Ženám
Cítím vaší hlubokou, nekonečnou lásku. Cítím lásku, která - kdyby naplněna - by změnila celý vesmír. A cítím vaší touhu po naplnění. Touhu, která se nese generacemi, napříč věky, a je hluboce ukotvena v kolektivním vědomí lidstva.
Cítím také vaší neutuchající bolest, kterou přijímáte statečně a o které v hloubi duše víte, že je též projevem lásky, byť s opačným znaménkem. Cítím vaší víru, že budoucnost vašich dětí bude čistší a jasnější. Cítím vaší naději, které rozkvétá s každým novým ránem. I to, že nemůžete v hloubi svého srdce pochopit, proč svět není místem trvalé lásky a míru. A že tato nevyslovená otázka směřuje především k nám, mužům.
My, dnešní muži, jsme občas zmatení, nepřítomní a pohlcení vnějším světem. Často žijeme příliš instantní a klipovité životy, vyhýbáme se odpovědnosti za sebe a své blízké, natož odpovědnosti širší. Dostali jsme se mimo svou podstatu, nestojíme ve svém „místě síly“. Ženeme se za nesmyslnými cíli a zážitky. Jsme zhusta indoktrinováni scestnými ideologiemi a pokřivenými hodnotami a více či méně vědomě sloužíme něčemu, čemu bychom sloužit neměli. V extrémním, nikoliv však zcela výjimečném případě přestáváme být lidmi; nejsme schopni cítit ani lásku, ani sounáležitost, ani soucit.
Přesto, nebo spíše právě proto, máte, vy ženy, v ruce klíč ke změně. Tento klíč je darem, který umožňuje návrat „k sobě a do své pravé síly“ nám mužům.
Každý z nás mužů byl malý chlapec a měl v té době k dispozici konejšivou matčinu náruč, která utišila všechny jeho bolesti a stesky. Je to něco, co je nejen pro chlapce, ale i dospělého muže, nenahraditelné. Právě dlouhodobá absence mateřské náruče nás vykolejuje a dostává mimo svou přirozenou podstatu. Jako dospělí ji instinktivně hledáme u vás - svých žen, partnerek.
Nabídnout jí ale může být pro vás obtížné, ať to vyplývá z vaší osobní zkušenosti, nebo je vaše instinktivní nedůvěra dána naladěním na kolektivní vědomí. Přesto je to něco, čím můžete pomoci změnit svět. Mateřská náruč a pohled do nevinných dětských očí, nás muže, bezpečně vrací k oné prapůvodní podstatě mužské síly, jejímž předobrazem je archetyp Ježíše. Skrze to jsme schopni dotknout se znovu naší duše a obnovit „spojení“ sama se sebou.
Při jedné meditaci jsem měl vizi: klečím před zástupem žen. V čele je Marie, matka Ježíšova, za ní další ženy, mnoho žen. Mé pocity se postupně mění: od viny přes lítost až k lásce. Druhý obraz následuje: nyní já stojím před zástupem žen, které přede mnou klečí. Cítím jejich odpuštění, které se proměňuje v hluboké pochopení a lásku. Rozuzlení je rozumem nepochopitelné: všechno je v pořádku, všechno bylo a je, jak má být.
Milé ženy, cítím, že si čím dál víc uvědomujete svojí sílu… ale váháte jí použít.
Právě negativní kolektivní zkušenost s agresí a bojem vás intuitivně vede k odmítání čehokoliv, co se k tomu jakkoliv blíží. Vězte ale, že opakem agrese není mír, ale otroctví. Agresor nebo oběť? Útok nebo útěk? Obojí je špatná volba. Mír, po kterém všichni toužíme, nemůže vzniknout agresí, ale ani nekonečným ustupováním. Mír je nastolen v okamžiku, kdy jsou nastaveny všeobecně respektované hranice. Jak na úrovni osobní, tak kolektivní. Mír je řád; jsou to pravidla, která se dodržují. Je iluzí si myslet, že trvalé harmonie lze dosáhnout bez konfliktu. Cenu, kterou platíme za svobodu, je odpovědnost. Naopak cenou za neodpovědnost je otroctví.
V současnosti je velmi silně aktivován archetyp Velké Božské Matky, který vám dává velkou sílu. Můžete provést zásadní změnu, doslova změnit svět, a to ženským, mírovým a láskyplným způsobem. Využijte této síly, bude vám nápomocna a povede vás. Je na čase přestat si hrát na chudinky a řešit malichernosti. Svět potřebuje ženy, které jsou v lásce k sobě sama, spojeny se svou ženskou posvátností, ve víře a v pevnosti.
Žijeme v době, která je velmi nejistá, a obavy z budoucnosti jsou oprávněné… pokud zůstaneme s rukama v klíně. Uvědomme si, že my všichni jsme spolutvůrci budoucnosti, ale musíme konat. Již není čas váhat. Přestaňme ustupovat. Společně stanovme jasné a pevné hranice, které budou základem nového míru a řádu. Na nové, vyšší kvalitativní úrovni.
Cítím také vaší neutuchající bolest, kterou přijímáte statečně a o které v hloubi duše víte, že je též projevem lásky, byť s opačným znaménkem. Cítím vaší víru, že budoucnost vašich dětí bude čistší a jasnější. Cítím vaší naději, které rozkvétá s každým novým ránem. I to, že nemůžete v hloubi svého srdce pochopit, proč svět není místem trvalé lásky a míru. A že tato nevyslovená otázka směřuje především k nám, mužům.
My, dnešní muži, jsme občas zmatení, nepřítomní a pohlcení vnějším světem. Často žijeme příliš instantní a klipovité životy, vyhýbáme se odpovědnosti za sebe a své blízké, natož odpovědnosti širší. Dostali jsme se mimo svou podstatu, nestojíme ve svém „místě síly“. Ženeme se za nesmyslnými cíli a zážitky. Jsme zhusta indoktrinováni scestnými ideologiemi a pokřivenými hodnotami a více či méně vědomě sloužíme něčemu, čemu bychom sloužit neměli. V extrémním, nikoliv však zcela výjimečném případě přestáváme být lidmi; nejsme schopni cítit ani lásku, ani sounáležitost, ani soucit.
Přesto, nebo spíše právě proto, máte, vy ženy, v ruce klíč ke změně. Tento klíč je darem, který umožňuje návrat „k sobě a do své pravé síly“ nám mužům.
Každý z nás mužů byl malý chlapec a měl v té době k dispozici konejšivou matčinu náruč, která utišila všechny jeho bolesti a stesky. Je to něco, co je nejen pro chlapce, ale i dospělého muže, nenahraditelné. Právě dlouhodobá absence mateřské náruče nás vykolejuje a dostává mimo svou přirozenou podstatu. Jako dospělí ji instinktivně hledáme u vás - svých žen, partnerek.
Nabídnout jí ale může být pro vás obtížné, ať to vyplývá z vaší osobní zkušenosti, nebo je vaše instinktivní nedůvěra dána naladěním na kolektivní vědomí. Přesto je to něco, čím můžete pomoci změnit svět. Mateřská náruč a pohled do nevinných dětských očí, nás muže, bezpečně vrací k oné prapůvodní podstatě mužské síly, jejímž předobrazem je archetyp Ježíše. Skrze to jsme schopni dotknout se znovu naší duše a obnovit „spojení“ sama se sebou.
Při jedné meditaci jsem měl vizi: klečím před zástupem žen. V čele je Marie, matka Ježíšova, za ní další ženy, mnoho žen. Mé pocity se postupně mění: od viny přes lítost až k lásce. Druhý obraz následuje: nyní já stojím před zástupem žen, které přede mnou klečí. Cítím jejich odpuštění, které se proměňuje v hluboké pochopení a lásku. Rozuzlení je rozumem nepochopitelné: všechno je v pořádku, všechno bylo a je, jak má být.
Milé ženy, cítím, že si čím dál víc uvědomujete svojí sílu… ale váháte jí použít.
Právě negativní kolektivní zkušenost s agresí a bojem vás intuitivně vede k odmítání čehokoliv, co se k tomu jakkoliv blíží. Vězte ale, že opakem agrese není mír, ale otroctví. Agresor nebo oběť? Útok nebo útěk? Obojí je špatná volba. Mír, po kterém všichni toužíme, nemůže vzniknout agresí, ale ani nekonečným ustupováním. Mír je nastolen v okamžiku, kdy jsou nastaveny všeobecně respektované hranice. Jak na úrovni osobní, tak kolektivní. Mír je řád; jsou to pravidla, která se dodržují. Je iluzí si myslet, že trvalé harmonie lze dosáhnout bez konfliktu. Cenu, kterou platíme za svobodu, je odpovědnost. Naopak cenou za neodpovědnost je otroctví.
V současnosti je velmi silně aktivován archetyp Velké Božské Matky, který vám dává velkou sílu. Můžete provést zásadní změnu, doslova změnit svět, a to ženským, mírovým a láskyplným způsobem. Využijte této síly, bude vám nápomocna a povede vás. Je na čase přestat si hrát na chudinky a řešit malichernosti. Svět potřebuje ženy, které jsou v lásce k sobě sama, spojeny se svou ženskou posvátností, ve víře a v pevnosti.
Žijeme v době, která je velmi nejistá, a obavy z budoucnosti jsou oprávněné… pokud zůstaneme s rukama v klíně. Uvědomme si, že my všichni jsme spolutvůrci budoucnosti, ale musíme konat. Již není čas váhat. Přestaňme ustupovat. Společně stanovme jasné a pevné hranice, které budou základem nového míru a řádu. Na nové, vyšší kvalitativní úrovni.