Růžový palouček – 420 let od narození J. A. Komenského

29. 07. 2012 | 21:42
Přečteno 5591 krát
Ten obraz znáte všichni ze školy: Komenský se loučí s vlastí. Domnívala jsem se, že je to někde na hranici, až posléze jsem se dověděla, že z tradice to bylo snad zde, na tajném shromaždišti emigrantů. Není důležité kde, ale proč. Emigrace patří k nejtíživějším životním osudům, ať už je politická či ekonomická. Nejhanebnější je však emigrace z důvodu náboženských. Z toho hříchu se budou zodpovídat nejen křesťané, ale i ostatní náboženství.

Komenský napsal 1622 své ženě, že musí odejít „před vzteklostí lidskou“! Kdysi jsem se pokusila srovnávat Komenského a Husa – ta dvě nechtěňátka našich dějin, s nimiž nevíme, co počít. Používáme jejich jména víceméně k bílení hrobů proroků. Na víc nemáme. Protože jsme se se svými dějinami dosud nevyrovnali. Poválečné hrůzy 50. let skončily v knize smíchu a zapomnění. Doba pobělohorská stejně tak vygumována restitučními tahanicemi. A Hus, husismus a husitství podléhá dobovým tancům účelových interpretací. Chybí nám mužný, statečný postoj k minulosti a ta se s námi vleče jako neuralgický bod rozumu i srdce. Kolikrát ještě dostaneme za vyučenou?

O Janu Amosovi jste zda snad už slyšeli vše. V naší církvi při svátosti křtu občas dodáme Komenského: dítě se narodilo, ale člověk z něj má být teprve vychován, aby skrze něj a jeho život byl Bůh oslaven. Člověk jako Boží stvoření k obrazu Božímu má být vychován k Boží spolupráci s Bohem se vytvářející a dotvářející plnost svého lidství, jakou spatřujeme my křesťané na Ježíši Kristu. Jinak: lidství není samozřejmá danost, ale možnost, jak píše v roce 1970 ve stati J. A. Komenský filozof Jan Patočka: „Na čem záleželo Komenskému nejvíce, je výchova, jako způsob, jak dovést člověka k tomu, aby byl vskutku člověkem“.

Jan Amos nevěděl nic o DNA, o genetické vybavenosti, ze které podle chromozomů můžeme dokonce vyčíst sklony k agresi, spiritualitě, inteligenci atd… Věděl však o výchově a sebevýchově. Věděl, že všude je zem Páně a celá zem patří Hospodinu a člověk jako Boží stvoření je tudíž bytostí celku. Lidově: gauner nebo hrdina, všechno jedna rodina. Bratrství a sesterství není naivní šalba „pravdoláskařů“ či „multikulti“. Můžeme sebevíce devalvovat Boha, pravdu a lásku, vypreparovávat z Jana Amose, co se nám hodí – nepomůžeme si. Nebe od země neodtrhneme. Boha nelze odnaučit. Je jeden Bůh, jedna víra, jeden křest… Patočka pokračuje: „Konflikty, disharmonie, spory, války a pronásledování pocházejí nakonec z toho, že se lidé ztotožňují ve svém poblouznění s něčím zvláštním, výlučným, jednotlivým a nevidí, že člověk je jediná bytost povolaná k tomu, aby celek světa měl pro ni význam… Je třeba obrátit člověka od subjektivního bloudění k veliké objektivní celistvosti řádu bytí“. Jinak s básníkem Holanem: bez ryzí transcendentály se žádná stavba nedostaví!

Tragedií je, že v globálně (celistvě) propojeném světě je medialita jako nové náboženství přesně tím, co napomáhá k opaku: zvýrazňuje subjektivní bloudění v bezbřehé svobodě, mínění kohokoliv o čemkoliv, ale bez onoho zakotvení vzhůru. A tak jsme „věcí mezi věcmi, silou mezi silami“ (J.P. ) Kolika krysařům z Hammeln ještě naletíme?! Škoda. Odlišnosti nám místo k obohacení slouží k rozdělení, k vydělenosti od druhých, k nadřazenosti nad druhými. Odlišností si zdůvodňujeme nutnost rozdělit se na části, a tahle particialita plodí radikály a extremisty všeho druhu a majitele jediných pravd. A výchova k osobnosti celistvé, k duchu otevřenému, k duchu bratrství a sesterství chybí.

Jestli mne teď pokládáte za zastánce EU a multikulti, pak to jen ukazuje, jak se sami vydělujeme, nálepkujeme a porcujeme na různé party. Jak vidno, žádná politika nedonutí lidi ke společné peněžence a už vůbec ne k vědomí sounáležitosti lidství a solidaritě. Jana Amose by to mrzelo o to víc, že se tak děje i v církvi Božího lidu ještě dnes. Už sice neodcházíme ze země, ale také se nescházíme u jednoho stolu Páně. A přitom Ježíš Kristus je přece hostitelem – ne my, kteří děláme zasedací pořádek, kdo, kam a kde smí s Kristem stolovat!
Komenský ani Hus nechtěli rozdělit církev či odejít do exilu. To my se jimi dnes rozdělujeme k naší hanbě. Jak dlouho budou ještě oba „nastavovat zrcadlo“ našim křivým ústům? Jan Amos píše: „Nikdo se nerodí pro sebe, všichni se rodí pro lidskou společnost“. Všichni jsme si bratry a sestrami s Bohem Otcem všech lidí v „jednotě“ bratrské.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Maximus napsal(a):

Kdyby dnes Jan Hus žil, určitě by velmi nesouhlasil s podivnými církevními restitucemi, kdy občanům Česka bude odejmuto za rovněž velmi podivných okolností 170 mld.Kč!
Zřejmě by ho upálili v Kostnici znovu! A ti co by to udělali by si mohli koupit odpustky.....
29. 07. 2012 | 22:10

Al Jouda napsal(a):

Fakt je, že zatím nikdo nevymyslel lepší věc pro výchovu lidí než je náboženství. Jedině vštípená víra dokáže zbrzdit temné pudy zakódované v genech každého člověka ( s určitými výjimkami) a vést ho k poctivému životu. Masy muslimů jsou ovládány immámy a pokorně vystrkují zadky několikrát denně k nebi a tlučou čelem o zem. Masy křesťanů se bojí pekla po smrti a snaží se dodržovat desatero Božích přikázání.Komunisté zbavili lidi víry a tím obrazně řečeno otevřeli cestu Ďáblu. Člověk, který se ničeho nebojí a na ničem mu nezáleží, je schopen veškeré špatnosti.Jan Amos Komenský by to ale dnes měl v Čechách už velmi těžké, protože téměř každý výrostek by ho dokázal poslat do prdele:))))
29. 07. 2012 | 22:25

aga napsal(a):

Labyrint světa a lusthaus srdce:

Aniž se také světa národům člověk Boží z pokojné mysli vyraziti dá. Nelíbí se mu sic mnohé věci: ale se proto sám v sobě nehryze a netrápí. Nech jde zpět, co přímo nechce; nech padá, co státi nechce; nech hyne, co trvati nechce neb nemůž. Proč by se tím křesťan trápil, kterýž svědomí své spořádané a v srdci Boží milost má? Nechtějí-li se k našim obyčejům formovati lidé, formujme se my k jejich, pokud jen pro svědomí lze. Svět ze zlého v horší jde, pravda jest: ale zdaž my to fresováním svým napravíme?
29. 07. 2012 | 22:37

Martin napsal(a):

Al Jouda: Patrně se přehříváš z počasí. Náboženství vychovalo a vychovává lidi pro největší zločinecké organizace světa, tuhle pod názvem Katolická církev, onde pod islámisté a podobně, čest výjimkám, jsou mezi nimi i jednotlivci kteří to myslí dobře, ale těch je málo. Tyto organizace za svou existenci už dávno hravě překonaly hrůzy válek 20. století a další, jednoduše proto, že věřící lidé jsou vychováváni tak, aby byli velmi snadno manipulovatelní.
Troufnu si říct že kdyby se lidé místo náboženství raději věnovali chlastu, cigaretám a žrádlu, bylo by na světě líp.
29. 07. 2012 | 22:41

pamětník napsal(a):

Náboženská společenství nejsou o nic horší ani o nic lepší než jakákoliv jiná společenství, rozdíl je pouze v tom, že všelicí věrozvěstové nás přesvědčují o o náboženské víře jako nejkvalitnějším návodu k životu. Člověk se nerodí jenom pro společnost, také společnost je zde pro každého člověka. To je dialektika.
29. 07. 2012 | 23:11

Maximus napsal(a):

Al Jouda napsal:

Jedině vštípená víra dokáže zbrzdit temné pudy zakódované v genech každého člověka ...

Docela jsem se smíchy zakuckal, takoví bigotní Italové kradou jako straky (nechte si tam někde na zkoušku auto v ulicích třeba Říma), bigotní Poláci jsou rovněž zdatní přemisťovatelé toho co není jejich nebo alespoň šmelí jako o život, no jsou národy jako třeba Řekové či Chorvati, ale spousta jiných méně pobožných národů, co Vám spíše pomohou když máte potíže než by Vám ublížili nebo Vás okradli. To se Vám moc nepovedlo pane kolego. No a my Češi? Na nás se tady asi promítla socialistická léta, kdy platilo to známé soudružské, kdo nekrade, okrádá svoji rodinu! Ale dneska platí pro normální obyčejné české lidi, že když kradou ve velkém různí Kraďouskové a to ještě v Přesčase, tak proč by měli být jiní, že? Ale naštěstí, všechno má snad svůj konec, ale Bůh to určitě nebude kdo nám pomůže! Ten má jiné starosti a vypadá to, že má asi pauzu jako Šípková Růžena ze Schlafenbergu.
29. 07. 2012 | 23:14

Pavlóšek napsal(a):

http://www.hzpd.cz/vyzva-poslancum-a-senatorum/
29. 07. 2012 | 23:22

Ládik!!! napsal(a):

Komenskému by se líbila oprava zámku ve Fulneku, na který komunisti kašlali. http://cestovani.idnes.cz/zamek-se-meni-v-perlu-fulneku-ma-z-nej-byt-skvostny-hotel-ped-/po-cesku.aspx?c=A110830_1643227_ostrava-zpravy_jog
29. 07. 2012 | 23:30

Maximus napsal(a):

Jeden na dobrou noc:

Přijde turista na kraj vesnice na moravskoslovenském pomezí a ptá se bači, který zrovna žene stádo ovcí, "Nevíte kde se tady pálí slivovica?" Bača mu odpoví, vidíte henten kostel ve vesnici? Jo, vidím!
Tak mimo ten kostel všade!
P.S.
Sakra, jdu si dát panáčka zlaté, jsou chvíle, kdy ty Moraváky mám docela rád!
29. 07. 2012 | 23:47

Iaara napsal(a):

Velmi zajímavý (a pravdivý) článek. Zvláště mne zaujala věta: "Odlišností si zdůvodňujeme nutnost rozdělit se na části, a tahle particialita plodí radikály a extremisty všeho druhu..." To by si měli povinně přečíst moravisté, v našem malém, uprděném státě aktuálně naplňují tuto charakteristiku asi nejvíce.

Ale teď nevím, esli sem se sám sneusvědčil: "... to jen ukazuje, jak se sami vydělujeme, nálepkujeme a porcujeme na různé party..." Ale snad není nálepkováním a vydělováním, když člověk poukáže na zhoubné ideologie...
30. 07. 2012 | 01:00

Drzá zrzka napsal(a):

Něco málo z Obecné porady o nápravě věcí lidských

Vím, že s temnotami není třeba podstoupit žádný zvláštní zápas, přinese-li se světlo, ustoupí samy sebou...

Učit znamená vést od věci známé k neznámé, a vést znamená činnost mírnou, a ne násilnou, plnou lásky a ne nenávisti.

Když totiž někoho chci vést, nehoním ho, nestrkám ho, neválím s ním po zemi a necloumám jím, nýbrž vezmu ho jemně za ruku a jdu s ním nebo na volné cestě kráčím před ním a lákám ho, aby šel za mnou.

Tmu nezapuzuje tma, jedna domněnka neustoupí domněnce druhé, ani jedna sekta sektě jiné, ani nenávisti, spíše tak nabývají větší síly a upevňují se ve vzájemném odporu, poněvadž nakolik jsou věci tytéž, jsou i jejich účinky vždycky tytéž a tak i protiklady vyvolávají vždycky protikladné účinky.

Já tedy, který nehodlám vyzývat lidi k boji, nýbrž k úvaze a názorovému sblížení (aby v přesvědčení, že je vznešenější sbližovat než rozptylovat, začali nejednotné mysli všude sjednocovat), předcházím, jak se sluší, příkladem.
30. 07. 2012 | 06:11

envoy napsal(a):

Komenský žil v zatra nepříjemné a složité době.Před zraky všech čtvrtili rozzlobení pávi katoličtí luterány české,studované na modernějších universitách německých na Starém rynku 1621 před zraky všech.Málokdo je litoval,ani Češi.Na rozdíl od přihlížejích Čechů měli s katy z Mnichova a Vídně umučení společnou znalost německého jazyka ze studií na protestantských německých universitách a jinou víru.Měli vůči svému lidu českému s jeho nepřítelem společný jazyk,ale víru odlišnou od nepřítele i svého lidu.Byli tedy vyjímeční.A jinak do Evropy již pronikaly zářivé paprsky úspěšné Východoindické společnosti protestantské z Nizozemí.O 100 let pozdější-protestantsko-katolická Západoindická společnost krachla ve Francii a probudila tím tiše zatím síly revoluce,vybouřící se o 70 let později na královské krvi francouzské míšené tehdy se slovanskou-polskou královskou jako by se sami Turci v nich mstili-v babách pletařkách okolo gilotiny- za hlavu Sultána poraženého u Vídně 1683 Poláky.
Komenský neměl ani tuchy o přerodu teologie právě v jeho době v exaktní moderní vědu:Kepler (matka mu měla být jako čarodějnice v Rakousku upálena,6 let vězněna)l,Marcus Marci-rektor Karlovy universityza bojů se Švédyv Praze, a jiní-z téhož území-Čech.Psal tak triviálně a bezobsažně z hlediska i tehdejší rodící se dnešní vědy,že se dnešní člověk vůbec musí divit,že mu jeho jalové disidentské rozumy a řečí o kozím mléce někdo-v tehdy tak ekonomicky-výrobně drahých knihách vůbec otisknul-jenže pod hlavičkou pedagogiky možno mířit i na prváčky.
Šel za klidem atmosféry společnosti:prošel jednotně katolickým Polskem do jednotně protestantského Švédska,nejen deklarujícího své protestantství ale s úspěchy zaň bojujícího,kde nalezl velkorysou přízeň princezny Kristýny.A odsud do Nizozemí-Naardenu,kde blahodárně působila na vše ultrabohatá Východindická společnost protestantská.Šel za klidem své existence a životní úrovní,duch zcela triviální a bezobsažný co se týče vědy.
30. 07. 2012 | 06:34

Honza napsal(a):

Jen jse vzdy pozastavuji nad drzosti nekterych lidi, kteri prohlasuji, ze kdyby Hus, nebi Komensky dnes zili, tak by urcite meli nazor, ktery zrovna tem lidem vyhovuje. To pouzivali jiz komuniste, kteri je malem prohlasili za cleny strany a dodnes se jejich jmena vselijak zneuzivaji.
Jinak jsem rad , ze cirkev ma mezi svymi predstaviteli tak moudrou a sympatickou pani.
30. 07. 2012 | 07:01

Maximus napsal(a):

Honzo,
zkus se seznámit trochu s tím co Hus kázal, navíc ti to pomůže zlepšit český jazyk. Ještě by ti mohl někdo říci, že mezi všemi těmi církvemi je opravdu dost významných rozdílů.
Čest Bůh!
30. 07. 2012 | 07:42

Milan napsal(a):

Vadí mi na J.A.Komenském jak se angažoval ve třicetileté válce na straně Švédů,dokonce vyčítal Torstensenovi jeho slabost v boji za kterou se později omluvil.To nesvědčí o dobrém vztahu k národu,když vítal boje v Praze a další násilnosti.To je velká slabina na portrétu tohoto učence s přezdívkou"učitel národů",který podporoval ničivou válku proti vlastní zemi,kdy na ztrátách obyvatel českých zemí se neshodnou historici ,jak jsou drtivé .Osobnost J.A.Komenského je stále obklopena aureolou ,která není úplně zasloužená a morální zvlášť u duchovního.
30. 07. 2012 | 08:09

Θεόδωρος Κολοκοτρώνης napsal(a):

On ten Komenský měl i k islámu co říct:
Mahometani
Takž vkročíme do jiného chrámu, kterýž okrouhlý byl a neméně onoho vnitř švárný, bez ozdob; kromě některých po stěnách liter a po podlaze koberců. Lidé pak v něm byli tiše a nábožně sobě počínající, bíle přistřeni a čistoty velice milovní; nebo se vždycky umývali a almužny dávali, tak že mi se tvárností tou milost k nim dělati počala. A řekl jsem: "Jaký pak oni těch věcí základ mají?" - Odpověděl mi Všezvěd: "Onino jej pod sukní schovaný nosí." I přistoupím a viděti žádám. Oni že toho jiným kromě vykladačů viděti nesluší. Já přece viděti chci, dovolení od p. Osuda předstíraje.
Summa alkoránu dobyta jest a ukázána mi tabule, na níž stál strom kořenem zhůru do povětří se pnoucí, ratolestmi pak v zemi strmící; okolo kterýchž množství krtic rylo, a jeden veliký krt vůkol chodě jiné svolával a v práci tu zavodil. I povídali mi, že na ratolestech toho stromu pod zemí všelijaké libé ovoce roste, kteréhož prý ti tiší a pracovití životčíškové dobývají. "A to jest," dí Všezvěd, "summa náboženství toho." I porozuměl jsem, že základ jeho na větru domnění jest, cíl a ovoce jeho pýskati se v zemi a troštovati se neviditedlnými, kdež nerostou, rozkošemi, a slepě hledati nevěda čeho.

Mahometánství násilím stojí
A odejda odtud dím vůdci svému: "Čím pak oni, že to jistý jest a pravý náboženství základ, dovodí?" - Odpověděl mi: "pojď a viz!" I vejdeme za kostel na plac; a aj, tu bílí ti a umytí lidé ohrňujíce lokty, jiskříce očima, hryzouce pysky a řvouce strašlivě běhají, koho potkají, šavlují a ve krvi lidské se máchají. Čehož já zlekaje se a zpátkem běže řekl jsem: "I což pak to oni dělají?" - Odpovědíno mi: "Disputují o náboženství a dovodí, že alkorán pravá jest kniha."

Mezi peršany a Turky o alkorán roztržitost
I vejdeme do kostela zase, a aj, tu mezi těmi, kteříž onu tabuli nosili, také hádka o toho, jakž jsem srozuměl, nejpřednějšího krta. Jedni zajisté pravili, že sám on drobnější ty krtice spravuje; jiní, že má dva pomocníky. O kterouž věc tak se neukojitelně táhali, že naposledy tak rovně tu s sebou, jako vně s jinými železem a ohněm disputovali, až hrozno."

J. A. Komenský, Labyrint světa a ráj srdce (1663)
30. 07. 2012 | 08:22

muromec napsal(a):

Milan -
Často je slyšet tvrzení, že Komenský byl ve skutečnosti maďarský Žid (kupř. pan Krampol se tím v televizi zhusta blýská v rámci vyprávění svých anekdot, - zda to je pravda, by nám snad řekla paní blogerka). To by pak vysvětlovalo vámi opsané postoje.
30. 07. 2012 | 08:26

Jana Pechová napsal(a):

Milan
Člověk, který již nežije, vám nedokáže vysvětlit své postoje a pohnutky k nim. V případě Komenského by vám měl stačit jeho ohromující odkaz - vždyť nikdo z nás nejsme dokonalý.
To, že po jiných požadujeme dokonalost, kterou se sami chlubit nemůžeme, je jednou z příčin stavu naší společnosti. A to, jak se chováte a jak smýšlíte vy sám, je největším výchovným vzorem pro vaše děti.
30. 07. 2012 | 08:31

Petr napsal(a):

J.A.Komenský a další musel odejít ze své vlasti díky "humální" katolické církvi.
Mnoho českých a slovenských občanů muselo ze své vlasti odejít kvůli "humální" komunistické straně.
Rozdíl je jen v tom, že se církví zabavený majetek po emigrantech bude vracet katolické církvi, ne potomkům emigrantů, jako je tomu po obětech komunistů.
30. 07. 2012 | 09:14

olga napsal(a):

Byla emigrace špatná? Nebo dobrá? To bych neposuzovala. Jen pro srovnání. Bylo prodání Josefa do Egypta dobré nebo špatné? To ponechám. Důležité je, že to byla Boží vůle. Bůh věděl proč se to děje. Kdyby Josef nebyl prodán za otroka, později nebyl ve vězení, nestal by se zachráncem. Komenský, kdyby nebyl vyhnán, možná by nenapsal tak obdivuhodná díla, a my bychom ho možná vubec neznali. Kdyby Ježíš nezemřel a nevstal z mrtvých, my bychom vubec nevěřili v život věčný. Zanechejme soudy. Dílo žije! Toho se držme!
30. 07. 2012 | 09:56

český maloměšťák napsal(a):

"....A tak problém zla, nebo bychom možná měli říci problém o zlu, je v podstatě stejného druhu jako problém zmatení nebo o zmatení a jako problém utrpení nebo o utrpení. Podivná neprůhlednost určitých empirických událostí, tupá nesmyslnost intenzivní nebo nesnesitelné bolesti a záhadná nevysvětlitelnost velkého zločinu vyvolávají nepříjemné podezření, že svět, a tím také život člověka ve světě, možná nemá žádný opravdový řád - žádnou empirickou pravidelnost, žádnou citovou formu, žádnou mravní soudržnost. A náboženská reakce na toto podezření je ve všech případech stejná: formulování, prostřednictvím symbolů, obrazu takového opravdového řádu světa, který objasňuje nebo dokonce oslavuje vnímané dvojznačnosti, hádanky a paradoxy lidské zkušenosti.

Snahou není popřít nepopiratelné - že existují nevysvětlené udá­losti, že život bolí nebo že prší na spravedlivé -, ale popřít to, že existují nevysvětlitelné události, že život je nesnesitelný, že spra­vedlnost je přelud. Principy, ze kterých se skládá mravní řád, mo­hou lidem skutečně často unikat, jak říká Lienhardt, stejně jako jim často unikají skutečně uspokojivá vysvětlení výjimečných událos­tí nebo účinné způsoby vyjadřování pocitů. Co je důležité, alespoň pro náboženského člověka, je, aby tato nepolapitelnost byla vy­světlena, aby nebyla výsledkem skutečnosti, že žádné takové prin­cipy, vysvětlení či způsoby neexistují, že život je absurdní a že po­kus o pochopení mravní, intelektuální či emociální podstaty zkuše­nosti je zbytečný....
.....Problém Významu v každém z aspektů jeho přechodových stup­ňů (jak tyto aspekty ve skutečnosti v každém daném případě po­stupně přecházejí jeden v druhý, jaký druh vzájemné souhry exis­tuje mezi smyslem analytické, citové a mravní impotence, to pova­žuji za jeden z nejvýznamnějších a - s výjimkou Webera - nedotče­ných problémů srovnávacího výzkumu v celém oboru) je záleži­tostí potvrzení nebo alespoň přiznání nevyhnutelné přítomnosti neznalosti, bolesti a nespravedlnosti na lidské úrovni a současné­ho popření, že tyto iracionálnosti jsou charakteristické pro svět ja­ko celek. A potvrzení i popření se činí ve smyslu náboženské symbolizace, symbolizace, která dává sféru lidského bytí do vzta­hu se širší sférou, v níž se údajně nalézá.

Tím však nechci říct, že tak činí všichni v každé společnosti; neboť jak jed­nou poznamenal nesmrtelný Don Marquis, nemusíte mít duši, jedině že ji opravdu chcete mít.....

....Naskýtá se hlubší otázka: jak je možné, že se tomuto popírání vě­ří? Jak je možné, že náboženský člověk přechází od utrápeného vnímání zakoušeného nepořádku k víceméně pevnému přesvěd­čení o základním řádu? Co přesně v náboženském kontextu zname­ná „víra"? Ze všech problémů spojených s pokusy o antropologickou analýzu náboženství je tento pravděpodobně nejobtížnější, a proto se mu také antropologové nejčastěji vyhýbají. Většinou jej přenechávají psychologii, ubohé vyděděné disciplíně, jíž sociální antropologové neustále předávají jevy, s nimiž si v mezích svého deformovaného durkheimismu nevědí rady. Ale tím se problému nezbavíme, není „pouze" psychologický (ostatně jako nic sociální­ho), a žádná antropologická teorie náboženství, která se na něj ne-zaměří, si nezaslouží své označení. Už dost dlouho se pokoušíme zahrát Hamleta bez kralevice.

Zdá se mi, že jakýkoliv přístup k tomuto tématu je nejlépe začít upřímným přiznáním, že náboženská víra nespočívá v baconovské indukci z každodenní zkušenosti - potom bychom všichni museli být agnostici -, ale spíše v apriorním přijetí autority, která tuto skutečnost přetváří. Existence zmatení, bolesti a mravního paradoxu -Problém Významu - je jednou z věcí, které lidi dohání k víře v bohy, ďábly, duchy, totemické principy nebo ve spirituální účinnost kanibalismu (dalšími jsou svíravý pocit krásna nebo oslnivé vnímání moci), ale nejedná se o základ, na němž tyto víry spočívají, jako spíše o nejdůležitější oblast jejich aplikace:
Poukazujeme na stav světa jako na ilustraci doktríny, nikoliv jako na je­jí důkaz.
30. 07. 2012 | 10:24

český maloměšťák napsal(a):

Proto koncentrační tábor Belsen ilustruje svět prvotního hříchu, ale prvotní hřích není hypotéza vysvětlující jevy, jako byl Belsen. Určitou společnost, v níž by zcela chyběly kulturní vzorce, které můžeme, současnou definicí nebo definicí jí podobnou, označit za náboženské, za názor bezpochyby mylný, že všichni lidé ve všech společnostech jsou, v jakémkoliv smyslu slova, náboženští. Ale jestliže antropologické zkoumání náboženské oddanosti není dostatečně rozvinuté, pak antropologické zkoumání náboženské neoddanosti vůbec neexistuje. Antropologie náboženství dosáhne dospělosti poté, až nějaký jemnější Malinowski napíše knihu nazvanou „Víra a nevíra (či dokonce „Víra a pokrytectví") v divošské společnosti."

Náboženskou víru ospravedlňujeme tím, že ukazujeme na její místo v cel­kovém náboženském pojetí; náboženskou víru jako celek ospravedlňujeme tím, že se odvoláváme na autoritu. Autoritu přijímáme proto, že ji ve světě objevujeme v určitém bodu, ve kterém uctíváme, ve kterém přijímáme nadvládu něčeho, co není námi. Neuctíváme autoritu, ale přijímáme autoritu jako definující uctívajícího. Někdo tak může objevit možnost uctívání v životě reformovaných církví a přijmout za autoritativní bibli; nebo v římskokatolické církvi a přijmout papežskou autoritu.
Toto je samozřejmě křesťanský přístup k věci; ale nemělo by se jím kvůli tomu pohrdat. V kmenových náboženstvích spočívá autorita v přesvědčovací schopnosti tradičních zobrazení; v mystických náboženstvích zase v nezvratné síle nadsmyslové zkušenosti; v charismatických náboženstvích v hypnotické přitažlivosti neobyčejné osobnosti. Ale priorita přijetí kritéria autority v náboženských záležitostech před zjevením, které z tohoto přijetí pramení, je stejně tak dokonalá jako v náboženstvích, která mají své „Písmo", či v náboženstvích hieratických. Základní axiom, který je podkladem toho, co můžeme nazvat „náboženskou perspektivou", je všude stejný: má-li člověk něco vědět, musí nejprve uvěřit.

Ale mluvíme-li o „náboženské perspektivě", mluvíme samozřejmě o jedné perspektivě z mnoha. Perspektiva je způsob vidění, v tom širokém smyslu slova „vidět", který znamená „rozeznat", „spatřit", „porozumět" či „pochopit". Je to určitý pohled na život, určitý způsob konstruování světa, jako když mluvíme o historické perspektivě, vědecké perspektivě, estetické perspektivě, praktické perspektivě nebo dokonce o oné bizarní perspektivě obsažené ve snech a halucinacích. Otázkou tedy nakonec je, za prvé, co je „náboženská perspektiva" jakožto druhově odlišná od jiných perspek­tiv; a za druhé, jak ji lidé přijímají za svou.
30. 07. 2012 | 10:24

český maloměšťák napsal(a):

Zvláštní charakter náboženské perspektivy se ukáže mnohem ostřeji, když se na ni podíváme na pozadí dalších tří hlavních perspektiv, z jejichž hlediska si lidé vykládají svět - praktického rozu­mu, vědecké perspektivy a perspektivy estetické. Rozlišujícími charakteristikami způsobu „vidění" založeného na praktickém ro­zumu jsou, jak poznamenal Schutz, jednoduché přijetí světa, jeho předmětů a procesů takových, jakými se zdají být - což se někdy nazývá naivní realismus -, a pragmatický motiv, přání působit na svět tak, aby se přizpůsobil našim praktickým účelům, ovládnout jej nebo - jelikož to se ukazuje být nemožné - se mu přizpůsobit. Svět každodenního života, který sám je samozřejmě kulturním pro­duktem, neboť je ohraničen ve smyslu symbolického pojetí „pev­ného faktu" předávaného z generace na generaci, je tradičním je­vištěm a daným objektem našeho jednání. Prostě je tam jako Mt. Everest, a jediné, co s ním jde udělat, když už někdo má tu potře­bu něco s ním dělat, je vylézt na něj. Tato danost je právě to, co se ztratí v případě perspektivy vědecké. Záměrné pochybování a systematické bádání, opuštění pragmatického motivu ve pro­spěch nezaujatého pozorování, pokus analyzovat svět z hlediska formálních pojmů, jejichž vztah k neformálním pojmům praktické­ho rozumu se stává víc a víc problematickým - to jsou známky sna­hy o vědecké uchopení světa. A pokud jde o estetickou perspekti­vu, která byla pod hlavičkou „estetického přístupu" prozkoumána pravděpodobně nejintenzivněji, ta spočívá v jiném druhu vylouče­ní naivního realismu a praktického zájmu. Místo pochybování
aktérem a situací....

....o spolehlivosti každodenní zkušenosti si člověk jednoduše této zkušenosti nevšímá a horlivě se věnuje vzhledu věcí, je zcela za­ujat jejich povrchem, zcela pohroužen, jak říkáme, do věcí „sa­mých": „Posláním umělecké iluze není přimět člověka, ,aby uvě­řil'..., ale právě naopak, aby se odloučil od víry - aby přemýšlel o smyslových vlastnostech bez jejich obvyklého významu, jako ,tady je to křeslo', ,to je můj telefon'... atd. Vědomí, že to, co je před námi, nemá pro svět žádný praktický význam, je to, co nám umož­ňuje věnovat pozornost jeho zjevu jako takovému." A stejně jako perspektiva praktického rozumu a perspektiva vědecká (nebo his­torická, filosofická a umělecká), není tato estetická perspektiva, tento „způsob vidění", produktem nějaké tajemné karteziánské chemie, ale je vyvolána, zprostředkována a vlastně vytvořena po­mocí zvláštních kvazivěcí - básní, dramat, soch, symfonií -, které, když se odloučily od pevného světa praktického rozumu, nabýva­jí oné zvláštní výmluvnosti, které může dosáhnout pouze a jenom vzhled.

Náboženská perspektiva se od perspektivy praktického rozumu odlišuje v tom, že, jak už bylo poznamenáno, sahá za reality každo­denního života k realitám širším, které je opravují a doplňují, a je­jím hlavním zájmem není působení na tyto širší reality, ale jejich přijetí, víra v ně. Od vědecké perspektivy se odlišuje v tom, že zpochybňuje reality každodenního života nikoliv z důvodů institucionalizované skepse, která rozpouští danosti světa ve vír pravdě­podobnostních hypotéz, nýbrž z hlediska toho, co považuje za šir­ší nehypotetické pravdy. Spíše než nestrannost je jejím heslem od­danost; spíše než analýza střetnutí. A od umění se odlišuje v tom, že namísto oproštění se od celé otázky faktičnosti a namísto úmysl­ného vytváření atmosféry zdání a iluze prohlubuje zájem o fakta a snaží se vytvářet ovzduší naprosté skutečnosti. Právě v tomto smyslu „skutečně skutečného" spočívá náboženská perspektiva; symbolické aktivity náboženství jako kulturního systému se snaží tento smysl vytvářet a posilovat a do maximální možné míry učinit nezranitelným rozporným vyjevováním světské zkušenosti. Je to opět naplnění určitého specifického symbolického komplexu - metafyziky, kterou vyjadřuje, a stylu života, který doporučuje - přesvědčivou autoritou, která je z analytického pohledu jádrem nábo­ženského jednání.
30. 07. 2012 | 10:25

český maloměšťák napsal(a):

Což nás oklikou přivádí k rituálu. Neboť právě v rituálu - to zna­mená v posvěceném chování - nějakým způsobem vzniká pře­svědčení, že náboženské pojmy jsou pravdivé a náboženská přiká­zání správná. V nějakém druhu obřadu - ať už je tento obřad sotva víc než pouhé přednesení mýtu, porada se zjevením či ozdobení hrobu - dochází k setkání a vzájemnému upevnění nálad a motiva­cí, vyvolaných v lidech posvátnými symboly, s obecnými pojmy řádu bytí, které pro lidi formulují. Při rituálu působením jednotné­ho souboru symbolických forem splývají svět prožitků a svět před­stav, stávají se tak jedním a tímtéž světem, a tak vytvářejí onu zvláštní přeměnu našeho smyslu pro realitu, o které hovoří Santayana v mottu na počátku této kapitoly. Bez ohledu na to, ja­kou roli hraje či nehraje božský zásah ve vytváření víry - a není úkolem vědce jakkoliv se k takovým otázkám vyjadřovat -, se ná­boženské přesvědčení - přinejmenším na počátku - na úrovni člověka vynořuje z kontextu konkrétního vykonávání nábožen­ských obřadů...."

Clifford Geertz : The Interpretation of Cultures (1973), česky Interpretace kultur, Praha: Slon (2000)

Jen dodávám, , že lidé 21. století se vyznačují tkzv. "línozadkostí" a tak se rituálem (v agregátním vyjádření snad největším rituálem z těch nejrituálovatějších rituálů pod sluncem) stalo i blogování to veškeré a škorpení se následovné.
legenda : zadek....v mnoha případech mozek
30. 07. 2012 | 10:26

Někdojen napsal(a):

Ať otevřu kterýkoliv blog, narazím na zběsilého kydače slov a odkazů, to jsou taky jeho denodenní rituály. Nejstrašnější, že to sviní od rána do večera, než se dostanete k jinému příspěvku, pohltí jen to posouvání přes ty jeho kydy spoustu času. Někdy něco brnkne o pozornost, jako dnes ten rituál.

10:26, ta sebekritika se povedla.
30. 07. 2012 | 11:37

stejskal napsal(a):

Dobrý den, paní či pane Někdojen,

nevím, kterého máte zrovna na mysli (ta charakteristika se zde hodí na spoustu lidí). Nelze tomu zabránit (tedy pokud jde o takto otevřené a liberální fórum), ale lze to ignorovat. Je to stejné, jako v reálu. Restrikce je sice jednoduchá, ale většinou moc nepomůže. Smysl má myslím hledat cestu, jak se tím nenechat otrávit, nepodporovat to, neprovokovat k ještě větší aktivitě, ale ani nesvázat úplně vše jen nařízeními a zákazy. Není to lehké, ale jde to.

Libor Stejskal
30. 07. 2012 | 11:57

stejskal napsal(a):

Smazal jsem příspěvek, který neměl nic společného se záměrem našich stránek, tedy poskytovat prostor pro věcnou a korektní debatu.

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů
30. 07. 2012 | 12:26

český maloměšťák napsal(a):

Stejskal
Děkuji, že jste zde ponechal příspěvek Někdojena, který má velmi mnoho společného se záměrem vašich stránek, tedy poskytovat prostor pro věcnou a korektní debatu.

S úctou český maloměšťák.
30. 07. 2012 | 12:31

Jana Pechová napsal(a):

Olga
Vynucená emigrace je vždy špatná.
To, že vás něco (nebo spíš někdo) vyžene, vás neudělá lepším. Snad, pokud člověk chce být dobrým, ho útrapy mohou v síle toho rozhodnutí otestovat. Takových testů však nabízí i přirozený chod života celou řadu.
Komenský se neproslavil bedekry - jeho emigraci bych proto Bohu nepřičítala ani náhodou.
30. 07. 2012 | 12:48

drnout napsal(a):

Komenský může symbolizovat mnohé až k dnešku,ale nemůže být toho příčinou,jako třeba tragédie S522.Turka on nerad,ač protestant.Protestant napříč fanaticky katolickém Polskem v bezpečí-mlčeti zlato,mluviti stříbro.
On byl ale stříbro:na záhady doby reagoval po způsobu slavného aténského řečníka Diogena:tak totiž Diogenes odpověděl plénu,které se Zenonovým paradoxem o šípu mu tvrdilo,že pohyb neexistuje.Diogenes a Komenský odpověděli chůzí,Komenský se stal doživotně poutníkem a též hostem dvorů a mecenášů.
Nečekal až se čistá teologie Keplerem (narozen a studován v Rakousku) a Markem Marci (narozen i studován v Čechách)se v Čechách -v Praze-jimi přerodí ve vědu poprvé v dějinách lidstva.Archimedova antická mechanika vplouvala do vodstva bezbřehé teologie katolicismu jen váhavě a pomalu,opatrně,jakoby se bála potopení,nepřeplutí nejen k Archimedovu pevnénmu bodu-kdesi ostrovu,ale vůbec břehu.Kepler měl mysteriální zážitek s polygonem-platonským tělesem,který ho nutkal uvidět jako prvního člověka pohyb známých 7 planet stejně:pohybem po elipse,se středem síly v ohnisku-jednom ze dvou.Snad nebyl problém,které vybrat.Ale ač stále mnoho let jmenován jako první císařský matematik s vězněnou matkou daleko od Prahy,v Regensburgu se pomoci císařského konsistoria čekáním za dveřmi nedočkal a tamtéž zemřel,zanechaje děti ze dvou manželství s dále téměř osudy neznámými. Ale v době jeho smrti-okolo roku 1630 již Marcus Marci zaujal místo 1621 popraveného rektora university slovenského lékaře Jessenia místo léksaře nejlepšího-on krále Leopolda -a též později se studenty bránil Prahu proti Švédům i s Balbínem a jinými,zemřel 1667.Proslul řešením dvou problémů,které studoval i René Descartes-z tábora katolíků 1621.Lom světla (duha) a ráz koulí (Descartův impuls-impetus).I Huygens o tom věděl.U lékaře překvapující.Že by
opsal z Voynichova manuskriptu,200 let starého,který vlastnil a který byl psán v neznámém jazyce -kopštině?
Opravdu -pozice Keplera a Marca Marci byly tak na výsost odděleny od lidí,že Komenský by se k informacím toho druhu stěží dostal z pozic v Jednotě bratrské.Ale v době kdy Komenský fandil švédským generálům,by Marcus Marci asi ledacos chlubivě utrousil před žáky university,leč dílo ještě daleko větší-Keplerovo v té době ještě hnilo neznámo kde,než se později dočkalo gigantického ohlasu srovnatelného jen s Newtonem.Asi ne zásluhou dětí.I kdyby Komenský znal ledacos z prvního přerodu teologie mechanikou ve vědu pomocí rodící se v zárodku vyšší matematiky infinitezimální ,stejně by málo pochopil,protože vše ještě teprve mířilo neznatelně k základům standartní vyšší matematiky Newtona a Leibnitze,shrnuté na úrovni i 21.století poprvé v učebnici markýze L´Hospitala roku 1709.Kvas znají jen nejvlastnější tvůrci a v okolí jeho smysl uniká jako pára.Jehopolygon-Keplerův i elipsyasi služebníci i návštěvi uzřeli,ale smysl transformace polygonu v elipsy neznali.Jen Kepler věděl,že pochopil doby oběhu a poloměry téhož u všech planet týmž jedním vzorcem.
30. 07. 2012 | 14:12

Meňo napsal(a):

Díky paní biskupce opět za krásný článek k zamyšlení.
30. 07. 2012 | 16:28

jepice napsal(a):

Určitě mnoho ušlechtilých myšlenek, se kterými netřeba polemizovat...
Některé z nich jsou nad chápání pozemského červa jako já, třeba ta o nemožnosti odtrhávat nebe od země...kdo by to dělal, že ano...

Takže já, tvor přízemní, dávám pouze jednu nesmělou otázečku: Co prosím má co dělat Růžový palouček v názvu blogu, když s Komenským a jeho dobou, pokud vím, toto místo nijak nesouvisí?
30. 07. 2012 | 21:21

jíra napsal(a):

Paní biskupko, díky za pěkná slova do duše, vlastně do pranice, aby jaksi ty pranice byly již konečně omezeny. Každopádně má v Růžovém paloučku J.A.Komenský pamětní desku.

olga
Toť otázka, zda lze přesně takto říci, že vše je Boží vůle. Můžeme doufat v to, že Boží vůle je pomoci naplnit u každého to své nejlepší. Ovšem existuje také pokušení... Náboženské emigraci (možná spíš mocensky vynucené a provázené horlivci církve, které krotil i katolík B.Balbín a dost si kvůli tomu vytrpěl) asi zabránit nešlo, ale J.A.Komenský se stal váženým učitelem národů a to je opravdu dobře.

Drzá zrzka
Váš příspěvek se mi opravdu líbí.

český maloměšťák
Zajímavá detailně pojatá citace. Možná ale mnoho slov, kdy roste riziko, že mnohé výroky nebudou dost pravdivé. Klasické umění, zejména zpěv, působí nejen esteticky, ale místo citovaného odloučení od Boha spíš vytváří přes určitou vznešenost můstek k opravdu hodnotnému prožitku. Původně byly obrazy především s náboženskou tématikou, jeden obrázek kolikrát řekne víc, než sto stran textu.

-------------

Abych doložil svá slova o dobrém vlivu klasické hudby na hluboké společné procítění krásných bohulibých pohnutek, navíc dost k tématu blogu, nabízím pár odkazů na skvěle podané písně a árie mladičkou pěvkyní Jackie Evancho - vlastně slova Jana Ámose "škola hrou" interpretuje v podobě "škola zpěvem", jako jakési její "evancholium" i přes CD a DVD. Skladby o lásce v jejích písních jsou často upravené tak, že vlastně ani nelze poznat, zda jsou spíš o lásce dvou lidí nebo o vztahu mezi člověkem a Bohem, vzhledem k jejímu věku (prosadila se v deseti letech na všeobecně talentové show AGT 2010, kde byla druhá) je to pochopitelné.

Jackie Evancho - The Lord's Prayer, Otčenáš (Dallas, 2011, lyrics)
http://www.youtube.com/watch?v=Gp_5WZoxkZM&feature=related

Jackie Evancho - Ave Maria Bach-Gounod (AGT 2010 finale)
http://www.youtube.com/watch?v=YUr39UrqNfc

Jackie Evancho - Pie Jesu (Disney Christmas Parade 2010)
http://www.youtube.com/watch?v=lJkuQfS8JNg&feature=related

Jackie Evancho - All I Ask of You (Florida 2011)
"Let me be your freedom / Let me to dry your tears / I'm here, with you, beside you / To guard you and to guide you..."
"Say you need me with you, now and always / Say you love me you know I too / Love me -that's all I ask of you..."
http://www.youtube.com/watch?v=_7yiFlrUjzg&feature=related

Jackie Evancho - To Believe, nová píseň (Florida 2011, lyrics)
mluvená modlitba: "Father, as you see, I'm just a child / And there's so much to understand / But if Your Grace should surround me / Then I'll do the best I can / I promise, I'll do the very best I can"
"Help us do Your will oh Father / In the name of all that's true / And we'll see in one another / The loving image of You"

Jackie Evancho - A Time For Us, z filmu Romeo a Julie (Atlanta 2011)
"And with our love, through tears and thorns / We will endure as we pass surely through every storm / A time for us, some day there`ll be a new world / A world of shining hope for you and me"
http://www.youtube.com/watch?v=5z0ZeTqj8MA&feature=relmfu

Hezké letní dny a rozjímání
31. 07. 2012 | 03:47

jíra napsal(a):

doplněk: chybějící odkaz k písni To Believe
http://www.youtube.com/watch?v=foUrBztgzZA&feature=related

pro zájemce, jak se plně poprvé rozzářila její hvězda:
Jackie Evancho - O mio babbino caro (Puccini, AGT 2010 1.st Audition)
http://www.youtube.com/watch?v=SKhmFSV-XB0&feature=related
31. 07. 2012 | 03:54

druid napsal(a):

Komenského Orbis Pictus byl přeložen 1685 z latiny na Slovensku dnes málo známým člověkem z nižšího duchovenstva.Ani rok 1685 nebyl ještě v pravém slova smyslu Dobou Temna A.Jiráska,proti níž staví náš dějepis Dobu obrození-pozdější.Ŕada Čechů byla jmenována i tehdy do vysokých církevních a císařských úřadů po studiích.Některé šlechtické rody (Nosticové,Šternberkové)byly tehdy i dál vlastenecké a pročeské,někteří duchovní,jako kazatel v pražském Týnu až do roku 1734 (roku 1715 mu vyšla česky kniha s názvem "V Praze je Ti blaze máš li dost peněz").Kdy zemřel.Teprve rokem 1749 byla zrušena Česká Dvorní kancelář v Praze,a kompetence už byly jen ve Víddni (I tehdy jsou známy osobnosti české-jako jistý Paroubek).Minimálně více jak deset spisovatelů českého původu psalo české dějiny a literaturu i v tom století temna vlastenecky.Možná více než dnes.Prokop Diviš si dopisoval s Eulerem,byl znám v Petrohradě-Akademii,byl u císaře-vesnický farář a vynálezce.Ovšem vše bylo podmíněno studiem u jezuitů,piaristů a službou církvi bez výjimky-v občanských profesích kulturně působit nebylo možné jedinému známému tehdy člověku.Stále vycházely vždy české poštovní noviny .Více než germanizací byla Doba Temna rekatolizací.Samozřejmě o renesančních velikánech typu Keplera a Marca Marci Doby bělohorské nebylo ani řeči .I začátek -popravou 27 českých pánů není tak výrazný,připomeneme-li ,že husité po odražení útoku krále Zikmunda roku 1620 s jeho 20 000 vojáky v Praze,pobili na útěku minimálně 25 pánů z řad vyšší šlechty pro Zikmunda -z rodu z Konopiště,Valdeka,Śternberků,Voků i smolenského knížete Jiřího,kterého předtím vítěz od Grunwaldu polský Vitold vyhnal z jeho panství než se připojil k Zikmundovi.Husitská šlechta měla i mnoho pánů,kteří dvacet let předtím i potom byli mnohokrát obžalováni a souzeni v podvodech,dědictvích,majetkových sporech a též mnohá jiná panství zničili,když si je bojem s družinou nevybojovali pro sebe.Podobně odpůrci Husitů-jako biskup Železný si udržoval 3000 vlastních vojáků.V zásadě nejvíce bojeschopných husitů se rekrutovalo z řad šlechty ze Slezska a Východních Čech,kteří bojovali proti sobě mnoho let okolo data bitvy u Gruenwaldu buď v řadách polsko-litovských nebo Řádu německých rytířů-nepřátel Poláků,řádu,který podporoval zejména Zikmund,ale i druhý Lucemburk-český král Václav IV (píše historik Goll).Též ze strany polsko-litovské se jistá výrazná osobnost stala zemským správcem husitským v Čechách po roce 1420.
Otec Jiřího z Poděbrad byl po přátelství s Žižkou odpadlíkem již od roku 1415-bojoval a prohrál s Žižkou roku 1424,vedl bitvu u Lipan za Panskou jednotu.Jeroným pražský též jeden z prvních obětí z řad husitů brzy po Husovi -byl diplomatem v polsko-litevských válkách.Za husitů měly Čechy vlastní politický život,v době temna naopak.Luteráni jako Komenský-sympatie k husitům.
31. 07. 2012 | 09:25

druid napsal(a):

Jde o to,že náš český dějepis,nesený stále vlnou vlasteneckého nadšení Masrykovy první republiky,de facto více rakušáků než Čechů-Masaryka,Beneše,Háchy-projevuje stále jakousi "opožděnou lítost" nad dlouhodobou ztrátou českých kořenů a českého jazyka po tři sta let Temna a vůbec neuvádí úhly pohledu vlastní té době.Např.to,že v polovině 18.století otřásla naším dnešním územím neskutečně velká (proti tomu co se připomíná) série krvavých selských rebeliií po celém území .Habsburský trůn-Marie Teresie a syn František,císařovna a císař,reagovali nejprve obecnýmizákony za Terezie-školní docázka ,zákony o židech a cikánech a později přišlo 1749 zrušení České dvorní kanceláře v Praze,1774 zrušení všech jezuitských řádů a 1781-toužená svoboda sedláků-zrušené povinnosti roboty.
To čemu se říká v dějepise obrozenci byli vesměs bez výjimky lidé i potom,po těch radikálních reformách Habsburků,bytostně spjatí se šlechtou-jako svým mecenášem-vychovatelé,překladatelé a s církví jako podporovatelem a zaměstnavatelem v nejrůznějších formách.Všichni tíhli k postům profesorů,kde to bylo možné německých vzdělávacích institucí.I v zahraničí.A současně plnili vlastenecký úkol a horlivě němčinou nebo latinou objevovali světu učenců český jazyk,kterým drtivá většina Čechů nikdy mluvit nepřestala.Až na dějiny,kde leccos shrnuli z dřívějších kronik,objevovali učenému světu Ameriku.Stavěli otázku obrození spíše konsensuálně sociálně anti-husitsky-výhradně jako otázku českého jazyka a jeho znovunastolení.Pokud se jednalo jako o jazyk úřední bylo to na místě,pokud o jazyk ,kterým se fakticky zde mluvilo ponejvíce-bylo to nošení dříví do lesa.Bohatí Češi všech druhů si pomocí velmi dobře placených obrozenců v kultuře snažili udržet řízení národa ve svých rukou.Takže chudí se často obraceli i za obrození i na německy mluvící za podporou sociálních potřeb.Navíc v exaktních vědách,kde bylo třeba nejen spisovně mluvit,ale i myslet co nejlépe drtivá většina talentovaných obrozenecké češství ignorovala a odcházela kamkoliv jinam za světovostí stále.Příkladů je mnoho.Někteří se stali i vítanými učiteli,tam kde se spolu s poněmčením vlád objevovalo i slovanské kulturní dědictví-jako u Bulharů,kam tito exaktní myslitelé mířili za výdělkem aexistencí s ideály Slovanstva a vědy,vzdělání.I jinam.Doba obrození tedy existovale vícekolejně,s různými zájmy Čechů podle postavení a zaměření talentu a práce,a to co dnes je "Obrození" byla ve skutečnosti jen šlehačka na vrchu plného poháru žití.Krom toho za vyučením tovaryši řemesel nejčastěji chodili do Vídně se učit.Na Moravě bylo soužití Moraváků později i lepších sedláků s Němci příkladné,včetně s německou šlechtou,která na ně z těch dob spisovatelsky vděčně vzpomíná.Koncem 19.století ale nastoupila znovu přes čerstvě zavedené ústupky v jazyce školním a úředním Čechům reformami jazykovými hraběte Badeniho opět tvrdá faktická i místy surová nacionalisticky laděná germanizace,po Bachově politické předchozí.Děti obrozence z počátku století Čelakovského dávaly ve funkcích poslanců a knihovníků spisy za pravdu německým nárokům,otec byl proesorem slavistikys lékařem J.E.Purkyně v antislovanské,ala bělohorsky katolické pruské Vratislavi,centrum tradičního antihustismu.Zasedaje poslanci v Říšském parlamentu se Češi snažili o úroveň průmyslu,vědy a techniky -s úspěchem.Ale přišla světová válka,na níž reagovali desetitisícem spontánně vytvořeých vlasteneckých spolků,ale na frontu ,kdo musel,rukoval.Česká vlastenecká šlechta jako Nosticové a Šternbergové z doby pobělohorské a temna byla po roce 1945 zbavena v ČSR majetku a žije v emigraci-Rakousku a Německu hlavně.Oficiální uznávaná česká literatura-Zeyer,Arbes,Mrštíkové aj.-začala dost ztrácet zájem českého publika,Jan Neruda spíše vyniknul mezi nimi.Se svým sociálním cítěním.Sociální demokracie váhala během války po válce vystoupit z Rakouského spolku národů.Bývalý horlivý rakušák Masaryk v poslední momenty války výrazně otočil proti Rakousku.Ač tam studoval.
31. 07. 2012 | 10:56

český maloměšťák napsal(a):

jíra
Mám nejradši ticho nebo zvuky v přírodě.

Mějte se.
31. 07. 2012 | 12:29

druid napsal(a):

oprava:otec F.L.Čelakovský byl profesorem slavistiky s lékařem J.E.Purkyně v antislovanské,ala bělohorsky katolické pruské Vratislavi,centru tradičního antihusitismu s rekatolizací

Dodatek:Zikmund Korybutovič,polsko-litevský šlechtic, byl mezi léty 1620-1630 zemským hejtmanem dosazeným zde husity.Zemřel,tuším 1437 v jeho rodné zemi,po jakýchsi trablech jistěže.Tak Jan Roháč z Dubé nebyl téhož roku sám na tom s koncem,poté co ho blahovolně jako jednoho z mála zajatých táborských husitů pustili po bitvě u Lipan.

3000 vojáků biskupa Železného je dost,vezme-li v úvahu,že u Lipan měli táborští plus sirotci Prokopa Holého dohromady 10 000 všeho bojeschopného lidu.A to již páni z Konopiště a Železný také tuším dávno nežili,pobiti husity jedni z prvních.
Možná ,že více jich bylo rozptýleno jinde ,po celém území,v bojích o různá panství.Počet přepadení a majetkových zisků husitské šlechty a předáků v letech 1400-1460 je kolosální,stejně jako soudů s nimi nebo jejich účastí.Takoví jako Sokol,který porazil Zikmunda uherského s Albrechtem Habsburským,Zikmundovým spojencem roku 1404 při jejich společném pokusu dobýt pro ně Znojmo,a sebral značnou část vojska polského krále Vitolda -z Čechů,Slezanů a Moravanů -v bitvě proti Řádu německých rytířů u Grunwaldu 1410 -takoví zemřeli mezi prvními,ještě než Žižka byl uznán vojvodou husitským.Jednota byla až na známé výjimky jako Železný-zpočátku jen peticích proti upálení Husa nebo snaze předtím mu v Kostnici pomoci.Jinak česká šlechta husitská byla zájmy bohatství si kde se dá nabrat roztříštěna a s ní samozřejmě jejich lancknechti jich poslušní.Rekatolizací pobělohorskou byli jistě k pánům připoutáni více otrocky,leč hustota válek v době temna byla menší než v době husitské (ne v době pobělohorské-válce třicetileté-to bylo stejné nebo horší počtem zemřelých 9/10 obyvatel zde ),takže nebyli nuceni jít každou chvíli příp.svůj život v boji položit.A táhnout roky sem a tam,od bitvy k bitvě,bez přestání-jako za husitů v bojích s kališníky.
Studenti na Karlově mostě se Švédy-brali v potaz těch 9/10 nebo,že jsou poslední destinou?
31. 07. 2012 | 13:02

jíra napsal(a):

český maloměšťák
Aha, tím se to vysvětluje. Beru to, ani já nejsem dokonalý, tedy vystřižený ideál jak od Rychlých šípů. Ticho a zvuky přírody oceňuji taky, jéje.
Jeden můj dobrý přítel sehnal spoustu desek a CD pěkné hudby, ale nikdy jsem ho neslyšel zazpívat ani verš, i když jsme všichni kolem pěli ostošest třeba vánoční písně, a to ani po dvou třech pivech. Nezajímal ho ani obsah cizojazyčných textů.

To nic nemění na tom, že jste připomněl dobrý postřeh, že až příliš často není kultura mostem k větší spravedlnosti. Jenže to je něčí volba, nikoli danost. Zvlášť děsivé absurdity v tomto směru přináší historie koncentračních táborů za nacismu, kdy po vraždění a mučení nevinných lidí sedl "kulturní" oficír k piánu a přehrál si nějakou skladbu z vážné hudby.
Tím víc potěší, když na YouTube pěje ódy na výkon malé Jackie někdo v arabštině či ruštině. Hudba sice (možná jen zatím) netěší vás, ale národy spojuje a to je dobře...

Zdravím.
31. 07. 2012 | 14:46

jíra napsal(a):

Θεόδωρος Κολοκοτρώνης
Pozoruhodná kniha. V několika kapirolách z ní si Jan Ámos kriticky všiml "stavu nábožníků" z různých věrouk. A z vlasti neodcházel do emigrace kvůli muslimům, ale kvůli tvrdé rekatolizaci prosazované vrchností.
Nelze vše brát jaksi i s chlupy, text vznikl v 17. století, navíc vycházel ještě ze starších pramenů, zejména z knihy Kazatel připisované Šalamounovi. V tomto duchu psal i o nových vírách od té doby. Samozřejmě si lidé ještě rádi všímají zejména toho hrozného, co je či nějaké bezbranné ohrožuje. Chybou by bylo kritiku vůči tomu jinému přehánět jaksi z principu, pak lidé mají víc tendenci naopak omlouvat své vlastní špatnosti, vlastně tím svět provokují, situaci přiostřují a ještě se tomu diví.
Zároveň ale v knize i on sám zpochybňuje člověkem obsažitelnou obecnější moudrost, která je spíš nahrazována "moudrostí tohoto světa". Radši píše o "stavu nábožníků", ne o principu, jaký víry přinášejí. Odmítá to v té podobě, v níž to plodí násilí. Odmítl i násilí ve své době vznikající v českých zemích.

Hezký den
31. 07. 2012 | 15:23

jíra napsal(a):

Jana Šilerová
"Chybí nám mužný, statečný postoj k minulosti a ta se s námi vleče jako neuralgický bod rozumu i srdce. Kolikrát ještě dostaneme za vyučenou?"

Asi máte pravdu. Možná příčina tkví, paní biskupko, zejména v tom, jak zvládáme své postoje k tomu přítomnému. Poněkud méně přehledná až zmatená dnešní doba podporuje tendence vzniku jednobarevných skupin s vlastními dílčími cíli na úkor ostatních a zakopávat se na svých pozicích s účelovým vnášením dalších zmatků. Svět vidí účelově černobíleji. Skoro vše je byznys, ale ne takový ten svobodný a spravedlivý, nýbrž až příliš často za každou cenu, podpásový, co vše ještě projde (mnohdy třeba i stupidní, poškozující i sebe, minimálně tím, že to příslovečné ucho se jednou utrhne). Kdo není uvnitř takovýchto účelově vzniklých klanů, má smůlu, což je většina občanů.

Snažím se raději o nadčasovější pohled, takže mám tendenci vnímat víc vyrovnanější vztah k různým vírám, aniž bych nějakou příliš upřednostňoval, i když uznávám, že samozřejmě největší vliv má v těchto končinách historicky křesťanství. Vidím to vše jako plnohodnotnější světlo, rozkládající se za určitých podmínek v krásně pestrobarevnou duhu.

A samozřejmě chápu, že jiní lidé to vnímají zase jinak. A také chápu, když mě třeba viní z naivity, když nevědomky zaměňují mnou vnímaný hlubší princip (o nějž stojí za to usilovat) a obvyklou tvrdou realitu. Vždyť já vím, že mnohým lidem podáte prst a vezmou si hned celou ruku, hlavně mě to mrzí u vrchnosti, dávající tak špatný dalece a široce viděný příklad.
Je smutné, když nějaký právník či psycholog v dobré víře upozorní na špatnosti novou knihou a příslušníci klanů se na ni vrhnou jako na novou inspiraci k propracovanější podpásovosti. Ještě mírnou klasikou v tomto směru je třeba slovník politiků špinící konkurenty a velebící své barvy v těch samých situacích (což svého času rozpracovala do podrobných příruček konzervativní Tea Party v USA).

Onu pestrost druhů vnímám podle kvality i kvantity. Kvalitou rozumím různé barvy či aspekty, kvantitou jejich intenzitu tvořící také určitou hierarchii kvůli potřebě volit různé úrovně rozlišení. Klasickým přeháněním podle kvantity je, když někdo spouští ryčný preventivní pokřik nebo kaskádu nějak pokřivených akcí, aby nepřišel o své leckdy pochybné výdobytky. Tím vnáší do světa účelově rozruch, nevyrovnanost, plodící zmatek navíc, jako by nestačily standardní příčiny vedoucí snadno k nedorozumění. Když už společnost trik prohlédne, bývá obvykle pozdě, takže to dotyčným obvykle dlouhodobě prochází a jejich skupiny nerušeně rostou.

Zajímavé aspekty lze na společnost uplatnit, pokud ji vnímáme jako jakéhosi složitějšího jedince - vlastně jím v mnoha podobách na různých úrovních je, má k tomu i mocenské a odpovědnostní nástroje. A lze ji vnímat jak krátkodoběji, jako například od převratu v r.1989 dodnes, tak i dlouhodoběji jako lidskou kulturu či dokonce celou civilizaci.
Živý jedinec má svou psychiku, osobnost. Zajímavě vnímá osobnost psycholog Erik Erikson jako sled dosahovaných ctností při zrání osobnosti, a to od narození. Podrobněji viz wiki (anglická i česká). Jaké jsou tyto ctnosti podle něho? Postupně: důvěra, samozřejmost toalety, svědomí, kompetence, věrnost, láska, schopnost pečovat, moudrost.

Jaký je stav společnosti v přítomnosti? Důvěra v politiku mizivá. I z nejvyšších kruhů na nás padají nevábné hlody jako klíny do hlavy. Nekonečné kauzy svědčí o nízkém svědomí. Trapasy například při spouštění rozvojových akcí na ministerstvech, u veřejných zakázek, u pomotaných zákonů vypovídají o nekompetenci, aniž by byla nějak překlenuta, dobrých odborníků tu máme přece dost. Porušení voličských slibů hned po volbách o věrnosti stran rozhodně nesvědčí. Věčné půtky moc nesvědčí o pouhé škádlivé lásce. Péče působí dost rozporuplně - spousta nových dálnic, ale nedostavěných nebo zfušovaných, domy zateplené ale náklady zasahují hluboko do rodinných rozpočtů, takže si to občané moc neužívají atd. Kdo je z tohoto stavu moudrý, přihlaste se a nehlaste se všichni.

Takže když usilovat o nápravu věcí, vyplatí se pro konkrétnější tah na branku vidět to také v těch barvách, aspektech a vrstvách kvantity. Je samozřejmě možné vidět to z pozic i dalších skupin aspektů. A pak získáme také smysluplnější a spravedlivější vhled ohledně naší historie.

Hezký den
31. 07. 2012 | 16:34

Al Jouda napsal(a):

To maximus :
Jsem rád, že Vás můj diskuzní příspěvek alespoň pobavil. Zamyslete se ale nad tím, co dokázala v Evropě vybudovat křesťanská civilizace. Většina křesťanů přece nemohla být tak špatná, výjimky pak potvrzují pravidlo !Dnes chybí nějaký morální kodex, který by se vštěpoval dětem od malinka, aby z nich vyrůstali čestní a spolehliví lidé. Náboženství to u nás už nespraví, to musí být každému jasné. Proto i církevní restituce jsou buď vyhozené peníze daňových poplatníků nebo velký Kalouskův tunel.
31. 07. 2012 | 21:13

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy