My a islám: každému co jeho jest
Je hloupost někoho bezdůvodně urážet. Ale je třeba si uvědomit, že svobodný prostor, včetně prostoru pro výsměch hlouposti či fanatismu, je bytostnou součástí – a hodnotou – našeho Západního světa; hodnotou, kterou bychom měli bránit.
Každé lidské společenství je vybudováno na základě nějakých sdílených hodnot, od nichž se odvíjí pojivo, které příslušné lidi spojuje do společenství hodného toho jména. Tyto hodnoty jsou něčím, co příslušníci toho společenství berou za téměř nezpochybnitelná východiska svého jednání, jako něco, co dává jejich životům smysl; proto také zpravidla těžko snášejí jejich zpochybňování. Ostatně bránit své hodnoty je pro každé společenství zásadní. Hodnoty často úzce souvisejí s různými symbolikami a prostřednictvím toho nabývají i tyto symboly povahy něčeho, co je bráno jako nedotknutelné a na obranu čeho je třeba povstávat.
V nedávné době jsme byli svědky dvojího druhu útoku na symboly, který mají posvátnou roli pro muslimy. Jakýsi podivný americký pastor vyhrožoval pálením Koránu; a Angela Merkelová vyjádřila nepřímou podporu autoru karikatur spojujících proroka Mohameda se symboly terorismu. Oba tyto projevy jsou více či méně spojeny s projevy islámského terorismu a s rostoucími obavami, že islám může naši Západní civilizaci skutečně ohrozit. Je mezi nimi ale podle mne zásadní rozdíl.
Nemám nejmenších pochyb o tom, že po světě existuje obrovské množství mírumilovných a rozumných muslimů. Věřím tomu, že mnohých z nich se dotýká, když někdo znevažuje nebo zesměšňuje jejich základní životní hodnoty, které v tomto případě souvisejí s Koránem a s jejich vírou. Je proto naprosto rozumné se takovému znevažování, v zájmu dobrých sousedských vztahů, vyhýbat. Bez ohledu na to, zda islámští teroristé skutečně nacházejí nějakou oporu pro své řádění v Koránu nebo ne (mně osobně se zdá, že přímého nabádání k násilnostem tam nenajdeme o nic více ani o nic méně než v Bibli), bereme-li v úvahu všechny ty slušné lidi, kteří byli v této víře vychováni, je podle mne jejich urážení naprosto nemístné.
Ten druhý případ je ale podle mne jiný; a souvisí s tím, že i náš Západní svět má, a musí mít, také své hodnoty. Na rozdíl od velké většiny komentátorů této situace se já ale nedomnívám, že našimi podstatnými hodnotami jsou ty, které by byly v nějakém hlubokém smyslu křesťanské. Samozřejmě že většina z nich tak či onak souvisí s židovsko-křesťanskými kořeny naší civilizace, nejsou to ale hodnoty spojené s křesťanskou (či židovskou) vírou způsobem analogickým tomu, jak jsou hodnoty některých muslimských civilizací bezprostředně spojené s Koránem. Naše sekularizovaná společnost už na náboženství prostě tak moc nedá – ať už je to tak dobře, nebo špatně.
Křesťanské ctnosti (pokora, střídmost, cudnost, ...) a s nimi spojený náboženský postoj ke světu od dob osvícenství postupně ustupují jinému postoji, který je do velké míry spojen s pojmem svobody a který tak slavně ztělesnil Voltaire svou památnou větou "Možná nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do krve hájit vaše právo říkat to." Ať už si o tomto posunu myslíme, co chceme, v daném kontextu podle mne přináší jednu podstatnou věc:
schopnost žít s tím, když s námi někdo nesouhlasí nebo nás třeba i uráží, a odpovídat na nesouhlas argumenty a na urážky nikoli násilím a fanatismem, ale ironií a posměchem. Řekl bych, že toto je velkým výdobytkem naší civilizace, protože to láme spirálu násilí, která se jinak nevyhnutelně roztáčí spolu s první urážkou.
Ne že by to tak vždycky fungovalo a že by náš svět byl násilí prost. Nicméně osvobozující schopnost smát se hlouposti, umanutosti a fanatismu je podle mne něčím, čeho bychom se neměli vzdávat. Nemyslím, že by ty karikatury, které zveřejnili v Dánsku, zesměšňovaly Mohameda nebo Korán. Zdá se mi zřejmé, že to, co zesměšňují je propojení mezi Koránem a teroristickým násilím, za které samozřejmě nemůže ani Korán, ani mírumilovní muslimové, ale teroristi.
Komentátorka MF Dnes L. Suchá (Odvážný krok kancléřky: cena pro karikaturistu v klatbě, MFD, 9.9. 2010) píše: "Spojování terorismu s prorokem Mohamedem zní muslimům stejně, jako by znělo křesťanům spojování Ježíše jako aktéra pedofilních kauz. Líbilo by se vám to? Asi ne. A zapálili byste kvůli tomu třeba egyptskou ambasádu? Asi také ne." To je pravda, ale v určitém ohledu tohle srovnání pokulhává. Myslím, že naše evropská společnost zdaleka není tvořena jen křesťany. (Je otázka, kolik jich tu vlastně je? – Pokud neuvažujeme ty, kteří jsou křesťany pouze na nějakém papíře, tak snad polovina? Nebo méně?). Navíc si myslím, že velkou část křesťanů urážky tohoto druhu už dávno nevzrušují. (Dokonce i Vatikán se už učí si jich nevšímat.) A myslím, že i většina z těch, kterým by to vadilo, by si uvědomila, že hlavní problém je v pedofilních kněžích (případně v postoji katolické církve k celé aféře), ne v tom, když to někdo karikaturou zesměšní.
Rozhodně bychom neměli nikoho bezdůvodně urážet. Ale rozhodně bychom si neměli nechat vzít náš liberální prostor, ve kterém sice vybublává spousta špíny, který nám ale tím dovoluje i proprat spoustu špinavého prádla. Myslím, že svým bytostným založením jsme my, obyvatelé Západního světa, dnes mnohem obecněji "liberální ironici" (slovy Richarda Rortyho) než křesťané. (Myslím, že podobně jako my mnohdy nechápeme muslimy, tohle zase mnohdy nechápou oni.) Komentátor Respektu M. Švehla (Vážná věc, Respekt 37/2010) na adresu činu Angely Merkelové poznamenal, že "si tady Západ nic nevyvzdoruje". To, myslím, není to správné slovo. Nejde o "vzdorování", ale o to, že je to tahle svoboda, která je jednou z hodnot, se kterými stojí a padá náš svět, tak jako ho známe, a za kterou stojí za to skutečně bojovat. Takže já kancléřce Merkelové tleskám.
Každé lidské společenství je vybudováno na základě nějakých sdílených hodnot, od nichž se odvíjí pojivo, které příslušné lidi spojuje do společenství hodného toho jména. Tyto hodnoty jsou něčím, co příslušníci toho společenství berou za téměř nezpochybnitelná východiska svého jednání, jako něco, co dává jejich životům smysl; proto také zpravidla těžko snášejí jejich zpochybňování. Ostatně bránit své hodnoty je pro každé společenství zásadní. Hodnoty často úzce souvisejí s různými symbolikami a prostřednictvím toho nabývají i tyto symboly povahy něčeho, co je bráno jako nedotknutelné a na obranu čeho je třeba povstávat.
V nedávné době jsme byli svědky dvojího druhu útoku na symboly, který mají posvátnou roli pro muslimy. Jakýsi podivný americký pastor vyhrožoval pálením Koránu; a Angela Merkelová vyjádřila nepřímou podporu autoru karikatur spojujících proroka Mohameda se symboly terorismu. Oba tyto projevy jsou více či méně spojeny s projevy islámského terorismu a s rostoucími obavami, že islám může naši Západní civilizaci skutečně ohrozit. Je mezi nimi ale podle mne zásadní rozdíl.
Nemám nejmenších pochyb o tom, že po světě existuje obrovské množství mírumilovných a rozumných muslimů. Věřím tomu, že mnohých z nich se dotýká, když někdo znevažuje nebo zesměšňuje jejich základní životní hodnoty, které v tomto případě souvisejí s Koránem a s jejich vírou. Je proto naprosto rozumné se takovému znevažování, v zájmu dobrých sousedských vztahů, vyhýbat. Bez ohledu na to, zda islámští teroristé skutečně nacházejí nějakou oporu pro své řádění v Koránu nebo ne (mně osobně se zdá, že přímého nabádání k násilnostem tam nenajdeme o nic více ani o nic méně než v Bibli), bereme-li v úvahu všechny ty slušné lidi, kteří byli v této víře vychováni, je podle mne jejich urážení naprosto nemístné.
Ten druhý případ je ale podle mne jiný; a souvisí s tím, že i náš Západní svět má, a musí mít, také své hodnoty. Na rozdíl od velké většiny komentátorů této situace se já ale nedomnívám, že našimi podstatnými hodnotami jsou ty, které by byly v nějakém hlubokém smyslu křesťanské. Samozřejmě že většina z nich tak či onak souvisí s židovsko-křesťanskými kořeny naší civilizace, nejsou to ale hodnoty spojené s křesťanskou (či židovskou) vírou způsobem analogickým tomu, jak jsou hodnoty některých muslimských civilizací bezprostředně spojené s Koránem. Naše sekularizovaná společnost už na náboženství prostě tak moc nedá – ať už je to tak dobře, nebo špatně.
Křesťanské ctnosti (pokora, střídmost, cudnost, ...) a s nimi spojený náboženský postoj ke světu od dob osvícenství postupně ustupují jinému postoji, který je do velké míry spojen s pojmem svobody a který tak slavně ztělesnil Voltaire svou památnou větou "Možná nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do krve hájit vaše právo říkat to." Ať už si o tomto posunu myslíme, co chceme, v daném kontextu podle mne přináší jednu podstatnou věc:
schopnost žít s tím, když s námi někdo nesouhlasí nebo nás třeba i uráží, a odpovídat na nesouhlas argumenty a na urážky nikoli násilím a fanatismem, ale ironií a posměchem. Řekl bych, že toto je velkým výdobytkem naší civilizace, protože to láme spirálu násilí, která se jinak nevyhnutelně roztáčí spolu s první urážkou.
Ne že by to tak vždycky fungovalo a že by náš svět byl násilí prost. Nicméně osvobozující schopnost smát se hlouposti, umanutosti a fanatismu je podle mne něčím, čeho bychom se neměli vzdávat. Nemyslím, že by ty karikatury, které zveřejnili v Dánsku, zesměšňovaly Mohameda nebo Korán. Zdá se mi zřejmé, že to, co zesměšňují je propojení mezi Koránem a teroristickým násilím, za které samozřejmě nemůže ani Korán, ani mírumilovní muslimové, ale teroristi.
Komentátorka MF Dnes L. Suchá (Odvážný krok kancléřky: cena pro karikaturistu v klatbě, MFD, 9.9. 2010) píše: "Spojování terorismu s prorokem Mohamedem zní muslimům stejně, jako by znělo křesťanům spojování Ježíše jako aktéra pedofilních kauz. Líbilo by se vám to? Asi ne. A zapálili byste kvůli tomu třeba egyptskou ambasádu? Asi také ne." To je pravda, ale v určitém ohledu tohle srovnání pokulhává. Myslím, že naše evropská společnost zdaleka není tvořena jen křesťany. (Je otázka, kolik jich tu vlastně je? – Pokud neuvažujeme ty, kteří jsou křesťany pouze na nějakém papíře, tak snad polovina? Nebo méně?). Navíc si myslím, že velkou část křesťanů urážky tohoto druhu už dávno nevzrušují. (Dokonce i Vatikán se už učí si jich nevšímat.) A myslím, že i většina z těch, kterým by to vadilo, by si uvědomila, že hlavní problém je v pedofilních kněžích (případně v postoji katolické církve k celé aféře), ne v tom, když to někdo karikaturou zesměšní.
Rozhodně bychom neměli nikoho bezdůvodně urážet. Ale rozhodně bychom si neměli nechat vzít náš liberální prostor, ve kterém sice vybublává spousta špíny, který nám ale tím dovoluje i proprat spoustu špinavého prádla. Myslím, že svým bytostným založením jsme my, obyvatelé Západního světa, dnes mnohem obecněji "liberální ironici" (slovy Richarda Rortyho) než křesťané. (Myslím, že podobně jako my mnohdy nechápeme muslimy, tohle zase mnohdy nechápou oni.) Komentátor Respektu M. Švehla (Vážná věc, Respekt 37/2010) na adresu činu Angely Merkelové poznamenal, že "si tady Západ nic nevyvzdoruje". To, myslím, není to správné slovo. Nejde o "vzdorování", ale o to, že je to tahle svoboda, která je jednou z hodnot, se kterými stojí a padá náš svět, tak jako ho známe, a za kterou stojí za to skutečně bojovat. Takže já kancléřce Merkelové tleskám.