Speciální pedagog Jiří Halda a exředitel gymnázia Václav Klaus mají v jedné věci jasno: dítě patří k matce. Povinnost mateřských škol přijímat v případě zájmu rodičů dvouleté děti interpretuje Jiří Halda na svém webu jako příčinu hrozícího úpadku vztahů mezi matkami a dětmi: "Matky smí odkládat děti, i když jsou doma (nezaměstnané, na mateřské, v domácnosti) - spoustu matek přestalo bavit být se svými dětmi, hloubí mezi sourozenci propasti a ztrácí potřebu vyznat se v tom, co se v nich děje". Navzdory Haldovu tvrzení žádné studie nedokázaly obecně devastující vliv předškolní docházky na psychiku dětí.

Václav Klaus pokládá zákony za něco škodlivého: "Každý soudný poslanec, který chce udělat alespoň trochu dobrého pro lidi, musí zákony rušit, a nikoli přidávat", a proto míní rušit "zákony, které útočí na tradice a hodnoty našeho vzdělávacího systému". Jiří Halda a Václav Klaus tedy donutí líné, nicneděláním zvlčilé a sourozenecké propasti hloubící matky (mimochodem, kde zůstali otcové?) sedět s děckem doma, a basta. Vezmou jim jednu ze šancí nastoupit po rodičovské "dovolené" do práce, neboť co by odpověděly na případný, byť nekorektní dotaz zaměstnavatele, jak to mají s péčí o děti? Kdo se o děti reálně postará, kdyby nastoupily do práce?

Zastánci takzvaných tradičních hodnot, z nichž mnozí je vlastním životem popírají, se tak neslýchaným způsobem vtírají do soukromého života jiných lidí. Důsledky omezování nástupu dětí do školek jsou jim lhostejné: dlouhá rodičovská "dovolená" českých žen a nižší zaměstnanost vede k pomalejšímu kvalifikačnímu růstu a ztěžuje jim dosažitelnost vedoucích míst, ženy pobírají nižší platy, nižší penze, dochází ke ztrátám pro ekonomiku státu. Zužovat lidem rejstřík životních voleb je v demokratickém systému absurdním krokem proti zájmu společnosti.

Petici za "děti k matce" zato uvítá jedna specifická skupina: matky-pijavice. I takové totiž existují, pane Klausi a Haldo. Nepracují, nehodlají pracovat a stačí jim ždímat výživné z otců společných dětí. Kdy jindy než teď a tady je vhodné to připomenout? Jde o systémový jev; stačí se podívat na webové itineráře na téma Jak zbavit dítě otce, a tuhne vám krev v žilách.

Matce-pijavici se doporučuje nejprve prchnout od otce dítěte, nejlépe k mamince, obvinit jej z fyzického násilí na ní a na dítěti, k čemuž poslouží modřina z prolézaček, postupně přehlásit dítě k jiným lékařům a lékařkám a vyprávět jim vlastní verzi příběhu. Matka s dítětem má pilně navštěvovat psychologické ordinace, aby písemně podchytila, jaké duševní trable jim zdroj budoucích příjmů způsobil. Čím větší trosku ze sebe a z dítěte udělá, tím tučnější může být výživné. Vyplácí se obvinit otce ze sexuálního obtěžování dítěte; oznámení má jakoby vystresovaná matka podat mimo své bydliště, aby tak zdržela služební postup a získala čas. Otce vykreslí jako úhlavního nepřítele, před jeho návštěvou dítě vydírá ("Když teď půjdeš k tátovi, tak mě už neuvidíš"), rozpláče je a místo uklidňování je pak natáčí na video, aby si zajistila přesvědčivě drastické záběry.

Znesnadnění přístupu k předškolnímu vzdělávání, do nějž Česko investuje méně než Turecko nebo Mexiko, je pro matky-pijavice vítaným alibi. Je otázkou, zda je české soudy dokážou dostatečně spolehlivě odlišit od těch slušných matek a zda nevyhodnocují případy podle šablony "dítě patří matce, když není alkoholička nebo narkomanka" automaticky, bez ohledu na realitu, a rovněž se lze tázat, kam až zajde tolerance veřejnosti vůči podsouvání mateřské péče jako jediné správné volbě, s níž souvisí smutná zkušenost, že příliš mnoho otců stojí po rozvodu či rozchodu i sebemenší kontakt s dětmi obrovské úsilí.

Být matkou je radost a štěstí. Drtivá většina matek se snaží zajistit dětem co nejlepší podmínky pro duševní rozvoj. Mají zájem se vrátit po rodičovské do práce nejen z finančních důvodů, nýbrž také proto, že slaďování práce a soukromí se dotýká každého člena a členky rodiny. Když jim v tom budou sociální inženýři bránit, zadělají nám všem na celou haldu finančních i emočních problémů.