Pokud se ukáže, že politici nemyslí boj s korupcí a tunelováním vážně, přesvědčení lidí, že s tím bojovat nemá smysl, se stane téměř nezvratným.

Právě jsem měl rozepsaný text s názvem Ať žijí politici, ve kterém se pokoušel oproti obecnému názoru, že politika je svinstvo a politici jsou darebáci, hájit názor, že politika je důležitá a že i mezi politiky jsou slušní lidé; nicméně po událostech na ministerstvu životního prostředí, které nyní naší politikou hýbou, to v té původní podobě nějak nedokážu dopsat, protože mám obavu, že by mně nikdo nedokázal věřit, že to myslím vážně ...

Tak raději něco o korupci, tunelování a důvěře.

Že se v naší zemi uplácí a tuneluje do takové míry, že to ohrožuje důvěru lidí v celý demokratický systém, je bohužel holý fakt. Já jsem ale nenapravitelně naivní a jsem přesvědčený, že lidí, které tohle štve, není málo, a že se najdou i mezi politiky. (Kromě toho si myslím, že, jak jsem o tom ve svých předchozích textech opakovaně psal, radikální cesty k nápravě tohoto stavu, které si představují někteří lidé, by nás snadno dovedly do ještě daleko větších průšvihů, než v jakém jsme teď.) Problém je, že s důsledným bojem proti korupci se musí začít odshora; protože normální člověk se do něj bude ochotný otevřeně pustit až tehdy, když bude mít pocit, že ho v tom systém podporuje, a že to nedopadne tak, že když na nějakou nepravost upozorní, bude nakonec očerněn on sám, protože celý systém mají v rukou ti, kteří ty nepravosti páchají.

Před letošními komunálními volbami jsem mluvil s několika známými, kteří kandidovali za různé strany. Všichni do jednoho mluvili stejně: na radnici je konečně potřeba udělat pořádek, zastavit korupci, tunelování a aroganci a začít pracovat ve prospěch nás všech. A myslím, že nemalá část těch, kdo do boje o radnici šla, tam skutečně pořádek udělat chtěla. Problém je v tom, že aby byl někdo někde schopen udělat pořádek, nestačí jenom chtít. Nemyslím si, že v politice je až tolik skutečných darebáků (čímž rozhodně nechci říct, že tam nejsou vůbec!). Problém je, myslím, v tom, že je tam velká většina lidí, kteří nedokážou klást darebáctví účinný odpor, zapadnou do soukolí dávno zaběhaných způsobů, kde se věci prostě dělají takhle, předpisy a zákony se všelijak obcházejí, protože bez toho by to prostě nešlo, kamarádům se vychází vstříc, nepátrá se po tom, proč a jak to všechno chodí tak, jak to chodí; a hlavně se drží pospolu, protože v jednotě je síla.

Myslím, že nejinak je to ve velké politice. Lidí, kteří jsou schopni se postavit onomu myšlenkovému stereotypu hlásajícímu, že jedna věc jsou zákony a pravidla, která platí navenek, a druhá věc je, jak vše chodí ve skutečnosti, není mnoho. Velká politika se však od té malé liší v tom, že utváří jakýsi symbolický rámec našeho života. Pokud nám politici nepředvedou nějaký spektakulární a věrohodný boj s korupcí, ve kterém někomu z nich půjde alespoň o politickou kůži, stěží se něco změní k lepšímu.

Současná vláda se k moci dostala mimo jiné i proto, že některé lidi přesvědčila, že chce skutečně zaběhané způsoby změnit. Teď se dostala na křižovatku: pokud ukáže, že ty naděje byly opět zcela plané, může to v tomto ohledu už znamenat téměř nevratnou ztrátu důvěry lidí v politiku. A zatím to bohužel vypadá, že se vydává tímto směrem. Jediným mírně světlým bodem v celé aféře byla, myslím, okamžitá demise ministra Drobila - to znamená přece jenom aspoň mírnou změnu politické kultury k lepšímu. Podstatné ovšem bude, kdo na jeho místo. Myslím, že důvěra ve vládu by se podstatně zvedla, kdyby to byl někdo, u koho je jasné, že se v boji s korupcí nebojí jít s vlastní kůží na trh. O jednom takovém bych věděl. A možná, že by to i vzal, v současnosti totiž nemá práci, vyhodili ho ze Státního fondu životního prostředí.

P.S. Jinak bych se rád rozloučil, neboť po roce, co tyto blogy píšu, jsem došel k přesvědčení, že bude rozumné, když budu svůj čas věnovat něčemu užitečnějšímu. Příznivcům děkuji za přízeň; a těm, kdo neustále lomí rukama nad mou tupostí a zaprodaností, přeju chytřejší bloggery!