Žákyně gymnázia by co nejdříve nařídila povinné maturity z matematiky. Její kolega z jiného gymnázia, rovněž host OVM by maturity zpřísnil, aby na ně nedosáhli všichni.

„Žádná demokracie nemůže zůstat stabilní, nebude-li podporována náležitě vzdělanými občankami a občany“, píše filosofka Martha C. Nussbaum v knize Ne pro zisk. V tom se s ní mladí lidé jistě shodují. Jenže název knihy pokračuje: Proč demokracie potřebuje humanitní vědy.

„Každá moderní demokracie je také společností, v níž se lidé od sebe liší mnoha charakteristickými rysy, k nimž patří náboženství, etnická příslušnost, bohatství a sociální vrstva, fyzická kondice, genderová příslušnost a sexualita“, zdůvodňuje autorka potřebnost humanitního vzdělání, „a v níž všichni voliči a voličky přijímají rozhodnutí ovlivňující životy lidí, kteří jsou jiní.“

Dále podotýká: „Jednou možností, jak zhodnotit jakýkoli vzdělávací program, je položit otázku, jak dobře připravuje mladé lidi pro život v sociální a politické formě organizace vyznačující se těmito znaky“. Místo toho předvedli dva ze tří mladých lidí v OVM pomýlené elitářství a nedostatek empatie pro spolužákyně a spolužáky, natož pro lidské společenství v celé jeho různorodosti.

Za měřítko kvality života se považuje ekonomický růst. Avšak řada studií (citovaných v knize) prokázala, že ekonomický růst koreluje s politickou svobodou, zdravím a vzděláním jen omezeně. Názorným příkladem je Čína. Školství, jež slouží těmto cílům, neučí kritickému myšlení. Nepotřebuje je.

Někteří moji studující na univerzitě vyprávěli, že nikdy předtím nezažili debaty, kde by mohli bez obav pronést svůj názor. Dějepis spočíval v biflování letopočtů, panovníků a bitev. V literatuře odříkávali seznamy děl, o jejichž obsazích neměli ponětí. V češtině nepěstovali rétorické dovednosti a schopnost kultivované diskuse. Matematiku, chemii, fyziku stačilo znát bez mezioborových souvislostí. Za jiné, než modré nebe na výkresu sklidili ve výtvarné výchově zhoršenou známku.

Martha C. Nussbaum formuluje schopnosti absolventa či absolventky vzdělávacího systému, jež by podpořily vizi humánní demokracie. Parafrázuji je zde ve zkratce:

• Schopnost dobře promýšlet politické otázky, zkoumat, argumentovat, nepodřizovat se nekriticky tradici ani autoritě.
• Schopnost uznávat stejná práva i odlišným skupinám obyvatel.
• Schopnost projevovat zájem o život a zkušenosti jiných lidí včetně těch za hranicemi země.
• Přemýšlet o složitostech života: o dětství, dospívání, rodinných vztazích, o nemoci, smrti a dalších otázkách na základě porozumění širokému okruhu lidských příběhů.
• Schopnost realisticky posuzovat politické vůdce.
• Schopnost uvažovat o dobru vlastní země jako celku, nikoli pouze o dobru vlastní lokální skupiny.
• Schopnost „vidět vlastní zemi jako součást komplikovaného světového řádu, kde mnoho otázek různého druhu vyžaduje, aby se na nadnárodní úrovni inteligentně rokovalo o jejich řešení“.

Čím menší země, tím vzdělanější lidi potřebuje, a maturita se nesmí rozdávat zadarmo. Avšak ani její ztížení, ani zavedení povinné maturity z matematiky kvalitu vzdělání nezvedne.