Snesitelná těžkost nadcházejícího roku
Copak nám asi naši politici připraví v příštím roce? Lze se bohužel opodstatněně domnívat, že to nebude nic moc pěkného. V kontextu toho, v jak výjimečné době žijeme, by to ale měla být aletěžkost snesitelná.
Copak nám asi naši politici připraví v příštím roce? Lze se bohužel opodstatněně domnívat, že to nebude nic moc pěkného.Určitě se budeme zase dovídat o neuvěřitelných případech krádeží a tunelování, o jejichž protagonistech se u soudu překvapivě ukáže, že vlastně nic tak špatného neudělali. Budeme svědky toho, jak se z parlamentu porcují všelijací medvědi, včetně těch, kteří ještě běhají po lese. Při volbách si pravděpodobně budeme moci vybrat mezi jedním, který se snaží každému zalíbit tak chorobně, že je pro to ochoten přivést zemi na buben, a druhým, jehož fanfarónství přerostlo v takovou nevyzpytatelnost, že už vůbec nevíme, co od něj čekat. (Můžeme samozřejmě zkusit dát svůj hlas někomu třetímu, ale už víme, že obvykle mnohem sympatičtější lídři menších stran se mohou ukázat být jenom 'užitečnými idioty' všelijakých svých ambiciózních a už vůbec ne tak sympatických podlídrů a podpodlídrů.)
Budeme nepochybně svědky boje za národní zájmy v režii těch, jejichž hlavním "národním zájmem" je podržet si své úřady a budeme sledovat boj za "sociální spravedlnost" v podání těch, kdo myslí "sociální spravedlností" zejména zachování svých přebujelých prebend. Budeme určitě i svědky toho, jak chtějí naši politici poučovat Evropu a svět o tom, co je to svoboda, jak má fungovat správná ekonomika a jak se nenechat utáhnout na vařené nudli proradnými vědci, kteří nám chtějí vsugerovat, že se Země otepluje; a při tom budou svorně budovat společnost založenou na korupci, klientelismu a nezodpovědnosti do té míry, že se někdy budeme cítit patřit spíše než do vyspělého světa někam mezi banánové republiky.
Zkrátka a dobře, mohli bychom spolu s autorem následujících řádků lamentovat: "Soudnictví je již dlouhou dobu politickou justicí, která chce zpuchřelé poměry včerejška zvěčnit, která jen chrání dosud vládnoucí vrstvu, aniž by se starala o blaho celého národa. Jen se podívejte, jak mírné rozsudky byly i v těch nejhorších korupčních skandálech. ... Dosud pracoval každý jen pro vlastní kapsu. Záleželo jen na tom, aby jeden nosil lepší šaty než jeho soused, aby měl lepší auto a už se mohl považovat za něco lepšího. A poslanci parlamentu neměli pochopení pro nic jiného, než vytlouci co možná nejvíce materiálních výhod pro vlastní stranu. Jeden druhému předhazovali touhu po zisku, aby se sami mohli co nejvíce obohatit. Na obecné blaho už nikdo nepomyslel." Není tohle výstižné zachycení našich poměrů a opodstatnění naší "blbé nálady"? Není to stručné shrnutí důvodů, proč je třeba zanevřít na politiku, či proč zvolit někoho, kdo konečně nastolí v zemi vládu pevné ruky a udělá pořádek? Tenhle text však není ani výpisek ze současných novin, ani zápis diskuse z dnešní ulice či hospody; je to jenom nepatrně aktualizovaný záznam výkladu, který podal německému fyzikovi Wernerovi Heisenbergovi v roce 1933 mladý, nadšený stoupenec Hitlera; výkladu, kterým zdůvodňoval, proč je třeba Hitlera podporovat, i když to není zrovna sympaťák. (Viz W. Heisenberg: Celek a část, Votobia, Olomouc, 1996, s. 163-164.)
To by nám mělo připomenout, jak naše země vypadala pod vládou nacistů ani ne před sedmdesáti lety, a jak vypadala ještě dlouho po tom pod vládou komunistů. Spravedlnost, jakou tu dnes máme, má opravdu daleko k dokonalosti, ale stačí se podívat na záznam procesu s Miladou Horákovou (který je k vidění na stránkách České televize), abychom si uvědomili, jak nesrovnatelně horší může snadno všechno být. I na svobodě, kterou zde máme, by se tudíž daly najít nějaké mouchy, ale tak svobodní, jako dnes, jsme my Češi rozhodně nikdy ve svých dějinách nebyli. (Je těžko představitelné, že třeba možnost jen tak si vydat knihu, což je pro nás dnes samozřejmost, se v historii Česka úplně poprvé objevila až po roce 1989.)
Postavení Česka v rámci vyspělého světa by jistě mohlo být mnohem lepší; ale nikdy v historii jsme se nemohli ráno sbalit a večer se producírovat kdekoli po celé Evropě, a hlavně být bez obav o to, který z našich sousedů si na nás už zase brousí zuby. (Je s podivem, kolik lidí zapomíná na to, že Evropská unie není jenom o tom, kolik bude stát rýže a zda nám někdo zakáže říkat kořalce z brambor rum.) Ekonomika by nám jistě mohla šlapat lépe a hlavně ne tolik na dluh, ale naše dnešní životní úroveň je opět s tím, co jsme zažili kdykoli ve své historii, nesrovnatelná. Zkrátka a dobře, přes všechny ty věci, které nám leží v žaludku a se kterými jistě musíme bojovat, žijeme v období bezprecedentní svobody a prosperity.
Takže i když nám sledovat mnohé z toho, co nám v tom nadcházejícím roce politici připraví, bude jistě oprávněně zatěžko, měla by to být v kontextu toho, v jak výjimečné době žijeme, těžkost snesitelná. Zparchantělost politiků musíme určitě pranýřovat a musíme dělat vše proto, aby se hlupákům a darebákům v politice nedařilo, ale současně musíme mít na paměti, že i nějací ti hlupáci a nějací ti darebáci patří k demokracii, díky níž máme všechno to, co dneska máme. A hlavně nesmíme dopustit, aby nám tady zase jednou někdo chtěl dělat pořádek i za cenu toho, že půjde demokracie stranou!
Copak nám asi naši politici připraví v příštím roce? Lze se bohužel opodstatněně domnívat, že to nebude nic moc pěkného.Určitě se budeme zase dovídat o neuvěřitelných případech krádeží a tunelování, o jejichž protagonistech se u soudu překvapivě ukáže, že vlastně nic tak špatného neudělali. Budeme svědky toho, jak se z parlamentu porcují všelijací medvědi, včetně těch, kteří ještě běhají po lese. Při volbách si pravděpodobně budeme moci vybrat mezi jedním, který se snaží každému zalíbit tak chorobně, že je pro to ochoten přivést zemi na buben, a druhým, jehož fanfarónství přerostlo v takovou nevyzpytatelnost, že už vůbec nevíme, co od něj čekat. (Můžeme samozřejmě zkusit dát svůj hlas někomu třetímu, ale už víme, že obvykle mnohem sympatičtější lídři menších stran se mohou ukázat být jenom 'užitečnými idioty' všelijakých svých ambiciózních a už vůbec ne tak sympatických podlídrů a podpodlídrů.)
Budeme nepochybně svědky boje za národní zájmy v režii těch, jejichž hlavním "národním zájmem" je podržet si své úřady a budeme sledovat boj za "sociální spravedlnost" v podání těch, kdo myslí "sociální spravedlností" zejména zachování svých přebujelých prebend. Budeme určitě i svědky toho, jak chtějí naši politici poučovat Evropu a svět o tom, co je to svoboda, jak má fungovat správná ekonomika a jak se nenechat utáhnout na vařené nudli proradnými vědci, kteří nám chtějí vsugerovat, že se Země otepluje; a při tom budou svorně budovat společnost založenou na korupci, klientelismu a nezodpovědnosti do té míry, že se někdy budeme cítit patřit spíše než do vyspělého světa někam mezi banánové republiky.
Zkrátka a dobře, mohli bychom spolu s autorem následujících řádků lamentovat: "Soudnictví je již dlouhou dobu politickou justicí, která chce zpuchřelé poměry včerejška zvěčnit, která jen chrání dosud vládnoucí vrstvu, aniž by se starala o blaho celého národa. Jen se podívejte, jak mírné rozsudky byly i v těch nejhorších korupčních skandálech. ... Dosud pracoval každý jen pro vlastní kapsu. Záleželo jen na tom, aby jeden nosil lepší šaty než jeho soused, aby měl lepší auto a už se mohl považovat za něco lepšího. A poslanci parlamentu neměli pochopení pro nic jiného, než vytlouci co možná nejvíce materiálních výhod pro vlastní stranu. Jeden druhému předhazovali touhu po zisku, aby se sami mohli co nejvíce obohatit. Na obecné blaho už nikdo nepomyslel." Není tohle výstižné zachycení našich poměrů a opodstatnění naší "blbé nálady"? Není to stručné shrnutí důvodů, proč je třeba zanevřít na politiku, či proč zvolit někoho, kdo konečně nastolí v zemi vládu pevné ruky a udělá pořádek? Tenhle text však není ani výpisek ze současných novin, ani zápis diskuse z dnešní ulice či hospody; je to jenom nepatrně aktualizovaný záznam výkladu, který podal německému fyzikovi Wernerovi Heisenbergovi v roce 1933 mladý, nadšený stoupenec Hitlera; výkladu, kterým zdůvodňoval, proč je třeba Hitlera podporovat, i když to není zrovna sympaťák. (Viz W. Heisenberg: Celek a část, Votobia, Olomouc, 1996, s. 163-164.)
To by nám mělo připomenout, jak naše země vypadala pod vládou nacistů ani ne před sedmdesáti lety, a jak vypadala ještě dlouho po tom pod vládou komunistů. Spravedlnost, jakou tu dnes máme, má opravdu daleko k dokonalosti, ale stačí se podívat na záznam procesu s Miladou Horákovou (který je k vidění na stránkách České televize), abychom si uvědomili, jak nesrovnatelně horší může snadno všechno být. I na svobodě, kterou zde máme, by se tudíž daly najít nějaké mouchy, ale tak svobodní, jako dnes, jsme my Češi rozhodně nikdy ve svých dějinách nebyli. (Je těžko představitelné, že třeba možnost jen tak si vydat knihu, což je pro nás dnes samozřejmost, se v historii Česka úplně poprvé objevila až po roce 1989.)
Postavení Česka v rámci vyspělého světa by jistě mohlo být mnohem lepší; ale nikdy v historii jsme se nemohli ráno sbalit a večer se producírovat kdekoli po celé Evropě, a hlavně být bez obav o to, který z našich sousedů si na nás už zase brousí zuby. (Je s podivem, kolik lidí zapomíná na to, že Evropská unie není jenom o tom, kolik bude stát rýže a zda nám někdo zakáže říkat kořalce z brambor rum.) Ekonomika by nám jistě mohla šlapat lépe a hlavně ne tolik na dluh, ale naše dnešní životní úroveň je opět s tím, co jsme zažili kdykoli ve své historii, nesrovnatelná. Zkrátka a dobře, přes všechny ty věci, které nám leží v žaludku a se kterými jistě musíme bojovat, žijeme v období bezprecedentní svobody a prosperity.
Takže i když nám sledovat mnohé z toho, co nám v tom nadcházejícím roce politici připraví, bude jistě oprávněně zatěžko, měla by to být v kontextu toho, v jak výjimečné době žijeme, těžkost snesitelná. Zparchantělost politiků musíme určitě pranýřovat a musíme dělat vše proto, aby se hlupákům a darebákům v politice nedařilo, ale současně musíme mít na paměti, že i nějací ti hlupáci a nějací ti darebáci patří k demokracii, díky níž máme všechno to, co dneska máme. A hlavně nesmíme dopustit, aby nám tady zase jednou někdo chtěl dělat pořádek i za cenu toho, že půjde demokracie stranou!