Vládci a ovládaní aneb jak málo se mění člověk (2)

03. 12. 2010 | 09:50
Přečteno 6098 krát
„Monarchie je nezbytná z úcty k tradiční východoasijské morálce, jež má za sebou historii pěti tisíc let.
Čína trpěla pohromou demokracie po více než dvacet let.

___________________

První část tohoto eseje naleznete ZDE

___________________


„Monarchie je nezbytná z úcty k tradiční východoasijské morálce, jež má za sebou historii pěti tisíc let.

Čína trpěla pohromou demokracie po více než dvacet let. Kromě hrstky prospěchářů prahne všechen lid po dynastii Čching. Proto je nezbytná monarchie.

Dynastie Velkých Čchingů vládla v Číně po více než dvě stě let a předtím ještě přes sto let v Mandžusku. Aby byly respektovány zvyklosti lidu a nejitřila se mysl obyvatel, aby byl zajištěn klid a mír v různých částech země, uchován duch Východu, obnovena řádná vláda podle starověkých tradic a upevněn císařský řád v obou zemích (v Číně a Japonsku), je nezbytná monarchie.

Je hodno obdivu, jak Japonsko pomáhá třem severovýchodním provinciím a bere si k srdci štěstí jejich třicetimilionového lidu. Přál bych si, abychom se neomezovali jen na těchto třicet milionů, nýbrž abychom s třemi severovýchodními provinciemi jako se svou základnou probudili srdce lidu v celé zemi a spasili ho v nebezpečí, do něhož upadl. To povede ke společnému rozkvětu celé východní Asie, což se hluboce dotýká zájmů všeho devadesátimilionového japonského lidu. V politickém zřízení našich dvou zemí by nemělo být rozdílu. Pro probuzení obou našich zemí k novému rozkvětu je nezbytná monarchie.

Od té doby, co jsem se vzdal v roce 1911 vlády, žiji již dvacet let v ústraní mezi svým lidem. Ani v nejmenším mne nevede touha po vlastní slávě, nýbrž výhradně snaha o spásu lidu. Pokud by se kdokoli jiný ujal zodpovědnosti za Podnebesí a v duchu Pravé cesty dávných mudrců odvrátil pohromy, jež se na nás valí, spokojil bych se rád s postavením prostého poddaného. Mám-li však na sebe vzít toto břímě já sám, potom soudím, že bez řádného titulu a pravomoci v administrativních a personálních otázkách nebudu ani po vzniku nezávislého státu schopen skoncovat s dvacetiletým obdobím špatné vlády. Pokud bych byl vládcem jen podle jména bez skutečné moci, svázaným nejrůznějšími omezeními, zvýšily by se pouze útrapy lidu. Vina by padla na mou hlavu, a to nemohu v žádném případě připustit. Kdyby mi šlo jen o mou vlastní slávu, spokojil bych se dozajista s tím, že po dvaceti letech života v ústraní budu mít opět svou zemi a lid, a málo by mi záleželo na tom, budu-li mít titul prezidenta či panovníka. Mně však jde jen o blaho lidu a země, o blaho Číny a Japonska i celé východní Asie. Ani v nejmenším mi nejde o můj osobní prospěch, a proto trvám na obnovení monarchie.“

To je několik odstavců z prohlášení o potřebě obnovení císařství v Číně. Vydal je v roce 1932 Süan-tchung, někdejší „Poslední císař“ dynastie Čching. Na císařský trůn nastoupil v necelých třech letech v roce 1908. Již v roce 1911 po takzvané Sinchajské revoluci byla dynastie Čching svržena a krátce po vyhlášení Čínské republiky 12. února 1912 byl Süan-tchung (vlastním jménem Aisin Gioro Pchu-i) donucen k abdikaci.

Vznikla tak situace, která v dlouhých čínských dějinách provázela většinu dynastií. Po uchopení a upevnění moci a po kratším nebo delším období stability a rozkvětu země následoval obvykle pád dynastie a rozdrobení čínské říše. Dílčí zájmy po čase opět vystřídaly snahy o sjednocení celé země.

Dosud poslední dynastie Čching (1644–1911) byla mandžuského původu. V 17. a 18. století díky několika silným panovníkům uchovala Číně postavení jedné ze světových velmocí a především posílila obraz Číny jako střediska vzdělanosti, kultury a civilizace s neobyčejnou inspirativní silou pro jiné kultury. Od konce 18. století však moc dynastie Čching postupně slábla, zřejmě proto, že odmítala otevřít zemi průmyslu a s tím souvisejícím změnám a novým institucím. Čína se od té doby stále více dostávala do područí několika industrializovaných západoevropských zemí a posléze i Japonska. Japonci v roce 1931 dokonce anektovali oblast severovýchodní Číny (Mandžusko) a vytvořili tam vazalský Mandžuský stát (Mandžukuo). Z té doby pochází citované memorandum bývalého císaře Süan-tchunga, který se stal v roce 1932 z milosti a za podpory japonské okupační armády císařem tohoto malého nově vzniklého útvaru.

Pchu-i přesto snil o obnovení velké čínské říše, Země středu. Chtěl kráčet ve šlépějích zakladatelů nebo obnovitelů všečínské jednoty, jakými byli První svrchovaný císař Čchinů nebo Liou Pang, Vznešený zakladatel mocné dynastie Chan před více než 2200 lety, císař Jang Kuang z dynastie Suej před 1400 lety nebo císař Šun-č’ (1644–1661) z jeho vlastní dynastie Čching.

Poslední císař Čchingů však postrádal rozhodnost a energii Prvního císaře Čchinů. Jeho malá říše zanikla po porážce Japonska v roce 1945 a on sám byl odsouzen jako válečný zločinec. Na svobodu byl propuštěn po desetiletém věznění:

„Ředitel pronesl krátký projev, načež zástupce Nejvyššího soudu přešel doprostřed tribuny, vyňal list papíru a začal číst:

,Aisin Gioro Pchu-i!‘

Srdce se mi divoce rozbušilo. Došel jsem pod tribunu, zatímco zástupce Nejvyššího soudu četl:

,Oznámení o mimořádné milosti Nejvyššího lidového soudu Čínské lidové republiky.

Na základě rozkazu o mimořádné amnestii, vydaného dne 17. září 1959 předsedou Čínské lidové republiky, přešetřil zdejší soud případ vězněného zločince Aisin Gioro Pchu-iho.

Aisin Gioro Pchu-i, mužského pohlaví, stár čtyřiapadesát let, mandžuské národnosti, bydlištěm v Pekingu, byl vězněn plných deset let. Během této doby prokázal, že se prostřednictvím převýchovy prací a ideového vzdělávání napravil v řádného občana. V souladu s ustanovením článku jedna Zákona o mimořádné amnestii se tímto propouští.
4. prosince 1959 Nejvyšší lidový soud ČLR.‘

Do očí mi vyhrkly slzy. Má vlast ze mě udělala člověka.“

* * *
Kdyby mohl tuto událost komentovat starověký historik S’-ma Čchien, možná by napsal:
„A tak tedy získalo Podnebesí poddaného a ztratilo Syna nebes.“

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Michal Macek napsal(a):

mam rad Posledniho cisare - ten film :)
03. 12. 2010 | 10:11

Pavel13 napsal(a):

"Vznikla tak situace, která v dlouhých čínských dějinách provázela většinu dynastií. Po uchopení a upevnění moci a po kratším nebo delším období stability a rozkvětu země následoval obvykle pád dynastie a rozdrobení čínské říše."
Jak dlouho ještě bude vládnout současná dynastie? Jsou signály blížícího se rozpadu říše? Pro mne je vůbec vnitřní struktura Číny velkou neznámou. Má někdo podrobnější informace?
03. 12. 2010 | 10:16

Sladký napsal(a):

Jen Čína? Začínám být čím dál víc přesvědčen, že demokracie je stejná utopie jako komunismus a nemůže fungovat ze stejných příčin/důvodů. Obě utopie totiž počítají s lidmi, jací ve skutečnosti vůbec nejsou, nebo kterých je příliš,příliš málo.
03. 12. 2010 | 10:31

vlk napsal(a):

Skvělý blog. Díky.lepší než onen už vzpomenutý film.
03. 12. 2010 | 11:00

Tara napsal(a):

četla a souhlasím s vlkem
03. 12. 2010 | 11:13

Sladký napsal(a):

Četl a souhlasí s Vlkem a Tarou.
03. 12. 2010 | 11:20

kulich napsal(a):

poslední čínský císař byl po dlouhodobém vymývání mozku. proto má takovou váhu asi jako rudolf slánský před soudem lidu.
03. 12. 2010 | 11:33

Karel Mueller napsal(a):

Sladký:

Na to jste přišel až dnes? :-)).
03. 12. 2010 | 12:41

Sladký napsal(a):

Pane Karle Muellere,přišel jsem na to už před časem, ale byla to nejdřív jen hypotéza,pak teorie a ta která je nyní již dostatečně empiricky potvrzena. :o))
03. 12. 2010 | 15:16

Fialenka Nü-wa napsal(a):

Monarchii bych nechtěla (leda kdybych královnou byla já samozřejmě). Spíš bych chtěla skutečnějí demokracii.
03. 12. 2010 | 16:02

Divobyj napsal(a):

Pokud jde o Čínu,v současnosti mne na ní trápí jedna věc.Překotný průmyslový rozvoj na úkor přírody,potažmo životních podmínek pro člověka.
03. 12. 2010 | 17:24

anti politik napsal(a):

Sladký-Karel Muller. Demokracie není utopie, ale zcela záměrně implantovaný (do bývalého východního bloku-tady je nutno říci, že my na rozdíl od západu máme možnost srovnávat a protikomunistická propaganda na nás tolik nezabírá) a nutno podotknout, že velmi promyšlený systém který se tváří jako lidský a pro lidi, ale ve skutečnosti je protiobčanský, zkažený a umožňující těm co vládnou prakticky cokoli, snad více než v socialismu! Demokracie je pouhým nástrojem k uchopení moci pro toho kdo na to má!! To je podstata demokracie-nám nezbývá než si položit otázku komu to prospívá?? Nakonec zjistíme, že lidem a skupinám, které jsou svou podstatou stejně odporní jako bývali komunisti ne-li víc!!
04. 12. 2010 | 09:15

Tino napsal(a):

K realizaci záměrů jedince ve společnosti - státu je zapotřebí širšího zapojení příznivců myšlenek toho jedince. Bez množství podporovatelů to není možné. Problém spočívá však v tom, že k onomu jedinci s určitou představou o správě moci se přiklánějí i ti, kteří chtějí osobně profitovat z moci. Vytvářejí mimikry a zdají se být plně spolehliví v podporování myšlenek onoho jedince.
Z tohoto plynou dva výsledky. Jednak jen obtížně získá jedinec podporu ve společnosti, pokud vůbec. Dále pak i při získání široké podpory jedince, není možné zaručit uplatnění původních myšlenek, které ho k moci vynesly s širokou podporou.
Množství lidí neustále žasne nad zločinným zneužíváním moci ve společnosti, ačkoliv ono je od věků a bude trvat nadále. Je to jen otázka míry, kolik zneužití vlády nad občany se moc dopustí.
Tzv. korupční prostředí je onou mírou, prostorem k zneužívání moci. Toto korupční prostředí je třeba neustále napadat, znesnadňovat. Směrovat rozhodování hlavně do osobní odpovědnosti a ne kolektivní. Znemožňovat alibismus v kolektivu tak běžný a postavit odpovědnost za správu věcí veřejných na nejvyšší stupeň v trestnosti. Zjednodušeně - kdo umožní zlodějnu z veřejného, musí být připraven o majetek a to minimálně v množství, které bylo zcizeno. Tento trest se musí nutně vztahovat i na majetky, které jakkoliv s korupčníkem souvisí, třebaže již jsou v majetku jemu blízkých.
Není se co divit, že jakkoliv hlava osvícená má problém s uplatněním své vůle ve společnosti. Společnost je manipulovatelná i proti svým zájmům. Kolektiv NEMÁ mozek, není moudrý, nemá cit - empatii. Kolektivní držení moci je alibistické, anonymní a není osobně odpovědné a kolektiv nelze trestat. Požadovat kolektivní odpovědnost je v důsledku zločinné, protože jedinci v kolektivu nutně mají alibi a jejich trest by byl proti lidskému právu.

Pro tohle nicku Sladký jsem já pravičák. Názorem i životem. Kolektiv se mi odjakživa protivil, ikdyž jsem se mu mnohdy nemohl vyhnout(nezaměňovat přátelství a kolektiv). Co tebe na tomhle pobuřuje, je z fundamentalismu levičáctví, které máš hluboko pod kůží implantováno kolektivem socialismu.
04. 12. 2010 | 10:43

Fialenka Nü-wa napsal(a):

Ještě sem dám, jak si tu skutečnější demokracii představuji. Opíšu to z článku, ve kterém jsou uvedeny výsledky pozorování OECD (měří štěstí lidí ve světě) a časopisu The Economist (sestavuje index svobody zemí). Výsledek zjišťování je, že nejšťastnější lidi žijí v nejsvobodnějších zemích, tedy v zemích kde je občanská svoboda, ekonomická svoboda, dobrá politická kultura a možnost politické volby a spoluúčasti.
A já myslím, že v monarchii politická volba a spoluúčast není možná.
04. 12. 2010 | 11:06

Pípa napsal(a):

Sladký,
máte pravdu, komunizmus je utopie, naproti tomu kapitalizmus a socializmus je ověřen v praxi. Kapitalizmus z této praxe vyšel vítězně díky tomu, že není tak ideologický. Změnit plány není takový problém, lidé jsou svobodní, atd. Demokracie je forma vlády. V kapitalizmu se osvědčila. Teď však se kapitalizmus globalizuje a nastávají problémy. Stále však jsou, jak je vidět, řešitelné. Tak na co ty strachy. Demokracie se však nesmí hodnotit českými poměry. Tady jde stále o přechodné období po socializmu.

Promiňte troufalost naprostého laika, ale co bych se bál vyjádřit. Odborníci ať se klidně smějí.
04. 12. 2010 | 22:18

camponotus napsal(a):

Sladký: utopismus obou systémů, o kterých píšete spočívá i na hospodářské nedostatečnosti, reálný socialismus se zhroutil, protože mu došel především hospodářský dech, což vedlo ke zvýšené nespokojenosti obyvatelstva, evropský kapitalismus si leckde žije nad poměry a také začíná churavět na hospodářskou nedostatečnost, vidíme to na příkladech Řecka a Irska. Také v těchto zemích roste nespokojenost obyvatelstva, ale prozatím je záplatována dotacemi rychle natištěných bankovek. Tuto možnost reálný socialismus neměl, jemu nikdo nepůjčoval, spíše mnohoho států dlužilo, zejména rozvojových. Až dojdou barvy na bankovky, nastane zajímavá situace. Na jednom politickém školení v roce 1973 se posluchač zeptal:" "Podle marxistické poučky o spirálovém vývoji se vše v rámci spirálového vývoje vrací k předchozí situaci, ale v mnohem dokonalejší formě. Co tedy přijde po komunismu?" A já se ptám, vzhledem k tomu, že vývoj mě přesvědčil, že poučka o spirálovém vývoji funguje, co přijde po současném kapitalismu?
Možná, že vůbec nemám právo se tak ptát, protože zlí jazykové tvrdí, že reálný socialismus přerostl nikoliv do kapitalismu, ale do kapitálního bor....
05. 12. 2010 | 17:24

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy