Establishment (včetně KSČM) má podporu jen 21% registrovaných voličů. Ví někdo, jakou podporu měla KSČ koncem osmdesátých let?

Nízká účast ve volbách potvrdila jednak celkové znechucení politikou, jednak nedůvěru v možnost něco volbami změnit. Jinak řečeno: dvě třetiny lidí nemají zájem nebo nevěří ve funkčnost základních demokratických mechanismů. Establishment to ve svých vyjádřeních svádí na nezájem nebo na špatnou komunikaci s občany a s „médii“. Možná je na místě jim připomenout jiné příčiny, třeba ty popsané ve výroční zprávě BIS, v kapitole organizovaný zločin: „Docházelo k narušování legality výkonu státní moci a legitimity rozhodování státních orgánů. Takové případy přispívaly k podrývání důvěry občanů ve veřejné instituce, což v konečném důsledku ohrožuje samy demokratické základy právního státu.“

Sečteme-li hlasy parlamentních stran, tedy koalice i opozice včetně KSČM (!), dostaneme se k číslu 58,1%. Celý establishment má podporu 21% registrovaných voličů (tj. 1,6 mil lidí ze 7,5 mil voličů)! Což je mimochodem ještě horší výsledek, než jsme predikovali v našem předvolebním výzkumu realizovaným v týdnu před začátkem naší kampaně. Zde byla odhadována podpora u 61% voličů odhodlaných jít k volbám (celkem 31% registrovaných voličů).

Neparlamentním stranám a uskupením dalo hlas 41,9%, tj. necelých 1,15 milionu lidí. Pro srovnání: v parlamentních volbách 2006 dalo neparlamentním stranám hlas cca tři sta tisíc lidí, v roce 2010 devět set tisíc lidí. Trend je zřejmý. Při volební účasti 62% (srovnání s rokem 2010) by „protestní hlasy“ při proporčním rozdělení hlasů mezi parlamentní a neparlamentní strany dalo 1,9 milionu lidí, tj. více jak dvojnásobek! Kdyby se hlasy nerozmělnily mezi několik desítek uskupení, ale koncentrovaly by se do dvou třech uskupení, jako se to stalo v Libereckém kraji, byly by mapa moci překreslena.

Jednotlivé kraje

Ve čtyřech krajích, Plzeňském, Středočeském, Zlínském a Jihomoravském se mezi strany establishmentu nedostalo žádné nové uskupení; nové politické alternativy nebudou mít žádné zastoupení. V těchto krajích je existence skutečné opozice plnící kontrolní funkci (vzhledem k dosavadní zkušenosti) spíše nereálná. Na Moravě lze doporučit bedlivě sledovat chování KDU-ČSL v těchto krajích; pokud se zde budou podílet na moci či nebudou plnit funkci opozice, měl by to být pro tuto stranu „polibek smrti“.

V osmi dalších krajích upělo jedno nebo více nových uskupení natolik, že může plnit roli skutečné opozice. Bez zajímavosti není, že to ani v jednom případě nejsou neparlamentní strany s celostátní agendou, ale výhradně regionální uskupení (sem pro pořádek počítám i koalice neparlamentních stran, pokud byly utvořeny jen na krajské, nikoliv celostátní úrovni). Těžko říct, kolik z nich je tzv. „tajné béčko ODS“, kolik nezvládne svojí roli, ať už z jakéhokoli důvodu. Zde lze občanům doporučit to samé: bedlivě sledovat chování těchto uskupení: budou reálnou opozicí? Pokud tuto naději naplní (a ztíží přístup kmotrů ke krajským penězům), můžou za čtyři roky dosáhnout stejného úspěchu, jako se to podařilo v kraji Libereckém.

Zde nastal (téměř) absolutní průlom. Starostové pro Liberecký kraj získali 13 mandátů a Změna pro Liberecký kraj 10 mandátů, což jim umožňuje dát dohromady těsně většinovou koalici (celkem 45 mandátů) a tradiční strany poslat do opozice. Držme jim palce: budou čelit obrovskému tlaku (vzpomeňme si na odvolání Jana Korytáře z primátorského postu Liberce, když zkusil šlápnout na krk SYNERu). Establishment se nevzdá a bude se snažit rozložit obě uskupení. Nedivil bych se ani vyhrůžkám, ani dehonestacím, ani pokusům o uplácení. Bude to opravdový test osobní integrity jednotlivých zastupitelů. Na druhou stranu: jakákoliv argumentace znamenající přestup do jiného tábora bude absolutně nevěrohodná.

Co v tuto chvíli brání změně? Zde se budu asi názorem lišit od mnoha komentátorů: míč není na straně občanů. Občané říkají svým hlasováním i nehlasováním zcela jasné stanovisko.

Míč je na straně „lidí vědomých si odpovědnosti - skutečných, vědomých elit“ (vím, že je tento pojem rozporuplný, ale na jiný jsem nepřišel). Ty se musí spojit, přijmout odpovědnost za budoucnost této země a předložit národu věrohodnou a smysluplnou alternativu.