Sexismus je diagnóza. Kdo vtipkuje o hromadném znásilňování, měl by vyhledat psychologickou pomoc.

Zahnán do úzkých při „vysvětlování“ možného ovlivňování soudů, pokusil se hradní kancléř zavtipkovat. Podle zdroje @SeznamZpravy prohlásil na zasedání podvýboru pro justici: „Zaznělo tu, že u něčeho jsou jen čtyři oči. Tak dobře, abych to odlehčil, tak řeknu, že u znásilnění může být i více očí, pokud je tam více chlapů“.

Sexistické vtipkování může být, a často také bývá ventilem, signalizujícím vážné psychické potíže: frustrace z hroutící se role alfa samce. Neukojený pud vlastnit člověka, se kterým žije, a nezvladatelná žárlivost. Opakovaná sexuální selhávání nebo chybějící sex. Strach před stárnutím a intenzívně pociťovaný úbytek sil. Marná snaha upoutat na sebe pozornost tzv. opačného pohlaví. Nuda v intimní sféře, latentní partnerské, manželské, rodinné rozepře, myšlenky na nevěru nebo praktikovaná nevěra. Misogynství neboli strach z žen, ústící v nenávist.

Cynismus a okoralost emocí. I ty mohou vyplodit nápad „odlehčit“ rozhovor představou znásilňování, natož vícečetného. Nevím, jak rozhovor probíhal dál; možná byl Mynář napomenut a uchýlil se ke Kuberově metodě nejprve obvinit přítomné, že nerozuměli jeho humoru, a pak chtít zmírnit svá slova poukazem na to, že je rozhodně proti násilí – vždyť je šťastně ženat!

Na české politické scéně se vyskytli pánové, kteří se vyjadřovali sexisticky, a bylo pak už jen otázkou času, kdy přiznali nevěru nebo manželskou krizi. Nic z toho panu Mynářovi nepřeji – postačí, když si vždycky včas rozmyslí, zda vůbec a jakými tématy odlehčí debatu.