Při předvánočním setkání na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity uskutečněném 16. prosince 2010 v rámci pravidelného Antropologického semináře došlo k mimořádné události. Na půdě zmíněného ústavu se setkali významní protagonisté výzkumu celostní (biologicko-socio-kulturní) antropologie – Yetti a Mauglí.

Setkání Yettiho a Mauglího na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU v Brně aneb časopis Anthropologia integra „za všechny prachy zdarma“

Při předvánočním setkání na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity uskutečněném 16. prosince 2010 v rámci pravidelného Antropologického semináře došlo k mimořádné události. Na půdě zmíněného ústavu se setkali významní protagonisté výzkumu celostní (biologicko-socio-kulturní) antropologie – Yetti a Mauglí.

V Antropologickém slovníku aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk (viz http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/index.html) se o Yettim uvádí:

Yetti (z tibetštiny: gja’ dred [já de], „rezavý medvěd“), sněžný člověk; hypotetický primát velkého vzrůstu (až 250 cm) a intenzivního ochlupení, žijící prý ve vysokohorských oblastech pohoří Himálaje v úrovni sněžné čáry. Yetti, údajně tvor podobný primátu, je součástí mytologie původního obyvatelstva tibetského a nepálského Himálaje. Nepálci jej nazývají Vanmánčhé (doslova „Lesní muž“, přeneseně „Křovák“) či Kančandžanghá ráččhés (Démon [Zlý duch] z Káčaňdžungy). Tento hypotetický tvor má své protějšky v mýtech jiných etnik. Za severoamerickou paralelu k himálajskému Yettimu je považován Sasquatch (z jazyka Sališů: se’sxac, „divoký muž“), označovaný též jako Bigfoot. V centrální Číně v provincii Chu-pej (Hubei) je to Jeren, v mytologii Austrálců vystupuje Yowie. Mýtus o existenci Yettiho je od třicátých let 19. století opakovaně udržován nepřímými doklady (například stopami ve sněhu) či neověřitelnými zprávami, což však nebrání konstruování hypotéz, považujících Yettiho například za přežívající zástupce Homo erectus, nebo dokonce za pokračování linie třetihorních gigantopitéků (Gigantopithecus blacki), jejichž fosilní nálezy jsou známy z Číny.

Mauglí jako heslo ve zmíněném slovníku bohužel nenalezneme. Asi proto, že jde „jen“ o literární fikci, i když příběh o lidských tvorech vychovaných zvířaty má předobraz v mytologiích, které jsou důležitým předmětem výzkumu kulturní antropologie.

V této chvíli už je třeba prozradit, že setkání se uskutečnilo v rámci divadelní hry RNDr. Mojmíra Vlašína Y & M aneb Tisková konference z prvního setkání Yettiho a Mauglího v Nepálu v provedení souboru Verdis. Jednou z dalších postav hry je horolezec Reinhold Messner (narozen 1944), jediný z Evropanů, kteří viděli Yettiho. Poprvé to bylo v Tibetu, podruhé se mu podařilo jej vyfotografovat při expedici do Karákóramu, o čemž vydal svědectví ve svých knihách. Není proto divu, že je to spolu s Yettim a Mauglím právě on, kdo se v této hře pokusil formulovat jedno z nejzávažnějších poselství současnému lidstvu.

Mnozí z diváků byli zřejmě zaskočeni. Ještě v dozvucích bouřlivého potlesku, odměňujícího znamenitý výkon autora, režiséra a herce (to vše v jediné osobě, zkrátka Mistr!) a jeho neméně skvělých kolegů včetně představitelky epizodní role Markétky (československá mistryně sportu ve skoku vysokém [naše pionýrka flopu – ženský protějšek Američana Dicka Fosburyho], výtvarnice, havranoložka – ve všech těchto rolích výrazně převyšující Mistra Mojmíra, v té třetí dokonce i věhlasného ornitologa docenta RNDr. Karla Hudce, DrSc.!), ve chvíli kdy se všichni již zamýšleli nad závažným poselstvím satiricky vyostřeně srovnávajícím mizející svět souladného žití člověka v sepětí s přírodou a lidskou vzájemností s dnešním vypjatým individualismem, egoismem, honbou za poctami a snahou prosadit sebe samého málem za „každou cenu“, objevil se na scéně další aktér.

Kde jsou počátky „rozpojení“ člověka a přírody a vzniku vypjatého individualismu a egoismu? Hledat důstojnost v člověku samém a zvláště v jeho díle a rozumu je jedním z největších řeckých objevů. Mandraitos z Prieny chtěl dát Thalétovi (624–kolem 548 př. n. l.) za jeho objevy jakoukoli odměnu. „Pro mne bude dostatečnou odměnou to,“ odtušil mudrc, „že budeš-li chtít komukoli něco vyprávět o tom, co ses u mne naučil, nebudeš tento objev připisovat sobě, ale prohlásíš veřejně, že jsem to učinil já a nikdo jiný.“ Římský spisovatel Apuleius (120/125 až 180 n. l.), který nám historku zachoval, dodává: „Nádherná odměna, důstojná takového muže a nehynoucí!“ Nevěděl, že to skončí u „Publish or perish“ – „Publikuj, nebo zhyň!“ či dokonce u neblaze proslulého „kafemlejnku“ – automatizovaného systému hodnocení vědeckých prací, který vyřadí encyklopedickou práci jen proto, že ji autor v anotaci označí za „referenční příručku.“ Tak nějak uvažovali mnozí v sále.

V tomto kontextu muselo působit dvojnásob absurdně a nadneseně, když zmíněný aktér ohlásil, že dnes oficiálně uvádí „do života“ nový časopis Anthropologia integra – mezinárodní recenzovaný časopis publikující výsledky vědeckého výzkumu, originální metody, eseje, recenze a zprávy z oblasti obecné (biologicko-socio-kulturní) antropologie a příbuzných disciplín.

Dále z jeho vystoupení cituji raději doslovně:

„Již pouhých 48 hodin od vydání 1. čísla našeho časopisu propadli členové redakčních rad časopisů Nature a Science trudnomyslnosti nad budoucností svých periodik. Zřejmě oprávněné: V sále přítomný fyzikální chemik a biofyzik prof. RNDr. Vladimír Sklenář, DrSc., dosud jeden z nejcitovanějších českých vědců na mezinárodním poli, v 1. čísle našeho časopisu se svým příspěvkem neuspěl. Příspěvek zoologa a primatologa prof. RNDr. Jiřího Gaislera, DrSc., byl přijat až na potřetí, když jej autor důkladně přepracoval v duchu připomínek přísného recenzního řízení. A profesor antropologie na State University of New York H. James Birx, editor slavné pětisvazkové Encyclopedia of Anthropology (publikace roku nakladatelství SAGE Publications), ve svém e-mailu píše: ,Your journal Anthropologia integra is a very significant contribution to holistic thought and it looks very professional. All the work put into this project clearly shows in its appearance and content. I’m sure that it’ll become a major publication for anthropology and related disciplines. Please let me know if I may be of any help to this project during the coming years‘.“

V této chvíli se snad všichni v sále, včetně mě, domnívali, že na předchozí satiru navazuje burleska. Ovšem jen do chvíle, než se s uvedeným časopisem seznámili fyzicky v tištěné podobě nebo velkoryse zdarma na adrese: http://anthrop.sci.muni.cz/page.yhtml?id=532.

Anthropologia integra je prý časopis „zdarma za všechny prachy“, respektive „za všechny prachy zdarma“ …