Kroměřížská výzva mimo realitu

07. 09. 2016 | 21:31
Přečteno 4783 krát
Ztráta schopnosti vidět realitu a vnímat trendy je pro mne jediným možným vysvětlením existence iniciativy Kroměřížská výzva. Je to polibek smrti pro všechny kandidáty na jejich seznamu.


Tento text se mi nepíše úplně lehce. S několika iniciátory se znám osobně, potkávali jsme se v iniciativě Vraťte nám stát. Před cca třemi lety jsem jí opustil. Dokud jsme se bavili o situaci v ČR, o korupci atd., vše bylo v pořádku. Když jsme ale začali diskutovat zahraničně politické témata, bylo pro mne úplným šokem, kolik negativních emocí jsem vyvolal byť jen mírnou kritikou západu. Reakce se nesly v duchu slavného výroku Jiřiny Šiklové: „Raději se budu mýlit s Amerikou než mít pravdu s Ruskem“.

Nejdříve jsme to nechápal, kritické myšlení v této skupině do té doby fungovalo dobře. Pak mě napadlo jediné rozumné vysvětlení: je to „prokletí“ disidentů, kteří se dožijí krize svého vybojovaného ideálu a odmítají to přijmout.

Při formování disidentských skupin v sedmdesátých a osmdesátých letech se kromě popisu nedostatků „nepřítele“ též vytvářel ideální obraz budoucího stavu (nesdíleli ho zdaleka všichni). Většinovým předobrazem byla tehdejší západní Evropa a jejich zidealizované politické, ekonomické a sociální modely.

Po sametové revoluci, opití satisfakcí, úspěchem a nově nabytou mocí nedbali varování mnoha lidí přišlých právě z tohoto západu, aby si nedělali žádné iluze, že jsme vstoupili do jakési nepěkné fáze „kasino“ kapitalismu, že bují korupce, že trendy jsou špatné…

Psychologicky je to snadno pochopitelné: když jste za ideál ochotni riskovat ztrátu zaměstnání, kriminál a možná i život, je tento ideál ve vás hluboce ukotven a je velmi obtížné ho změnit, a to včetně „ochoty“ ignorovat zjevná fakta, trendy atd… Dalším, leč nepěkným důsledkem je, že na lidi, kteří toto riziko nebyli ochotni podstoupit, se díváte poněkud spatra. Cítíte se majitelem té jediné správné pravdy.

Uplynulo čtvrt století a většina bývalých disidentů je nějakým způsobem stále aktivní. Svět kolem nich se mění a je čím dál tím víc zřejmé, že ideál západu zůstává pouze fikcí. Velmi dobře příznaky tohoto trendu ve své době vystihl Václav Bělohradský ve své knize Společnost nevolnosti.

Dnes se již naplno ukazuje, že demokracie selhává, oligarchické skupiny do značné míry řídí rozhodování exekutiv a legislativu v celém našem civilizačním okruhu a tím ovlivňují prakticky celý svět. Tato oligarchie ve významné míře formuje domácí i zahraniční politiku států i mezinárodních struktur ve svůj prospěch, na úkor občanů.

Politici jsou jen loutky. Degraduje demokracie v národních státech, v nadnárodních strukturách demokracie neexistuje. Svobodný trh jako soutěž vzájemně souměřitelných subjektů přestává existovat, finančnímu a bankovnímu systému hrozí kolaps. Jsme tak daleko, že se omezuje svoboda slova a začínají se stíhat lidé s nevhodným názorem, protivná média a organizace (rodí se nová generace disidentů). Detailněji zde.

Tento zjevný trend ovšem iniciátoři Kroměřížské výzvy na rozdíl od podstatné části občanů i části bývalého disentu odmítají vidět a stávají se obránci systému, který spěje ke korporátnímu fašismu.

Počet lidí, kteří si tyto neblahé trendy začínají uvědomovat, trvale roste; dovolím si tvrdit, že exponenciální řadou. A tito lidé nebudou volit nikoho, kdo vítá všechny migranty bez rozdílu, podporuje „evropské hodnoty“ jistého pornoherce, a chce nás rozpustit v univerzální hnědé omáčce dle vizí jednoho pološíleného vizionáře ovlivňujícího 20 let myšlení a chování americké státní elity. Navíc za situace, kdy na seznamu je 5 -8 kandidátů, u kterých je důvodné si myslet, že by v případě zvolení hájili zájmy cizí moci, a to i proti zájmům České republiky.

Naším aktuálním úhlavním nepřítelem nejsou autokratické režimy na východě (ne že bychom neměli být opatrní). Jsou jimi amébní, všehoschopné oligarchické struktury v zákulisí americké a evropské politiky nastolující potichu a vytrvale korporátní fašismus.

ABYCH BYL OPRAVDU SPRÁVNĚ POCHOPEN: TENTO TEXT JE NAPSÁN NA OBHAJOBU ONĚCH PŮVODNÍCH IDEÁLŮ.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy