V situaci, kdy mi odnesli miminko po porodu, jsem se ocitla před osmi lety. A musím říci, že to byl extrémně bolestivý zážitek, pro mne i pro syna. Probdít celou noc a slyšet dětský pláč. Nemluvě o tom, jak s námi bylo následující čtyři dny zacházeno, nenazvala bych to péčí.
Nicméně mělo by být právem každé ženy svobodně se rozhodnout, jestli se chce po porodu dobře vyspat a předat miminko do péče někoho jiného, nebo si ho ponechat vedle sebe či na svém břiše. Jak to má udělat, za ní těžko může cítit lékař či sestra. Všechny tyto možnosti jsou v pořádku, jen ta možnost si zvolit je naléhavě potřebná.
25. 11. 2012 | 13:56

bermuda napsal(a):

Děkuju autorce, souhlasím s ní z důvodů popsaných Zuzanou ve 12:36, k těm není co dodat.
Čekám v nejbližší době třetí miminko, a tak snad s jistou zkušeností můžu napsat toto: samotnou mě u prvního porodu zaskočilo, kolik u mě jako matky běží podprahových, nerozumových akcí. A racionální vysvětlování na to neplatí. Sám se mi spustil program na ochranu dítěte, a ten říkal: buď ho uvidíš, nebo budeš přesně vědět, že je někde s důvěryhodnou osobou a také kde a jak to tam vypadá a že hned přijou, kdyby bylo něco v nepořádku. Bohužel inkubátor někde, kde jsem to neviděla, se sestrami, které neznám, to prostě nesplňovaly. Mohla jsem si logicky říkat, jak jsem chtěla, že pár hodin pláče ho když tak nezabije, stejně nepláče, že sestry nejsou necity atd. - stejně mi to s každým tepem říkalo: kde je, kde je, starej se. Nemyslím, že to byla u nás tragédie, ale chápu, že mamince v labilnější situaci to ublížit může.
Druhá věc je míň zvířecí, ale je v ní zklamání, u něhož rozum nepomůže. Hrubý příměr: představte si, že dlouho šetříte na fantastické auto. Dřete kvůli tomu. Sníte o něm, jste do něj předem zamilovaní. Pak ho konečně koupíte. A ani si na něj pořádně nesáhnete, ani nic nevyzkoušíte, někam ho zaparkují do veřejných garáží a někdo s ním jezdí, máte počkat. Šmatá na něj. Lije do ostřikovače, co tak v téhle garáži mají. A to prý znamená, že už je vaše. A netvařte se.

Už se hrozně těším. Ještě tu není, a už ho cítím na loktech.
25. 11. 2012 | 14:00

L.B. napsal(a):

Kilian Jiří: V době googlu si to můžete velmi snadno zjistit - ale pokud se Vám nechce, tak si stačí přečíst tenhle blog...
25. 11. 2012 | 14:39

Glosator napsal(a):

to J Vydra
"Prostě se udělá svatost z toho, že se zachrání cokoliv co se narodí, a fakt, že příroda hodně plýtvá a hubí nedokonalost, se totálně ignoruje. Nebo se vytáhne Hitler aby bylo veselo."
Takže se táži, jaké děti se NEMAJÍ zachraňovat? A KDO o tom bude rozhodovat?
Výrok "příroda hodně plýtvá a hubí nedokonalost" se opravdu velice podobá tomu, co Hitler píše v Mein Kampfu, on to tam má ale přesněji, "příroda plýtvá a přežijí ti nejschopnější." Mimochodem, to je přesně podle Darwina a je to, samozřejmě, pravda. Problém je v tom, jaké závěry na tomto základě vyvodil Hitler (v podstatě, "tak to má být, porodnost se má podporovat tak až se lidé přemnoží, válka pak rozhodne, kdo má nárok přežít") a jaké ZÁVĚRY z toho vyvozujete Vy "přílišná péče je na škodu, kdo by tu péči potřeboval, má se raději necht zemřít, protože z něj stejně nic kloudného nevyroste." Nevím třeba, jestli fakt, že kojenec měl pupeční šňůru omotanou dvakrát kolem krku jej deklasuje k dalšímu životu (tento případ mám v příbuzenstvu).
To už lepší přístup měli ve starověké Spartě, ti házeli do propasti jen opravdu postižené děti - chcete tento příklad následovat?
Obávám se, že jste nastolil problém, který v současné společnosti nemá řešení.
25. 11. 2012 | 16:40

Kilian Jiří napsal(a):

Ad L.B.

L.B. napsal(a):

"V době googlu si to můžete velmi snadno zjistit - ale pokud se Vám nechce, tak si stačí přečíst tenhle blog..."

Pokud znáte odpověď, tak je jednodušší ji napsat než mlet cosi o dnešní době a googlu a blogu. Když nevíte co je bonding, pak je lépe nepsat nic nebo se zeptat.
25. 11. 2012 | 16:45

Ondřej Straka napsal(a):

Tento článek není blábol. Je pravdivý až to bolí. Proč si to myslím? Nedávno jsem ze zvědavosti absolvoval pomocí regresní metody znovu svůj porod. Náš mozek má na něj detailní vzpomínky, takže na svůj porod se takto může rozpomenout každý. Zkušenost je to velice zajímavá. Můj porod proběhl standartně, bez císařského řezu atd. Byly tam samozřejmě pocity tlaku, deformace těla atd. Nic co by mě nějak extra pronásledovalo. Pocit kdy jsem se dostal k mamince byl uklidňující, až euforický. A pocit když mě od ní odebrali? Nevrlost, naštvanost, otrávenost. S úlekem jsem si uvědomil, že tento pocit mě provázel po celý můj život a byl tak samozřejmý, že jsem se nad tím ani nepozastavil!!!!! Jak jiná by byla kvalita mého života, mé postoje, vztahy s ostatními, kdyby mě nechali u mámy a zůstal mi pocit klidu a bezpečí....
25. 11. 2012 | 16:46

Kilian Jiří napsal(a):

Ondřej Strana napsal :

" Tento článek není blábol. Je pravdivý až to bolí. Proč si to myslím? Nedávno jsem ze zvědavosti absolvoval pomocí regresní metody znovu svůj porod.......Jak jiná by byla kvalita mého života, mé postoje, vztahy s ostatními, kdyby mě nechali u mámy a zůstal mi pocit klidu a bezpečí...."

Vás možná měli u mámy nechat nafurt.
25. 11. 2012 | 17:36

Jana Pechová napsal(a):

Ondřej Straka
Pane Strako, lze získat 'někde něco' (odkazy, kontakty) na regresní metodu? Mám známou, která se po takových věcech dost pídí. Ráda jí předám tip, bude-li nějaký k dispozici.
Děkuji.
25. 11. 2012 | 18:23

Občan napsal(a):

Pechová,
hoďte do google "regresní terapie" a vyjede Vám 67 500 odkazů. Bude to pro výběr stačit?
25. 11. 2012 | 18:39

Jana Pechová napsal(a):

Občan
Googlovat bych ještě zvládla.
Pokud má však pan Straka osobní zkušenost, mohl by pomoci zprostředkovat něco seriózního, což přes google zajistit nedokážu, onu osobní zkušenost nemajíc :-)
25. 11. 2012 | 18:51

Markéta napsal(a):

Občane, takže když někdo naruší vaši představu, že matka a dítě na JIP logicky nejdou dohromady, uhnete někam úplně jinam a zkusíte zpochybnit spoludiskutéra smyšlenou konstrukcí. Roztomilé :)
25. 11. 2012 | 19:12

zdenek napsal(a):

je tedy zde již tradiční a vžitá praxe péče o novorozence ta nejlepší a tudíž neoddiskutovatelná??
Diskutuje se tu v podstatě tom co je pro koho lepší.ne?
Pokud si tedy mohu vybrat i v čemkoli jiném nechápu proč by mi měl někdo bránit i v tomto.
Je to totiý v podstatě malichernost,ale za ní se skrývá zřejmě něco mnohem hlubšího...nebylo by tedy nakonec nechat o našem zdraví a léčebných postupech ,medikamentech a všem ostatním rozhodovat lékaře?
Nechat jim napsat bianko šek ze státního rozpočtu a neplěst se jim do toho,beztak tomu nikdo nerozumíme..:-)

nakonec bychom možná byli nejzdravější národ na světě a takovým podobným alternativcům by nezbylo než zalézt někam hodně hluboko..
25. 11. 2012 | 19:44

Ondřej Straka napsal(a):

Paní Pechová, posílám Vám kontakt na pana Dragomireckého, autora metody a člověka který se mnou pracoval. Tomuto člověku věřím. Nejsem naivní člověk, mám diplom z biologie, geologie a geografie. Mohl bych být namyšlený a sarkastický stejně jako autoři některých komentů. Narozdíl od nich jsem si ale uvědomil v čem tkví ta nevysvětlitelná negativita se kterou se dívá většina z nás na svět. Nemůžou přece za to, že je někdo špatně porodil. Že jejich první pocit ze života a světa byl strach. A strach je původcem agrese. Pokud někoho zajímá tato problematika, doporučuji si přečíst třeba tohle: http://blog.baraka.cz/category/zeny-a-porody/

snad se u toho někdo nerozpláče vzteky...:)
25. 11. 2012 | 20:21

Občan napsal(a):

Ing. Andrej Dragomirecky jako psycholog a psychoanalytik?
Zajímavé. Doteď jsem netušil, že psychologie/psychiatrie se studují na VŠE, ČVUT a podobných školách.
On tedy vystudoval stavbu radiolokátorů, ale psychologem a psychoanalytikem se patrně stal jako nadšený scientolog.

Gratuluji, Ondřeji.
Kdybyste do budoucna potřeboval upižlat slepáka nebo nějaký nádůrek, ozvěte se. Sice jsem právník, ale to dám. Určitě tu najdu i pár šikovných pomocníků...
25. 11. 2012 | 20:50

Jiri Wicherek napsal(a):

To J. Vydra:
V nasi, navysost nesvate zemi nazory odborniku jako svatost? Hmmm, asi zijete nekde jinde.
Hmmm, odbornici jen jako zdroj informaci? Ale, konec koncu onotomu tak neni? Nemocny prijde k lekari s problemem, lekar vysetri, sdeli zaver, doporuci lecbu a pak uz je jen a jen na nemocnem, zda lecbu podstoupi ci nikoli. Jo, nebyl by, jako ten zdroj, lepsi internet? Jeste by se usetril cas cekani v cekarnach...
Vite, ono rozhodovani s sebou nese jeste jednu dosti podstatnou vec - odpovednost.
At si tedy občan PODLE SEBE rozhodne, at si vybere. Rozhodne-li se ovsem spatne, at si nese dusledky sveho rozhodnuti.
S matkami v porodnicich je ovsem to rozhodovani trochu slozitejsi. Je tu totiz jeste malickost - dite. A to ma tez sva prava (dokonce dana jakousi umluvou) Matka, ktera odmitne vysetreni ci osetreni ditete, ktera se, aniz da moznost svemu diteti si vybrat, zvoli treba porod doma, bere na sebe odpovednost i za dite. Ma na to pravo? A co pravo otce? Co kdyz dojde ke komplikaci domaciho porodu s trvalym poskozenim ditete? Nasledky sveho rozhodnuti matka pricte sobe, diteti pak vysvetli (bude-li schopno pochopeni sdelovaneho) na zaklade ceho se rozhodla jak se rozhodla?
25. 11. 2012 | 22:07

Jiri Wicherek napsal(a):

To minatomirai:

Vase povedomi o vysi platech lekaru v CR svedci o Vasi nevedomosti. Urcitou omluvou Vam budiz masaz sdelovacich prostredku, ktere zde stale hlasaji, doufam, ze jen bludy, nikolivek cilene dezinformace.
Hmmm, OK, kdyz uz budete u onoho srovnavani, zkuste si porovnat platove pomery lekaru v Kanade, USA vuci prumernemu platu v zemi , vuci jinym profesim, pote porovnejte s pomery u nas.
Hmmm a vite, jaky rozsah vzdelani absolvuji zdravotni sestry u nas?
Od Dg po navrh lecby v kompetenci zdrav. sestry s pouhou konzultaci (nikolivek schvalenim lekarem)? Hmmm, pokrok se neda zastavit... No, mys na tom jeste nejsme jako v USA ci te Kanade. Ale snazime se, to mi verte. Mozna to nevite, ale u nas uz byly i tendence, aby vysetrovali a lecili lekarnici. Ti to nastesti (ve vlastnim zajmu) odmitli.

A to (tesi mne, ze mile) Vase oslovovani z me strany ve strednim rode? No to jste si zpusobil sam. Nick mate originelni, lec jaksi, ehm, bezpohlavni. Toz jsem zvolil ten stredni rod.
25. 11. 2012 | 22:27

Jiri Wicherek napsal(a):

To Jana Pechová:

Mam pochopeni pro Vasi argumentacni insuficienci. To nic, to se stava...
Ja zase nevim, co rici na Vasi argumentaci ohledne onoho hloupnuti lidstva. Jen poznamka. Byt se rika, ze kdyz nejde o zivot, soudim, ze ziti neni jen o preziti. A pred temi dvema tisici lety byli lide mozna chytrejsi, nez jsou dnes, lec nedozivali se v prumeru ani ani poloviny veku jako se dozivaji dnes.

Jo, nechala byste se svezt (napr. po dalnici, at to stoji za to) autem, ktere by ridil šimpanz?
25. 11. 2012 | 22:37

Kladná energie napsal(a):

Se zájmem jsem si přečetla článek Adély Hořejší, na který ve článku odkaz…
Malé vítězství nemusí znamenat vyhranou válku.
Z toho, že lékař doplnil dokumentaci, může pouze vyplývat, že si kryje záda pro budoucnost. Ono se pozdějším věku dítěte může zjistit, že dítě dozrálo opravdu kvůli přání matky, nikoli skutečně. Možná se bude řešit otázka, zda za jeho případné problémy bude moci, to že bylo "škodlivě" odneseno od matky nebo fakt, že matka si přála mít dítě u sebe na pokoji bez ohledu na lékařská doporučení. Přeji všem pevné zdraví.
26. 11. 2012 | 07:31

realistka napsal(a):

Tento článek, jako mnoho dalších o bondingu mě opět vytočil. Nikomu neberu právo na to mít své dítě po porodu u sebe. Pokud někdo věří tomu, že když bude své dítě mít několik hodin po porodu na břiše, že ho pak bude více milovat, taky jeho věc,ale takový člověk už je pro mně krajně podezřelý pro svou způsobilost stát se rodičem. Ale ať si tato paní odpustí kecy o nějakých pocitech viny z to že jsem neměla své dítě po porodu u sebe a nebo že sní nesouhlasím. A nebo že tyto matky jsou lepšími a trpělivějšími matkami. To je podle mě drzost!!!
27. 11. 2012 | 12:38

Matějíčková napsal(a):

Paní Mihovičové děkuji za článek, a pro Občana a další: rodila jsem ve třech různých porodnicích, nekomplikovaně, bez potíží. Třikrát jsem žádala, abych si směla dítě po porodu nechat po celou dobu u sebe, všechny tři porodnice to podle vlastního tvrzení na internetu a v "propagačních materiálech" umožňovaly. Ve všech třech porodnicích mi všechny tři novorozence (apgar skóre potřikráte 10-10-10) nějakou dobu po porodu odebrali, pod různými záminkami ("pediatr je na jiném patře, po vyšetření miminko vrátíme" - "vyšetření" trvalo 4 hodiny, než jsem si vrácení dítěte "vydupala", případně "všechna miminka dáváme ohřát do inkubátoru, jinak by se podchladila", "miminko odvezeme zvlášť, na oddělení šestinedělí vám ho předáme" - toto předání trvalo víc než šest hodin). V jedné z porodnic mi ani nedovolili, abych (vícerodička) novorozence poprvé vykoupala sama.
K pohodě a odpočinku matky po porodu podle mě opravdu nepřispívá nutnost loudit na sestrách informaci, kde je dítě a kdy ho konečně dostanu zpátky, ani pocit, že k porodu bych měla snad chodit s právníkem...
28. 11. 2012 | 10:11

evix napsal(a):

Koukám, že tu naklusalo plno zdravotníků z Medical Tribune (mají tam teď registraci)...Čekám, že tu nakluše i Arni se svými polofašistickými názory. Minatomirai máte to těžké, pánové z českého zdravotnictví jsou zatvrzelí jako Jakeš...
By mě zajímalo jakto, že při obrovských ztrátach při porodech se počet obyvatelstva českých zemích ztrojnásobil od třicetileté války až po dvacátá léta 20.století. Od konce 2.WW do 50 let se počet lidí opět rychle zvýšil a nahradil tak oběti války. Pak se růst zastavil, stagnoval a v současnosti vytrvale klesá.
Zajímavý je i fakt, že největší nárust obyvatelstva je v Afganistánu, v Somálsku...Afrika má spoustu zemí, ale pokud jde o kvalitu zdravotnictví, vždy se mluví jen o těch problémových.
Pí Matějíčková, pan Občan má manželku, která po úrazu v mládí normálně nemůže rodit, bohužel to hází na všechny ženy okolo sebe a nevěří, že ty ostatní jsou zdravé....Valím do práce, omlouvám se za chyby....
29. 11. 2012 | 12:34

misha napsal(a):

myslim si, ze vsechno je o matce a jeji hlave, pokud si mysli, ze ji odebrani ditete ditetem vztah narusi ci narusilo, tak se tak pochopitelne diky jejimu chovani vuci diteti stane, pokud si to matka neprupustia proste ji to vubec nenapadne, tzv. nema nacteno bambilion prrirucek a chova se prirozene, tak se to vztah nenarusi... mam dve deti, one nedonosene, obe po porodu stravili nejaky cas v inkubatoru.. vztah s opravdu nenarusil a jeste takova intimni zalezitost - laktace probehla bez problemu
30. 11. 2012 | 07:53

Juraj napsal(a):

Občan, čo keby ste si to vyskúšal na svojej Čubičke alebo mačke? Keď sa jej narodia šteniatka, zoberte ich ihneď po pôrode od nej preč bez možnosti aby sa ich dotkla(olýzala) do inej miestnosti, umyte, poutierajte do sucha a počkajte tak 4 hodiny až jeden deň podľa uváženia. Potom jej šteniatka vráťte a pozorujte, čo sa bude diať. Zároveň pozorujte počas tých 4 hodín šteniatka a podajte nám správu. Budem v očakávaní. Osobne by som to ani svojmu psovi a jeho šteniatkam nikdy neurobil, ale pre Vás to nebude zrejme žiadny problém, keďže to ani na Vášho psa ani na šteniatka nebude mať žiadny vplyv.
06. 12. 2012 | 19:58

ivabezdekova napsal(a):

Matka dvou malých dětí s poměrně čerstvou zkušeností z porodnic přidává svou zkušenost. Po obou porodech vysílená se spánkovým deficitem dvou až tří nocí. Ačkoliv patřím spíše mezi protektivní a citově vázané matky, po porodu přivítám každou noc, kdy budu moci alespoň tři hodiny v kuse spát.
Realita: noc po porodu sestry nechají maminku do půlnoci spát tím, že jí pohlídají miminko. Po půlnoci rozsvítí světlo, vzbudí matku a přinesou novorozeňátko. Další noci už samozřejmě miminko u maminky. Když zrovna spí vaše miminko, nespí miminko spoluležící. Takže všechny noci po porodu v porodnici jsou zcela bezesné. Nevím, z jakých zkušeností vychází autorka článku, ale sestry v pražských porodnicích nepohlídají v noci dítě, ani když matky by o to měly zájem.
Poporodní realita mojí maminky před 30 lety: miminko nosily sestry v noci pouze na kojení, pak nechaly vysílené matky vyspat. Doma už jim nikdy nikdo tuto službu neudělá.
Poporodní realita našich babiček před 80 a více lety: vysílené matky po porodu rodina doma obskakovala, nosila jim vývary a nechala matku alespoň pár dní po porodu vyspat.
07. 12. 2012 | 10:47

Zajíček8 napsal(a):

Paní autorka, dělá z komára velblouda. Spíše jde o marketingový článek.
Pokud někdo věří na absolutní nutnost bondingu, nechť si najde zařízení, které mu to za předem definovaných podmínekk umožní. Pokud to zařízení vyžaduje za umožnění bondingu platbu, nechť si ji dotyčná zaplatí ze svého.
Ochrana dítěte před jakýmkoliv z pohledu rodičů/erudovaných psychologů negativním vlivem je z pohledu evoluce naprostý nesmysl. Celý život je o umění vyrovnat se s nepříznivými okolnostmi, jinak by ze všech dětí odložených ihned po porodu do kojeneckých ústavů musely vyrůstat silně psychiky "poškození" jedinci, což nepotvrzuje ani jedna studie.
07. 12. 2012 | 12:16

Juraj napsal(a):

Zajíček8, môžem Vás požiadať o aspoň jeden link na štúdiu, ktorá to nepotvrdzuje? Prípadne z ktorých štúdií vychádza Vaše tvrdenie. Poprosím Vás zoznam. Ďakujem.

Neviem, či ste rodič, ale aby ochrana dieťaťa pred negatívnym vplyvom bola nezmyslom je podĺa mňa naprostý nezmysel! Prečítal ste si Vaše tvrdenie po sebe? Základný dohovor o právach dieťaťa už z roku 1959 hovorí o ochrane dieťaťa pred negatívnym vplyvom minimálne v troch bodoch. Vy už ste zrejme zabudol ako Vás rodičia chránili pred negatívnymi vplyvmi, že?

Z Vášho tvrdenia vyplýva, že ak lekár uzná, že dieťaťu hrozí negatívny vplyv, nemal by informovať rodiča alebo robiť svoju prácu, aby to z pohľadu evolúcie nebol nezmysel. Iba ak by ste z Vášho tvdenia lekárov vyňal a ten pohľad naozaj nechal len na rodičov a psychológov a lekári môžu dieťa chrániť pred nagatívnym vplyvom podĺa ich predstáv v neobmedzenom rozsahu podĺa ich poznania. To už neviem z Vášho tvrdenia vyčítať, môžem si len domýšľať.
07. 12. 2012 | 13:45

A. N. napsal(a):

Nevím, na každém šprochu pravdy trochu, ale osobně jsem zažila naprosto šílený porod a rooming in v Thomayerově nemocnici v Praze. Z tamního přístupu dětských sester mám takové trauma, že se dost děsím toho, jak bude vypadat můj druhý porod, který již klepe na dveře a pokud možno budu rodit od Thomayerovy nemocnice tak daleko, jak jen to půjde, abych se tam hříčkou osudu nedejbože nevrátila i po druhé. A to zřejmě jejich postup odpovídal metodice v článku popsané, dítě co nejdříve k matce a ta ať nás pokud možno s ničím neotravuje.

Jako prvorodička, která strávila 4 dny před porodem v nemocnici na pokoji se ženami, které rodily jak na běžícím páse a tedy kvůli neustálému hlídkování sester se nevyspala, jsem již na porodní sál odcházela s psychikou notně unavenou. Po porodu, vedeném ve vymrzlém porodním boxu, kdy porodní personál nebyl schopen ani zavřít okno do mrazivého listopadového podvečera, po porodu, kdy se mnou nikdo nekomunikoval, neinformoval v jaké fázi je porod, ani mi nesdělili, co se mi narodilo, jestli kluk nebo holka, ani mě neinformovali, že mi udělali rozsáhlý nástřih, kolik stehů bylo vevnitř, nevím, bez anesteze mě šili skoro hodinu, avšak ještě před ošetřením poporodních traumat mi dítě přiložili na hrudník, a pro mě to byl v tu chvíli ten nejšílenější zážitek za dlouhou dobu - ne, nestydím se za to, ač jsem si dlouho říkala, že bych měla a cítila jsem se méněcenná, prostě tomu tak bylo, vyčerpání a hormony jsou prostě nevyzpytatelné. Doslova jsem se těšila, až mi někdo od toho břímě uleví, a já si odpočinu - ale to se nestalo, přinesli dítě do postele a matko starej se. Bylo to těsně po té, co jsem se postavila horko těžko na nohy (celkově asi 3 hodiny po porodu), nemohla jsem vstát bez pomoci hrazdy, otočit se, dítě mi dali na vnější okraj postele, takže kdykoli hrozil pád, kdybych se byť jen trochu špatně pohnula, ve 3 ráno jsem podepsala nějaké papíry o poučení ani nevím jaké a od té doby jsme s prckem neustále spolu.

Za jakou cenu, ještě v porodnici jsem upadla do vcelku drsné poporodní deprese a startovací moment si pamatuji přesně, nemohla jsem se vyspat, nemohla jsem se hnout, sama dojít na záchod, ale už na mě visel ten malý človíček a pomoci jsem se nedovolala žádné. Byl to ten moment, kdy mi ho strčili do postele. Od té chvíle se ve mě mísil nikoliv pocit štěstí vyvolaný oxytocitem, ale zoufalství, bezradnost a osamělost. Stres vedl k opožděnému nástupu laktace, a mému téměř totálnímu fyzickému i psychickému kolapsu. Po porodu jsem v porodnici strávila na fyziologicky probíhající porod nestandardních 6 dní. Přitom stačilo, aby sestry naslouchaly tomu, co jim říkám, že nejsem v danou chvíli schopna se o dítě postarat, že se potřebuji alespoň trochu vyspat, že bych potřebovala poradit, že dítě nesaje, jak má, protože si myslím, že mu nic neteče, nic, tzv. navození přirozeného prostředí mělo přednost před potřebami mými i dítěte. Z jejich pohledu jsme byli oba fyziologicky v pořádku,dítě se přisálo ukázkově, navíc já blbá prvorodička, která naprosto nerozumí jejich profesi atd.... A6 po třech dnes se ukázalo, že moje stesky byly oprávněné, až po té, co dítě spadlo s porodní vahou o 16 % dolů se někdo začal zajímat o to, že něco není v pořádku, ale i po té, se mi některé z dam víceméně vysmívaly do obličeje, a jedna neváhala, aby mi i nevybíravě vynadala, že kdyby se měly starat o každého a že jsem si měla rozmyslet, jestli matkou chci být, nebo ne, když se při první příležitosti snažím dítěte zbavit...

Z porodnice jsem odcházela s pocitem, že jsem ta nejhorší žena na světě, že jsem nikdy neměla rodit, a že mi to dítě asi do rána umře, protože vyhladoví... Až doma, kde jsem našla plnou podporu, kde mi moje maminka s malým pomohla, a hlídala ho, abych se mohla vyspat, az tam se veci zacaly davat do normalu. Únava a stres z porodnice zmizely, laktace se rozjela tak, že jsem nevěděla a nevím doteď co s mlékem a pomalu, ale jistě začaly nastupovat i jakési libé pocity. Po více než týdnu od porodu....
07. 12. 2012 | 14:54

A. N. napsal(a):

POKRAČOVÁNÍ: Myslím, že i tento start byl důvodem, proč jsem nebyla zaplavena onou vlnou mateřské něhy a že jsem si ke svému vlastnímu dítěti hledala cestu mnohem déle (několik měsíců), než kdybych po porodu byla v pohodě, a kdyby mi odborný zdravotnický personál poskytl pomoc, kterou jsem v tu chvíli potřebovala. Bonding a rooming in v tamním provedení (které ovšem odpovídá popisu ve Vašem článku) byly v tu chvíli tím posledním, oč jsem stála.

Asi by bylo vhodné, aby především ošetřující personál a rodička spolu komunikovali a vyšli si vstříc ve vzájemných potřebách, než aby striktně prosazovali ten nebo onen přístup. Ono všeho moc škodí, štábizmu i alternativy.
07. 12. 2012 | 14:54

skeptický napsal(a):

Oddělování dětí od matek v porodnici se říká porod.
To se dělá proto,aby matky nemohly děti bít.

Oddělování dětí od matek sociálkou je prováděno babami,které se potřebují v práci zdůvodnit,nahráváním jiným babám,aby ty mohly v nějakém domečku hospodařit s penězi na děti,popřípadě dělat melouchy s adopcí.
07. 12. 2012 | 16:08

gaia napsal(a):

A. N.

porod je dost brutální zážitek a není pro slabé povahy.
Já si dokonce myslím, že dnešní malá porodnost je způsobena stavem porodnictví. Že to je tak brutální zážitek, že to žádná nechce absolvovat víc než jednou maximálně 2x.
Psychóza se rozvíjí první 2 hodiny po porodu, kdy by se mělo matce věnovat nejvíce pozornosti jejím potřebám.
To se nedělá a vaše zážitky jsou hrozné.
Dřív to bylo přesně o 100% opačné, přesto pocity stejné s vámi.
Dítě hned po vyndání z dělohy někde odnesli, pak jen ode dveří ze vzdálenosti tak 10 m s ním zamávali a pak žena zůstala 2 hodiny úplně sama na sále, ještě dokapávala kapačka, ten kontrast, že nejdřív byl plný sál, nejméně 4 lidi včetně uklizečky se tam motali a hrozný frmol a najednou ta samota, člověk nevěděl co dál a nikde nikdo, člověka ani neočistili a nechali tam v tom mokru celé 2 hodiny ležet úpně samotného a bezmocného si s něčím poradit, neb přikurtován tou hadičkou, jen s jeho myšlenkami, které hlodaly a hlodaly a byly úplně stejné, ne-li horší, když tam to dítě nebylo ani kdokoli jiný, žádná pomocná ruka ani spřízněná duše.

to co popisujete, prožívá dle mého většina žen po porodu, bonding nebonding, je to otázka náporu hormonů, únavy a stresu. A celý systém to nechává jen na ženách, dnes, jako dávno v minulosti.

Porod je brutální záležitost a není pro slabé povahy.
08. 12. 2012 | 10:16

dá rozum napsal(a):

Aby mi ho nevyměnili za jiné, blbé.
08. 12. 2012 | 20:54

mia napsal(a):

1.Mnoho poruch,které děti mají, viz různé formy dys..., ADHD, ADD a další mají nevyjasněný původ. Jednou z možných příčin je poporodní trauma.

Takže bagatelizovat podmínky porodu,podceňovat psychickou pohodu ženy a potažmo i dítěte, je krátkozraké a hloupé.

2.Cituji z přednášek na téma psychobiologické reakce na stres a trauma: "Způsob chápání psychického a tělesného bytí jako něčeho odděleného je častým názorem zakořeněným v našem myšlení. Tento názor byl v historii evropského myšlení filosoficky formulován jako tzv. Karteziánský dualismus. Podle tohoto dělení svět sestává ze dvou základních a od sebe oddělených substancí bytí psychického (res cogitans) a bytí materiální povahy (res extensa), tedy doslovně toho druhu bytí, které je rozprostraněné. V tomto kontextu určité jevy jsou chápány více jako přináležející k té či oné substanci byť obě jsou spojeny v tzv. psychofyzickém paralelismu. Skutečnost, že účinek toxické látky, úraz či jiná organická porucha může vyvolat změny psychické z hlediska současného pohledu nikoho příliš nepřekvapuje, byť zde jde o překonání hranice mezi psychickým a tělesným. Na straně druhé tzv. psychosomatické fenomény, kdy trýznivé myšlenky, stres či trauma jsou „materializovány“ do tělesného onemocnění jsou i nyní něčím čemu v mnohých případech jen s obtížemi může člověk věřit. Slovy Thomase Kuhna lze říci, že se zde dotýkáme paradigmatu, které představuje anachronismus našeho myšlení ve kterém psychické, přes svoji nadřazenost substance blízce se dotýkající božského, ztratilo realitu ve vztahu k tělesné polaritě bytí."

Změna jakéhokolic zajetého stereotypu je velmi těžké,ještě pokud je nezměřitelné a není možné jasně popsat pozitiva.

Osobně se domnívám,že žena by měla mít volbu, a to bez pocitu jakéhosi boje s personálem,či nemocnicí. Mělo by to být samozřejmé,nikoliv s nálepkou alterženy či jak jsou tu ženy,co chtějí mít dítě hned u sebe,nazývány. Porod je natolik vážná věc, že by měla být tato debata vedena vážně a ne shazováním a zlehčováním tématu. Líbí se mi,když muž osočuje autorku,že ještě nerodila. Argument opravdu na místě. Já jsem trojnásobná matka a za sebe fandím všemu,co změní prostředí nemocnic k lepšímu. Své dceři bych moc přála,aby rodila co nejlehčeji,bez komplikací a se zdravým děťátkem,ať už doma nebo v porodnici. Podpořím ji,ať už se rozhodne jakkoliv,protože jde o její zdraví,její porod a její dítě. Bát se budu tak jako tak. Já už mám "hotovo", takže debatu ať vedou ty,které to teprve čeká :-)
09. 12. 2012 | 17:29

paranoik napsal(a):

dá rozum

až bude to centrální úložiště dat o pacientech, tak když se bude děcko geneticky hodit Pirkovi na náhradní díly, tak vám ho seberou a podstrčí nějaké nepoužitelné s vadami.V porodnicích budou jak před Semelweisem rodit jen socky, které neměly na porodní bábu, pěkně je tam nakazily horečkou omladnic a hned bylo o socku méně.
Věřím, že takovéto projekty se skrývají i pod dnešním zaklínadlem ---potřebujeme reformy reformy reformy
10. 12. 2012 | 11:20

gqvopooam napsal(a):

cwlexzyeh http://www.louboutinfemmepascher.fr ebqqppsms <a href=http://www.louboutinfemmepascher.fr>Christian Louboutin Pas Cher Soldes 2012</a> vyqapdgdi
xtofevecr http://www.chaussureslouboutinfrance.fr jjmbzzijs <a href=http://www.chaussureslouboutinfrance.fr>chaussure louboutin femme</a> cwtnoavrm
zphhuispm http://www.louboutinchaussureshomme.fr bgiqcpsiy <a href=http://www.louboutinchaussureshomme.fr>chaussures louboutin</a> nzsrqevie
cfnshfrol http://www.christianlouboutinfemmesoldes.fr vjqstorxy <a href=http://www.christianlouboutinfemmesoldes.fr>Louboutin</a> iqmnjjjng
ggitrhxcs http://www.louboutinchaussuresfemme.fr yphimkehr <a href=http://www.louboutinchaussuresfemme.fr>louboutin france</a> xxxzrrqts
22. 01. 2013 | 03:49

Helena napsal(a):

Mila slecno Mihovicova,
napred si to zkuste cca 2 dny pred porodem kvuli bolestem temer nespat, potom po dlouhych hodinach porodit a nasledne mit miminko stale u sebe - bez moznosti ho alespon na dve hodiny nechat sestre a konecne se trosku vyspat. U me v porodnici takova moznost nebyla a verte mi ze pokud mate navic na pokoji ostatni maminky s jejich detmi - po par dnech upadnete do stavu naprosteho zoufalstvi. U vas mozna jednou hormony budou fungovat tak jak "by mely", budete na vrcholu blaha, ale u me mel "povinny room-in" pouze jeden dusledek - zadne vybudovani uzasneho pouta s dcerou, ale naopak jeho totalni pocatecni naruseni, nasledne vycitky jaka jsem silene neschopna matka, lehka poporodni deprese, vse se upravilo po case. Kdyby si ji alespon na tu prvni noc sestry vzaly a nechaly me trochu odpocinout, toto se nestalo a nase prvni tydny nemusely byt takto pokazene. Pokud nektere matky chteji mit deti po porodu neprtrzite u sebe - prosim, ale nemam rada toto nekriticke zbozstovani room in systemu a s teoreticke zvasty jak je to pro vsecny to nejuzasnejsi.
13. 11. 2013 | 00:43

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy