Nedávno jsem četl zajímavý článek, z něhož vyplývalo, že domácí i zahraniční firmy působící v České republice postupně, byť pomalu, začínají více využívat i netradičních forem pracovně právních vztahů než je klasický osmihodinový pracovní den od pondělí do pátku, s výkonem práce přímo na pracovišti. Jsem rád, že i zaměstnanci sami mají zájem o daleko flexibilnější pracovní dobu, o větší výběr mezi různými možnostmi, které nabízí, respektive umožňuje stávající Zákoník práce. Bohužel, a článek to rovněž konstatuje, stále výrazně zaostáváme v pružnějším využití pracovní doby za průměrem EU, o nejvyspělejších zemích Evropské unie ani nemluvě.

V rámci hojných komentářů k příčinám a především důsledkům hospodářské krize se často opomíjí jeden zcela zásadní moment. A to ten, že každá krize je zároveň příležitostí. Příležitostí pro ty zaměstnavatele, kteří budou schopni reálně posoudit náklady na každé pracovní místo, a zvolit co nejefektivnější formu jeho využití. Příležitost je to rovněž pro zaměstnance, kteří jsou a budou ochotni takové místo přijmout. Konečně, v neposlední řadě je vyšší flexibilita na trhu práce příležitostí i pro stát, jak snížit nezaměstnanost, a tím odstranit všechny negativní důsledky s ní spojené. I samotné MPSV jde v této věci příkladem. Omezení mzdových nákladů a šetření pracovními místy se vykládá buď jako seškrtání platů, či propouštění úředníků. Další cestou, kterou jsme se vydali i my, je například práce z domova. Pracovní místo zůstane zachováno, ale ušetří se na provozních nákladech úřadu.

Jako ministr práce a sociálních věcí mohu zaručit, že všechny legální formy pracovněprávních vztahů najdou jak u mne, tak u orgánů podléhajících mé pravomoci, pochopení. Řada podnikatelů si není jista, zda zamýšlené řešení je právně v pořádku. Nechť se v případě nejistoty obrátí na úřady práce nebo inspektoráty práce, které jim poradí. Firmy musejí mít jistotu, že při dodržování zásady „co není zakázáno, je dovoleno,“ jim od příslušných orgánů v působnosti MPSV nehrozí žádné nebezpeční jakéhokoli postihu.

Již jsem zmínil, že mnohé umožňuje i současný právní stav. Přesto lze najít ještě některé oblasti, které si zaslouží další pozornost. Jsou obsaženy jak v koaliční smlouvě, tak v programovém prohlášení vlády.

Rodiny s dětmi, i matky samoživitelky nepochybně ocení rozšíření nabídky možností péče o děti výhodnými podmínkami pro zakládání firemních a jiných nestátních miniškolek na základě daňových odpočtů, či rozšíření živností péče o děti a jejich hlídaní v rodině. Stát rovněž uleví firmám na sociálním pojištění 7200 Kč ročně za každý částečný úvazek pro rodiče s dětmi do 6 let, zdravotně postižené nebo pro pečující o handicapované.

Zvýhodníme také práci na dohodu, uvolníme smlouvy na dobu určitou tím, že nebude žádná omezující lhůta jako doposud, zpružníme pracovní dobu a budeme podporovat alternativní modely zaměstnávání. Vláda se v koaliční smlouvě rovněž zavázala k zvýšení motivace pro zakládání nových pracovních míst tím, že vyhodnotí možnosti úprav zákoníku práce z hlediska flexibility pracovně právních vztahů a v součinnosti se sociálními partnery navrhne úpravy směřující k vyšší motivaci zaměstnavatelů pro vytváření nových pracovních míst. Výhodnější bude i práce na dohodu. Zvýšíme maximální rozsah zaměstnání na základě dohody o provedení práce ze 150 na 300 hodin ovšem při současném posílení kontroly, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto institutu. Posledně zmíněné opatření chce ministerstvo prosadit ještě dokonce letošního roku, a na konkrétní zákonné úpravě se již intenzivně pracuje.

Do konce roku příštího hodláme zavést pružnější konta pracovní doby se zohledněním flexibilnějšího nerovnoměrného rozložení. Umožníme tak firmám lépe využívat pracovní dobu v návaznosti na množství zakázek. To je zvláště důležité v období překonávání následků hospodářské krize, kdy nárazovost a nejistota ohledně plynulosti jednotlivých zakázek trápí většinu českých hospodářských subjektů.

To je pochopitelně pouze základní výčet záměrů v oblasti trhu práce. Osobně uvítám jakýkoli zajímavý a podnětný návrh, se kterým přijdou sociální partneři. Vždyť co nejpružnější pracovní trh je konkurenční výhodou, která nic nestojí, pouze přináší žádoucí efekt pro všechny zúčastněné – zaměstnavatele, zaměstnance i stát. Česká republika má v této oblasti doposud velký dluh. Pojďme jej společně splatit.

Publikováno v Lidových novinách, 25. 8. 2010