Jistě, v Heiligendammu byl jen ten první. Ale ten druhý odhalil, co se na summitu vlastně stalo: šéfové vlád nejsilnějších států světa podlehli vlivu zelených.
Je to už hodně dávno, co jsem se v debatě o vědě a pavědě velice neshodl s Jiřím Grygarem, když jsem tvrdil, že pohyb nebeských těles lidské osudy ovlivňuje a ne naopak. Své tvrzení jsem zdůvodňoval následovně: je úplně jedno, že fyzikálně viděno je to nesmysl. Když se člověk rozhodne, že tomu tak je a než se do něčeho pustí, poradí se nejdřív s astrologem, co tomu říkají planety a astrologova mínění se pak drží, jsou jeho osudy pohybem nebeských těles ovlivněny. To, že jsou ovlivněny vlastně jen interpretací s ním vůbec nesouvisejícího dění na obloze, astrologův klient samozřejmě nevnímá.
Slyšel jsem kdysi od jednoho velvyslance (českého), že nejkrásnější chvíle diplomatova nastává, když cítí na letištní ploše vůni kerosenu, jenž právě roztáčí turbíny prezidentského speciálu a on ví, že návštěva na nejvyšší úrovni proběhla podle plánu, ba přímo úspěšně. Řekl bych že podobné pocity měl dnes v podvečer americký velvyslanec Richard W. Graber, když Air Force One zamířilo k pobřeží Baltu.
O místo v tradičním přehledu vylomeností roku, který před Silvestrem tiskne v Lidových novinách Jan Rejžek, si výrazně řekla Vlasta Parkanová, když si zazpívala s Janem Vyčítalem na motivy prastarého kosmonautického hitu pozdravnou píseň radaru. Co víc, nejspíš jí píaristé poradili, aby v rámci metody řízeného úniku informací všechno pustila do médií a tak získala body. Jak pravila do Práva, vedly ji k tomu dobré úmysly. Jak praví přísloví, dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel. Jak praví zkušenost, nejen do pekel.
Víkendová média pojala Bushovu návštěvu zásadněji než majitelé cestovních kanceláří a obyvatelé těch pražských ulic, kterým to na den a půl poněkud ztíží život. Hospodářským novinám (vydání pátek-neděle 1.-3.6.) se přitom ovšem povedl překlep, ze kterého by měl Jan Vodnaňský radost (Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde…) Na první straně anoncují Bushův profil pod titulkem Umírněný prezident G.B., zatímco na straně 10 je ke čtení text, v jehož názvu stojí Umíněný prezident. Daniel Anýž to myslel samozřejmě takhle a nejde mu jen o tvrdohlavost, s níž americký prezident setrvává v Iráku.