Jana Ryšlinková

30. 03.

Co je s 11 miliony vyčleněnými na Pražskou olympijskou o.p.s.? - aneb Další střípek z pražské radnice

Jana Ryšlinková Přečteno 4104 krát

Na posledním zasedání pražských zastupitelů jsem navrhla zrušení Pražské olympijské o.p.s. a převedení všech zbylých prostředků do kapitoly na podporu rekreačního sportu. Dne 12. prosince 2008 totiž zastupitelstvo schválilo necelých 11 Milionů Kč pro tuto společnost. Teď, kdy už je jasné, že se v dohledné době žádná olympiáda v ČR konat nebude, jistě by se nejedné neziskové organizaci takové peníze (nebo i jenom jejich zlomek) docela šikly. Pan primátor mi poněkud nevrlým hlasem odpověděl, že „ópeeska“ je zamrzlá. Ale nějak nám zastupitelům zapomněl říct, kam ty peníze tedy rada převedla. A taky na webu Pražské olympijské žádné takové oznámení není.

25. 03.

Proč bít hlavou proti imaginární zdi?

Jana Ryšlinková Přečteno 7431 krát

Iniciativa boje proti pražské olympiádě není nic nového. Společně se sdružením nezávislých starostů a Janou Hybáškovou jsem se velmi aktivně zapojila v roce 2007 na shánění tisíce podpisů pražských občanů. Olympiáda v televizi je věc velmi sympatická, zato olympijský projekt v Praze a dalších městech České republiky je nesmyslný.

A proto jsme slavili "úspěch". Tisíc podpisů Pražanů jsme získali, postupně jsme překonali zuřivou opozici primátora Béma a dosáhli toho, že magistrátní zastupitelstvo splnilo svou zákonnou povinnost a zabývalo se na svém 13. zasedání 24. ledna 2008 návrhem referenda. V zastupitelstvu hlavního města má ODS více než pohodlnou většinu, a tak požadavek petice bez vážné diskuse smetlo ze stolu.

Názor Pražanů je tedy radnici lhostejný. Navíc - narozdíl od sněmovny - se v pražském zastupitelstvu poměr sil nezměnil, a tedy nelze očekávat jiný výsledek jednání o stejně znějící petici jako před rokem. Víc relevance by pro primátora Béma měl mít názor Mezinárodního olympijského výboru. Ten totiž již dávno rozhodl, že v Praze se olympiáda v příštích 10 letech odehrávat NEBUDE.

Proto se mi jeví jako absurdní ztrácet čas, energii a úsilí snahou získat 60 000 podpisů pražských občanů, potřebných pro automatické vypsání referenda o stejně tak nesmyslném olympijském projektu. Olympiáda je vějičkou odvádějící pozornost od mnohem vážnějších věcí, stejně jako tato iniciativa s podpisy, sloužící v tomto okamžiku pouze ke zviditelnění jejích nositelů. Vede sice populárním směrem, ale mimo hlavní současné problémy města a podstatu problému olympiády, kterou jsou spekulace s pozemky a neustálé rozhazování peněz na nerealizovatelný projekt.

V rozpočtu Hl. města Prahy je dosud 10 milionů korun určených pro nefungující a zbytečnou "Pražskou olympijskou o.p.s.". V situaci, kdy je v Praze řada malých organizacích starajících se o volnočasové aktivity dětí, které nedosáhly na pražské granty, hodlám na čtvrtečním zasedání zastupitelstva podat návrh na převod těchto 10 milionů právě na grantovou politiku.

24. 03.

Sloni v kulturní politice

Jana Ryšlinková Přečteno 3744 krát

Muzea i galerie všude na světě mají tendenci se poněkud zamotat do pavučin bádání svých historiků/odborníků, které je tedy potřeba vyvážit znalostmi o ekonomických možnostech, marketingu, novými nápady, jak vyhovět návštěvníkům/klientům, tedy znalostmi obecně nazývanými manažerskými. Řídím vysokou školu, která vychovává budoucí i stávající manažery. V Hospodářských novinách nás nedávno právě manažeři vyhodnotili jako nejlepší na trhu. Je tedy těžké mne podezírat, že mám něco proti manažerům.

Tak proč mne tak děsí, když vidím, jak naši modří i oranžoví politici zacházejí v poslední době s galeriemi, dosazujíce na místa ředitelů osoby často bez vážného vztahu ke kultuře, zato s jakýmisi znalostmi managementu?

Nějaký politický pámbu jim zřejmě našeptal, že je načase něco udělat s galeriemi. Roztahují se v nejkrásnějších domech v centru měst (tedy ty galerie), spolykají spoustu peněz z krajských rozpočtů, a ještě k tomu si dovolují dělat věci, které jsou zcela mimo kontrolu ( a chápaní) politiků. Jsou potěšením pro mnohé občany (ale do ulic se kvůli nim asi demonstrovat nepůjde), díky nim ( i jiným, pravda) do České republiky jezdí turisté, manažeři zahraničních firem si rádi vybírají Českou republiku právě proto, že kromě všech vhodných ekonomických ukazatelů je tu bohatý kulturní život. V dobách nejtěžších, za totality, to často byly ostrůvky svobody, v listopadu 89 poskytovaly galerie prostory a všelikou podporu rebelujícím občanům - takže: nadešel čas pomsty!

Zahájila to galerie v pražském Obecním domě. Výstavní prostory zůstaly, ale odborníci, kteří pravidelnou a velmi kvalitní výstavní činnost dlouhá léta zabezpečovali, už tam nejsou. Na webu Obencího domu už žádná zmínka o galerii není, jsou tam jenom výstavní sály k pronajmutí. Když budeme mít štěstí, tak se tam nějaká dobrá výstava zatoulá ale to bude spíš náhoda (o výběru rozhoduje obchodní oddělení). Praha přišla o galerii, která měla svoji koncepci a pravidelně připravovala objevné výstavy.

Pak následovala Galerie hlavního města Prahy. Tu nikdo nevystěhoval, jenom její ředitel Karel Srp, významný kunsthistorik, byl na hodinu odvolán. Oficiálně kvůli „nevýhodně uzavřené smlouvě“. Firma BNV consulting, která (alespoň podle svých webových stránek) nemá s galeriemi žádnou zkušenost (s výjimkou právě GHMP), doporučila vyhodit část kunsthistoriků a pár dalších administrativních sil. Specializují se totiž na „zeštíhlování“ provozů. Žádný ohled na zpracovanou koncepci další práce galerie od lidí, kteří se výstavní činností soustavně zajímají! Šup - pár dní a pěkně efektivně, moc se s tím nepárat. Do vedení pod dlouhé době provizorního řízení nastoupil manažer (a - slávabohu, do funkce hlavního kurátora se vrátil Karel Srp).

To jsme si ještě nafoukaně mysleli, že máme v Praze takový unikát. Ale středočeský hejtman nás rychle vyvedl z omylu. Sotva pár týdnu po své instalaci do křesla rozhodl, že vystěhuje České muzeum výtvarných umění z Prahy (www.CMVU.cz - ostatně jedna z nejlepších galerijních webových stránek, podobnou má jenom National Galery v Londýně. Projděte se po sbírkách alespoň tam, v reálu je nejspíš ještě dlouho neuvidíte, alespoň ne v žádné ucelené podobě...). Než se kdo stačil rozkoukat, je v Praze o další galerii míň. A ČMUV, které mělo v souvislosti s přesunem svých rozsáhlých sbírek roztroušených na několika místech do Jezuitské koleje v Kutné Hoře zpracován zcela nový plán činnosti, má nového ředitele, nemá místo v Praze a v Kutné Hoře mu do nově zrekonstruované Jezuitské koleje nastěhují ještě Středočeskou universitu. To znamená novou přestavbu! Ale co, daňový poplatník to zaplatí! Hejtman stejně do té galerie nechodil, a co mu je po Pražanech a turistech v Praze! Novému řediteli je možné jenom držet palce, ale jestli je to slušný člověk, tak mu dlouhého trvání neprorokuji. (Viz též http://artalkweb.wordpress.com/2009/02/18/trestik-s-nami-a-zle-pryc/)

No, a v posledních dnech se tahle infekce rozšířila do západočeského kraje. Další novopečná lékařka -hejtmanka léčí zcela zdravou Galerii U bílého jednorožce v Klatovech a na zámku Klenová odvoláním jejího ředitele Mgr. Marcela Fišera, bez udání důvodu, bez diskuse o tom, co je třeba změnit.

Jsou všichni tihle politici jenom slony v porcelánu, kteří prostě nevědí, jaký poklad mají v rukou, jak s ním zacházet, nebo se za tím skrývá něco jiného? Uvědomují si vůbec, jak strašně jejich chování škodí České republice, jejíž renomé ve světě je založeno převážně na jejích kulturních tradicích? Všechny dobré galerie ve světě se mění, přetvářejí. Jistý tlak na změnu k lepšímu je dobrý. Ale tahle destabilizace bez konceptu k ničemu dobrému nevede.

11. 03.

Liberecká pyramida

Jana Ryšlinková Přečteno 4570 krát

Chtěla jsem si večer zatopit v kamnech. Sáhla jsem po novinách a už už jsem je zapálila, když jsem si všimla Posledního slova Tomáše Baldýnského v „Lidovkách“, které mi v průběhu minulého týdne uteklo: Jmenuje se „Sníh a hry“ a je - jak jinak - o lyžařském šampionátu v Liberci. První světová akce lyžařského sportu u nás. Napsalo se toho o ní už habaděj, už ani nechci vědět, na jaký další únik peněz se přijde, o kolik se zase navýšil rozpočet celé akce a o kolik víc to bude stát daňového poplatníka, jaké podivné metody byly použity při zadávání veřejných zakázek (už se dokonce i losovalo - ale úvahu o tom, že losování může být za jistých okolností ta nejspravedlivější volba nechám radši na jindy) či jak se zametají stopy. Na straně chvály je hlasů málo: Premiér vysekl poklonu předsedkyni organizačního výboru Kateřině Neumannové, primátor Prahy toho hned využil, aby si přihřál olympijskou polívčičku, protože prý je vidět, že „to“ umíme zorganizovat. Sympatická tvář "naší" Kateřiny, stříbro Lukáše Bauera a nadílka sněhu. A pak pan Baldýnský napsal: „Nechápu, jak mohli Češi přehlédnout, že se po letech podařilo vydojit ze státu peníze na něco velkolepého.(...) (a nedokážou) mít z něho sakra radost, když už to stálo takový prachy. (...) Nedovedu si představit Egypťana, který Vás přivede k pyramidám a řekne: ,Děsný, co? Čet jsem, jak se to stavělo. Prachy lítaly voknem, lidi chcípali jako mouchy a jediný, co nám zbylo, je tohle...’.“ Neboli po našem: „když se kácí les, lítají třísky“.

Vlastně by mi tenhle velkorysý pohled mohl být sympatický. Ale nemůžu si pomoct - tentokrát není. Velkoryse by se mohly přehlížet chyby z nezkušenosti, ale ty se téměř nestaly. Vše nasvědčuje tomu, že právě velká zkušenost politiků, byrokratů a vykutálených podnikavců z toho, jak peníze daňových poplatníků stáhnout do svých kapes, vrhá na celou akci velký stín a místo aby se naše země blýskla, co všechno dokáže ( i shůry objednat sníh v ten pravý okamžik), má u Transparency International další černý puntík. Vlastně se asi podvádělo od samého začátku: Ministerstvo tělocviku se při schvalování celé akce dušovalo, že nebude mít žádné další nároky na státní rozpočet. Podle Kateřiny Neumannové už tehdy všichni zasvěcení věděli, že to je nepravda. Nikde jsem se nedočetla, že by to někdo ze zodpovědných tehdy řekl nahlas. Dnešní suma je někde na miliardě (tříska 1), z toho pár desítek milionů podle NKÚ někde zmizelo (tříska 2). Studentům přeji, že budou bydlet ve vylepšených kolejích, ale chápu liberečáky, že skokanské můstky asi nejsou tím, co ve městě potřebují ze všeho nejvíc. A budou jim tam stát ještě dlouho a budou do nich muset vrážet další peníze na opravu (tříska 3). Stálo tolik peněz za to, abychom si mohli jít zajezdit jednou, možná párkrát do roka (když si zase vymodlíme ten sníh) na nové běžecké tratě?(tříska 4). Ale největší, byť zatím virtuální, třísku zaťal pražský primátor. Umíme zorganizovat takovéhle mistrovství, tak proč bychom neuměli zorganizovat Olympiádu? Prý levnou. Zorganizovat nejspíš ano. Ale jak je vidět, v této zemi dokáže nula vyrůst na 1 miliardu. Na kolik by asi vyrostla sumička několika set miliard, na kterou je dnes „levná olympiáda“ odhadována? Zásek do státního rozpočtu a to nejspíš v době, kdy se náš rozpočet bude ještě vzpamatovávat z krizového zadlužení. Kolik pohrobků zbude? Pohrobků typu skokanských můstků, na nichž se sníh vyskytuje zřídka....Kdyby alespoň vydržely tak, jako ty pyramidy, tak by se třeba mohly šiknout budoucím generacím, ale tak pěkné to není a tak trvanlivé to jistě nebude. Zaplaťpámbu na jejich stavbě už napadají lidé jako mouchy. To je opravdu to jediné pozitivní zjištění.

Archiv článků: březen 2009

Co je s 11 miliony vyčleněnými na Pražskou olympijskou o.p.s.? - aneb Další střípek z pražské radnice

Proč bít hlavou proti imaginární zdi?

Sloni v kulturní politice

Liberecká pyramida

Blogeři abecedně