Miroslav Kalousek byl v nedělních OVM jako vždy ve formě a prohlásil: "Holešovská výzva nejsou protesty proti vládě a vládním krokům, ale proti demokratickému systému jako takovému. Vystoupení jejího mluvčího útočilo na rozvrat všech demokratických institucí".

Jak trefné přeřeknutí při použití slova „rozvrat“. Politici nám čím dál častěji říkají pravdu :-) V zamýšleném významu ale páně Kalouskovo prohlášení není ničím jiným, než jeho oblíbenou a navíc nebezpečnou „mystifikací“, kde minimálně zaměňuje příčiny a následky…

Kdybychom dali sto procent nějaké vysněné, bohužel neexistující politické straně, která se snaží v reálně konkurenčním prostředí slušně a bez korupce prosadit svoje vize…
a nula procent straně, která je zločineckou organizací podle paragrafů o zločinném spolčení…
kolik by dostala současná koalice TOP 09, ODS, VV?
Padesát procent? Ani omylem. Dvacet procent? Jen u nenapravitelných optimistů. Pět procent? Snad.

Kolik bychom dali procent Haškovsko-Rathovsko-Palasovsko-Hulínského ČSSD? Patnáct? Snad díky Dienstbierovi mladšímu? A co Dolejšovsko-Filipovská KSČM? Také tak? (Pokud pochybujete, ptejte se, kdo je skutečným vlastníkem mnoha solárních elektráren třeba na jihu Čech a jaké pašalíky dostává KSČM v obcích, aby držela hubu a krok).

Ne pane Kalousku: Holešovská výzva je možní naivním počinem, ale nebezpečím pro demokracii není. Fatální hrozbou jste Vy a celý současný establishment. To vy zvyšujete riziko nástupu (hnědé) totality a čím dál víc indicií mě přesvědčuje, že to děláte, pod taktovkou pána z Hradu, vědomě. Co vám také zbývá? Dalších deset let už to v jakžtakž demokratických podmínkách neudržíte a v teplákách skončit nechcete.

Jak zabránit změně?

Dovolím si tuto záležitost zobecnit. Co je potřeba k tomu, aby se povedlo udržet současný establishment u moci? Nebo jinak: o co se nyní hraje v souboji o názory lidí? Odpověď je poměrně jednoduchá (nikoliv vyčerpávající): Kalousek a spol. potřebují udržet v hlavách lidí představu, že současná česká verze parlamentního a volebního systému je:
1. napravitelná zevnitř těmi samými lidmi, kteří ho zavedli;
2. ve své ideální podobě jediná možná a správná.

Co se týče napravitelnosti, nevěřím tomu. Zašli jsme již příliš daleko. Především je obtížně představitelné, že může dojít k reformě stávajících parlamentních politických stran zevnitř. Demokratické procedury uvnitř stran jsou zabetonované a příliv nových duší zablokován. Spoléhat se na „možná Jánošíky“ typu Jiří Dienstbier mladší či Bohuslav Svoboda by bylo přinejmenším neodpovědné. O čistotě motivů mimoparlamentních stran si také nedělejme přehnané iluze: radikalizace na pravici, nárůst populismu na levici či snadnost, s jakou si jednu takovou stranu koupil Paroubek, je velmi alarmující. Jsou snad naší jedinou nadějí „dlouhodobě konzistentní“ Piráti?

Co se týče jediného možného a správného uspořádání politiky, toho jsme si také užili až dost. Věty typu „vše už bylo vymyšleno“, „jsme na konci dějin“, „teď už nás čeká jen zářná budoucnost“, „třetí cesty neexistují“ atd. jsou manipulativní z podstaty a v konečném důsledku zabraňují jakémukoli pohybu (co se nehýbe, zatuchne). Vyzkoušeli jsme vládu jedné strany i vládu více stran a moc jsme si nepomohli. Koncentrace moci byla pomalejší, ale stejně nezadržitelná. Zabránit tomu systematicky je možné při splnění dvou podmínek: aktivní, bdělá občanská společnost a politický systém se zavedenými nástroji rychlé a účinné zpětné vazby (nezávislá kontrola, odvolatelnost, jednoznačná hmotná a trestní odpovědnost).

Dostat myšlenky z předchozích odstavců do širšího povědomí lidí je pro naše mocné velmi nebezpečné. V tom také spočívá přínos Holešovské výzvy: i když nenabízí řešení, jejich argumentace míří právě proti těmto manipulativním představám.

Potrefené husy se také hned ozvaly. Pan Křeček zde psal naprosto klasicky – jakešovsky: o to více mne potěšily reakce diskutérů pod blogem. Ale ozvali se i jiní sekáči: například Bohumil Doležal použil ve svém komentáři slovo „protirežimní“ a dal si záležet na tom, aby to vyznělo jako „protidemokratický“. Šikovná manipulace. Trochu mi to připomnělo dobu před dvěma lety, kdy se on i další komentátoři trefovali do naší iniciativy.

Kdo Holešovské výzvě vytýká z pohledu (ne)nabízených řešení naivitu, má určitě pravdu. Ale pozor. Na Islandu, pokud jsou mé informace správné, došlo k posledním volbám do místního parlamentu tak, že se vybralo náhodným (!) způsobem 1000 osob, z kterých si pak zvolili občané poslance. Bez účasti politických stran. A podle zatím dostupných informací to nevypadá, že by islandský parlament fungoval hůře. Spíše naopak.

Když to domýšlím, Island je absolutní průlom bořící všechny mýty o parlamentní demokracii a systému politických stran. Na Islandu zrovna ověřují, zda vůbec k něčemu potřebujeme ideologie a jejich nositele – politické strany. Nevím kde je pravda. Politologové určitě budou právem velmi skeptičtí a opatrní v závěrech: společnost je z definice chaotický systém (třeba jako počasí) a opatrnost je tedy na místě. Ale právě proto to za analýzu stojí. Slepá víra ve stávající způsob vládnutí nás evidentně vede do… no jinam, než bychom chtěli.

Kdyby Holešovská výzva byť jen zbořila některá tabu (třeba to o klausovské „apriorní škodlivosti třetích cest“) a napomohla věcné a odborné diskuzi bez předsudků a ideologických klišé třeba na téma, jak zajistit dlouhodobou udržitelnost lidské společnosti bez zásadních excesů, bude její příspěvek velmi významný.