Kacířství jako program a vize zemí Koruny české

27. 10. 2018 | 22:22
Přečteno 2167 krát
Na dějiny zemí Koruny české se dá z jistého úhlu pohledu dívat jako na dějiny kacířství (v duchovní rovině), odboje a kverulantství (v mocenské rovině). Tato charakteristika nás provází ne 100, ale skoro 1200 let a v některých úsecích našich dějin si vyžádala potoky krve.

Nejmarkantnější bylo asi období husitství, kdy ideje Jan Husa byly natolik trnem v oku světské i duchovní moci, že byly proti nám vedeny křížové výpravy. Důsledkem této vzpoury proti vrchnosti ale bylo 200 let náboženské tolerance, relativní prosperity i autonomie. Vrcholným plodem tohoto období relativní svobody a nedemagogického hledání pravdy byl nejen Jan Ámos Komenský a jeho dílo. Na dvoře Rudolfa druhého v Praze se sešli ti nejlepší myslitelé tehdejší Evropy, a pracovali (otázka je, do jaké míry vědomě) na rozbití dogmatického pojetí jak věrouky, tak vědy, a na jejich spojení do společného proudu poznání. Bílá Hora, rituální poprava 27 českých pánů a třicetiletá válka (kde existovaly i snahy o vyhlazení našeho národa) byly zásahem centristických sil, vědomých si obrovského rizika, které by plynulo z tohoto propojení. Člověka plně vědomého si své duchovní podstaty není možné ovládnout žádnými prostředky.

Podmínky pro tyto události vytvořil již Karel IV, který nejen že získal skvělé vzdělání na francouzském dvoře, ale kromě jiného se zde setkal s přeživšími významnými templáři. Ti se velmi pravděpodobně významně podíleli na formování jeho znalostí a názorů a později byli součástí jeho dvora (týmu nejbližších rádců) a členy Řádu zlaté spony. Ve světské rovině dokázal během své vlády zajistit zemím Koruny české obrovskou míru autonomie. Karlova duchovní vize Nového Jeruzaléma sice zůstala nenaplněna, ale stala se součástí informační „matrice“ českého národa. A v Kostnici(!) důrazně požadoval od církevních hodnostářů, aby plnili své skutečné poslání, jinak jim sebere majetky z titulu Císaře Římského.

Obdobnou optikou se lze dívat i na období Cyrilometodějské. Oficiální verzi známe, jenže dějiny vždy píší vítězové. Začneme-li pátrat, nalezneme několik badatelů a autorů, kteří předkládají jiný obraz. Obraz společnosti, která je vysoce duchovní, přičemž ale vychází z přirozené spirituality, nikoliv vnucené víry skrze církve. Staroslověnské slovo „viera“ má údajně původní význam „vědomí Ra“, tedy vědomí nejvyššího Božství. Z této perspektivy pak „Zakon sudnyj ljudem“ je dnešním jazykem gumovým předpisem umožňujícím pronásledovat a likvidovat ty, které „nejde ovládnout“, protože jsou si plně vědomi své duchovní podstaty.

Stejně tak můžeme nahlížet na Národní obrození, vymanění se z Rakouského mocnářství, odboj vnější i vnitřní proti nacistické okupaci, pokus o hledání třetí cesty v roce 1968 zastavený z vůle obou mocností (Kissinger později na otázku, proč USA nezasáhly, uvedl několik důvodů. Jeden z nich byl, že se jim nehodilo, kdyby se díky nám prokázalo, že existuje nějaká funkční třetí cesta). Dnes jsme znovu považováni za kverulanty ze strany EU struktur a jejich „lídrů“, protože se nám nelíbí jejich sebevražedná politika.

Nástroje našeho odporu proti světské i duchovní vrchnosti v našich dějinách se pohybovaly od ochoty vést ozbrojeného střety, přes partizánské metody, skvělou diplomacii až po tzv. často odsuzované „švejkování“. Na základě těchto zkušeností je možné tvrdit, že struktury a jejich proponenti, ať vnější či vnitřní, které se nás opět snaží dostat „do latě“, budou minimálně ve střednědobém horizontu neúspěšné. Věděl to nakonec i Reinhard Heydrich: Češi jsou bezpáteřní a ohební jako proutky, které se pod tlakem skloní, ale švihnou zpět ve chvíli, kdy se to od nich nejmíň čeká“.

Přeformulujme to do pozitivní vize!

A co když toto všechno kacířství a kverulantství není slabost a důvod zbytečných problémů, ale naopak zdroj síly a smyslu národní existence? Co když právě přinášení skutečných vizí (jako přinesli Karel IV, Jan Hus, Jiří z Poděbrad, Jan Ámos Komenský, T.G. Masaryk…) je tou kvalitou, kterou mají přispět země Koruny české svým dílem k vývoji lidstva?

Pokud ano, lze z našich dějin vyčíst minimálně tři klíčové cíle.

Za prvé: V oblasti duchovní jde o znovu-propojení vědy a věrouky do jednoho proudu poznání, což zahrnuje mnoho dnes obtížně představitelných úkolů. Prvním z nich nicméně musí být uznání východiska, že neexistence důkazu není důkazem neexistence. Dále jde o oddogmatizovaní klasické vědy, včetně redefinice vědecké metody pro oblasti dotýkající se člověka a jeho podstaty. Stejně tak je nutné etablování tzv. duchovní vědy v intencích toho, jak o tom mluvil Rudolf Steiner a mnozí další. Mimochodem už tato „fúze“ poznání existuje, viz: www.pansofia.cz).

Za druhé: V oblasti reálného běžného života jednotlivců, rodin i společenství jde o návrat k přirozenému Řádu (či Řád přírody, Universa, Boží Řád, jak je komu libo). Podmínkou tohoto návratu je odvržení všech ideologií, které jsou produktem lidské snahy ovládat druhé. Zpět k pravidlům a hodnotám, které existují nezávisle na lidech, vždy tu byly a vždy budou.

Za třetí: V oblasti geopolitické jde o vyřešení tisíciletého dilema, kam patříme. Ne tím, že se přikloníme vždy na jednu (v daném dějinném okamžiku většinou nesprávnou) stranu. Když existuje západ i východ, sever i jih, existuje i STŘED. Ne nadarmo ležíme v geografické oblasti Střední Evropy. Společně s dalšími zeměmi (V4 + Rakousko + část Balkánu?) musíme etablovat myšlenku existence STŘEDU jako významné a samostatné entity, která mé své oprávněné zájmy, cíle, vize a důvody existence.

Bez splnění těchto tří cílů není myslitelné, abychom získali skutečnou, ne jen fiktivní či dočasnou svobodu.

Jedno z proroctví Sibyly, 900 let před Kristem, znělo takto:
Vidím město nad jezerem.
A nad tímto městem vidím oheň.
Kolem ohně vidím postavy zahalené v purpuru.
Zdá se, že v tomto ohni umírá kus ryzí pravdy.
Tam zmírá člověk pro pravdu v plamenech. Ano, pravda je ohněm, a jestliže kati pro něho připravili oheň, nic lepšího nemohli připravit. Pravda je ohněm, který má sídlit v našich srdcích a zmírá-li někdo v tomto ohni, pak slavnostnější smrt nemohla být připravena.
Zde příklad houževnatosti v hájení pravdy, a proto celý národ bude cítit ve svém nitru touhu jít za ním a hledat to, co on nedokončil.


Jan Hus si tedy to své „odpracoval“. Jako „jeho národu“ nám zbývá ten nejdůležitější úkol: cítit ve svém nitru touhu jít za ním a hledat to, co on nedokončil.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy