„Jü pravil: ,Přívaly vody ohrožovaly nebe, s hukotem se valily kolem hor a zaplavovaly návrší. V hloubi lidských srdcí se usadil velký strach. (…) Pak jsem se postaral o odtok devíti toků. Masy vod jsem odvedl do čtyř světových moří (…)‘“

„Jü pravil: ,Přívaly vody ohrožovaly nebe, s hukotem se valily kolem hor a zaplavovaly návrší. V hloubi lidských srdcí se usadil velký strach. (…) Pak jsem se postaral o odtok devíti toků. Masy vod jsem odvedl do čtyř světových moří (…)‘“

Tento kratičký citát z Knihy dokumentů (Knihy historie) (Šu-ťing) zachycuje nejstarší vzpomínky na odvodňování a zdůrazňuje, jak velký význam měly takové práce pro starou čínskou společnost a hospodářství. První, kdo takové obdivuhodné dílo vykonal, byl údajně Jü nebo též Veliký Jü, který žil ve 22. století př. n. l. a byl vládcem kmenového svazu Sia. Z Knihy dokumentů, která líčí nejstarší politické dějiny staré Číny, se dále dovídáme, že Jüovými předchůdci byli ve 23. století př. n. l. vládcové Jao a Šun. Jao měl syna, ale vládu nepředal jemu. Po poradě se staršími kmene ustanovil svým nástupcem moudrého Šuna. A když pak přišel Šunův čas, počínal si podobně jako Jao. Předal moc nikoli svému synovi, nýbrž Jüovi, jenž byl znám svými neobyčejnými schopnostmi a dovednostmi. Jü se však tradici vzepřel. Prohlásil se císařem a založil dědičnou dynastii Sia. Po Jüovi tak na trůn nastoupil jeho syn Čchi. Vznikl první čínský stát, vytvářely se základní vzorce společenského a kulturního chování v rámci fungujícího státu.
Někteří historikové řadí stát Sia do mytické doby a o jeho existenci pochybují. Ale v dnešní době, kdy nové archeologické nálezy potvrzují věrohodnost mnoha jiných zpráv o nejstarších událostech čínského starověku, jeví se existence dynastie i státu Sia (2183–1752 př. n. l.; 2100–1600 př. n. l. – datace podle Wan Kuo-tinga, 1958, s. 64) jako docela pravděpodobná. A pokud jsou snad uváděná jména jen pozdější spekulací čínské historiografie, pak základní hospodářské i politické proměny, které jsou připisovány době Sia, lze nalézt v archeologickém materiálu lungšanské kultury. Jsou to zejména rozsáhlá sídliště a majetková a sociální diferenciace, projevující se značnými rozdíly v úpravě hrobů a bohatství milodarů. Možná se mezi těmito sídlišti skrývá i poslední hlavní město první dynastie Sia, které uvádějí všechny tradiční historické zdroje. Řada indicií ukazuje, že by tímto centrem mohlo být naleziště u dnešní vesnice Er-li-tchou poblíž města Jen-š’ v provincii Che-nan (poblíž Luo-jangu u řeky Lou), které bylo objeveno v roce 1959. Lokalita zaujímá plochu 10 000 čtverečních metrů; osídlení od konce 3. tisíciletí do 14. století př. n. l. je stratigraficky uskupeno do čtyř výrazných kulturních vrstev, přičemž třetí vrstva možná představuje poslední město dynastie Sia a čtvrtá první sídelní město nastupující dynastie Šang.

Podobně jako dynastii Sia, řadili mnozí historikové mezi mýty dokonce i zprávy o mladší dynastii Šang (Jin), která vystřídala v 18. století př. n. l. dynastii Sia. S’-ma Čchien ve svých Zápiscích historika totiž uvádí, že poslední vládce dynastie Sia byl mimořádně krutý, takže se lid od něho odvrátil. A tehdy se prý tyranovi statečně postavil náčelník šangského kmenového svazu Čcheng Tchang. Tato událost je zachycena v Knize dokumentů v legendárním projevu samého Čcheng Tchanga:

„Vládce (Čcheng Tchang) pravil:
,Dostavte se sem, zástupové, a pozorně vyslechněte má slova! Nejsem to já, nezralý, kdo se odvažuje vyhlásit vzpouru! To sama Nebesa nařizují, aby byl Sia zničen, protože se bezpočtukrát provinil.
Vy však namítáte: Náš vůdce nemá s námi slitování. Přerušuje naše práce na sklizni a chce, abychom napadli Sia a ztrestali jej.
Dobře jsem slyšel vaše nářky. Ale vládce Sia se provinil! Obávám se Nejvyššího pána na Nebesích, a proto se neodvažuji nechat tyrana bez trestu.
Vy však říkáte: Čím jsou pro nás provinění Sia?
Nuže, tedy pravím. Král ze Sia do krajnosti přepíná síly lidu a všude působí nedozírné škody. Lid se stal netečný. Nechce při něm stát a trpce volá: Ach, slunce, kdy už zajdeš? Zajdeme společně s tebou!
Protože nectnost Sia je taková, musím proti němu vytáhnout do pole. Doufám, že vy při vykonávání trestu Nebes budete stát při mně!‘“

Panovník byl sice chápán jako Syn nebes, neomezený vládce, jenž vykonával na zemi vůli všemocných Nebes, ale nevhodným chováním mohl o nebeský mandát přijít. Čcheng Tchang tohoto výkladu využil a nenáviděného tyrana svrhl. Poté sjednotil pod svou vládou velkou část Číny a založil novou dynastii Šang (1751–1028 př. n. l.), z níž vzešla dlouhá řada vynikajících panovníků. Jejich jména S’-ma Čchien rovněž uvádí a dále se zmiňuje o několika sídelních městech, která Šangové postupně zakládali a opouštěli, až se nakonec trvale usadili ve „Velikém městě Šang“ v údolí Žluté řeky; od té doby se nazývali Jinové (1398–1028 př. n. l.).