Genderismus je ideologie, antigenderismus také. Avšak zatímco genderismus pracuje s fakty o hierarchizaci pohlaví a s tím spojenou genderovou dělbou práce, antigenderismus si vystačí se záměnou pojmů za dojmy a hřímá o božích trestech za zánik tradiční rodiny.

Antigenderismus operuje mimo jiné též metodou tzv. něžného sexismu. Něžný sexismus staví údajně specificky ženskou citlivost, slabost, křehkost, něhu apod. do rozkošného protikladu s domněle specificky mužskou silou. Jenže pozor, dámy, muž tuto sílu vůči ženám neprojevuje – až na pár chudáků, kvůli kterým přece nebudeme ratifikovat Istanbulskou úmluvu. Mužům připisované vlastnosti jako agresivita, soutěživost a autoritativnost jsou přece přirozené atributy muže-ochránce a musejí ženám imponovat.

Něžný sexismus je výborně ztržnitelný, což jeho kazatelé a kazatelky dobře vědí. Semináře, kurzy a přednášky o „hledání mužství“, „probouzení ženství“, o „ženském a mužském principu“, „jak být ženou“, „jak se stát mužem“, dokonce o „láskyplném zkrocení ženy“ jsou zlatý důl. Vždyť kdo by netoužil/a se za draze zaplacený peníz alespoň na chvíli romanticky zasnít, než nastane volný pád do tvrdé reality?

Něžný sexista nebo sexistka obvykle pochází z oboru lékařství, psychologie, sexuologie, partnerské terapie, nebo kdysi vystudoval/a učitelství, a posléze si všiml/a, že mimo pedagogickou dráhu leží ladem zdroje mastných příjmů. A vrhne se do poučování lidí o tom, jak se „vrátit ke kořenům ženství/mužství“, „probudit v sobě ženskou sílu“, „probudit v sobě zářivou ženu“, ba „probudit v sobě bohyni“ (stačí si malinko zagooglovat). Ženy pudí k návštěvám antigenderových sado-maso kurzů stereotyp garantky tepla rodinného krbu. O slušnou sumičku lehčí klientka se nakonec smíří s tím, že si vyslechla pohádku, v níž dobro vítězí, ale na toho jejího to bohužel neplatí.

Jeden antigenderový specialista nabízí recept. Ženy dělí na „mrchy a nemrchy“, a nemrchám adresuje poselství: „Spousta žen si stěžuje. Ale MUŽi tady jsou. Jen abyste je uviděly, musíte se změnit. (…) Abyste byla chráněna mužem, musíte se mu plně odevzdat. Nejvyšším stupněm je šťastná otrokyně. O takovou ženu pečuje o to víc, že nemusí. Ale její energie je taková, že v něm vzbudí potřebu ji chránit. A když toto žena umí, jejich dítě se to naučí také a bude v bezpečí a lásce, jakou si ani neumíme představit.“

Hle, jak přesvědčivě graficky znázornil pan doktor a poskytovatel kurzů moderního otroctví hierarchie pohlaví: hůlkovým písmem pozdvižený MUŽ na jedné straně, prachobyčejná nehůlková žena na straně druhé.

Čím je tato výzva pro antigenderismus typická: Opět přenáší vinu na ženy. Holky se nám emancipovaly, ztrácejí ženství, moc toho od nás mužů chtějí, nevědí, co chtějí. Odevzdala jste se mu, a přesto nejste šťastná? V ČR je 165 tisíc rodin s jedním rodičem a 90 % těchto rodičů jsou ženy? Samy si za to můžete. Stát nebude řešit vaši špatnou volbu živitele, měly jste si najít jiného chlapa (jak pravili pánové Čunek a Bělobrádek).

Genderismus má jiný recept: na hůlkové muže a nehůlkové otrokyně si nehraje. Partneři a partnerky jsou si ve vztahu rovni. Leda že by si dva či dvě hráli na otroky/ně dobrovolně, s radostí a bez důsledků na jejich sociálním statusu. Ale to je jiné téma, o něčem úplně jiném a na někdy jindy.