Její zahájení je obvykle pompézní kýč za hodně peněz.

I ta londýnská stála hodně peněz. Ale díky Bohu se jí sebeironický britský humor „vyplatil“. Kde jinde uvidíte anglickou královnu, kterak hlídána Jamesem Bondem skáče padákem (to už byl kaskadér), aby zahájila hry? Nebo Londýnský symfonický orchestr řízený Simonem Rattlem má mezi svými hudebníky Mistra Beana, který klapká do jedné klávesy v půvabné humorné skeči. Kdy kde rozezpívá celý olympijský stadion Paul Mc Cartney? Viděli jste kdy při olympiádách, pořádaných v komunistických zemích, aby šestinásobný olympijský vítěz nesoucí pochodeň poděkoval špalírům dělníků za to, co postavili? Bez nich by to přece nebylo. Nebo Gosh - nejdemokratičtější zdravotní péče především o nemocné děti zaplnil stadion nemocničními lůžky, dětmi v pyžamech, zdravotníky… Co to má na olympiádě co dělat? No a třešnička na dortu vší té parády - vzpomínka za zemřelé! Copak se to hodí uprostřed přehlídky lidské zdatnosti, síly, rychlosti, mládí, výkonů a medailí?

Ano – to jsou Britové. „Abide with me“ je chorál, který před svou smrtí napsal Henri Francis Lyte a na stadionu zazněl podkreslen tóny minimalistické hudby, připomínající tlukot lidského srdce. „Buď mi, Bože, na blízku, až budu umírat…“ Představte si, že tenhle chorál zpívají od roku 1927 fotbaloví fanoušci při zahájení zápasů anglické fotbalové ligy! Umíte si to představit u nás?

To jsou celí Britové. Všem nám taktně připomněli, že světská sláva, polní tráva. Jsou to jen hry! Tak si to tak neberte a ra-dujte se a těm lepším vítězství přejte. Protože stejně své mládí, sílu, rychlost, zdatnost a krásu odevzdáte. V běhu života a zápase, v němž nikomu z nás zvítěziti nelze. Smrtelnost neporazíte. Ta je v rukou Božích. A ve smrti je nám Bůh nablízku. Bůh, který není výkon, ale láska. (Jan Zahradníček)
A vítězství nám přinesou docela jiné disciplíny: odpovědná láska, služba druhým, ochota dělit se, obětovat, odpouštět, nepovyšovat sebe a neponižovat druhé, spolupracovat, z národů ač jsme různých… Neboť Bůh je přec otec všech lidí. Kéž nás přijme, až i my doběhneme či doklopýtáme bez medaile do cíle svých časných životů.

P.S.: Díky, GB!